Arthur Clarke - Zahrada Rámova

Jazyk použitý ke slovnímu souhrnu má matematickou strukturu, je přesně definovaný a vysoce kódovaný. Je rovněž bohatý na poznámky, každá ekvivalentní vazba nebo věta obsahuje jako část své přenosové struktury odvolávky na skutečné údaje podpírající tvrzení, které provází. Zprávu nelze v nejpravdivějším smyslu přeložit do žádného jazyka tak primitivního, jako jsou ty používané lidmi. Nicméně, nyní následuje hrubá aproximace souhrnné zprávy, kterou dostala Inteligence Uzlu z Rámy brzy po Richardově příjezdu do New Yorku.

Zpráva číslo 298

Čas přenosu: 156 307 872 491,5116

Čas od poplachu prvního stupně: 29,2873

Odkazy: Uzel 23-419

Kosmická loď — 947

Kosmoplavci — 47 249 (A & B)

32 806

2 666

Během posledního intervalu lidé (číslo kosmoplavců 32 806) pokračují ve vedení úspěšné války proti symbiotickému páru létavci-přisedliny (číslo 47 249 — A & B). Lidé nyní kontrolují téměř celou vnitřní část habitatu létavci-přisedliny, včetně horní části hnědého válce, kde původně žili létavci. Létavci bojovali odvážně, ale marně proti lidské invazi. Byli bez milosti zabíjeni a už jich zbývá méně než sto.

Lidé zatím nenarušili celistvost oblasti přisedliny. Našli však šachtu výtahu vedoucí k dolním částem hnědého válce. Lidé teď připravují plány k útoku na doupě přisedliny.

Přisedliny jsou druhem, který je bezbranný. Nemají ve své říši žádné zbraně. I jejich pohyblivá forma, která má fyzické schopnosti používat zbraně, je v podstatě nenásilná. Aby se chránily před nevyhnutelnou lidskou invazí, přisedliny daly pohyblivým myrmikotům příkaz vybudovat kolem čtyř nejstarších a nejvyvinutějších z jejich druhu pevnosti. Mezitím nedochází k žádnému dalšímu klíčení manových melounů a myrmikoti, kteří se nezabývají stavbou, vytvářejí předčasně zámotky. Pokud lidé opozdí svůj útok ještě o několik intervalů, jak se zdá pravděpodobné, je možné, že se při své invazi setkají jen s několika myrmikoty.

Lidský habitat je neustále ovládán jednotlivci s charakteristickými rysy rozhodně odlišnými od vzorků lidí pozorovaných uvnitř Rámy II a v Uzlu. Nynější lidští vůdci jsou zaměřeni na uchování osobní moci, bez vážného ohledu na prospěch kolonie. Navzdory jak poselství z videozáznamu, tak přítomnosti lidských poslů v jejich skupině tito vůdci určitě nevěří, že jsou skutečně pozorováni, protože jejich chování nijak neodráží možnou existenci soustavy hodnot nebo etických zákonů, které přesahují jejich vlastní panství.

Lidé pokračují ve válce proti létavcům-přisedlinám především proto, že odvádí pozornost od jiných problémů v jejich kolonii, včetně lidmi vyvolaného zhoršování životního prostředí a nedávného závratného poklesu životní úrovně. Lidští vůdci a vlastně většina osadníků s nimi neprojevili vůbec žádné výčitky svědomí nad zničením a možným vyhubením létavců.

Lidská rodina, která strávila více než rok v Uzlu, už nemá na události v kolonii žádný významný vliv. Žena, která byla hlavním poslem, je stále uvězněna, v podstatě proto, že oponuje činům nynějších vůdců, a hrozí jí poprava. Její manžel žil s létavci a přisedlinami a je nyní klíčovým prvkem v jejich pokusu přežít lidský útok. Děti nejsou ještě dost dospělé, aby byly v lidské kolonii hlavním faktorem.

Zcela nedávno unikl manžel z říše přisedlin na ostrov ve středu kosmické lodi. Odnesl s sebou embrya létavců i přisedlin. Nachází se nyní ve známém prostředí a měl by tudíž být schopen přežít i postarat se o mláďata jiných druhů. Jeho úspěšný únik mohl být alespoň částečně způsoben neinvazivní přímluvou, která začala v prvním stadiu poplachu. V rozhodnutí přisedlin svěřit svá embrya lidské bytosti hrály téměř určitě roli signály přímluvy.

Neexistuje však žádný důkaz, že přenosy přímluvy ovlivnily chování někoho z lidí. Pro přisedliny je základní činností zpracovávání informací a není tudíž překvapující, že jsou vůči náznakům zprostředkování přístupné. Avšak lidé, obzvláště jejich vůdci, mají životy tak zaplněné činností, že jim zůstává k zamyšlení velice málo času, pokud vůbec nějaký.

S lidmi a neinvazivním zprostředkováním je další problém. Jako druh jsou jednotlivec od jednotlivce tak rozdílní, že přenosový balíček nelze navrhnout tak, aby měl širokou platnost. Řada signálů, která může mít za následek kladnou změnu u jednoho člověka, nebude téměř jistě působit na někoho jiného. Nyní se dělají pokusy s rozdílnými typy zprostředkovacích procesů, je však možné, že lidé patří k malé skupině kosmoplavců, kteří jsou vůči neinvazivnímu zprostředkování imunní.

Na jihu kosmické lodi se nadále daří oktopavoukům (číslo 2 666) v kolonii téměř nerozlišitelné od ostatních jejich izolovaných kolonií v kosmu. Plný rozsah možných biologických projevů zůstává latentní, především kvůli omezeným zdrojům území a proto, že nemají opravdové soupeře. Nesou si však s sebou významný potenciál k expanzi, který charakterizoval jejich několik úspěšných přechodů z jedné hvězdné soustavy do druhé.

Dokud lidé neudělali sondu stěnou svého vlastního habitatu a neporušili pečeť na jejich obálce, věnovali oktopavouci jiným dvěma druhům v kosmické lodi velmi malou pozornost. Avšak od té doby, co lidé začali s výboji, pozorují oktopavouci události na severu s rostoucím zájmem. Lidem je jejich existence pořád neznámá, ale oktopavouci už začali připravovat nouzový plán pro případ možné interakce s agresivními sousedy.

Potenciální ztráta celé komunity létavci-přisedliny značně snižuje hodnotu mise. Je možné, že z létavců a přisedlin přežijí cestu pouze ti v malé oktopavoučí zoologické zahradě a snad ti, které vypěstují lidé na ostrově. Dokonce ani nezvratná ztráta jednoho druhu nevyžaduje pohotovost druhého stupně; nicméně neustálé nepředvídatelné a k životu negativní chování nynějších lidských vůdců vyvolává neklesající obavu, že mise může utrpět další vážné ztráty. Zprostředkovací činnost bude v blízké budoucnosti zaměřena na ty lidi, kteří jsou v opozici vůči současným vůdcům a současně svým chováním naznačili překonávání teritoriálních a agresivních úmyslů.

„Moje země se nazývala Thajsko. Měla krále, který se také jmenoval Ráma jako naše kosmická loď. Vaše babička a dědeček — má matka a otec — tam pravděpodobně ještě žijí, ve městě jménem Lamphun… Tady to je.“

Nai ukázala na místo na vybledlé mapě. Pozornost chlapců začala ochabovat. Jsou ještě příliš mladí , pomyslela si. I u bystrých dětí se nedá ve čtyřech letech víc očekávat.

„Dobrá,“ řekla a složila mapu. „teď si můžete jít ven hrát.“ Galileo a Kepler si oblékli teplé kabáty, vzali míč a vyběhli ze dveří na ulici. Během několika sekund se věnovali fotbalovému zápasu dvou hráčů. Ach, Kendži, pomyslela si Nai pozorující chlapce z chodby. Moc jim chybíš. Jeden rodič nikdy nedokáže být současně matkou i otcem.

Na začátku hodiny zeměpisu připomněla chlapcům, jak to dělala vždy, že všichni osadníci Nového Edenu přišli původně z planety nazývané Země. Polom chlapcům ukázala mapu světa jejich domovské planety, nejdřív vysvětlila základní pojmy pevnin a oceánů a potom ukázala Japonsko, rodnou zemi jejich otce. Tato činnost vyvolala v Nai pocit stesku po domově a současně pocit osamělosti.