Alexandr Běljajev - Člověk který našel svou tvář

A v těchto podmínkách bylo třeba pracovat a dokončit film. A přes všechno byl dokončen.

Film byl uveden na plátno Prestových kin. Úspěch překonal všechna očekávání. Obecenstvo se jen hrnulo. Herecký projev nového Presta budil takový smích, že by mu mohl závidět i Presto trpaslík. Ale bylo v něm něco nového. Nebyl to už živočišný, fysiologický smích. Byl to spíše smích skrze slzy.

Největším dojmem působily na diváky scény, v nichž vystupovala neznámá herečka Ellen Keyová. Celý sál vycítil vrcholnou prostotu jejího projevu. Nadšení obecenstva nebralo konce. Jakási starší žena s velkýma zarudlýma rukama při pohledu na peroucí Ellen hlasitě vykřikla:

„To se hned pozná, že se umí postavit k neckám. Kde ji vzali? Ta se vyzná!“

Z jejich úst to byla nejvyšší pochvala.

Skutečné umění pochopí každý. Názor staré dělnice souhlasil s názorem několika předních kritiků přítomných promítání.

„Úchvatné!“ prohodil jeden z nich k svému kolegovi. „Kde objevil Presto takovou herečku? Věřte mi, že zacloní i nejzářivější hvězdy filmového nebe.“

Presto, Ellen a Hofman seděli ve zvláštní lóži a napjatě pozorovali, jaký dojem vyvolává film u diváků. Když se sál otřásal smíchem nebo se ozývaly vzlyky žen, dojatých Elleninou hrou, dívali se i oni bezděčně na plátno.

„Vidíte,“ říkal Antonio dívce, „a vy jste měla strach, že film zkazíte.“

Hofman kouřil jeden doutník za druhým a pochvalně hekal.

Neslýchaný úspěch měl své výsledky. Zisk je zisk a „peníze nepáchnou“, ať už je jejich původ jakýkoliv — to věděli už staří římští obchodníci, kteří si vymysleli toto přísloví. Mnozí podnikatelé neodolali vábničce velkých zisků a rozhodli se nový film uvést ve svých kinech. Fronta byla prolomena. Po jednotlivých podnikatelích následovaly společnosti a za nimi i velké koncerny. Film nastoupil svou vítěznou cestu Amerikou i Evropou.

Dokonce i noviny z nepřátelského tábora musely uznat vysoké hodnoty scénáře a hudby, které mimochodem vytvořil sám Presto, i mistrovské výkony. Nový Presto a Ellen zazářili rázem na obloze světové kinematografie jako hvězdy první velikosti. Ale i ostatní herci, většinou mladí, překvapili svými výkony, na nichž se nesporně odrazil Antoniův režisérský talent.

Peatch bezmocně zuřil. Měl jsem toho mazaného chlapíka celého pozlatit a ne ho vyhnat. Ale kdo to mohl tušit?

Lux melancholicky uvažovala: Udělala jsem asi největší hloupost svého života, když jsem Presta odmítla. Ale kdo by si to byl pomyslel?

To je ta…

Jednou přijela Ellen ve společnosti Presta, Hofmana a dvou hereček před přepychové kino. Zajímalo je, jak na film reaguje vyšší společnost. Prestovi se jen stěží podařilo Ellen přemluvit, aby také jela.

V autě využil chvíle, kdy se herečky živě bavily s Hofmanem, a tiše se zeptal:

„Kdy mi dáte slíbenou odpověď, Ellen?“

Dovtípila se ihned, nač se jí ptá, ale neodpověděla, jen rty se jí zachvěly.

Když vystupovali z auta, zahlédla Ellen dvě dámy v drahých pláštích. Zvědavě si ji prohlížely.

„Podívejte! To je ta, co o ní psaly noviny! Novopečená hvězda a Prestova amantka,“ řekla ta s ostrým nosem dosti nahlas.

„Ano, to je ta…“ potvrdila silnější. A bezostyšně provázely Ellen pohledy.

Ellen zbledla jako smrt. Bylo jí, jako by veřejně dostala políček.

Po celé představení seděla nehybně v pozadí lóže a jedinkrát nepohlédla na plátno. Marně se ji Presto snažil vyvést z jejího zamyšlení. Dívčino chování už ho začínalo znepokojovat.

Diváci bouřlivě tleskali hercům jako na divadle.

Copak ji nevzrušuje ani tak ohromující úspěch? přemýšlel Presto s obavami.

Ellen se vrátila domů bez jediného slova a ihned se zamkla ve svém pokoji. Nemohla se už udržet a propukla v pláč.

Někdo zaklepal.

Presto, napadlo ji. Jak nevhod! Čeká na odpověď, ubožák. Ale jak mu mohu odpovědět?*

Osušila si oči kapesníkem a otevřela.

Stála před ní její společnice Mrs. Irwinová.

„Odpusťte, miss, že vás chvíli zdržím,“ řekla s pohledem upřeným na Elleniny zarudlé oči. Bez pozvání se usadila do křesla a pravila: „Plakala jste miss, vidím vám to na očích.“

„Netajím se s tím.“

„Ano, máte také proč plakat. Za neuvážené činy a lehkomyslné chování se vždycky platí slzami,“ poznamenala společnice mravoučným tónem.

„Za jaké neuvážené činy a lehkomyslné chování?“ přeptala se Ellen, cítíc, jak se jí krev žene do tváří.

Mrs. Irwinová se na ni ironicky podívala.

„Ale dejte pokoj,“ řekla odměřeně. „Přede mnou si nemusíte hrát na jehňátko a na uraženou nevinnost. Víte až moc dobře, o čem mluvím.“

„Ujišťuji vás, že nevím.“

„Prosím vás?“ zasmála se Mrs. Irwinová. „Vy jediná nevíte to, co píší všechny noviny a co vyvolávají kameloti na všech křižovatkách ve všech státech Severní a Jižní Ameriky?“

„Copak vy věříte takovým pomluvám?“ rozhořčila se Ellen.

Mrs. Irwinová pokrčila rameny:

„Proč se nepíše něco takového o mně? Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Ale teď nejde o mne, ale o vás. Mister Presto mě oklamal, přivedl mě do krajně nepříjemné situace, když mě přijal jako vaši společnici ve skutečnosti jen proto, aby mou přítomností zastíral morální zvrhlost… “

„Vy se zapomínáte, Mrs. Irwinová! Nestrpím rozmluvu v takovém tónu!“

„Jen se uklidněte, brzy skončím,“ odsekla společnice. „Můžete mi věřit, že ani mně nedělá nejmenší potěšení rozmluva s osobou, jako jste vy. Nejsem žádná metresa. Jsem chudá, ale počestná žena. Moje čest a dobré jméno je všechen můj kapitál a základ existence. Nemohu je ztratit tím, že zůstanu v tomto domě… Jsem nucena vás opustit.“

„Čím dřív to uděláte, tím líp,“ řekla Ellen a cítila, že se už za okamžik přestane ovládat.

„O to nemějte strach. Už jsem nařídila, aby sbalili mé věci a připravili vůz.“

Hrdě vstala, nepodala Ellen ruku, dokonce na ni už ani nepohlédla a vznešeně vyplula z pokoje.

Ellen se téměř v bezvědomí zhroutila na pohovku.

Vše je v nejlepšfm pořádku. Film má úspěch. Podnik je zachráněn. Zůstává ted už jen jediná věc — skoncovat s mládeneckým životem.

Presto přecházel pracovnou ve vzrušené náladě. Čekal na Ellen, která mu měla dnes odpovědět, stane-li se jeho ženou.

Zdržela se a on netrpělivě přecházel stále rychleji.

Konečně zaklepání. Presto přiskočil ke dveřím, aby bez dlouhých slov objal svou nevěstu. Otevřel dveře dokořán a uviděl před sebou Ellenina strýce mistera Burryho.

Děda měl pečlivě zapjatý kabát a na tváři starostlivý až smutný výraz.

„Mister Burry!“ zvolal Presto, který nemohl utajit své rozčarování. „Těší mě vaše návštěva. Buďte zdráv. Ale přiznávám, že jsem čekal miss Keyovou. Doufám, že je s ní všechno v pořádku?“

„Je zdráva,“ odpověděl Burry, „ale žádala mě, abych s vámi promluvil.“

Prestova nálada okamžitě poklesla.

„Posaďte se, prosím,“ vyzval zaraženě hosta. „Proč si se mnou nemohla promluvit sama?“