Robert Jordan - Srdce zimy

Easar si víno nevzal a stál tu s rukama v bok. „Kolem Morny se bojuje válka se Stínem,“ pronesl zachmuřeně. „K Poslední bitvě dojde v Morně, pokud ne v samotném Shayol Ghulu. A on si Hraničních států nevšímá a místo toho se soustředí na země, kde myrddraala neviděli od trollockých válek.“

„ Car’a’carn sám rozhodne, kde tančit s oštěpy, mokřiňane,“ ohrnula pysk Aviendha. „Jestli jdete za ním, tak budete bojovat, kde vám řekne.“ Nikdo se na ni ani nepodíval, všichni sledovali Elain. A nikdo nevyužil otevření, jež jim Aviendha nabídla.

Elain se donutila klidně dýchat a bez mrkání se jim dívala do očí. Vojsko Hraničních států byla příliš velká past, aby ji Elaida uchystala pro Elain z rodu Trakandů, ale Rand al’Thor, Drak Znovuzrozený, mohl být něco jiného. Merilille si poposedla, ale držela se příkazů. Bez ohledu na to, kolik smluv šedá sestra dohodla, jakmile Elain začne, má být zticha. Z pouta od Birgitte se nesla důvěra. Rand byl jako kámen, nečitelný a vzdálený. „Víte o vyhlášení, které ohledně něj vydala Bílá věž?“ zeptala se tiše. Touto dobou už to museli vědět.

„Věž odsuzuje každého, kdo se přiblíží k Draku Znovuzrozenému jinak než skrze Věž,“ odpověděl Paitar stejně klidně. Konečně se posadil a upřel na ni vážný pohled. „Jsi Aes Sedai. To přece jistě znamená totéž.“

„Věž se plete do všeho,“ zamručela Tenobia. „Ne, Ethenielle, tohle řeknu! Celý svět ví, že je Věž rozdělená. Jdeš za Elaidou, nebo za vzbouřenkyněmi, Elain?“

„Svět málokdy ví to, co si myslí, že ví,“ podotkla Merilille hlasem, který jako by snížil teplotu ve stanu. Drobná žena, která se rozběhla, když jí to Elain nařídila, a kvičela, když se na ni podívaly hledačky větru, se narovnala a čelila Tenobii jako Aes Sedai, hladkou tvář stejně mrazivou jako tón. „Záležitosti Věže jsou jen pro zasvěcené Věže, Tenobie. Jestli se chceš něco dozvědět, požádej, aby tvé jméno zapsaly do knihy novicek, a za dvacet let se můžeš něco málo dozvědět.“

Její osvícené Veličenstvo, Tenobia si Bashere Kazadi, štít severu a meč Mornské hranice, hlava rodu Kazadi, urozená paní ze Shahayni, Asnelle, Kunwaru a Ganai, se na Merilille mračila se zuřivostí vánice. A neřekla nic. Elainina úcta k ní nepatrně stoupla.

Merilillina neposlušnost jí nevadila. Zachránila ji před snahou se vykrucovat tak, aby to vypadalo, že mluví jen pravdu. Egwain říkala, že se musejí snažit žít tak, jako by již složily tři přísahy, a teď a tady Elain cítila jejich váhu. Tady nebyla dědičkou Andoru, zápolící o nárok na matčin trůn, ne jenom to. Byla Aes Sedai ze zeleného adžah, jež má víc důvodů dávat si pozor na pusu než jen to, že by chtěla něco skrýt.

„Nemůžu vám říct, kde přesně je.“ To byla pravda, protože by jim mohla udat jen hrubý směr, zhruba směrem k Tearu, a netušila, jak daleko je. Byla to pravda, protože jim nedůvěřovala ani natolik, aby jim sdělila aspoň tohle. Musela se mít na pozoru, co jim řekne a jak. „Vím, že tam zřejmě hodlá nějakou dobu zůstat.“ Nepohnul se již celé dny, poprvé od chvíle, kdy od ní odešel, zůstal na jednom místě déle než půl dne. „Povím vám, co můžu, ale jen pokud budete souhlasit, že do týdne vytáhnete na jih. Jestli tu zůstanete o moc déle, dojde vám kromě masa i ječmen. Slibuji, že budete pochodovat za Drakem Znovuzrozeným.“ Aspoň pro začátek.

Paitar potřásl holou hlavou. „Ty chceš, abychom vstoupili do Andoru? Elain Sedai – nebo tě mám teď oslovovat urozená paní Elain? – přeji ti požehnání Světla pro tvé usilování o andorskou korunu, ale ne tolik, abych poslal své muže, aby za ni bojovali.“

„Elain Sedai a urozená paní Elain jsou jedno a totéž,“ sdělila jim. „Nežádám vás, abyste za mě bojovali. Vlastně z celého srdce doufám, že Andorem protáhnete, aniž byste vůbec museli vytáhnout zbraň.“ Zvedla stříbrný pohár a zvlhčila si rty, aniž by se napila. Od strážce pocítila záblesk opatrnosti a proti své vůli se zasmála. Aviendha ji sledovala koutkem oka a mračila se. I teď hodlaly dohlížet na budoucí matku.

„Jsem ráda, že to někomu připadá zábavné,“ pronesla Ethenielle trpce. „Snaž se uvažovat jako jižan, Paitare. Tady hrají hru rodů a podle mě je v tom ona tuze dobrá. Asi by měla být, já slyšela, že daes dae’mar vynalezly Aes Sedai.“

„Uvažuj strategicky, Paitare.“ Easar si Elain pozorně prohlížel a usmíval se. „Vytáhneme ke Caemlynu jako vetřelci, takže to uvidí každý Andořan. Zima je tu možná mírná, ale stejně budeme na cestu potřebovat celé týdny. A až tam dorazíme, ona již proti nám spojí dost andorských rodů, aby získala Lví trůn. Přinejmenším bude mít dost velkou sílu, aby se proti ní už nikdo nedokázal postavit.“ Tenobia si poposedla a s mračením si urovnávala suknice, ale když se podívala na Elain, konečně se tvářila uctivě.

„A až dorazíme ke Caemlynu, Elain Sedai,“ přidala se Ethenielle, „ty... vyjednáš... že opustíme Andor bez boje.“ To nebyla otázka. „Skutečně velmi chytré.“

„Jestli půjde všechno podle plánu,“ doplnil Easar a úsměv ho přešel. Aniž by se podíval, natáhl ruku a starý voják mu do ní vložil pohár s vínem. „Bitvy tak ale vycházejí málokdy, i tyhle bez krveprolévání, myslím.“

„Já bych moc ráda, kdyby k žádnému krveprolití nedošlo,“ ujistila jej Elain. Světlo, nesmělo, jinak místo aby zachránila svou zemi před občanskou válkou, uvrhla by ji do něčeho horšího. „Budu pracovat na tom, aby to tak dopadlo. A od vás očekávám totéž.“

„Čirou náhodou nevíš, kde je můj strýc Davram, Elain Sedai?“ zeptala se najedou Tenobia. „Davram Bashere? Ráda bych s ním mluvila, stejně jako s Drakem Znovuzrozeným.“

„Urozený pán Davram je kousek od Caemlynu, Tenobie. Nemůžu ti ale slíbit, že tam ještě bude, až dorazíte. Totiž, pokud souhlasíte?“ Elain se donutila zase dýchat, aby zakryla svou úzkost. Teď už se nemohla vrátit. Byla si jistá, že oni na jih vyrazí, ale bez té dohody by krev nakonec tekla.

Dlouho bylo ve stanu jen ticho. Ethenielle si vyměnila pohled s oběma králi.

„Pokud uvidím svého strýce,“ vyhrkla Tenobia ohnivě, „tak souhlasím.“

„Na mou čest, že souhlasím,“ přidal se rozhodně Easar a Paitar hned dodával, byť mírnějším tónem: „Pod Světlem, souhlasím.“

„Takže jsme se dohodli,“ vydechla Ethenielle. „A teď tvoje část, Elain Sedai. Kde najdeme Draka Znovuzrozeného?“

Elain pocítila vzrušení a nepoznala, je-li to radost, či strach. Dokázala, pro co sem přišla, podstoupila nebezpečí pro sebe i pro Andor, a jen čas ukáže, zda se rozhodla správně. Odpověděla bez váhání. „Jak už jsem vám říkala, nemůžu povědět, kde přesně je. Ale pátrání v Murandy bude úspěšné.“ Pravda, i když pokud z toho nějaký úspěch vzejde, bude její, ne jejich. Egwain dnes vytáhla z Murandy a vzala s sebou vojsko, které udržovalo Arathelle Renshar a ostatní šlechtice na jihu. Když Hraničáři vytáhnou na jih, možná přinutí Arathelle, Luana a Pelivara rozhodnout se tak, jak Dyelin věřila, že se rozhodnou, a podpoří ji. Světlo dej.

Kromě Tenobie se Hraničáři netvářili kdoví jak nadšeně, když zjistili, kde hledat Randa. Ethenielle si dlouze vydechla, znělo to skoro jako povzdech, a Easar jen prostě kývl a zamyšleně našpulil rty. Paitar vypil polovinu vína, poprvé se skutečně napil. Skutečně to vypadalo, že i když chtěli Draka Znovuzrozeného najít, na setkání s ním se právě netěšili. Tenobia, na druhou stranou, zavolala na vojáka, aby jí přinesl víno, a dál mlela o tom, jak chce vidět svého strýce. Elain by nenapadlo, že ta žena chová rodinné city.