Margaret Weis - Druhá generace

Muži vyrazili dveře. Jejich vůdcem byl… Vzpomínáte, že jsem mluvila o Ariakovi?“

„Velmistr Rudé dračí armády. Zemřel v chrámu při posledním útoku. Co s tím má společného?“

„Říká se, že byl Kitiařin milenec,“ vložila se do hovoru Tika.

Sára pokrčila rameny. „Nebyla první a určitě ani poslední. Ale podle toho, co jsem slyšela, se do Ariaka zamilovala Zeboim, dcera Takhisis, a porodila mu syna Ariakana. Ariakan bojoval pod otcovým velením ve Válce kopí. Je to zkušený válečník, který v bitvách statečně bojuje. Když ho Solamnijští rytíři napůl mrtvého zajali, tolik na ně svojí odvahou zapůsobil, že ačkoli byl zajatec, chovali se k němu s veškerou úctou.

Věznili Ariakana po mnoho let, ale nakonec ho propustili. Mylně se domnívali, že v dobách míru už jim nemůže ublížit. Ariakan se během let, která byl nucen strávit s rytíři, mnoho naučil. Naučil seje obdivovat, i když jimi současně opovrhoval kvůli tomu, co považoval za jejich slabinu.

Krátce poté, co Ariakana propustili, ho navštívila Takhisis v podobě Temného válečníka. Přikázala mu, aby stvořil řád rytířů, kteří by jí byli stejně oddáni, jako jsou Solamnijští rytíři oddáni Paladinovi. ,Ti, kdo jsou dnes chlapci, vyrostou v mé službě,’ řekla mu. ,Vychováš je v úctě ke mně. Budou mi patřit tělem i duší. Až dospějí, budou připraveni položit za mě život.’

Ariakan začal téměř ihned ,rekrutovat’ chlapce pro armádu zla.“

Sára ztišila hlas. „Mužem u dveří byl Ariakan.“

„Požehnaný Paladine!“ zamumlala Tika šokované.

„Dozvěděl se pravdu o Kitině synovi.“ Sára zavrtěla hlavou. „Nevím jak. Ariakan tvrdí, že Kit pověděla o chlapci jeho otci. Tomu nevěřím. Myslím… myslím, že za námi Ariakana poslal čaroděj Dalamar, zlý Pán Věže Vysoké magie…“

„Ale to by mi Dalamar řekl,“ protestoval Karamon. „Jsme… no…“

Sára na něj hleděla vytřeštěnýma očima.

„Ne zrovna přátelé,“ řekl Karamon, když si celou věc promyslel, „ale ctíme jeden druhého. A chlapec je koneckonců můj synovec. Ano, Dalamar by mi řekl…“

„To určitě!“ odfrkla si Tika. „Když přijde na věc, je to černý mág. Dalamar slouží Královně temnot a sobě, ne nutně v tomto pořadí. Pokud si myslel, že by mu Ocel mohl poskytnout nějakou výhodu…“ Pokrčila rameny.

„Možná se Dalamar jen řídil rozkazy,“ zašeptala Sára a vyděšeně vyhlédla z okna ven do noci. „Takhisis chce Ocela. Věřím tomu z celého srdce. Udělala vše, co bylo v jejích silách, aby ho dostala… a brzy uspěje!“

„Co tím myslíte?“ obořil se na ni Karamon.

„Proto jsem tady. Tu noc učinil Ariakan Ocelovi nabídku. Ariakan Ocelovi nabídl, že z něj udělá temného paladina.“ Sára se natáhla po plášti a rozechvěle vzala do ruky brož s černou lilií. „Rytíře Takhisis.“

Karamon na ni zděšeně pohlédl. „Tak temný řád neexistuje.“

„Ale existuje,“ řekla Sára tiše, „i když o něm skoro nikdo neví. Ale dozví se o něm. Dozví.“ Seděla, třásla se a nakonec se zahalila do pláště.

„Pokračujte,“ pobídl ji Karamon zasmušile. „Myslím, že vím, kam míříte.“

„Kitiařin syn byl mezi prvními, které Ariakan vyhledal. Musím přiznat, že Ariakan je prohnaný. Přesně věděl, jak na Ocela zapůsobit. Mluvil s ním jako muž s mužem. Řekl mu, že z něj udělá mocného válečníka a velitele legií. Slíbil Ocelovi slávu, bohatství a moc. Úplně Ocela uchvátil. Ještě té noci souhlasil, že s Ariakanem odejde.

Nic z toho, co jsem řekla nebo udělala, žádné slzy Ocelem nepohnuly. Přiměla jsem ho alespoň k jednomu ústupku — že půjdu s ním. Ariakan souhlasil jen proto, že si myslel, že bych pro něj mohla být užitečná. Potřeboval někoho, kdo by pro chlapce vařil, zašíval jim šaty a uklízel po nich. To… a líbila jsem se mu,“ dodala tiše.

„Ano,“ pokračovala zčásti zahanbeně, zčásti vzdorovitě, „stala jsem se jeho milenkou. Byla jsem jí po mnoho let, dokud jsem nezestárla a už ho nedokázala potěšit.“

Karamonova tvář potemněla.

„Chápu,“ řekla Tika a poplácala ženu po ruce. „Obětovala jste se pro syna. Abyste mu mohla být nablízku.“

„To byl jediný důvod! Přísahám!“ vykřikla Sára vášnivě. „Nenávidím je i to, zač bojují! Nenávidím Ariakana. Netušíte, co jsem musela snést! Mnohokrát jsem se chtěla zabít. Smrt by byla mnohem snadnější. Ale nemohla jsem opustit Ocela. Pořád je v něm dobro, i když udělali, co bylo v jejich silách, aby jeho jiskru uhasili. Má mě rád a ctí mě. Kdyby nebylo Ocela, Ariakan by se mě už dávno zbavil. Můj syn mě chránil a bránil — škoda, že o tom nikdy nemluví. Musel se dívat, jak ostatní povyšují. Ariakan drží Ocela zpátky, a to jen kvůli mně.

Ocel je loajální. Je čestný jako jeho otec. A to naprosto, protože ačkoli je věrný mně, je stejně věrný i jim. Je připoutaný k rytířstvu temnot. A konečně mu nabídli, že se může stát jedním z nich. Za tři noci složí Ocel Ostromeč přísahu, složí slib a odevzdá duši Královně temnot. Proto jsem za vámi přišla, proto jsem riskovala život. Jestli se Ariakan dozví, co jsem udělala, zabije mě. A ani můj syn ho nezastaví.“

„Neztrácejte víru, má paní,“ řekl Karamon ustaraně. „Co chcete, abych udělal? Poskytl vám úkryt? To je snadné…“

„Ne,“ řekla Sára. Plaše se dotkla Karamonovy ruky. „Chci, abyste mého syna — vašeho synovce — zastavil a nedovolil mu složit slib. Ačkoli je jeho duše černá, je zároveň i čestná. Musíte ho přesvědčit, že dělá strašlivou chybu.“

Karamon na ni užasle hleděl. „Pokud se vám, jeho matce a ženě, která ho miluje, za ta léta nepodařilo ho změnit, co můžu udělat já? Jsem jeho strýc, ale nikdy mě nepoznal, jsem cizinec. Nebude mě poslouchat.“

„Vás ne,“ souhlasila Sára, „ale možná poslechne otce.“

„Jeho otec je mrtvý, má paní.“

„Slyšela jsem, že tělo Sturma Ostromeče je uloženo ve Věži Nejvyššího kněze. Slyšela jsem, že jeho tělo dokáže zázračně uzdravovat. Otec by určitě udělal vše, aby synovi pomohl!“

„No… možná.“ Karamon se netvářil zrovna přesvědčeně. „V životě už jsem viděl podivnější věci, ale pořád nerozumím. Co po mně chcete?“

„Chci, abyste zavedl Ocela do Věže Nejvyššího kněze.“ Karamonovi poklesla čelist. „Jen tak? A co když nebude chtít?“

„Ach, to určitě nebude,“ řekla Sára s jistotou. „Budete ho muset přinutit.

Možná mu dokonce pohrozit mečem. A to nebude snadné. Je to silný a obratný válečník, ale vy si poradíte. Jste Hrdina kopí.“

Karamon hleděl šokované a zmateně na ženu před sebou. Rozhostilo se nepříjemné ticho.

„Musíte to udělat,“ zaprosila Sára a sepjala pokorně ruce. Po tvářích se jí kutálely slzy; konečně ji přemohly únava, strach a žal. „Jinak bude Sturmův syn ztracen!“

„No,“ řekla Tika a vyskočila mrštně na nohy, „pokud chcete odejít ještě před úsvitem, měli byste se připravit.“

„Cože?“ Karamon zíral na manželku. „To přece nemůžeš myslet vážně.“

„Samozřejmě že myslím.“

„Ale…“

„Chlapec je tvůj synovec,“ prohlásila Tika a založila si ruce v bok.

„Ano, ale…“

„A Sturm byl tvůj přítel.“

„To přece vím, ale…“

„Je to tvoje povinnost. A je to,“ dokončila Tika. „Kam jsme jenom schovali tvoji zbroj?“ Kriticky na něj pohlédla. „Náprsní krunýř ti už nepadne, ale kroužková košile možná…“