Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Elain se ovládla, nevšímajíc si jenom chabě zastřených urážek. „Vojsko je generálovým mečem, Catalyn. Gareth Bryne říkal, že generál, který používá další čepel, si plete práci.“ To jméno na ni také neudělalo dojem. Dokonce i děti horníků v horách Oparů znaly jméno Gareth Bryne!

Vedle Elain se objevila Aviendha, jako kdyby ji nadchla příležitost promluvit si s tou holkou. „Meče nejsou k ničemu,“ prohodila sladce. Sladce! Aviendha! Elain si dosud nikdy neuvědomila, že se její sestra umí tak skvěle přetvařovat. Taky měla pohár svařeného vína. Bylo by příliš očekávat, že bude jen z lásky k sestře dál pít hořký čaj. „Měla by ses naučit zacházet s oštěpem. Taky s nožem a lukem. Birgitte Trahelion by se ti na dvě stě kroků trefila z luku mezi oči. Možná na tři sta.“

„S oštěpem?“ vydechla Catalyn chabě. A pak, trochu nevěřícně: „ Oči ?“

„Ještě ses neseznámila s mou sestrou,“ řekla Elain. „Aviendho, urozená paní Catalyn Haevin. Catalyn, Aviendha z Devíti údolí Taardadů.“ Možná to měla udělat obráceně, ale Aviendha byla její sestra a dokonce i hlava rodu se musela spokojit s tím, že ji představují sestře dědičky. „Aviendha je Aielanka. Studuje na moudrou.“

Ta hloupá holka s trhnutím otevřela pusu a brada jí padala pořád víc, až vypadala jako ryba. Velmi uspokojivé. Aviendha se na Elain usmála a v zelených očích jí to pochvalně jiskřilo. Elain si podržela neutrální výraz, ale ráda by se taky zazubila.

Zvládnout ostatní bylo mnohem snazší, mnohem méně rozčilující. Perival a Branlet byli v Caemlynu skoro poprvé, natož v královském paláci, a stěží řekli dvě slova, pokud je z nich někdo nevypáčil. Conail si myslel, že to, že je Aviendha Aielanka, musí být vtip, a skoro skončil s jejím nožem v břiše, jak se nevázaně řehtal, ale naštěstí si myslel, že to je vtip taky. Aviendha se tvářila tak chladně, že kdyby měla své obvyklé šaty, vypadala by jako moudrá. V sametu vypadala ještě víc jako urozená paní u dvora, i když pořád sahala po noži. A Branlet pořád pokukoval po Birgitte. Elain chvíli trvalo, než si uvědomila, že ji pozoruje, jak chodí ve vysokých podpatcích – ty široké kalhoty byly kolem boků docela úzké – ale jen si povzdechla. Naštěstí si toho nevšimla Birgitte, a pouto by bylo Elain prozradilo, kdyby se to pokoušela skrývat. Birgitte se líbilo, když se na ni muži dívali. Dospělí muži. Elainině věci by moc neprospělo, kdyby její strážce naplácal Branletovi na zadek.

Hlavně chtěli vědět, jestli je Aes Sedai Reanne Corlyová. Nikdo z nich ještě neviděl sestru, ale mysleli si, že ona jí být musí, protože umí usměrňovat, a jedním krokem přenesla je a jejich ozbrojence přes sto mil. Byla to vhodná příležitost vyzkoušet si vyhýbavost, aniž by doslova lhala, podloženou prstenem s Velkým hadem. Lež by od začátku pošpinila její vztahy s touto čtveřicí, jenže těžko mohla doufat, že se klepy o tom, jak jí Aes Sedai pomáhají, dostanou k Arymille, zatímco bude vesele vykládat pravdu. Pochopitelně všichni čtyři jí honem vykládali, kolik ozbrojenců přivedli, dohromady přes tři tisíce, a skoro polovina z nich byli kušištníci a halapartníci, kteří byli zvlášť užiteční na hradbách. To byl dost velký počet, aby ho měly čtyři rody po ruce, když k nim přišla Dyelin, ale žádný rod nechtěl, aby v těchto časech zůstala jeho hlava bez ochrany. Když byl v sázce trůn, docházelo i na únosy. Conail to řekl se smíchem. Jemu zřejmě přišlo všechno k smíchu. Branlet kýval a prohraboval si vlasy. Elain napadlo, kolik z jeho mnoha tet, strýců, bratranců a sestřenic ví, že odešel, a co udělají, až to zjistí.

„Kdyby byla Dyelin ochotná počkat pár dní,“ ozvala se Catalyn, „mohla jsem přivést víc než dvanáct set mužů.“ To bylo potřetí ve třech větách, kdy se jí podařilo poukázat, že přivedla zdaleka největší oddíl. „Poslala jsem zprávu všem rodům zavázaným Haevinům.“

„A já každému rodu zavázanému Normanům,“ dodal Conail. Pochopitelně s úsměvem. „Northanové nemohou povolat tolik mečů jako Haevinové či Trakandové – nebo Mantearové,“ dodal s úklonou Perivalovi, „ale každý, kdo vyjede, když orel zavolá, pojede na Caemlyn.“

„V zimě moc rychle nepojedou,“ poukázal Perival klidně. Což bylo překvapivé, protože ho nikdo neoslovil. „Myslím, že ať uděláme cokoliv, budeme to muset zvládnout s tím, co máme teď.“

Conail se zasmál, plácl mládence po rameni a rázně mu sdělil, aby přestal být tak pesimistický, protože každý muž se srdcem na pravém místě je na cestě do Caemlynu, aby podpořil urozenou paní Elain, ale Elain se dívala spíš na Perivala. Na okamžik se jí podíval do očí, než stydlivě sklopil zrak. Chlapec, ale věděl, do čeho se dostal, lépe než Conail nebo Catalyn, která jim znovu sdělila, kolik ozbrojenců přivedla a kolik Haevinů může povolat, jako kdyby všichni přítomní kromě Aviendhy nevěděli přesně , kolik mužů má každý rod k dispozici, jak ve cvičených vojácích, tak v sedlácích, kteří se ve válce případně chopili halapartny nebo píky, tak i ve vesničanech, jež bylo možné v případě potřeby povolat do zbraně. Nebo skoro přesně. Urozený pán Willin odvedl s mladým Perivalem dobrou práci. Teď ona musela dohlédnout na to, aby nepřišla vniveč.

Konečně přišel čas vyměnit si polibky. Branlet byl rudý až ke kořínkům vlasů a Perival upejpavě mrkal a Conail přísahal, že si už nikdy neumyje tvář. Catalyn Elain překvapivě zdráhavě ďobla do tváře, jako by jí právě došlo, že Elain přiznala, že Elain stojí nad ní, ale po chvíli si kývla a chladná pýcha jí opět obalila jako plášť. Jakmile byli všichni čtyři předáni komorným a sluhům, kteří je doprovodí do jejich komnat, o nichž Elain doufala, že je první panská již stačila připravit, Dyelin si dolila víno a s unaveným vzdechem se usadila do křesla.

„Nejlepší práce, jakou jsem kdy odvedla, že to říkám já. Candraeda jsem rovnou dostala z cesty. Nikdy by mě nenapadlo, že se Danine dokáže rozhodnout, a trvalo to jen hodinu, aby se ukázalo, že mám pravdu, i když jsem tam musela zůstat tři, abych ji neurazila. Ta ženská musí zůstávat v posteli do poledne, než se rozhodne, kterou stranou má slézt! Ostatní byli ochotní vidět, co je rozumné, stačila jen trocha přesvědčování. Nikdo s trochou zdravého rozumu nehodlá riskovat, že na trůn usedne Arymilla.“

Chvíli se mračila do vína a pak na Elain upřela pohled. Nikdy neváhala říci, co si myslí, ať už si myslela, že Elain bude souhlasit nebo ne, a očividně v tom hodlala pokračovat i nadále. „Mohla to být chyba, vydávat tuhle rodinku za Aes Sedai, i když jsme to neřekly rovnou. To napětí je na ně možná příliš a všechny nás to ohrožuje. Dnes ráno, z důvodu, na který jsem nepřišla, panímáma Corlyová zírala a civěla, jako když nějaká holka přijde poprvé do města. Myslím, že se jí skoro nepodařilo splést průchod a dostat nás sem. To by bylo skvělé, všichni tam byli seřazení a připravení projet tou tajemnou dírou ve vzduchu a ona by se neobjevila. Nemluvě o tom, že bych pak uvízla v Catalynině společnosti na Světlo ví jak dlouho. Ohavné děcko! Má dobré jádro, kdyby si ji někdo na pár let vzal do ruky, ale dostala do vínku dvojnásobnou dávku toho jedovatého haevinského jazyka.“

Elain zaskřípala zuby. Věděla, jak kousaví Haevinové umějí být. Celá famílie se tím pyšnila! Catalyn rozhodně. A Elain už byla unavená vysvětlovat, co dnes mohlo vyděsit každou ženu, která dokázala usměrňovat. Už byla unavená, jak se jí pořád připomínalo to, co se snažila ignorovat. Ten zatracený oheň na západě stále plál, což bylo naprosto nemožné jak pro jeho velikost, tak pro délku trvání. Celé hodiny se ani nezměnil! Každý , kdo usměrňoval tak dlouho bez odpočinku, už musel padnout únavou. A Rand zatracený al’Thor byl přímo tam, v srdci toho všeho. Byla si tím jistá. Žil, ale z toho mu jenom chtěla nafackovat, že ji nutí to snášet. No, on tu na fackování nebyl, ale –