Arthur Clarke - Zahrada Rámova

Většina Richardova univerzitního studia probíhala v oblastech, které vždy hrdě nazýval „exaktní vědy“. Základními prvky jeho vzdělání byla matematika a fyzika. Jak zápasil s pochopením možného životního cyklu tvora, v němž po mnoho týdnů žil, byl zmaten svou nevědomostí. Rád by měl daleko větší znalosti z biologie. Jak jim mohu pomoci? vrtalo mu hlavou. Nemám ani tušení, kde bych měl začít.

Mnohem později bude Richard uvažovat, zda se v tomto okamžiku jeho pobytu v přisedlině toto stvoření naučilo nejen číst jeho paměť, nýbrž i interpretovat jeho myšlenky. Za několik dní dorazili návštěvníci. Mezi Richardem a původním vchodem se v přisedlině opět vytvořila ulička. Tou přišli čtyři úplně stejní myrmikoti a pokynuli Richardovi, aby se k nim připojil. Nesli jeho šaty. Když se Richard pokusil hnout, jeho mimozemský hostitel mu nebránil. Nohy se mu podlamovaly, ale oblékl se a dokázal sledovat myrmikoty do chodby v hloubi hnědého válce.

Velká místnost byla zjevně nedávno upravena. Ohromná nástěnná malba na jejích stěnách byla ještě nedokončena. Ve skutečnosti ve stejné době, kdy Richardův myrmikotí učitel ukazoval na jednotlivosti v ukončené části obrazu, pracovali myrmikotí umělci na zbytku nástěnné malby. Během počátečních lekcí v místnosti se až tucet tvorů zabývalo kreslením nebo malbou dalších částí.

Richardovi stačila jedna návštěva této místnosti, aby pochopil její účel. Celá komnata byla vytvořena proto, aby získal informace, jak může pomoci cizímu druhu přežít. Bylo jasné, že tito mimozemšťané vědí, že budou lidmi dobyti a zničeni. Malby v této místnosti byly jejich pokusem opatřit Richardovi údaje, které může potřebovat, aby je zachránil. Dokáže se však dost naučit pouze z obrazů?

Umělecká díla byla brilantní. Čas od času potlačil Richard činnost v levém mozku, který se snažil vyložit poselství obsažená v malbách, aby pravý mozek mohl ocenit talent myrmikotích umělců. Tvorové pracovali vztyčeni na dvou zadních nohách a své čtyři přední nohy využívali ke kreslení nebo malování. Mluvili mezi sebou, zřejmě se na něco ptali, ale nedělali tak velký hluk, aby Richarda na druhé straně místnosti rušili.

Celá první polovina nástěnné malby byla učebnicí biologie cizích tvorů. Dokazovala, že Richard v základních rysech chápal divné stvoření správně. V hlavní řadě bylo více než sto jednotlivých maleb, z nichž dva tucty ukazovaly různá stádia ve vývoji myrmikotího zárodku a rozšiřovaly tak značně znalosti, které Richard získal z řezeb uvnitř katedrály myrmikotů. Základní panely, které vysvětlovaly vývin embrya, sledovaly přímku kolem stěn místnosti. Nad nimi i pod nimi se nacházely dodatečné nebo podpůrné obrazy, z nichž většina byla nad Richardovo chápání.

Například kolem manového melounu, který byl vyňat z přisedlé pavučiny a v němž ještě nedošlo k žádnému vývoji myrmikota, byly seskupeny čtyři vysvětlující malby. Richard si byl jist, že tyto čtyři obrázky se mu snaží sdělit jisté informace o okolních podmínkách potřebných k tomu, aby začal proces zrodu. Myrmikotí umělci však použili ke sdělení údajů scény ze své domácí planety, které ilustrovaly nutné podmínky pomocí obrazů mlh, jezer a tamní flóry a fauny. Když myrmikot-učitel ukázal na tyto malby, Richard jen zavrtěl hlavou.

Nákres nad hlavní řadou používal sluncí a měsíců, aby určil časová měřítka. Z uspořádání Richard pochopil, že doba života myrmikotího projevu tohoto biologického druhu je velmi krátká ve srovnání s dobou života přisedliny. Nebyl však schopen vymyslet nic jiného, co se nákres snažil sdělit.

Richard byl rovněž poněkud zmaten z číselných vztahů mezi různými projevy tohoto druhu. Bylo jasné, že z každého manového melounu se vyvinul jeden myrmikot (neobjevil se ani jeden příklad dvojčat) a že přisedlina může vytvořit mnoho manových melounů. Jaký je však poměr přisedlin vůči myrmikotům? V jednom záběru se ukázala velká přisedlina, v níž byl tucet různých myrmikotů, každý v jiném stadiu zámotku. Co to mělo naznačovat?

Richard spal v malém pokoji blízko místnosti s nástěnnou malbou. Jeho výuka trvala vždy tři až čtyři hodiny, potom ho nakrmili, nebo mu dovolili spát. Někdy, když vešel do obrazárny, přehlédl malby, některé ještě nedokončené, v druhé polovině místnosti. Pokud to udělal, v místnosti okamžitě zhasla všechna světla. Myrmikoti chtěli mít jistotu, že se nejdříve naučí biologii.

Po asi deseti dnech byla dokončena druhá polovina nástěnné malby. Richarda omráčilo, když mu ji konečně dovolili studovat. Vyobrazení mnoha lidských bytostí a létavců bylo neobyčejně přesné. Richard se nacházel v těchto malbách šestkrát. S dlouhými vlasy a plnovousem, už značně prošedivělými, se skoro ani nepoznal. Mohl bych být na těchto obrazech považován za Krista , zažertoval si, když procházel kolem místnosti.

Část zbývající nástěnné malby představovala historický záznam vpádu lidí do cizího habitatu. Bylo v ní více podrobností, než Richard viděl ve svém představení myšlenkových obrazů, když se nacházel uvnitř přisedliny, ale nedozvěděl se nic podstatně nového. Byl však opět citově pohnut hroznými detaily pokračujícího masakru.

Obrázky také vyvolaly v jeho mysli zajímavou otázku. Proč mu přisedlina nepřenesla obsah této nástěnné malby přímo a neušetřila tím myrmikotí umělce celého úsilí? Možná, dumal Richard, je přisedlina schopna pouze zaznamenávat a nemá schopnost představivosti. Možná mi může ukázat jen to, co někdo z myrmikotů už viděl.

Zbytek nástěnné malby zřetelně vyjadřoval, co po Richardovi složené stvoření myrmikot-přisedlina chce. Na každém svém portrétu měl na ramenou velký modrý batoh. Batoh měl dvě velké kapsy vpředu, dvě další vzadu a v každé byl manový meloun. Po stranách batohu se nacházely dvě další menší kapsy. V jedné byla stříbrná válcová trubice dlouhá asi patnáct centimetrů, v druhé dvě malá kožovitá vejce létavců.

Nástěnná malba ukazovala předpokládanou Richardovu činnost v uspořádaném sledu. Opustí hnědý válec východem pod úrovní okolí a vyjde v zelené oblasti za kruhem bílých budov a úzkým kanálem. Tam za doprovodu dvou létavců sestoupí na břeh příkopu, kde ho naloží malá ponorka. Ponorka podplave stěnu modulu, dostane se do velkého objemu vody a pak se vynoří na břehu ostrova s mnoha mrakodrapy.

Richard se při studiu nástěnné malby usmíval. Takže Válcové moře a New York tam ještě jsou, pomyslel si. Vzpomněl si, co říkal Orel, že se nedělají změny, které nejsou nutné. To znamená, že tam může být i bílý pokoj.

Kolem sledu zobrazujícího Richardův únik bylo mnoho dodatečných obrázků, některé uváděly podrobnosti o cizích rostlinách a zvířatech v zelené oblasti, další udávaly výslovné pokyny, jak ovládat ponorku. Když se Richard snažil zapsat nejdůležitější informace do svého přenosného počítače z Newtona, zdálo se, že myrmikot učitel je náhle netrpělivý. Richard přemýšlel, zda se krizový stav nezhoršil.

Dalšího dne, po dlouhém spánku, vybavili hostitelé Richarda batohem a zavedli ho do místnosti s přisedlinou. Zde vzali myrmikoti z pavučiny čtyři manové melouny, které Richard před dvěma týdny pozoroval při růstu, a dali mu je do batohu. Byly docela těžké. Richard odhadoval, že dohromady váží dvacet kilogramů. Další myrmikot potom použil nástroj podobný velkým nůžkám a odstranil z přisedliny válcový objem obsahující čtyři uzliny a k nim připojená vlákna. Tento materiál přisedliny umístil do stříbrné trubice a vsunul do jedné z menších bočních kapes. Jako poslední byla přibalena vejce létavců.