Henrik Sienkiewicz - Quo vadis

EPILICHNION (řec.) skřínka.

EPILIMMA (řec.) nádobka s voňavkou.

EPINIKION (řec.) píseň oslavující vítězství.

EREBOS (řec.) pův. tma, temnota; pak podsvětí a jeho bůh.

ERGASTULUM (lat.) robotárna; obyčejně venkovský statek, kde museli provinilí otroci pracovat za nelidských podmínek.

ERGO (lat.) tedy, tudíž.

EROS (řec.) bůh lásky (u Římanů Amor, Cupido).

ERÍNYE řecký název pro Fúrie.

ESQUILINSKÁ BRÁNA (stará) byla v původních hradbách ze 4. stol. př. n. l. na východním svahu Esquilinu.

ESQUILINSKÁ ČTVRŤ chudá čtvrť na úpatí Esquilinu.

ESQUILINUS jeden z římských pahorků ( viz Palatin).

EUANDROS podle pověsti syn Hermův, který přišel do Itálie a usadil se na Palatinu.

EUBOIA veliký ostrov táhnoucí se těsně podél východního pobřeží středního Řecka.

EUFRAT řeka protékající dnešním Tureckem a Irákem a ústící do Perského zálivu: od Eufratu až k Británii sahal přibližně tehdejší Římanův známý svět.

EVOE! volání bakchantek.

EXTRA HUMANUM GAUDIUM (lat.) s neobyčejnou radostí.

FABRICIUS VEIENTO udavač za vlády Neronovy.

FALERNSKÉ VÍNO jedno z nejvzácnějších tehdejších vín, rodící se na tzv. falernské pláni, severozápadně od Neapole.

FAMILIA (lat.) domácnost, dům, rodina v nejširším smyslu slova, tj. veškerá čeleď, otroci, propuštěnci atd.

FATUM (lat.) osud.

FAUCES (lat; množ. čís. od “faux”) pův. jícen, chřtán; zde úzké chodby spojující jednotlivé části římského domu a ústící v atriu.

FAUN pův. starořímský bůh (Faunus), ochránce polí a stád. Později vznikla představa, že faunů je větší počet, a lidé si jejich podobu ztotožnili se satyry, lesními polobohy z řecké mytologie, majícími podobu kozla. Faunové obcovali s nymfami, bohyněmi připomínajícími víly ze slovanské mytologie.

FLAMINOVÉ (lat.) kněží, obětníci.

FLAVA COMA (lat.) dosl. plavý vlas, pak nevěstka; římské nevěstky si totiž posypávaly vlasy světlým pudrem nebo si je odbarvovaly.

FLAVIŮV AMFITEÁTR jedna z nejskvělejších budov starého Říma (nynější Colosseum), kterou postavil až v letech 67 až 68 n. l. císař Titus Flavius Vespasianus (východně od Palatinu).

FLORA staroitalská bohyně květů; její chrám stával v Římě nedaleko Velkého cirku (Circus Maximus); k její poctě se od 28. dubna do 1. května slavívaly tzv. Floralie, jimiž se oslavoval příchod jara.

FOIBOS přídomek Apollónův ( viz tam).

FORMINX (řec.) prastarý řecký strunný nástroj, podobný kytaře.

FORTUNA bohyně štěstí, Štěstěna; byla sice jen jedna, ale mívala různé přídomky, např. Fortuna Bona ( = Dobrá), Fortuna Stata ( = Stálá) atp., proto se o ní někdy mluvilo v množném čísle.

FORUM (lat.) náměstí; největší římské náměstí FORUM ROMANUM bylo často zkráceně nazýváno pouze FORUM.

FORUM BOARIUM (lat.) Dobytčí trh; náměstí ležící mezi Tiberem a Palatinem.

FORUM PISTORIUM (lat.) Pekařské náměstí.

FORUM ROMANUM (lat.) ( viz FORUM).

FOSSOR (lat.) kopáč na poli nebo na vinici.

FREGELLY (lat. Fregellae) město ležící jihovýchodně od Říma; nyní Ceprano.

FRIGIDARIUM (lat.) místnost v lázních pro studenou koupel ( viz thermy).

FRYGIE krajina v Malé Asii (v dnešním Turecku, jižně od Marmarského moře).

FÚRIE (lat; řec. Erínye) bohyně kletby a pomsty, zosobněné výčitky svědomí, které strašnými vnitřními mukami trestají každého, kdo se dopustil zločinu.

GALBA, SERVIUS SULPICIUS (5 – 69 n. l.) římský císař po Neronovi.

GALERA (it.) velká loď poháněná vesly i větrem.

GALIE souhrnný název pro nynější severní Itálii, Francii, Švýcarsko a Belgii. GALIE NARBONSKÁ část dnešní Francie kolem Lyonského zálivu (město Narbonne).

GALILEA krajina v severní Palestině, kolem jezera Tiberiadského.

GALLOS (lat.) 4. pád množ. čís. od GALLUS = kohout; totéž slovo, psáno s velkým začátečním písmenem, znamená však také příslušníka galských kmenů, Gala. Ve větě “Tak dlouho zpíval…” v epilogu knihy jde tedy o slovní hříčku.

GALOVÉ (lat. Galii, množ. čís. od Gallus) příslušníci galských kmenů, obyvatelé Galie; GALOVÉ (s malým “g”) – gladiátoři s galskou výzbrojí, která sestávala z menšího štítu a dlouhého meče.

GEMA (lat.) polodrahokam nebo drahokam s negativním nebo vypouklým reliéfem.

GÉNIUS (z lat.) duch, nebo také bůh (génius smrti, spánku).

GERMANICUS, GAIUS IULIUS CAESAR (15 př. n. l. – 19 n. l.) vynikající římský vojevůdce, který získal přídomek Germanicus za svá vítězství v Germánii. Císař Tiberius mu postavil vítězný oblouk.

GOLGATA pahorek u Jeruzaléma, kde byl ukřižován Kristus.

GORGIAS (kolem 483 – 375 př. n. l.) starořecký filozof, jeden z tzv. sofistů, kteří byli mistry ve slovíčkaření a v tvoření podivných myšlenkových hříček.

GRAECULUS (lat.) ironická, pohrdavá zdrobnělina od Graecus = Řek. Graeculi tedy – Řečíčkové.

GRYF (z řec.) bájný pták se lvím tělem, orlími křídly a koňskýma ušima.

HABET! (lat.) dostal! Výkřik, jímž reagovali diváci v cirku na zásah při zápasech gladiátorů.

HÁDES (řec; lat. PLUTO) bratr Diův, bůh a vládce podsvětí, kam přicházejí duše zemřelých; přeneseně pak podsvětí vůbec.

HAMADRYÁDY (také DRYÁDY, řec.) nymfy (víly) žijící ve stromech HAMMÓN (také Ammón) pův. egyptský bůh, ochránce Théb, který měl svou věštírnu v Libyjské poušti; u Římanů ztotožněn s Jupiterem.

HARENARIUM (lat; množ. čís. harenaria) viz arenarium.

HARMODIOS A ARISTOGEITÓN dva mladí Athéňané, kteří zabili athénského tyrana Hipparcha a jsou proto pokládáni za zakladatele athénské svobody a demokracie; verše, které si Petronius zpívá, jsou z písně, jež se na jejich počest zpívala před jídlem.

HEBRON staré město jižně od Jeruzaléma.

HEKATÉ antická bohyně podsvětí, zpodobněná v pozdějších dobách jako příšera s třemi hlavami a šesti rukama nebo se třemi těly; proto se jí říkalo TRIFORMIS – Třítvará. Hekaté byla také bohyni měsíce a kouzel.

HEKATOMBA (řec.) slavnostní, veřejná oběť bohům, při níž se obětovalo sto (řec. hekaton) volů.

HEKUBA (řec. Hekabé) manželka trojského krále Priama; po pádu Tróje připadla jako kořist Odysseovi.

HELENINI BOŽŠTÍ BRATŘI Kastor a Pollux.

HÉLIOS (řec.) bůh slunce, krásný, mohutný, bujarý, s jiskrnými zraky. Každý den vyjíždí na zlatém voze na pouť oblohou.

HELLÉNSKÝ ŽIVOT zde život zasvěcený umění a poezii.

HELVETIA dnešní Švýcarsko.

HÉRA (řec), JUNO (lat.) sestra a zároveň manželka Diova, bohyně po Diovi nejmocnější; mimo jiné byla bohyní rodinného krbu.

HERAKLEA město v Bithynii na pobřeží Černého moře.

HERAKLEITOS Z EFESU (asi 540 – 480 př. n. l.) starořecký materialistický filozof, jeden z prvních, který si uvědomil, že vše je v neustálém pohybu a vývoji. Odtud právě jeho známá věta “panta rhei” – “všechno plyne”.

HERKULES (lat., řec. HÉRAKLÉS) syn Diův a Alkménin, legendární, polobožský hrdina, tzv. hérós (řec), který vynikal strašlivou silou. Když cítil, že se blíží konec jeho života, dal si postavit na hoře Oité (v jižní Thesálii v Řecku) hranici, na které chtěl ukončit svůj život; než jej však oheň stačil zachvátit, unesl jej Zeus za rachotu hromu na Olymp, kde ho učinil bohem.