Henrik Sienkiewicz - Quo vadis

CODETANSKÉ POLE tak se nazývala pláň pod pahorkem Janikulem.

CODICILLI (lat.) pův. dřevěné tabulky potažené vrstvou vosku, na nichž se psaly dopisy apod.; pak dopisy vůbec.

COMPEDITUS (lat.) otrok, který musel pracovat s pouty na nohou.

COMPLUVIUM (lat.) otvor ve střeše ATRIA.

CONSUL nejvyšší státní úředník v Římě. Konsulové byli dva a byli voleni na jeden rok. V různých dobách mívali různou pravomoc.

CORBULO, GNAEUS DOMITIUS římský vojevůdce, řečník a spisovatel v 1. stol. n. l.

CORIOLY (lat. Corioli) město ležící jihovýchodně od Říma.

CORNELIOVÉ jeden z nejslavnějších římských rodů, který vydal řadu státníků, vojevůdců atp.

CORNUTUS, LUCIUS ANNAEUS římský filozof, stoik, v 1. stol. n. l.

CUBICULUM (lat.) ložnice.

CUNICULUS (lat.) pův. králík, odtud králičí nora, pak podzemní kobka; zde kobky pod cirkem, kde čekali odsouzenci na svůj “výstup” v aréně. (Smrt v aréně, ať už v gladiátorských zápasech, nebo v nerovném boji s divokými šelmami, byla v Římě běžně a odedávna používaným trestem, hlavně u cizinců.)

CUMY město poblíž Neapole.

DAIDALOS A IKAROS podle pověsti první letci světa; Daidalos, chtěje uprchnout z Řecka, kde ho i s jeho synem Ikarem věznil král Minos, sestrojil dva páry křídel, na nichž se oba vydali na vzdušnou pouť domů. Daidalos sice šťastně doletěl na Sicílii, ale Ikaros se v letu příliš přiblížil slunci, takže vosk, jímž byla křídla slepena, se roztavil a Ikaros se zřítil do moře, jež bylo prý po něm nazváno Ikarské.

DANAÉ dcera Akrisiova, jemuž bylo věštěno, že jej zavraždí syn jeho dcery. Akrisios dal tedy Danaé zavřít do podzemní jeskyně. Zeus se však proměnil ve zlatý déšť, vnikl v této podobě k Danaé do jeskyně a zplodil s ní syna Persea, který později skutečně Akrisia zavraždil.

DANAIDY souhrnný název pro padesát dcer Danaových (Danaos byl jakýsi praotec Řeků), které zavraždily své manžely a byly proto odsouzeny k věčnému nabírání vody do děravých sudů v podsvětí.

DEMÉTER Diova sestra, původně Matka Země, bohyně úrody; později ztotožněna s římskou bohyní Ceres.

DEMIURGOS (řec.) nejvyšší úředník v některých řeckých obcích; zde ve významu “vládce světa”.

DEMOKRITOS (asi 460 – 370 př. n. l.) veliký starořecký materialistický filozof; hlásal jako první, že se hmota skládá z nepatrných částeček, atomů (atómos znamená řecky nedělitelný). Byl znám také tím, že se vysmíval lidské hlouposti; říká se mu proto smějící se filozof.

DEUKALION Podle staré řecké báje se jednou Zeus rozhněval na hříšné lidstvo a seslal na svět potopu. Zachránil se jen Deukalion, syn Prométheův, a jeho manželka Pyrrha. Když vody opadly, prosil Deukalion Dia, aby lidské pokolení opět obnovil. V delfské věštírně dostal záhadný pokyn, aby za sebe házel kosti velké roditelky. Po dlouhém přemýšlení přišel Deukalion na to, že tím jsou míněny kameny. Zařídil se tedy podle věštby a z kamenů, které za sebe hodil sám, vznikli muži, z kamenů, které házela Pyrrha, vznikly ženy. Krásně vypravuje tuto báj básník Ovidius ve svých Proměnách.

DEUKALIONOVY DĚTI lidé, lidstvo.

DIALEKTIKA (z řec.) zde v původním významu: umění dopídit se pravdy odhalováním rozporů v úsudcích odpůrce a překonáním těchto rozporů. V dialektice vynikal hlavně Sokrates, starořecký filozof, který žil v letech 469 – 399 př. n. l.

DIANA původně staroitalská bohyně světla a života, později ztotožněna s řeckou Artemidou, sestrou Apollónovou, bohyní měsíce a lovu. V Efesu na západním pobřeží Malé Asie byl proslulý Dianin chrám, proto měla Diana přídomek EFESKÁ.

DIANINO POSVÁTNÉ PEPLUM (peplum, lat. roucho) narážka na starý obřad, konaný původně k poctě řecké bohyně Athény; obřad záležel v tom, že každého čtvrtého roku nosili Athéňané do Athénina chrámu skvostně vyšívané roucho (řec. peplos), které mělo městu zajistit další přízeň jeho božské patronky. Tento zvyk se později přenesl i na jiné bohyně, a tedy i na římskou Dianu.

DIATRIBA (řec.) diskuse, polemika.

DIOGENES Z APOLLÓNIE (5. stol. př. n. l.) starořecký filozof, hlásající, že podstatou všeho je vzduch.

DIOGENES ZE SINOPE (asi 404 – 323 př. n. l.) filozof, kynik, který bydlil v pouhém sudu.

DIOKLECIÁN (celým jménem Gaius Aurelius Valerius Diocletianus) římský císař v letech 385 – 305 n. l.

DIOSKUROVÉ viz Kastor a Pollux.

DIÓTA (řec.) dvojuchá nádoba, amfora.

DIRKÉ podle pověsti manželka thébského krále Lyka; protože nesnesitelně týrala svou příbuznou Antiopu, přivázali ji Antiopini synové k divokému býku, který ji usmýkal k smrti.

DISPENSATOR (lat.) správce pokladny, účetní.

DIVA (lat.) božská.

DOMINA (lat.) paní (vznešená, důstojná; vládkyně).

DOMITIINY A AGRIPPININY ZAHRADY rozsáhlé sady mezi Tiberem a Vatikánem.

DOMITIOVSKÉ TENKÉ NOHY byly rodovým tělesným znakem Domitiů, z nichž pocházel i Nero.

DOMITIUS AFER římský politik z 1. stol. n. l., slavný řečník.

DOMUS AUREA (lat.) zlatý dům; velkolepá stavba, která měla nahradit požárem zničený palác na Palatinu. Nero však svůj plán stačil uskutečnit jen zčásti.

DOMUS TRANSITORIA (lat.) “průchodní dům”; tak se nazýval přepychový a rozsáhlý spojovací trakt, který spojoval Palatin s Esquilinem.

DÓRSKÉ NÁŘEČÍ řecké nářečí, jímž mluvili Dórové, jeden z hlavních řeckých kmenů, sídlící převážně v jižním Řecku.

“…DOSUD NIKDY JSEM TAKOVÉHO ČLOVĚKA NEZŘEL…” citát z Homérovy Odysseje v překladu Otmara Vaňorného.

DRUSUS CAESAR jediný syn císaře Tiberia.

DRUSUS, NERO CLAUDIUS (38 př. n. l. – 9. n. l.) bratr císaře Tiberia, římský vojevůdce, který potlačil povstání legii v Panonii (mezi Dunajem a Sávou). Na paměť jeho vítězství v Germánii dal mu císař Tiberius postavit DRUSŮV VÍTĚZNÝ OBLOUK.

DUŠE ROZUMOVÁ starořecký filozof Platón (427 – 347 př. n. l.) dělí lidskou duši na několik částí (vášnivou, rozumovou, chtíč atd.), z nichž jedině rozumová je nesmrtelná. Duši “nižší” mají podle Platóna i rostliny, živočichové a otroci.

EFEBIE (z řec. ephebion) ústav pro tělesnou výchovu jinochů.

EHEU! (lat.) citoslovce: Och! Běda!

EKLOGA (řec.) idylická báseň o pastýřském životě.

ELYSIJSKÁ POLE (z řec. Elysion) sídlo blažených v podsvětí.

EMAUZY město západně od Jeruzaléma.

EMPORIUM (lat.) tržnice; zde hlavní římská tržnice, na břehu Tiberu jižně od Aventinu.

EMPYREJSKÝ z řec. empyreon, tj. nejvyšší vrstva nebeská, ještě nad hvězdami, kde podle antických názorů vládne neustálý a ničím netlumený jas; ráj.

EPEIROS kraj u západ. pobřeží severního Řecka a dnešní Albánie.

EPIDAUROS město v Argolidě na Peloponesu (dnešní Pidoro), kde bývala Asklepiova svatyně.

EPIKTETOS jeden z nejvýraznějších představitelů římského stoicismu (1. stol. n. l.), protestující proti otrokářskému řádu.

EPIKUREJCI přívrženci filozofické školy, kterou založil jeden z největších starořeckých filozofů Epikuros (asi 342 – 270 př. n. l.). Epikuros byl pokračovatelem materialistické větve antické filozofie. Materiální svět je mu jedinou a prvotní realitou. Vše se skládá z atomů. Cílem filozofie je štěstí člověka.

EPILATOR (lat.) otrok, odborník na zbavování těla chloupků. Římané si je vytrhávali.