Michail Bulgakov - Mistr a Markétka

Здесь есть возможность читать онлайн «Michail Bulgakov - Mistr a Markétka» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию без сокращений). В некоторых случаях можно слушать аудио, скачать через торрент в формате fb2 и присутствует краткое содержание. Жанр: Классическая проза, на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале библиотеки ЛибКат.

Mistr a Markétka: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Mistr a Markétka»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů — Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše „… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.)
Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti — poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté — dějově následující za několik hodin — má dlouhou bradku).
Cenzurovaná verze (12 % textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.

Mistr a Markétka — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Mistr a Markétka», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Obloha se vyjasňovala: v šedém závoji plujícím na východ se objevily modré trhliny. Vtom Pilát rozeznal v pleskání slábnoucího deště vzdálený hlahol polnic a dusot několika set kopyt. Pohnul se a jeho tvář ožila. Ala se vracela z Golgoty. Podle zvuku právě v tu chvíli protínala náměstí, kde byl vyhlášen rozsudek. Konečně zaslechl dlouho očekávané kroky a dupot na schodišti, které vedlo k horní terase před kolonádou. Vzpřímil se a oči mu radostně zajiskřily. Mezi dvěma mramorovými lvy se nejprve vynořila hlava v kápi a pakpostava muže v promáčeném, na tělo přilepeném plášti. Byl to týž muž, který si před vynesením rozsudku šeptal s prokurátorem v palácové komnatě a který při popravě seděl na třínohé stoličce a pohrával si s proutkem. Aniž se vyhýbal loužím, přešel na terasu, vstoupil na mozaikovou podlahu kolonády, zvedl ruku na pozdrava pronesl jasným, příjemným hlasem: „Buď zdráva dobré mysli, prokurátore!” Mluvil latinsky. „Bohové!” zvolal Pilát. „Na tobě není nitka suchá! Takový uragán! Okamžitě běž dál do vnitřních pokojů a převleč se.

Udělej mi tu radost.” Muž shodil kápi, obnažil hlavu s mokrými, k čelu přilepenými vlasy, vykouzlil na vyholeném obličeji zdvořilý úsměva odmítl. Tvrdil, že podobný deštíkmu nemůže ani v nejmenším uškodit. „Nechci nic slyšet,” zarazil ho Pilát a tleskl do dlaní. Přivolal tím ukryté sluhy a poručil, aby se o muže postarali a pakhned nosili na stůl teplé pokrmy. K tomu, aby si vysušil vlasy, převlékl se, přezul a vůbec se dal do pořádku, potřeboval muž v kápi velmi málo času. Brzy se objevil na kolonádě v suchých sandálech, suchém purpurovém vojenském plášti a s přihlazenými vlasy. Mezitím se slunce navrátilo do Jeruzaléma, a dřívnež utonulo ve Středozemním moři, vysílalo na rozloučenou poslední paprsky prokurátorovu nenáviděnému městu a zlatilo schodiště před kolonádou. Fontána se vesele rozezpívala, holubi vyhopkovali na písek, vrkali, přeskakovali zlomené větvičky a vyzobávali cosi z mokrého písku. Rudá louže zmizela, střepy byly odklizeny a na stole se kouřilo z mísy masa. „Očekávám prokurátorovy příkazy,” řekl příchozí a přistoupil ke stolu. „Nic neuslyšíš, dokud neulehneš a nenapiješ se vína,” odpověděl laskavě Pilát a pokynul na prázdné lehátko. Muž poslechl a sluha mu naplnil pohár hustým červeným vínem.

Druhý otrokse pozorně sklonil nad prokurátorovým ramenem a nalil mu vrchovatou číši. Pakse na hostitelůvpokyn sluhové vzdálili. Pokud příchozí jedl a pil, Pilát usrkával víno a sledoval zpod víčekhosta. Byl to muž středních let, s čistým a příjemným kulatým obličejem a masitým nosem. Měl vlasy neurčité barvy; jakschly, postupně světlely. Bylo těžké uhodnout, jaké je národnosti. Charakterizoval ho dobrácký výraz, který všakporušovaly oči, nebo spíš pohled, jaký upíral na svého společníka. Zapadlé oči obyčejně skrýval za přivřenými, podivně vyboulenými víčky. V úzkých štěrbinách se tajilo dobrácké šibalství. Dalo se předpokládat, že prokurátorůvhost má smysl pro humor. Chvílemi všaknáhle mizel z jeho očí čtveračivý zábleska muž se vpíjel pohledem do tváře svého společníka, jako by chtěl objevit na jeho nose neznatelnou skvrnku. To trvalo jen okamžik. Pakopět přivíral víčka, štěrbiny očí se zúžily a znovu v nich proskočil potutelně dobrácký výraz. Neodmítl ani druhý pohár vína, se zřejmou rozkoší vysál několikústřic, ochutnal vařenou zeleninu a snědl kousekmasa.

Když dojedl, pochválil víno: „Výborný druh. Není to náhodou falernské?”

„Třicetileté, caecubské,” vysvětloval blahosklonně prokurátor. Host s rukou na srdci odmítl další pokrmy a prohlásil, že je syt. Pilát si znovu nalil a host následoval jeho příkladu. Oba odlili trochu vína ze svých pohárů do mísy s masem, Pilát pozvedl číši a zvolal hlasitě: „Buďme zdrávi a hlavně ty buď zdráv, Césare, otče Římanů, nejdražší a nejlepší ze všech!” Když dopili, Afričané odnesli mísy a na stole zůstalo jen ovoce a amfory. Na vladařůvpokyn se pakvzdálili a Pilát se svým hostem na kolonádě osaměli. „Rád bych slyšel,” začal prokurátor polohlasně, „jaká je nálada ve městě.” Bezděčně pohlédl do dálky, kde dole pod terasovitými zahradami paláce hořela sloupořadí i rovné střechy v zapadajícím slunci. „Soudím, prokurátore,” odpověděl host, „že nálada v Jeruzalémě je uspokojivá.”

„Takže můžeš zaručit, že už nehrozí nepokoje?” „Jistá je jen jediná věc na světě,” prohlásil host a vlídně pohlédl na prokurátora, „a to moc velkého Césara.” „Ať mu bohové darují dlouhý život,” přizvukoval Pilát, „a obecný mír!” Odmlčel se a pakpokračoval: „Domníváš se tedy, že můžeme odvolat vojsko?”

„Mám za to, že kohorta Bleskové legie může opustit město,” odpověděl host a dodal: „Bylo by dobré, kdyby mohla na rozloučenou uspořádat defilé městem.” „Výborná myšlenka,” souhlasil vladař, „hned pozítří ji propustím a sám také odjedu. Přísahám při hodokvasu dvanácti bohů a při všech penátech: co bych za to dal, kdybych to mohl provést už dnes!” „Vladař nemá rád Jeruzalém?” zeptal se nevinně host.

„Uznej,” zvolal s úsměvem prokurátor, „že není na zemi zoufalejší město! Nemluvím už o podnebí — pokaždé onemocním, když sem přijedu, a to ještě není to nejhorší! Ale tyhle svátky! Mágové, kouzelníci, čarodějové a stáda poutníků!

Fanatici, samí fanatici! Co jen si vyžádal jediný mesiáš, kterého začali náhle očekávat v letošním roce. Každou chvíli se můžeš stát svědkem odporného krveprolití! Nepřetržitě přemísťovat vojsko, číst udavačské a očerňující listy, z nichž polovina obviňuje tebe! Je to nuda. Kdybych nesloužil velkému císaři…” „Ano, svátky jsou zde únavné,” souhlasil host.

„Ze srdce bych si přál, aby co nejdřívskončily,” dodal energicky Pilát. „Konečně se budu moci vrátit do Kaisareje.

Věř, že to šílené Herodovo monstrum,” a mávl rukou podél sloupoví, takže bylo zřejmé, že míní palác, „mě doslova dohání k šílenství! Nemohu tady spát! Svět nepoznal přízračnější architekturu! Ale přejděme k věci. Především — neznepokojuje tě zlořečený Bar-Rabban?” Host vyslal k prokurátorovi svůj příslovečný pohled. Ale Pilát hleděl znuděně do dálky, štítivě se mračil a pozoroval část města, která mu ležela u nohou v záři zhasínajícího slunce. Hostůvpohled také pohasl a víčka se přivřela. „Lze právem předpokládat, že Bar-Rabban je teď neškodný jako beránek,” spustil a na jeho kulatém obličeji vyskočily vrásky. „Nesluší se, aby pobuřoval lid.” „Myslíš si, že už je příliš slavný?” pousmál se Pilát.

„Prokurátor jako vždy přijde všemu na kloub.”

„Přesto však,” poznamenal starostlivě vladař a tenký dlouhý ukazováčeks černým kamenem prstenu vzlétl do výše, „bude nutné…”

„Prokurátor si může být jist, že dokud jsem v Judeji, Bar-Rabban neudělá ani krok, aniž by nebyl sledován.” „Teď už jsem klidný jako vždycky, když jsi tady.”

„Prokurátor je příliš dobrotivý!”

„A teď bych rád slyšel, jakprobíhala poprava,” vybídl ho Pilát. „Co prokurátora nejvíc zajímá?”

„Nedával davnajevo své rozhořčení? To je samozřejmě hlavní.” „Ani v nejmenším,” ujišťoval host.

„Výborně. Ty sám jsi konstatoval smrt?”

Читать дальше
Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Mistr a Markétka»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Mistr a Markétka» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё непрочитанные произведения.


Отзывы о книге «Mistr a Markétka»

Обсуждение, отзывы о книге «Mistr a Markétka» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.

x