Robert Jordan - Velké Hledání

„Zůstaň tady,“ obrátil se Rand k Hurinovi. „Až to skončí... budeš tu v bezpečí.“

Hurin tasil krátký meč a držel ho, jako by mu i na koni byl k něčemu. „Prosím za prominutí, urozený pane Rande, ale to neudělám. Nerozumím ani desetině toho, co jsem tu slyšel... nebo viděl,“ – na chvíli ztišil hlas – „ale když už jsem došel takhle daleko, myslím, že dojdu až na konec cesty.“

Artuš Jestřábí křídlo poplácal slídiče po rameni. „Občas nám kolo někoho přidá, příteli. Třeba se jednoho dne ocitneš mezi námi.“ Hurin se narovnal, jako by mu nabídli královskou korunu. Jestřábí křídlo se Randovi formálně uklonil ze sedla. „S tvým dovolením... urozený pane Rande. Trubači, přispěješ nám hudbou rohu? Patří se, aby nám Valerský roh zpíval k boji. Korouhevníku, pojedeme?“

Mat znovu zatroubil na roh, dlouze a jasně – mlha se rozezněla stejně – a Perrin pobídl koně kupředu. Rand tasil čepel s volavkou a vyjel za nimi.

Viděl jen husté chumáče bílé mlhy, ale nějakým zvláštním způsobem pořád viděl i to, co předtím. Falme, kde někdo v ulicích používal jedinou sílu, a přístav, seanchanské oddíly a umírající bělokabátníky, všechno to měl před sebou. On sám visel nad tím, a všechno bylo jako předtím. Zdálo se, že od prvního zatroubení na roh neuběhla ani chvilka, jako by se čas zastavil, dokud hrdinové neodpoví na volání, a teď začal zase odtikávat.

Divoký zvuk, který Mat vyloudil z rohu, se odrážel od mlhy společně s duněním kopyt, jak koně nabírali rychlost. Rand se vrhl do mlhy nevěda, kam vlastně jede. Chuchvalce zhoustly a zakryly vzdálenější konce řady hrdinů cválajících po jeho boku. Zakrývaly toho stále víc, až viděl jasně jenom Mata, Perrina a Hurina. Hurin se skláněl v sedle a s rozšířenýma očima pobízel koně k větší rychlosti. Mat dul na roh a občas se zasmál. Perrinovi, jemuž žluté oči jasně žhnuly, vlál nad hlavou Dračí praporec. Pak byli také pryč a Rand jel zdánlivě sám.

Jistým způsobem je stále viděl, ale byl to ten způsob, jakým viděl Falme a Seanchany. Nepoznal, kde jsou, ani kde je sám. Sevřel pevněji meč a zadíval se do mlhy před sebou. Útočil sám mlžnou záplavou a nějak věděl, že tak je to správně.

Náhle se před ním z mlhy vynořil Ba’alzamon a rozhodil ruce. Rudoch se prudce vzepjal a shodil Randa ze sedla. Rand cestou vzduchem zoufale tiskl meč. Nepřistál nijak tvrdě. Spíš si užasle uvědomil, že vlastně přistál na... ničem. Jednu chvíli letěl mlhou a druhou ne.

Když se zvedl, jeho kůň byl pryč, ale Ba’alzamon byl pořád tu a blížil se k němu s dlouhou ožehnutou holí v rukou. Byli tu sami, jen oni dva a převalující se chuchvalce mlhy. Za Ba’alzamonem byl stín. Mlha za ním nebyla tmavá, ta čerň bílou mlhu popírala.

Rand si byl vědom i dalších věcí. Artuš Jestřábí křídlo a ostatní hrdinové se srazili se Seanchany v husté mlze. Perrin, držící korouhev, mával sekerou spíš aby zabránil ostatním dosáhnout na něj, než že by jim chtěl vážně ublížit. Mat stále zuřivě dul na Valerský roh. Hurin, nyní opěšalý, bojoval s krátkým mečem a lamačem mečů způsobem, který znal. Zdálo se, že je Seanchané okamžitě přemohou, a přesto to byli právě černě odění Seanchané, kdo ustupoval.

Rand vykročil vstříc Ba’alzamonovi. Váhavě povolal prázdnotu, natáhl se po pravém zdroji a nechal se naplnit jedinou silou. Jiný způsob neexistoval. Možná proti Temnému neměl naději, ale pokud nějakou měl, spočívala v jediné síle. Teď mu prosákla do údů a pronikala vším kolem něj, jeho šaty, jeho mečem. Měl pocit, že září jako slunce. Uchvátilo ho to. Chtělo se mu zvracet.

„Uhni mi z cesty,“ zachraptěl. „Nejsem tu kvůli tobě!“

„To děvče?“ Ba’alzamon se zasmál. Z úst mu vyšlehly plameny. Popáleniny už měl skoro zahojené, zůstalo jen pár růžových jizev, které se již také postupně ztrácely. Vypadal jako hezký muž ve středních letech. Až na ta ústa a oči. „Které, Luisi Therine? Tentokrát ti nikdo nepomůže. Budeš můj, nebo zemřeš. V každém případě jsi můj.“

„Lháři!“ štěkl Rand. Udeřil na Ba’alzamona, ale hůl z ohořelého dřeva čepel ve spršce jisker odrazila. „Otče lží!“

„Hlupáku! Copak ti ti hlupáci, které jsi povolal, neřekli, kdo jsi?“ Ohně v Ba’alzamonových očích zaplály smíchem.

I když se Rand vznášel v prázdnotě, zamrazilo ho. Copak by mi lhali? Nechci být Drakem Znovuzrozeným . Sevřel pevněji meč. Roztínání hedvábí, ale Ba’alzamon odrazil každý sek. Kolem létaly jiskry jako od kovářského kladiva. „Mám práci ve Falme, ne s tebou. S tebou nikdy,“ řekl Rand. Musím udržet jeho pozornost, dokud neosvobodí Egwain . Zvláštním způsobem viděl, jak bitva zuří mezi mlhou zahalenými dvorky a koňskými ohradami.

„Ty ubohý chudáku. Zadul jsi na Valerský roh. Teď jsi s ním spojen. Copak si myslíš, že teď tě ty mrchy z Bílé věže nechají ještě někdy na pokoji? Kolem krku ti dají tak silný řetěz, že ho nikdy nepřesekneš.“

Rand byl tak překvapen, že to ucítil až v prázdnotě. On neví všechno. Neví to! Byl si jist, že se mu to muselo objevit v očích. Aby to zakryl, vrhl se na Ba’alzamona. Kolibřík líbá medovou růži. Měsíc nad vodami. Vznášející se vlaštovka. Mezi mečem a holí přeskakovaly blesky. Mlhu zasypávaly jasné jiskry. A přesto Ba’alzamon ustupoval a oči mu žhnuly jako hranice.

Kouskem vědomí Rand sledoval, jak se Seanchané v zoufalém boji stahují ulicemi Falme. Damane trhaly zemi jedinou silou, ale Artuše Jestřábí křídlo to nezranilo, ani žádného z hrdinů rohu.

„To tu zůstaneš jako červ pod kamenem?“ prskl Ba’alzamon. Temnota za ním vřela a přelévala se. „Zatímco tu stojíme, zabíjíš sám sebe. Síla v tobě zuří. Spaluje tě. Zabíjí tě! Jen já jediný na celém světě tě můžu naučit, jak ji ovládat. Služ mi a žij. Služ mi, nebo zhyň!“

„Nikdy!“ Musím ho zadržet dost dlouho. Pospěš si, Jestřábí křídlo. Honem! Znovu se vrhl na Ba’alzamona. Vzlétající vlaštovka. Padající list.

Tentokrát však byl zatlačen zpět on. Nejasně viděl, jak si Seanchané probojovali cestu zpátky ke stájím. Zdvojnásobil své úsilí. Ledňáček chytá pstruha. Seanchané ustoupili před útokem, který vedli Artuš Jestřábí křídlo a Perrin, bojujíce bok po boku. Vázání snopů. Ba’alzamon jeho výpad odrazil v záplavě karmínových světlušek a Rand stačil jen tak tak odskočit, aby mu hůl nerozrazila hlavu. Švih mu rozvlnil vlasy. Seanchané zaútočili. Křesání jisker. Jiskry létaly jako krupobití. Ba’alzamon odskočil a Seanchané byli zatlačeni do dlážděné ulice.

Rand zatoužil zavýt. Náhle věděl, že tyto dvě bitvy jsou propojeny. Když postupoval on, hrdinové povolaní rohem zatlačovali Seanchany zpátky. Když couval, Seanchané se vzpamatovali.

„Oni tě nezachrání,“ řekl Ba’alzamon. „Ty, které by tě mohly zachránit, byly přepraveny přes Arythský oceán. Jestli je ještě někdy uvidíš, budou mít obojky jako otroci a zničí tě na pokyn svých nových pánů.“

Egwain. Nemůžu dopustit, aby jí to udělali .

Ba’alzamonův hlas pronikl jeho zamyšlením. „Ty se můžeš zachránit jen jediným způsobem, Rande al’Thore. Luisi Therine Rodovrahu. Já jsem tvoje jediná záchrana. Služ mi, a já ti dám celý svět. Odporuj, a já tě zničím, jako tolikrát předtím. Ale tentokrát zničím i tvou duši, zničím tě úplně a navždy.“