Terry Pratchett - Barva kouzel

Strom se znovu maličko pohnul. Mrakoplaš tiše zasykl, když zjistil, jak se sune dolů, ale podařilo se mu zachytit další větve. Jenže dříve nebo později usne a…

Osvětlení scény se maličko změnilo. Obloha dostala mírně purpurový nádech. Nedaleko stromu stála ve vzduchu vysoká postava v černém plášti s kápí, která jí stínila tvář. V jedné ruce svírala kosu.

PŘIŠEL JSEM PRO TEBE, pronesla neviditelná ústa tónem těžkým jako údery velrybího srdce.

Kmínek stromu znovu v protestu zaskřípal a do Mrakoplašovy helmy narazil malý oblázek z kořene, který se mu uvolnil nad hlavou.

Duše čarodějů sklízel Smrť od nepaměti osobně.

„A na co vlastně umřu?“ ozval se Mrakoplaš.

Vysoká postava zaváhala. PROSÍM?

„No přeci, nic sem si nezlomil, neutopil sem se, takže na co umřu? Nemůžeš mě přeci jen tak to… musíš mít nějakej důvod!“ ohrazoval se Mrakoplaš. K svému úžasu zjišťoval, že se už vůbec nebojí. Poprvé v životě nebyl vyděšen k smrti. Škoda, že mu ten pocit asi dlouho nevydrží.

MOHL BYS ZEMŘÍT HRŮZOU, ozvalo se ze stínu pod kápí. Hlas měl stále ještě hřbitovní tón, ale teď v něm zazněla slabá váhavost.

„Na to zapomeň,“ odpověděl nafoukaně čaroděj.

VŽDYŤ JÁ DŮVOD NEPOTŘEBUJU, řekl Smrť, JÁ Tě Můžu Prostě Zabít.

„No tak pozor, to teda ne! To by byla vražda!“

Maskovaná postava si povzdechla a shodila kápi z hlavy. Místo usměvavé lebky, kterou Mrakoplaš očekával, pohlížel do bledé, napůl průsvitné tváře jakéhosi dost ustaraného démona. „Já to tady asi pěkně pletu, co?“ prohlásilo zjevení unaveně.

„Tak ty nejsi Smrť? Co seš vůbec zač?“ zvyšoval Mrakoplaš rozhořčeně hlas.

„Krtice.“ [4] Krtice — Skrofulóza = tuberkulóza mízních uzlin, především krčních a podčelistních (Pozn. překl.) .

„ Krtice? “

„Smrť nemohl přijít,“ dal se démon zničeně do řeči. „V Pseudopolisu řádí strašlivá nákaza. Jel tam, protože se tam musí plížit ulicemi. Takže poslal mě.“

„Na krtici se přeci neumírá! Já mám svá práva. Jsem čaroděj!“

„Dobrá, tak dobrá. Tohle měla být moje první velká příležitost,“ řekl Krtice. „Ale na druhé straně se na to podívej z druhé strany — když tě seknu touhle kosou, budeš právě tak mrtev, jako kdyby to udělal sám Smrť. A kdo by o tom věděl?“

„No přeci já!“ bránil se Mrakoplaš.

„To tedy ne, ty bys byl přeci mrtev,“ odporoval mu Krtice logicky.

„Víš co,“ prohlásil nakonec Mrakoplaš, „vodprejskni.“

„No, to je sice všechno hezké,“ pokýval hlavou démon a potěžkával svou kosu, „ale zkus se na to podívat z mého hlediska. Pro mě to znamená hrozně moc, víš a měl bys uznat, že ten tvůj život zase není takový zázrak. Takové převtělení by ti v žádném případě nemohlo uškodit — oh!“

Ruka mu vyletěla k ústům, ale Mrakoplaš už na něj mířil rozechvělým prstem.

„Reinkarnace!“ zvolal vzrušeně. „Takže je přeci jen pravda, co říkají mystikové!“

„Já nic nevím,“ odpověděl mu Krtice opatrně. „To mi jen tak uklouzl jazyk. Takže — umřeš dobrovolně, nebo ne?“

„Ne,“ řekl Mrakoplaš.

„No když tedy myslíš,“ povzdechl si démon. Pozvedl kosu. Zasvištěla, jako by jí vládl profesionál, ale Mrakoplaš byl pryč. V té chvíli už byl o několik metrů níž a vzdálenost mezi nimi se neustále zvětšovala. Větev si totiž vybrala právě ten okamžik, praskla a poslala Mrakoplaše na jeho přerušovanou cestu do mezihvězdných hlubin.

„Vrať se!“ křičel za ním démon.

Mrakoplaš mu neodpověděl. Ležel v hučícím vzduchu na břiše a díval se dolů do mraků, které začínaly řídnout.

Nakonec zmizely docela.

Na Mrakoplaše zamrkal celý vesmír. Tamhle byla stará A’Tuin, obrovská, těžkopádná a plná hlubokých kráterů. Tam byl malý zeměplošský měsíc. A tamta drobná zářící tečka nemohla být nic jiného než Mocný poutník . Všude kolem bylo plno hvězd a ty se svým chvějivým třpytem podobaly diamantům, rozsypaným po černém sametu. Hvězdy, které k sobě vždycky lákaly a neodolatelně vábily všechny smělé…

Samo Stvoření teď čekalo, až se do něj Mrakoplaš zřítí.

Udělal to.

Nezdálo se, že by měl na vybranou.

Na tomto místě by bylo pravděpodobně dobré zmínit se o tvaru a kosmologii plošné soustavy. Na Zeměploše jsou samozřejmě dvě hlavní světové strany — Střed a Okraj. Plocha rotuje kolem Středu, a to rychlostí jedné otáčky za osm set dnů (podle teorie Reforgula z Krullu proto, aby se váha Zeměplochy rozložila stejnoměrně na každého ze čtyř obrovských býložravců), takže existují ještě dvě vedlejší světové strany a to Posměr a Protisměr.

Protože malé slunce ozařující Zeměplochu obíhá po stálé a kruhové dráze, zatímco se pod ním pomalu otáčí majestátní kotouč světa, každý snadno pochopí, že rok se na Zeměploše neskládá ze čtyř, ale z osmi ročních období. Léta jsou ta období, kdy slunce vychází nebo zapadá na nejbližším místě Okraje, zimy naopak období, kdy vychází a zapadá v místě posunutém zhruba o devadesát stupňů po obvodu Plochy.

Z toho plyne, že v zemích kolem Kruhového moře začíná rok Nocí prasečí hlídky, pokračuje prvojarem ke svému první slunovratu (Svátek malých bohů), dále proběhne prvopodzim a uprostřed roku přispěchá druhozima (známá také jako Pootočna, protože slunce vychází po směru otáčení), sedící obkročmo na dni Krutolivu (krutého přílivu). Následující druhojaro, v patách s druholétem, a přesné tři čtvrtiny roku označuje noc Všech ladem ležících — jediná noc, ve které podle pověstí všichni mágové, kouzelníci a čarodějnice zůstávají v posteli. Lijáky končí a mrazivé noci nás postrkují k prvozimě, neboli Protiotočně, v jejímž srdci hnízdí jako ledový šperk Den prasečí hlídky. Slabé slunce ovšem nikdy nestačí dostatečně vyhřát krajiny kolem Středu, takže ty jsou neustále sevřeny v krunýři permafrostu. Naopak Okraj je oblastí prosluněných ostrovů a pomalých, líných dnů.

Samozřejmě, že poplošný den má osm dnů a poplošné světelné spektrum se skládá z osmi barev. Osmička je na Zeměploše všeobecně číslo nedozírného okultního významu a žádný čaroděj je nesmí nikdy vyslovit.

Viz poznámku autora o ročních obdobích (Pozn. překl.) .

BMgc — Bakalář magie (Pozn. překl.) .

Krtice — Skrofulóza = tuberkulóza mízních uzlin, především krčních a podčelistních (Pozn. překl.) .