Elaine Cunningham - Poutník

Liriel duchy ucítila dřív, než je spatřila. Jejího ramene se dotkly chladné prsty o nic hmotnější než vítr.

Dívka se prudce otočila a zjistila, že hledí do prázdných bílých očí. Nebyla to žádná křehká panna. Duch byl bílý, ale vypadal mnohem hmotněji než nejasný dračí přízrak. Liriel okamžitě postřehla svaly pod promočenou koženou zbrojí a všimla si prázdné pochvy meče. Neobvykle nakloněná bezbarvá hlava prozrazovala zlomený vaz. Snad válečnice, padlá během některého z mnoha nájezdů na Rašemen.

Tohle všechno Liriel zaznamenala jediným pohledem. Vrhla se stranou a odvalila pryč. Duch po ní skočil a chytil ji za komik.

Drowka kopala volnou nohou a opakovaně na překvapivě hmotného ducha útočila. Mrtvá válečnice zamířila k jezírku a táhla ji za sebou.

Liriel se chytila kamene. Ten se uvolnil a ona jej pustila. Prsty jedné ruky vyrývaly brázdy v půdě, zatímco druhou mlátila a snažila se najít něco, co by zastavilo smrtící cestu. Potřebovala jen chviličku dost dlouhou, aby dokázala vyvolat kouzlo.

Náhle si vzpomněla, že nezná žádná čarodějnická kouzla, která ji ochrání před odhodlanou rusalkou. Učit se je vypadalo jako bláznovství, když jednoduché kněžské kouzlo účinkovalo stejně tak dobře.

A kněžská magie byla závislá na přízni bohyně.

Už když se tato myšlenka formovala, zachytila se Lirielina ruka něčeho štíhlého a silného. Sevřela to, zvedla hlavu a zahleděla se do složených černých očí. Se zaječením nohu obrovského pavouka pustila.

Popros , vyzval ji tichý hlas, o němž doufala, že jej už nikdy neuslyší. Llothina moc ji pronásledovala dokonce i na toto cizí místo, pokoušela ji a sužovala.

Rusalka ji neúprosně táhla k jezírku. Liriel se převrátila na záda ve snaze vymanit se ze sevření mrtvé válečnice. Když neuspěla, stále znovu a znovu kopala volnou nohou a narážela do pevného těla. Její úsilí nemělo žádný účinek.

Z jezírka se zvedla mlha a obklopila mrtvou válečnici. Před Lirielinýma zoufalýma očima na sebe vzala podobu obrovské dračí hlavy. Mlžná čelist se rozevřela a chňapla po duchovi. Rusalka kořist pustila a sáhla po prázdné pochvě. Po tváři jí přeběhl vylekaný výraz. Liriel měla zřetelný dojem, že to nebylo poprvé, co byla tato válečnice překvapena tím, že jí chybí zbraň. Rusalka, znovu zachycená v okamžiku smrti, nekladla drakovi odpor. Strážce jezírka ji pohltil a ona se v méně hmotné formě překvapivě rozplynula.

Drak se ponořil zpátky do vody a Liriel nechal na břehu. Na kratičký okamžik dívka pod bublající hladinou zahlédla zdobený nůž a pochopila, že jí tento impulzivní dar zachránil život.

Možná i víc než život. Obří pavouk, služebník Lloth, také zmizel.

Liriel vstala a oblékla se. Masku si přivázala zpět na opasek. Změnila podobu zase na lidskou Sylune, ale necítila se o moc lépe. Lloth ji našla a tvrdohlavou bohyni nebude tak snadné ošálit jako vesničany z Dernovie.

Sofie měla pravdu, pomyslela si zachmuřeně. Toto je skutečně pronásledovaná země, a pokud je jejím osudem doprovázet duchy domů, kde má, u Devíti proklatých pekel, začít?

Při zvuku zdráhajících se nohou, které se přibližovaly k ústí jeskyně, zvedl Gorlist prudce hlavu. Jeho žoldnéři konečně chytili něco cenného nebo alespoň zajímavého! U Maskovaného pána, na něco takového čekal dlouho!

Jeden ze žoldnéřů se vymanil z malé potyčky a veliteli zasalutoval. „Chytili jsme elfku.“

No to bylo něco. „Přiveďte ji dovnitř,“ nařídil Gorlist.

Tři vojáci vtáhli dovnitř vysokou povrchovou elfku. Dokonce i v poutech a s roubíkem a tělem zpola zakrytým pytlem bojovala tak, že to na něj udělalo dojem.

Gorlist přešel k ní a sevřel hrst jejích rozcuchaných černých vlasů. Trhl jí hlavou dozadu a všiml si výrazného světlého pruhu, který lemoval jednu stranu jejího obličeje. S návalem zlověstného uspokojení Gorlist elfku poznal. Byla to ta, s níž bojoval na palubě své ztracené lodi!

Volnou rukou uchopil stříbrný cop. „Tenhle malý tvaroměnecký trik je chytrý. Co by se z tohohle copu stalo, kdybych ti ho celý utrhl z hlavy?“

Elfka mu plivla na boty krvavé sliny. „Zkus to a uvidíš,“ pobídla ho.

„Někdy jindy,“ řekl drow chladně. „Teď mě víc zajímá, proč jsem se s tebou setkal v Přístavu Lebek, když jsem tam bojoval s Liriel Baenre, a teď jsem tě objevil znovu v Rašemenu poblíž vesnice, kde žije její lidský mazlíček.“

Ušklíbla se a chystala se na něj znovu plivnout. Gorlist ji tvrdě udeřil hřbetem ruky, až jí hlava odlétla na stranu.

„Přineste železa,“ poručil.

Elfka vyplivla rozeklaný úlomek zubu a vysmála se mu do obličeje. „Kolem a uvnitř tohohle bludiště jsem napočítala skoro stovku temných elfů, a já jsem sama. Nejsem pro tebe svázaná dost pevně?“ zaprskala a natáhla ruce spoutané na zápěstích.

Gorlist kývl na Chisse. Mladý drow vycenil zuby v nelítostném úsměvu a pustil se do práce. Nasadil povrchové elfce na zápěstí železné okovy. Obratně vyšplhal po kamenné stěně a provlékl připevněný řetěz nahoře zapuštěnými kruhy.

Gorlist pokynul komplicům.

Drowové tasili meče a přesekali provazy, poutající jejich zajatkyni. Když po nich skočila, trhl Chiss řetězy a tím jí doširoka roztáhl ruce a zastavil její útok.

Gorlist ji obešel a prohlížel si stopy, které drowí meče zanechaly na kůži a zbroji. Prsty ženiných nohou se stěží dotýkaly země a úhel paží prozrazoval, že je má vykloubené v ramenou, ale její zlatozelené oči zůstávaly neochvějné a nesmiřitelné.

„Odřízněte její zbroj a oblečení,“ řekl dvěma drowům. „A moc se s ní nemazlete.“

Vojáci se do práce pustili s očividným potěšením. Gorlist zvedl kus uříznutého provazu a udělal na něm uzly. Pak ho podal jednomu z drowů a druhému lahvičku se solí.

„Užijte si to,“ řekl a usadil se k podívané. Spokojeně se na elfku zašklebil. „Já si to určitě užiju.“

Mučení trvalo déle, než by Gorlist pokládal za možné. Po nějaké době se potěšení změnilo na nudu, ale ať s povrchovou elfkou dělali cokoli, mluvit ji to nepřimělo.

„Přiveďte Brindlora,“ řekl nakonec.

Jedna z drowů – mladá žena, která se narodila prvním Nisstyreho žoldnéřům – odešla pěvce smrti najít. Brzy se vrátili. Brindlor vrhl po povrchové elfce znechucený pohled, který neměl nic společného s jejím stavem a jen málo s její barvou kůže.

„Merdrith tady není. Vyznáš se v kouzlech víc než kdokoli z nás. Vytáhni jí z mysli všechna tajemství,“ nařídil Gorlist.

Pěvec smrti nakrčil nos. „Není divu, že nepromluvila. Nevěděl jsi, že železo z některých tvorů z povrchu odsává životní sílu, jako plátno odsává krev z rány? Možná je tahle elfka právě taková. Rozvažte ji.“

Chiss zdráhavě spustil řetězy a rozevřel okovy. Co se stalo pak, je všechny překvapilo.

Nekonalo se žádné kouzlení, žádná pomalá přeměna ani sebemenší varování. V jednu chvíli jim u nohou ležela zbitá elfka, a vzápětí si je zelenozlatýma očima prohlížel velký černý vlk. Zvíře ohrnulo pysky a zavrčelo, přikrčilo zadní nohy a skočilo.

Než stačil Chiss tasit zbraň, klesl pod jeho vahou k zemi. Do ramene se mu zaťaly vlčí zuby a mohutná hlava sebou divoce škubla. Pak se elfka ve vlčí podobě zvedla a uskakovala sem a tam, jak se vyhýbala mečům trýznitelů. Nadpřirozenou rychlostí vyrazila z jeskyně a byla pryč.