Terry Pratchett - Mort

„Opravdu jsem se u vás hodně naučil,“ připustil Mort. Rukou si podvědomě přejel po obličeji a pohladil si čtyři tenké bílé jizvy, které se mu táhly po tváři. „Myslím si však, že jsem se pro něco takového ani nenarodil, ani nezemřel. Podívejte se, je mi opravdu líto, že…“

MÁM TADY PRO TEBE DÁREK.

Smrť odložil podnos s různými pamlsky studené kuchyně a začal se přehrabovat v tajemných záhybech svého roucha. Když se nakonec jeho kostnatá ruka vynořila, svíral mezi palcem a ukazováčkem malou kouli.

Měla v průměru zhruba sedm centimetrů. Mohla to být největší perla na světě až na to, že její povrch byl jedinou složitou změtí pohybujících se stříbřitých stínů. Obrazce na sebe každou chvíli vzaly tvar, který jako by se snažil připomínat něco známého, ale nakonec se tomu ten lesklý povrch vždycky vyhnul.

Když mu Smrť položil kouli do natažené dlaně, zjistil Mort, že je překvapivě těžká a mírně vlahá.

TO JE PRO TEBE A TVOU PANÍ. SVATEBNÍ DAR. VĚNO.

„Je nádherná! Mysleli jsme si, že od vás je ten stříbrný stojánek na topinky.“

TEN JE OD ALBERTA. OBÁVÁM SE, ŽE NEMÁ PŘÍLIŠ VELKOU FANTAZII.

Mort obracel kouli. Zdálo se, že tvary odpovídají na jeho doteky, na stříbrném povrchu se tu a tam objevily rozmazané světelné linky, které směřovaly k jeho prstům.

„Je to perla?“ zeptal se nakonec.

ANO, KDYŽ NĚCO PRONIKNE DO NITRA ÚSTŘICE A ONA SE TOHO NEMŮŽE ZBAVIT, ZAČNE TO CHUDINKA POMALU OBALOVAT PERLETÍ A ZMĚTÍ TO V PERLU. TAHLE PERLA MÁ TROCHU JINOU BARVU. JE TO PERLA REALITY. TA ZÁŘIVÁ HMOTA — TO JE VYSRÁŽENÁ SKUTEČNOST. MĚL BYS JI POZNAT — KONECKONCŮ, VŽDYŤ JSI JI SÁM STVOŘIL.

Mort kouli opatrně přehodil z ruky do ruky.

„Přidáme ji ke svým knížecím klenotům,“ řekl. „Stejně jich nemáme moc.“

JEDNOHO DNE SE Z NÍ STANE ZÁRODEK NOVÉHO VESMÍRU.

V tom okamžiku vypadla koule Mortovi z rukou, ale bleskově po ní sáhl a podařilo se mu ji zachytit dřív, než dopadla na kamenné dlaždice.

„Cože?“

SÍLA TÉHLE SKUTEČNOSTI JI DRŽÍ STLAČENOU POHROMADĚ. MŮŽE PŘIJÍT ČAS, KDY SKONČÍ VESMÍR A SKUTEČNOST ZAHYNE. PAK TAHLE KOULE VYBUCHNE A… KDOVÍ? DOBŘE JI OPATRUJ. JE TO STEJNĚ TAK BUDOUCNOST JAKO SOUČASNOST.

Smrť naklonil lebku k jedné straně. JE TO JEN MALIČKOST, dodal. MOHL JSI MÍT VĚČNOST.

„Já vím,“ přikývl Mort. „Měl jsem nesmírné štěstí.“

MÁM TADY JEŠTĚ JEDNU VĚCIČKU, řekl Smrť. Znovu sáhl do záhybů roucha a vytáhl obdélníkový balíček, nešikovně zabalený do ozdobného papíru a převázaný stužkou.

TO JE OSOBNĚ PRO TEBE, řekl. NIKDY PŘEDTÍM SES O TO NEZAJÍMAL. COŽPAK SIS MYSLEL, ŽE TO NEEXISTUJE?

Mort rozbalil papír a viděl, že drží v rukou malou knihu vázanou v kůži. Na hřbetě bylo lesklým zlatým písmem vyraženo jediné slovo: Mort.

Listoval od konce nepopsanými listy, až našel malou inkoustovou stopu, která se trpělivě klikatila po papíře, a četl:

Mort zavřel knihu se slabým klepnutím, které v nastalém tichu znělo jako velký třesk stvoření, nejistě se usmál.

„Je v ní spousta stran, které je třeba popsat,“ řekl. „Kolik mi zbývá písku? Ysabell tvrdí, že protože jste mé hodiny obrátil, znamená to, že zemřu, až mi bude —“

NEBOJ SE, ZBÝVÁ TI HO DOST, přerušil ho Smrť chladně. MATEMATIKA ZDALEKA NENÍ TO, CO ZE SEBE DĚLÁ.

„Co byste tomu řekl, kdybychom vás pozvali na křtiny?“

MYSLÍM, ŽE RADĚJI NE. NEBYL JSEM STVOŘEN K TOMU, BÝT OTCEM, A DĚDEČKEM UŽ TEPRVE NE. NEMÁM NA TO TA SPRÁVNÁ KOLENA.

Odložil vinnou sklenku a kývl Mortovi na rozloučenou.

MNOHO POZDRAVŮ TVÉ PANÍ, řekl. A TEĎ UŽ OPRAVDUMUSÍM JÍT.

„Určitě? Budu moc rád, když ještě alespoň chvíli zůstanete.“

JE TO OD TEBE HEZKÉ, ALE VOLAJÍ MĚ POVINNOSTI. Natáhl k Mortovi kostnatou dlaň. VŽDYŤ TO ZNÁŠ.

Mort nabízenou ruku uchopil a bez ohledu na její chlad s ní vřele potřásl.

„Podívejte,“ začal, „kdybyste se rozhodl, že si uděláte pár dnů volna, myslím,víte, kdybyste si chtěl vyrazit na chvíli na dovolenou —“

MNOHOKRÁT TI DĚKUJU ZA NABÍDKU, řekl Smrť dojatě. SKUTEČNĚ O TOM BUDU VÁŽNĚ UVAŽOVAT. ALE TEĎ —

„Sbohem,“ řekl Mort a užasl, když ucítil, jak se mu svírá hrdlo. „Je to takové smutné slovo, co?“

MÁŠ PRAVDU.

Smrť se usmál, protože, jak už bylo tolikrát řečeno, neměl na vybranou. Ale tentokrát to pravděpodobně myslel upřímně.

JÁ MÁM RADĚJI NA SHLEDANOU.

Terry Pratchett

MORT

Z anglického originálu Mort, vydaného nakladatelstvím Victor Gollancz Ltd. v Londýně v roce 1987, přeložil Jan Kantůrek.

Graficky upravil Martin Zhouf.

Technický redaktor: Tomáš Kropáček.

Odpovědná redaktorka: Naďa Svobodová.

Vydalo nakladatelství TALPRESS, spol. s r. o., U krbu 17, 100 00 Praha 10, jako svou 63. publikaci.

Sazba: SF SOFT.

Vytiskla tiskárna FINIDR, spol. s r. o., Český Těšín.

Dotisk prvního vydání, Praha 1997.

Doporučená prodejní cena včetně DPH 99 Kč.

Pozn. překl.: Střed a okraj jsou zeměplošské světové strany. Označují směr na Střed nebo na Okraj Plochy. Vedlejší světové strany jsou pak posměr a protisměr. Podrobněji viz. První díl Úžasné Zeměplochy (Barva kouzel, Talpress, Praha 1993).

Pozn. autora: Prakticky cokoliv se může pohybovat rychleji než zeměplošské světlo, které je proti normálnímu světlu líné a krotké. Jak tvrdí filozof Li-tin O’Wevidle, jediná věc, která je rychlejší než obyčejné světlo, je monarchie. Svou teorii zdůvodňuje O’Wevidle takto: V zemi může být jen jeden král a tradice vyžaduje, aby mezi jednotlivými panovníky nebyla žádná časová mezera, takže když zemře král, musí pravomoci přejít na jeho dědice okamžitě. Li-tin tvrdí, že z toho zákonitě vyplývá, že musí existovat jakési elementární částice — králony, nebo možná vladařony, které jsou toho příčinou. Samozřejmě někdy se to nepodaří, to když letící králony narazí v letu na antimonarchon nebo republikon. Li-tin O’Wevidle chtěl tento objev využít k vysílání zpráv, měl nesmírně ambiciózní plány, které dokonce zahrnovaly opatrné mučení menších králů s úmyslem modulovat vysílaný signál, ale k jejich dalšímu rozvinutí už nedošlo, protože v té chvíli bar zavíral.

Pozn. autora: První pizzu vymyslel na Ploše klačský mystik Ronron „Zjevený Joe“ Shuwadi, který tvrdil, že mu na ni dal recept ve snu sám Stvořitel Plochy, který údajně dodal, že to je to, co měl celou dobu v úmyslu stvořit. Pouštní poutníci, kteří viděli originál, s proslulou a neuvěřitelnou dokonalostí zachovaný v zakázaném městě Ee, říkají, že Stvořitel měl evidentně na mysli malý slaný koláč se sýrem a feferonkami ozdobený několika černými olivami [15] Pozn. autora k poznámce: Po náboženském rozkolu, odtržení Pootočných synů a smrti nějakých 25 000 lidí v následující Svaté válce, bylo věrným věřícím povoleno přidat do základního předpisu jeden malý bobkový list. . Takové věci jako pohoří a oceány tam přidal v tvůrčím zápalu a na poslední chvíli, jak se často stává.