Elaine Cunningham - Poutník

„To je pravda, ale Hrolf si myslel, že lord Caladorn je nepřítel mořských elfu,“ připomněl jí Fjodor. „Kdyby byl kapitán naživu, zjistil by, že se mýlil.“

Liriel nad tím pokrčila rameny. Pirát známý jako Hrolf Nezkrotný se jí během velice krátké doby stal otcem víc než drowí kouzelník, který ji zplodil. Hrolfova smrt pro ni představovala příliš čerstvou a nezhojenou ránu, než aby se dala vyjádřit slovy.

„Ibn má tohohle Caladorna docela rád. Přinejmenším se mu líbí barva jeho peněz a ‚lord‘ před jménem! Máme štěstí, že Jeho lordstvo chtělo převoz na pevninu. Kvůli nám by Ibn nehnul prstem.“

Fjodor přikývl a ustaraně se zahleděl na nového kapitána Narvala , přízemního muže ve středních letech, který se nad kormidlem hrbil s pochmurným soustředěním, až to Liriel připomínalo duergara, který si „užívá“ ranní ovesnou kaši.

Ačkoli by to Liriel nikdy nepřiznala, sdílela Fjodorovy nevyřčené obavy. Ibn býval Hrolfův první důstojník a od chvíle, kdy se potkali, byl jako osina v zadku. Většina Seveřanů byla vůči elfům ostražitá, ale Ibn, navzdory všem těm rokům, jež strávil na Hrolfově Elfi panně , a pomoci ze strany mořských elfu, kteří na bodrého piráta dohlíželi, všem elfům nevěřil s takovou vášní, až to hraničilo s nenávistí.

S tím se však nedalo nic dělat. Fjodor se zavázal vrátit Poutníka rašemenským Čarodějnicím. Liriel slíbila, že jej doprovodí. Bylo to impulzivní rozhodnutí, o němž během jejich cesty na západ mnohokrát zapochybovala, ale Fjodor ji vytrvale ujišťoval, že ji – drowí ženu a kouzelnici – v zemi, která obojí nenávidí, přijmou. Než však budou čelit této bitvě, musí přežít stovky mil dlouhou cestu po povrchu, jehož obyvatelé se mají důvod temných elfů obávat a nenávidět je. Když se na to podívala z tohoto hlediska, co znamenal jeden námořník, nenávidící elfy?

Lirielinu pozornost upoutal nenápadný pohyb – útlá modrá ruka, sunoucí se přes zábradlí. Liriel uchváceně sledovala, jak podivný tvor nehlučně vklouzl na palubu. Přestože měla elfi rysy a štědře obdařenou ženskou postavu, působila cizeji než jakékoli jiné stvoření, které Liriel kdy viděla.

Kůže příchozí ženy se třpytila drobnými vodními šupinkami a její dlouhé, stříbřitě modré vlasy se vlnily, jako by se vznášely v mírném proudu. Na sobě měla šňůry perel a krátké modré šaty, které se jí lepily na tělo. Lirieliny bystré oči si povšimly pouzder se zbraněmi, chytře ukrytých mezi mokrými záhyby. Její vrozená zvědavost však byla silnější než popud zakřičet na poplach.

Liriel sledovala, jak bytost zelenomodrýma očima zkoumá loď, soustředí se na muže u kormidla a v jejím pohledu se objevuje dravčí třpyt. Cílevědomě zamířila k Ibnovi.

Drowka strčila loktem do Fjodora a kývla ke stvoření. „Vodní genasi,“ řekla sotva slyšitelně. „Nikdy předtím jsem žádného neviděla. Drowové se je stále snaží chovat. Nechceš vědět, co jsme ve skutečnosti dostali.“

„Je přátelská?“ zeptal se Fjodor, který si modré stvoření nejistě prohlížel.

„Přijde na to. Často se pohybuješ ve společnosti kříženců z jiných sfér?“

Fjodor, s očima stále upřenýma na genasi, to nekomentoval. „Jde po kapitánovi,“ řekl, když si všiml, že se stvoření blíží k nic netušícímu Ibnovi. Jednu ruku položil na jílec meče a vyrazil vpřed.

Po pár krocích jeho rozhodnost zakolísala, zůstal stát a uchváceně genasi sledoval. Několik dalších mužů nechalo práce a shromáždilo se poblíž. Užaslýma očima se vpíjeli do překrásné modré tváře. Několik z nich vrhalo po nic netušícím Ibnovi závistivé a občas i vražedné pohledy.

Liriel vytušila, že se jedná o kouzlo, a zahleděla se na modrou ženu s novým respektem. Na okamžik byla v pokušení nechat zaklínadlo genasi pracovat. Lirielini lidé znali tisíc různých způsobů, jak odstranit hlupáky a slabé, a bitva, která by to tady trochu pročistila, by téhle lodi nejspíš prospěla. Pak by mohla tu modrou holku porazit a nastolit pořádek – a při tom i na Ibnovo místo dosadit vhodnějšího kapitána.

Opřela se, aby si podívanou užila, ale tichý hlas vzadu v mysli se zeptal: Ano, ale co by si o takovém plánu myslel Fjodor?

Zalila ji vlna podrážděnosti. Takováto narušení její drowí praktičnosti začínala být nepříjemně častá.

„Zrovna teď nemyslí vůbec,“ zamumlala. „Přinejmenším ne ničím, co má mezi ušima.“

Fjodor , zopakoval hlas neúprosně. Čest .

Drowí dívka podrážděně zasyčela a pak se s ledabylým pokrčením ramen vzdala.

„Hej, Ibne! Co je zač tvoje přítelkyně?“ zahlaholila a ukázala na ni prstem. „Hezké nohy. Ale na chlapy nemá vkus.“

Kapitán prudce otočil hlavu ke genasi. Vztekle vyjekl a prokázal tak – což Liriel nepřekvapilo – že jeho fanatismus je silnější než magie genasi.

„Další zatracený mořský elf! Vypadni z mojí lodi, ty ušatá rybo!“

Genasi se užasle zastavila uprostřed kradmého kroku a její azurově modrá tvář se zkroutila zuřivostí.

„Teď jsi tomu dal,“ zamumlala Liriel šťastně. Podle drowích učených knih zaručený způsob, jak genasi rozzuřit, je splést si je s „nižším stvořením“.

Dívčiny rty se zkroutily ve zlomyslném úsměvu. Teď už se to neobejde bez boje!

Genasi dramaticky zvedla ruce do výše v kouzelnickém gestu a vydala dlouhý zvučný výkřik, který stoupal a klesal jako velrybí píseň. Tančil nad vzdouvajícím se mořem a cestou nabíral sílu – bohužel víc síly, než Liriel očekávala.

Oběma rukama opsala široký kruh a při tom zašeptala tajemnou formuli. Ke genasi se rozlétla stříbřitá koule, stěží viditelné kouzlo, připomínající ducha obří mýdlové bubliny.

Liriel si povšimla genasiiny mocné odolnosti vůči kouzlům. Bude lepší, když se soustředí víc na její magii než přímo na genasi. V duchu si prošla kouzla, která měla připravená, a protože se žádný rozumný drow nepouští do boje bez všech dostupných výhod, přešla k Fjodorovi a prudce mu dupla na nárt.

Válečník se prudce překvapeně nadechl a otřásl se jako člověk nenadále vytržený ze snu. Pohledem přejel z genasi na Liriel a tváří mu projel velice ustaraný výraz.

„Mohlo by se to dost zkomplikovat,“ upozornila jej Liriel. „Možná budu potřebovat čas a prostor na vyvolávání kouzel.“

Jedinou odpovědí jí bylo zachmuřené přikývnutí. Protože jej Liriel dobře znala, chápala důvod jeho zděšení. Fjodor na Liriel pohlížel jako na jednu z wychlaran , což bylo v jeho domovině nejváženější postavení, a na sebe jako na jejího věrného strážce. Přestože z toho nevzešlo nic zlého, bude podlehnutí kouzlu vnímat jako selhání při plnění povinností.

Liriel napadlo, že svědomí může být stejně iracionální jako nepraktické.

V tu chvíli kouzlo genasi skončilo pronikavým zakvílením. Moře se zčeřilo a zvedla se malá vlna a jako temná ruka se hnala k lodi.

Liriel spěšně provedla gesta kouzla polední mlhy, šikovného zaklínadla, které měnilo zasaženou vodu na chladný, neškodný opar. Magie se jí shromáždila mezi rukama a vytvořila kouli jiskřivého světla. Tu vrhla po ženoucí se vodě.

Koule udeřila do vody a s tlumeným povzdechem se rozpadla na třpytivý prach. K měsíci zakroužilo několik pramínků mlhy, ale vlna pokračovala dál v cestě.

Drowí dívka zasykla kletbu. Ovinula ruku kolem hlavního stěžně a chytila Fjodora za opasek. Sevřel ji v ochranném objetí a hlasitě zakřičel, aby varoval obluzené námořníky. Jeho slova se utopila v kouzlem přivolané vlně.