Michail Bulgakov - Mistr a Markétka

Здесь есть возможность читать онлайн «Michail Bulgakov - Mistr a Markétka» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию без сокращений). В некоторых случаях можно слушать аудио, скачать через торрент в формате fb2 и присутствует краткое содержание. Жанр: Классическая проза, на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале библиотеки ЛибКат.

Mistr a Markétka: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Mistr a Markétka»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů — Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše „… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.)
Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti — poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté — dějově následující za několik hodin — má dlouhou bradku).
Cenzurovaná verze (12 % textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.

Mistr a Markétka — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Mistr a Markétka», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

„O tom prokurátor nemusí mít nejmenší pochyby.”

„A poslyš… Dali jim nápoj, dřívnež je ukřižovali?”

„Ano. Jenomže on…,” a host zavřel oči, „ho odmítl vypít.”

„Kdo?” otázal se Pilát.

„Odpusť, vladaři,” zvolal host, „že jsem neuvedl jeho jméno. Ha-Nocri.” „Blázen!” řekl Pilát a svraštil obličej. Pod levým okem mu zaškubala žilka. „Umírat slunečním žárem! Proč se zříkat toho, co poskytuje zákon? Jakými slovy odmítl?” „Prohlásil,” odvětil muž a znovu přivřel víčka, „že s díky odmítá a že nikoho neobviňuje.” „Neřekl koho?” vyzvídal dutým hlasem Pilát. „Nikoli, vladaři.”

„Nepokoušel se mluvit v přítomnosti vojáků?”

„Ne, vladaři, tentokrát mu nebylo do řeči. Prohlásil pouze, že za jednu z hlavních lidských chyb pokládá zbabělost.” „Vjaké souvislosti to řekl?” zaslechl zlomený hlas.

„To se nedalo posoudit. Vůbec se choval podivínsky jako ostatně vždy.” „Včem spočívalo jeho podivínství?”

„Neustále se pokoušel pohlédnout hned jednomu, hned druhému z okolostojících do očí a přitom se rozpačitě usmíval.” „Víc nic?” zachraptěl hlas.

„Nikoli, vladaři.”

Číše zazvonila, jaksi prokurátor naléval víno. Vyprázdnil ji až do dna a pokračoval: „Třebaže nemůžeme — alespoň v tomto okamžiku — zjistit, měl-li nějaké vyzvědače nebo následovníky, nemůžeme s jistotou tvrdit, že neexistují.” Host pozorně naslouchal s hlavou skloněnou.

„Tudíž abychom se vyhnuli nepříjemným překvapením,” rozvíjel svou úvahu Pilát, „žádám, aby neprodleně a v tichosti těla tří ukřižovaných zmizela z povrchu zemského, byla tajně pohřbena a všecky stopy zahlazeny.” „Jakporoučíš, vladaři,” odpověděl host a povstal se slovy: „Protože jde o složitý a odpovědný úkol, dovol, abych okamžitě jednal.” „Ne, zůstaň ještě,” zarazil ho Pilát pokynem ruky, „zbývají dvě otázky. Za prvé: tvoje obrovské zásluhy při výkonu neobyčejně obtížné služby velitele tajné stráže u prokurátora

Judeje mi ukládají radostnou povinnost, abych o tom zpravil Řím.” Hostůvobličej zrůžověl, velitel vstal a uklonil se vladaři se slovy: „Plním jen svou povinnost, kterou mi ukládá služba Caesarovi.” „Chci tě požádat,” pokračoval správce Judeje, „abysv případě, že ti navrhnou přeložení na jiné místo ve vyšší funkci, odmítl a setrval zde. Nerad bych tě ztratil.

Ať tě odmění jinak.” „Jsem šťasten, že mohu sloužit vladaři.”

„Potěšilsmě. A teď druhá otázka. Týká se toho… jakse jen… ach ano, Jidáše Iškariotského.” Host znovu vrhl na prokurátora zpytavý pohled, ale hned, jakse slušelo, uhnul očima jinam. „Slyšel jsem,” a Pilát ztlumil hlas, „že údajně dostal určitý obnosza to, že taksrdečně přijal pomateného filozofa ve svém domě: „Teprve dostane,” opravil ho tiše velitel tajné služby.

„Jakvelká je to suma?”

„To se nikdo nedoví, vladaři.”

„Ani ty?” podivil se Pilát a vyjádřil takveliteli pochvalu. „Bohužel, ani já,” vysvětloval pokojně host. „Vím jen, že ty peníze dostane dnesvečer. Je povolán do Kaifášova paláce.” „Ach, lačný stařec Iškariotský!” prohodil s úsměvem Pilát. „Je přece starý?” „Prokurátor se nikdy nemýlí, ale tentokrát ano,” odpověděl vlídně velitel tajné služby. „Iškariotský je mladík.” „Hleďme! Můžeš ho popsat? Fanatik?”

„Ó nikoli, prokurátore.”

„Hm. A čím se vyznačuje?”

„Je velmi krásný.”

„A dál? Třeba má nějakou vášeň?”

„Je těžké znát takpodrobně všecky obyvatele tohoto početného města, vladaři.”

„Ach ne, Afranie! Nezmenšuj svoje zásluhy.” „Má jedinou vášeň, prokurátore,” a host se na okamžikodmlčel, „miluje peníze.” „A čím se zabývá?”

Afraniuspohlédl vzhůru, zamyslel se a pakoznámil: „Pracuje ve směnárenském krámku u jednoho ze svých příbuzných.” „Ach tak… Hm…” Pilát zmlkl, ohlédl se, není-li někdo nablízku, a pakřekl tiše: „Věz, že jsem dostal zprávu, podle níž má být dnesv noci zavražděn.” Host po něm šlehl známým pohledem, a dokonce chvíli trvalo, než uhnul očima. Teprve pakodpověděl: „Prokurátor má o mně příliš lichotivé mínění. Podle mého názoru si nezasluhuji, aby se o mně zmiňoval. Podobná zpráva se ke mně nedonesla.” „Zasluhuješ nejvyšší odměnu,” ujišťoval ho vladař, „ale takové zprávy existují.” „Smím se zeptat, od koho má prokurátor tyto informace?”

„Prozatím mi dovol, abych neprozradil pramen, tím spíš, že jde o zprávy náhodné, nejasné a nespolehlivé. Ale musím předvídat. Takové už je moje poslání. Kromě toho spoléhám na svou intuici, která mě ještě nikdy nezklamala. Zmíněná zpráva tvrdí, že kdosi z tajných přátel Ješuových, rozhořčen směnárníkovou obludnou zradou, se smluvil se svými druhy, že ho dnesv noci zabijí. Peníze, které dostal za zradu, hodlají podvrhnout veleknězi s nápisem: Vracím prokleté peníze.” Velitel tajné služby už nebodal prokurátora pohledy a jen naslouchal s přimhouřenýma očima. Vladař pokračoval: „Představsi, jakveleknězzaplesá, až obdrží ve sváteční noci podobný dar!” „Nejenže zaplesá,” odpověděl s pousmáním host, „ale soudím, že to vyvolá velké pobouření.” „Jsem téhož mínění. Proto si žádám, abyszasáhl a učinil všecka opatření na ochranu Jidáše Iškariotského.” „Vladařůvpříkazbude vykonán,” slíbil Afranius, „ale musím vladaře uklidnit: zločinci budou moci jen stěží uskutečnit svůj záměr. Když pomyslíme,” při těch slovech se ohlédl a pakpokračoval, „že by měli toho člověka vypátrat, zabít, vyslídit, kolikdostal, a ještě vrátit peníze Kaifášovi…

A to všecko za jedinou noc? Dnes?” „Nicméně ho zabijí právě dnes,” opakoval tvrdošíjně Pilát. „Cítím to! Neznám jediný případ, že by mě moje tušení zklamalo.” Přitom mu křečovitě škubalo ve tváři a zamnul si ruce. „Jakporoučíš,” řekl odevzdaně host, vzpřímil se a náhle se zeptal přísně: „Taktedy říkáš dnes, vladaři?” „Ano,” přisvědčil Pilát, „a spoléhám plně na tebe. Znám dobře tvoji obdivuhodnou svědomitost.” Host si utáhl těžký opasekpod vojenským pláštěm a rozloučil se slovy: „Vzdávám čest prokurátorovi! Buď zdráva dobré mysli!”

„Ach ano,” zvolal polohlasně Pilát, „málem bych zapomněl! Jsem ti něco dlužen…” Velitel na něho překvapeně pohlédl. „Nevím, že by mi prokurátor něco dlužil.” „Jakže? Když jsem vjížděl do Jeruzaléma… Vzpomínáš na davžebráků… Chtěl jsem jim hodit peníze a žádné jsem u sebe neměl. Vypůjčil jsem si od tebe…” „Ó, to nestojí za řeč! Taková maličkost…”

„Musíme myslet i na maličkosti.” Otočil se, uchopil plášť přehozený přesopěradlo křesla, které stálo za ním, vylovil z podšívky kožený měšec a podal hostu. Ten ho s úklonou přijal a ukryl pod plášť. „Ještě dnesv noci,” nařizoval vladař, „očekávám tvé zprávy o pohřbu a současně o případu Jidáše Iškariotského. Dnesv noci, slyšíš, Afranie! Stráže dostanou příkaz, aby mě vzbudily, až se objevíš. Čekám tě.” „Vzdávám prokurátorovi čest,” pozdravil velitel tajné služby, otočil se a odcházel z kolonády. Bylo slyšet, jakmu skřípe pod nohama mokrý písek, pakse rozlehly jeho těžké kroky na mramorovém prostranství mezi lvy, později nohy zmizely, za nimi trup a nakonec kápě. Teprve teď Pilát zpozoroval, že slunce zapadlo a zešeřilo se.

Читать дальше
Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Mistr a Markétka»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Mistr a Markétka» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё непрочитанные произведения.


Отзывы о книге «Mistr a Markétka»

Обсуждение, отзывы о книге «Mistr a Markétka» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.

x