Donald Glut - Hvězdné Války - Impérium vrací úder

Zev překotně zamanipuloval ovladači lodě, trochu zpomalil a nad sněhovou návějí vybral zatáčku. Byl rád, že ho zrychlení zatlačilo do sedadla, a zamířil se spídrem ve směru slabého signálu.

Když se pod povstaleckým pilotem rozletěla nekonečná hothská krajina, přepnul si knoflík na novou frekvenci. „Echo tři, tady Gauner dva. Slyšíte mě? Veliteli Skywalkere, tady je Gauner dva.“

Jedinou odpovědí ve sluchátkách komlinku bylo praskání statické elektřiny.

Ale pak zaslechl hlas, velmi vzdálený hlas, který se prodíral praskáním. „To je od vás chlapci pěkný, že jste se tu zastavili. Doufám, že jsme vás nezburcovali moc brzo.“

Zev byl rád, že Han Solo neztrácí nic ze svého charakteristického cynismu. Přepnul vysílačku zpátky na skrytou povstaleckou základnu. „Základna Echo, tady Gauner dva,“ hlásila zvýšil hlas. „Našel jsem je. Opakuji …“

Zatímco mluvil, zaměřil se přesně na signál, který poblikával na obrazovce monitoru v kokpitu. Pak ještě zpomalila šel níž k povrchu planety, aby lépe viděl malé předměty, které vystupovaly ze zvlněných plání.

Ten předmět, nouzový stan, seděl na vršku závěje. Na návětrné straně stanu byl navátý veliký sněhový polštář. A o horní část závěje se opatrně opírala provizorní rádiová anténa.

Ale nejmilejší pohled z toho všeho byl na známou lidskou postavu, která stála před stanem a zuřivě mávala rukama na sněžný spídr.

Když Zev šel se spídrem na přistání, zaplavila ho úleva, že aspoň jeden z bojovníků, které měl najít, je ještě naživu.

Jenom okno z tlustého skla oddělovalo potlučené, skoro zmrzlé tělo Luka Skywalkera od čtveřice napjatých přátel.

Han Solo, který si liboval v relativním teple povstalecké nemocnice, stál vedle Leii, wookijského druhého pilota, Artoo Detoo a See Threepio. Han si oddechl. Věděl, že přes ponurou atmosféru, která kolem vládla, je mladý velitel nakonec mimo nebezpečí a v těch nejlepších mechanických rukou.

Luke, oblečený jenom v krátkých bílých kalhotách, visel ve vertikální poloze v průhledném válci, nos a ústa mu překrývala dýchací maska kombinovaná s mikrofonem. Lékařský droid, Too Onebee, pečoval o mladíka se zručností nejlepších lidských lékařů. Pomáhal mu zdravotnický asistující droid, FX-7, který vypadal jenom jako kovem zakrytá souprava válečků, drátů a přídavných zařízení. Lékařský droid elegantně zapojil spínač a celé tělo jeho lidského pacienta se začalo zalévat želatinovitou červenou tekutinou. Tyhle baktérie, jak Han věděl, dovedou zázraky, dokonce i s pacienty v tak bídném stavu, jako byl Luke.

Když bublající sliz zaplavil tělo, začal Luke blouznit a házet sebou. „Dávej pozor,“ sténal, „sněžné stvůry. Nebezpečné … Yoda…, jdi za Yodou…, jediná naděje.“

Han neměl ani ponětí, o čem to jeho přítel blábolí. Chewbacca, taky celý zmatený z mladíkova třeštění, se vyjádřil tázavým wookijským štěknutím.

„Mně to taky nedává smysl, Chewie,“ odpověděl Han. Threepio s nadějí pronesl: „Já jen doufám. že se k nám vrátil bez vážnějších poruch, jestli mi rozumíte. Bylo by nanejvýš nepříjemné, kdyby se ukázalo, že pan Luke utrpěl krátké spojení.“

„Toho kluka něco potrefilo,“ řekl Han věcně, ,,a nebyl to jenom mráz.“

„Pořád mluví o těch stvůrách,“ řekla Leia a podívala se na zachmuřeného Sola. „Zdvojnásobili jsme bezpečnostní opatření, Hane,“ začala a nejistě se snažila mu poděkovat: „Nevím, jak –“

„Zapomeňte na to,“ odbyl ji. V téhle chvíli se zajímal jenom o přítele v červené baktériové tekutině.

Lukovo tělo sebou trhalo v jasně zbarvené substanci, léčivé účinky baktérií se začínaly projevovat. Chvíli to vypadalo, jako by se Luke snažil klást odpor hojivému proudu průhledného bahna. Nakonec přestal mumlat a uvolnil se, poddal se síle baktérií.

Too Onebee se odvrátil od člověka, který byl svěřen do jeho péče. Přetočil hlavu ve tvaru lebky, aby se oknem podíval na Sola a ostatní. „Velitel Skywalker je v šoku, ale na baktérie reaguje dobře,“ oznámil robot a jeho rozkazovačný, autoritativní hlas byl přes sklo slyšet jako z dálky. „Nyní je mimo nebezpečí.“

Slova lékařského droida v mžiku zahnala napětí, které prožívala skupinka na druhé straně okna. Leia si úlevně vydechla a Chewbacca pochvalně zabručel nad dovedností Too Onebee.

Luke nemohl nijak odhadnout, jak dlouho byl v deliriu. Ale teď už měl rozum i smysly jasné. Seděl na posteli v nemocničním středisku povstalců. To je úleva, myslet si, dýchat znovu opravdový vzduch, ať je studený, jak chce.

Lékařský droid mu sundával ochrannou roušku z hojícího se obličeje. Odkryl mu oči a Luke začal vnímat tvář kohosi, kdo stál u postele. Postupně zaostřil na usmívající se princeznu Leiu. Půvabně přistoupila blíž a jemně mu odhrnula vlasy z očí.

„Baktérie udělaly kus práce,“ řekla, když si prohlédla jeho hojící se zranění. „Jizvy za pár dní zmizí. Ještě vás to bolí?“ Na druhé straně pokoje se rozletěly dveře. Artoo zapípal radostný pozdrav a sunul se k Lukovi, Threepio hlučně chrastil k Lukově posteli. „Pane Luku, jsem rád, že zase fungujete.“

„Díky, Threepio.“

Artoo vydal sérii Šťastných pípnutí a hvízdnutí. „Artoo také vyjadřuje, že se mu ulevilo,“ překládal Threepio snaživě.

Luke byl jistě vděčný za zájem robotů. Ale než mohl některému droidovi odpovědět, došlo k dalšímu vyrušení.

„Ahoj, ty kluku,“ zdravil ho Han Solo bouřlivě, když s Chewbaccou vtrhli do nemocničního střediska.

Wookie zamručel přátelský pozdrav.

„Zdá se mi, že už jsi v takové formě, že by ses mohl chytit s quandarkem,“ obhlížel ho Han.

Přesně tak se Luke cítil, byl příteli vděčný. „To díky tobě.“

„Takže to už je druhý dloužek, chlapče.“ Han se na princeznu zeširoka, ďábelsky zakřenil. „No, Vaše Výsosti,“ řekl lišácky, „vypadá to, že jste to narafičila tak, abyste mě tu udržela o něco déle.“

„Já s tím nemám nic společného,“ vzkypěla Leia, rozčilená Hanovou samolibostí. „Generál Rieekan myslí, že je nebezpečné, aby kterákoli loď opustila systém, dokud nebudou běžet generátory.“

„To zní věrohodně. Ale já si myslím, že prostě nesnesete, abych vám sešel s očí.“

„Nevím, kam na ty nápady chodíte, vy chytráku,“ odsekla. Chewbacca, pobavený slovní potyčkou mezi dvěma nejsilnějšími lidskými osobnostmi, s jakými se kdy setkal, se ryčně wookijsky zachechtal.

„Jenom se směj, chlupáči,“ řekl Han dobrácky. „A to jsi nás ještě neviděl o samotě v jižním průchodu.“

Až do té chvíle Luke sotva poslouchal živou výměnu pozorností. Han a princezna se v minulosti hádali dost často. Ale zmínka o jižním průchodu v něm vzbudila zvědavost, tázavě se podíval na Leiu.

„Řekla, co ke mně doopravdy cítí,“ pokračoval Han a vychutnával ruměnec, který se objevil princezně ve tvářích. „No tak, Vaše Výsosti, už jste na to zapomněla.“

„Cože, vy chudáku, nafoukanče, zabedněnče, oškubaný honáku…,“ vyrážela ze sebe rozčileně.

„Kdo je oškubaný?“ šklebil se. „To vám povím, srdíčko, nejspíš jsem trefit hřebík přímo na hlavičku, když takhle vyvádíte. Že to tak vypadá, Luku?“

„Jo,“ řekl Luke a nevěřícně zíral na princeznu, „vypadá to… tak nějak.“