Кундера - Kundera - Nesnesitelna lehkost byti

se budou milovat? Snažil si to představit, ale nebylo to snadné. Nemyslil několik dnů než

na to.

Když ho pozvala podruhé, víno už čekalo na stole i s dvěma sklenkami. Jenomže tentokrát šlo všechno velice rychle. Brzy stáli proti sobě v ložnici (slunce zapadalo na obraze s břízami) a líbali se. Řekl jí své obvyklé "svlékněte se!", ale ona, místo aby poslechla, ho požádala: "Ne, nejdřív vy!" Na to nebyl zvyklý a uvedlo ho to trochu do rozpaků. Začala mu rozepínat kalhoty. Poručil jí ještě několikrát (s komickým neúspěchem) "svlékněte se!", ale nezbylo mu, než přistoupit na kompromis; podle pravidel hry, které mu už

posledně vnutila ("co uděláte vy mně, já udělám vám"), svlékla mu kalhoty a on jí sukni, potom mu svlékla košili a on j í halenku, až konečně stáli proti sobě

nazí. Měl ruku na jejím vlhkém klíně a posunul pak prsty dál k řitnímu otvoru, který na všech ženách miloval nejvíc z celého jejich těla. Její byl nezvykle vystouplý, takže vyvolával sugestivně představu dlouhé zažívací roury, která tu končí a mírně vyčnívá. Ohmatal ten pevný, zdravý kroužek, ten nejkrásnější ze všech prstenů nazývaný v lékařské řeči svěrač, a najednou ucítil její prsty na své vlastní zadnici na stejném místě. Opakovala všechna jeho gesta s přesností zrcadla.

Přestože, jak jsem řekl, poznal asi dvě stě žen (a za tu dobu, co umýval okna, jich ještě hodně přibylo), nestalo se mu, že by žena, vyšší než on, stála před ním, mhouřila oči a ohmatávala mu řitní otvor. Aby přemohl rozpaky, rychle ji vtlačil na postel.

Jeho pohyb byl tak prudký, že ji překvapil. Její vysoká postava padala na záda s tváří pokrytou rudými skvrnami a polekaným výrazem člověka, který ztratil rovnováhu. Jak stál před ní, chytil ji pod koleny a zvedl do výše jej í mírně

roztažené nohy, takže najednou vypadaly jako zvednuté ruce voj áka, který se ve strachu vzdává před napřaženou zbraní.

Neobratnost spojená s horlivostí, horlivost spojená s neobratností Tomáše nádherně vzrušily. Milovali se velmi dlouho. Prohlížel si přitom její tvář

pokrytou rudými skvrnami a hledal v ní ten polekaný výraz ženy, které někdo nastavil nohu a která padá, nenapodobitelný výraz, který mu před chvílí vehnal do hlavy krev vzrušení.

Pak se šel umýt do koupelny. Doprovázela ho tam a zdlouhavě mu vysvětlovala, kde je mýdlo, kde je žínka a jak se pouští teplá voda. Bylo mu divné, proč mu ty jednoduché věci vykládá tak podrobně. Řekl j í nakonec, že všemu rozumí a naznačil j í, že by chtěl v koupelně zůstat sám.

Řekla prosebně: "Nenecháte mne asistovat u vaší toalety?" Konečně se mu podařilo dostat ji ven. Umýval se, pouštěl moč do umývadla (obecný

zvyk českých lékařů) a zdálo se mu, že ona mezitím netrpělivě pobíhá před koupelnou a přemýšlí, jak proniknout dovnitř. Když zavřel vodu a v bytě bylo úplné ticho, měl pocit, že se na něho odněkud dívá. Byl si skoro jist, že ve dveřích koupelny je navrtaná dírka a ona k ní tiskne své krásné přimhouřené oko. Odcházel od ní ve vynikající náladě. Snažil se upamatovat se na to podstatné, abstrahovat vzpomínku do jakéhosi chemického vzorce, j ímž by bylo možno definovat jej í jedinečnost (milióntinu nepodobného). Došel nakonec k vzorci, který se skládal ze tří údaj ů:

Vneobratnost spojená s horlivostí;

Vpolekaná tvář někoho, kdo ztratil rovnováhu a padá;

Vnohy zvednuté do výše jako ruce vojáka, který se vzdává před napřaženou zbraní.

Když si to opakoval, měl v sobě šťastný pocit, že se zase zmocnil kusu světa; že vyřízl svým imaginárním skalpelem proužek látky z nekonečného plátna vesmíru.

—12. --V přibližně stejné době se mu stal takový příběh: sešel se několikrát s mladou dívkou v bytě, který mu denně až do půlnoci přenechával jeden starý přítel. Po jednom nebo dvou měsících mu připomněla jedno jejich setkání: milovali se prý na koberci pod oknem, zatímco venku se rozsvěcovaly blesky a hřměly hromy. Milovali se během celé bouřky a bylo to prý nezapomenutelně krásné!

Tehdy se Tomáš skoro ulekl: ano, pamatoval si, že ji miloval na koberci (přítel měl v bytě jen úzký gauč, na kterém se necítil dobře), ale na bouřku naprosto zapomněl! Bylo to zvláštní: dovedl si vzpomenout na těch několik schůzek, které

s ní měl, zaznamenal dokonce přesně způsob, jak se spolu milovali (odmítla se milovat zezadu), pamatoval si na několik výroků, které pronesla během milování

(stále ho žádala, aby ji pevně tiskl za boky a protestovala, že se na ni dívá), pamatoval si dokonce střih jejího prádla - ale o bouřce vůbec nic nevěděl. Jeho paměť zaznamenávala z jeho milostných příběhů jen strmou a úzkou trasu sexuálního dobývání: první slovní agresi, první dotek, první obscenitu, kterou řekl on j í a ona jemu, všechny drobné perverze, ke kterým ji postupně přimněl, i ty, které odmítla. Všechno ostatní bylo z paměťi (téměř s jakousi pedanterií) vyloučeno. Zapomínal dokonce i místo, kde tu kterou ženu poprvé uviděl, protože ten okamžik se udál ještě před vlastním sexuálním útokem. Dívka mluvila o bouřce, usmívala se zasněně a on se na ni díval v údivu a skoro se styděl: prožívala něco krásného a on to neprožíval s ní. V dvojím způsobu, jak jejich paměť reagovala na večerní bouřku, byl obsažen celý rozdíl mezi láskou a ne-láskou.

Slovem ne-láska nechci říci, že by měl k té dívce cynický vztah, že by v ní, jak se říká, neuznával než sexuální objekt: naopak, měl ji rád jako přítelkyni, vážil si jej í povahy a inteligence, byl ochoten jí pomoci kdykoli by to potřebovala. To nebyl on, kdo se k ní choval špatně, špatně se k ní chovala jeho paměť, která ji sama bez jeho přičinění vyloučila ze sféry lásky. Zdá se, jako by existovala v mozku zcela zvláštní oblast, kterou by bylo možno nazvat poetickou pamětí a která zaznamenává to, co nás okouzlilo, dojalo, co učinilo náš život krásným. Od té doby, co se poznal s Terezou, žádná žena neměla právo otisknout se v této části mozku ani nejprchavější stopou. Tereza okupovala despoticky jeho poetickou paměť a zametla v ní stopy jiných žen. Nebylo to spravedlivé, protože například dívka, s kterou se miloval na koberci za bouřky, nebyla o nic méně hodna poezie než Tereza. Křičela na něho:

"Zavři oči, tiskni mi boky, drž mě pevně!"; nesnášela, že má Tomáš při milování otevřené oči, soustředěné a pozorující, a že jeho tělo, mírně nad ní nadzvednuté, se netiskne k její kůži. Nechtěla, aby ji studoval. Chtěla ho strhnout do proudu okouzlení, do něhož se nedá vstoupit než se zavřenýma očima. Proto si odmítla stoupnout na čtyři, protože v takové pozici se jejich těla vůbec nedotýkala a on ji mohl vidět takřka z půlmetrového odstupu. Nenáviděla ten odstup, chtěla s ním splynout. Proto mu tvrdila umíněně do očí, že neměla rozkoš, i když celý koberec byl mokrý od jejího orgasmu: "nehledám rozkoš," říkala, " hledám štěstí a rozkoš bez štěstí není rozkoš." Jinými slovy, bušila na bránu jeho poetické paměti. Ale brána byla zavřena. V poetické paměti nebylo pro ni místa. Bylo pro ni místo jen na koberci.

Jeho dobrodružství s Terezou začalo přesně tam, kde dobrodružství s jinými ženami končilo. Odehrávalo se na druhé straně imperativu, který ho hnal za dobýváním žen. Nechtěl na Tereze nic odhalovat. Dostal ji odhalenu. Miloval se s ní dříve, než stačil vzít do ruky svůj imaginární skalpel, j ímž otvíral ležící