Terry Pratchett - Temná strana slunce

Dom se jí pokusil vysvětlit předpovědi a pravděpodobnosti vypočítané díky p-matice, zatímco pavouk provedl několik dalších seskoků. Domovi se nepodařilo skončit dřív, než pavouk upředl celou pavučinu z jemného měděného drátku a vrátil se k odpočinku na svou první větvičku. Za sebou kladl dva slabé napájecí kabely.

Dom vyprávěl, jak na nějaký strach vlastně vůbec neměl čas. Sharli ho ale i tak pozorovala obdivně rozšířenýma očima. To bylo příliš, než aby odolával dlouho. Kromě toho mu do hlavy stoupal její parfém. Velmi silně si uvědomoval přítomnost obrovské služebné a několikrát se při jeho vyprávění s mírným pohrdáním ušklíbl i kůň.

Zatímco Dom předváděl funkci antigravitačních sandálů a kroužil nad hlavou nadšené Sharli dokonalé osmičky, vletěl do pavoukovy sítě malý mechanický brouk. Vyšlehl kratičký modrý záblesk.

Dom pokračoval popisem chytání a řízení větromušlí, zatímco pavouk protestujícího brouka pomalu a důkladně rozebíral nohama, jejichž zakončení se podobala francouzským klíčům.

Mezi stromy se objevil další kůň. V kontrolním sedle seděl Tarli téměř od hlavy k patě ukrytý v brnění, vyrobeném z kožených plátů, které se složitým systémem překrývaly. Tarli si sundal helmici v podobě děsivé hlavy, otřel si čelo rukavicí a vesele se na Doma usmál.

„Zdravím tě, nevlastní strýčku. Myslel jsem si, že byste mohli být tady. Doufám, že se příliš nenudíte.“

„Ale ani v nejmenším,“ odpověděl Dom spokojeně. „Víš, tvůj kostým je trochu…“

Tarli pozvedl obočí. „Byl jsem zápasit v šamboji. Vy u vás na Protitoči se necvičíte v šamboji?“

Dom si vzpomenul na ten jeden nebo dva boje, které viděl na lodích. Byly to divoké zápasy, při nichž se používali metr dlouhé dagonské nože. „No, u nás na Protitoči bojujeme většinou doopravdy,“ odpověděl nakonec. „Co je šamboj?“

Tarli odvázal podlouhlý balíček, který měl připevněný za sedlem a vytáhl z něj meč skoro tak dlouhý, jako byl on sám. Rukověť byla potažená kůží a nebyly na ní kupodivu žádné zbytečné ozdůbky. Čepel nebylo vidět. Jen ve chvíli, kdy zachytila odraz světla, se na okamžik objevila v podobě tenkého zeleného plátku.

„To je šammeč,“ vysvětloval. „Čepel je pochopitelně jen několik mikronů silná, vykovaná jako jediná molekula ve zvláštním mečovém světle úsvitu. A je neuvěřitelně pevná. A co ty, jsi dobrý šermíř?“

„No, umím trochu používat paměťový meč,“ odpověděl mu Dom. Vytáhl svou zbraň a předvedl ji. Tarli meč neohrabaně uchopil.

„Na jakém principu to funguje?“

„V rukojeti je umístěn malý projektor matrixového pole, a ten umožňuje, aby se zbraň změnila do různých tvarů.“

Tarli mu zbraň podal zpět. „To ovšem není zbraň cti,“ řekl smutně. „Neměl bys chuť si šamboj zkusit?“

Zasmál se Domově výrazu a vytáhl z balíčku dvě dlouhé tyče. „To jsou cvičné,“ vysvětloval. „Aby nováčkové nepřišli o příliš mnoho končetin hned na začátku výcviku. Jsem druhý nejlepší šamuri na Laothu.“

Dom na sobě cítil Sharlin pohled.

„Dobrá,“ řekl nakonec, i když velmi nerad. Konec konců, když dokáže ovládat meč na tstamové šachovnici… i když tam je to jen pěticentimetrové párátko v rukou figurky. Ale tohle byly nakonec jen kusy plochého dřeva.

Tarli vybalil další helmu a několik důležitých součástí koženého brnění a Sharli je Domovi pomohla obléct a připevnit.

„Měl bys mi nejdřív vysvětlit pravidla.“

Tarli se usmál. „Tohle je jenom tyčový šamboj. Můžeš cokoliv, ale musíš k tomu použít tu tyč. Sharli nám dá znamení.“

Děvče, které je až dosud se zájmem pozorovalo a pomáhalo Domovi, najednou zavrtělo hlavou a ostrým tónem začalo mluvit na bratra.

„Ona říká, že bychom měli bojovat o nějakou cenu. Můj meč proti tvým antigravitačním sandálům. Myslím si ale, že to není fér.“

„Nelam si s tím hlavu,“ řekl Dom. Sehnul se a začal si rozepínat sandály. Tarli si povzdechl a položil vedle nich svůj šammeč.

Sharli mávla kapesníčkem.

Tyče se jednou srazily ve vzduchu a pak okolo sebe oba soupeři začali opatrné obcházet a ostražitě se pozorovali.

Dom se poněkud osmělil a pokusil se o jeden dva útoky, které ovšem Tarli zachytil svou holí. Pak se usmál a roztočil svou tyč kolem jednoho prstu. Roztočená hůl mu pak přeletěla po zádech, Tarli ji zachytil a vzápětí už jeho zbraň dopadla na polstrovanou vycpávku Domovy helmy. Tarli podnikl několik klamných výpadů a při posledním Doma opět zasáhl lehkým úderem do hlavy.

Dom uskočil stranou a švihl svou holí dolů. Tarli se jí bez obtíží vyhnul, skočil kupředu, zachytil Domovu hůl a trhnul za ni. Dom, který na něco takového nebyl připravený, ztratil rovnováhu, upadl a jel kus po břiše štěrkem.

Sharli si zakryla ústa rukou a otočila se. Ramena se jí třásla.

Domova hůl narazila se slyšitelným zvukem na Tarliho nechráněné nohy. Pak se Domovi podařilo vyskočit a zasáhnout překvapeného hocha znovu. Hůl zasvištěla v dlouhém oblouku a její konec dopadl na Tarliho paži.

Tarli se zapotácel dozadu a jak se zoufale pokoušel udržet rovnováhu, rozhodil bezmocně ruce. Dom ho zasáhl ještě jednou, tentokrát přímo do hrudi.

Tarli zmizel.

Dom doběhl právě včas, aby viděl, jak chlapcova bledá tvář mizí pod hladinou jezírka, do nějž se řítil vodopád. Rychle ze sebe shodil většinu výstroje a vrhl se do vody. Na hladinu dopadl přesně uprostřed velkého chomáče leknínů.

Kus pod sebou viděl temný stín, který se pomalu propadal do hlubiny. Dom k němu doplaval, zachytil ho a prudkým vykopnutím vyrazil vzhůru. V okamžiku, kdy vypluli nad hladinu, našla si o něco silnější přitažlivost planety kožené Tarliho brnění a oba mladíci se znovu potopili.

Dom se i s Tarlim znovu pracně probojoval na hladinu a pokoušel se najít přezky brnění. Pak se do vln ponořila obrovská ruka a Tarliho zachytila.

Ve chvíli, kdy droskyně uchopila bezvládné tělo, odstrčila Doma, který padl zpět do vody, hodila si omráčeného Tarliho přes rameno a rozběhla se mezi stromy k paláci.

Dom se pomalu a s provinilým výrazem zachytil kamenného břehu na protější straně jezírka. Vykašlával vodu a čekal, až mu ve spáncích přestane bušit krev.

Zaslechl zasvištění čepele, odrazil se pozpátku nazpět do vody, kde narazil na svazek kabelů silných jako prst, a vynořil se uprostřed leknínového porostu. Sharli na něj upírala zuřivý pohled a hrotem šammeče uťala další dlouhý kus kamene v místě, kde měl ještě před chvilkou prsty.

„On si jenom hrál,“ zasyčela na něj v perfektním žangliku. „Je to druhý nejlepší šamuri v galaxii a jen si hrál. Ale tys musel vyhrát!“

„Já si ale nehraju,“ dodala. Meč jí zasvištěl nad hlavou a aniž příliš zpomalil, uťal silnou měděnou větev, která se čepeli náhodou postavila do cesty.

Dom se potopil a vynořil se na protější straně jezírka a snažil se rychle vylézt ven, zatímco dívka jezírko obíhala, aby se na něj mohla vrhnout znovu. Kožené brnění, které předtím odhodil, stále ještě leželo na zemi. Horečnatě ho ohmatal. Nemohlo ho ochránit před šammečem, který dokázal přeseknout kámen. Vycpávky měly za úkol jen ztlumit sílu úderu — to znamená, že musí existovat nějaké statické pole, které tu strašlivě ostrou čepel dokáže proměnit na…