Robert Jordan - Křižovatka soumraku

S námahou se probrala ze své sklíčenosti. To byla druhá past, a jen síla vůle ji držela otevřenou. „Maighdin ví, že se má mít na pozoru,“ prohlásila rázně. „Bude tu brzy, Alliandre.“

„A když ji chytí?"

„Nechytí!“ vyjela Faile ostře. Kdyby ano... Ne. Musí myslet na vítězství, ne na porážku. Slabá srdce nikdy nezvítězí.

Prát hedvábí bylo velice náročné na čas. Voda, kterou nosily od pumpy, byla ledová, ale horká voda z měděného kotle ji v neckách ohřála na vlažnou. Hedvábí se nesmělo prát v horké vodě. Ponořit ruce do necek bylo v zimě příjemné, ale pak je musela vyndat a zima byla dvakrát větší. Neměly mýdlo, ne dost jemné, takže každou košili a blůzu bylo třeba namočit jednu po drahé a pak jemně třít o sebe. Poté se kousek položil na osušku a jemně se vyválel, aby se z něj vymačkala voda, co to jen šlo. Vlhká látka se pak znovu namočila do dalších necek, v nichž byl ve vodě rozpuštěný vinný ocet – aby barvy nebledly a hedvábí získalo větší lesk – a pak znovu zabalila do osušky. Mokré osušky se vykroutily a rozložily na slunce, aby uschly, kdekoliv bylo místo, zatímco hedvábí se pověsilo na vodorovnou tyč do stínu stanu v rohu náměstí a uhladilo, aby nezůstalo zmačkané. S trochou štěstí ho nebude třeba žehlit. Obě věděly, jak je třeba starat se o hedvábí, ale žehlení vyžadovalo zkušenosti, které ani jedna neměly. To neměla žádná ze Sevanniných gai’šainek , dokonce ani Maighdin ne, i když před vstupem do služeb u Faile dělala komornou urozené dámě, jenže Sevanna nepřijímala výmluvy. Pokaždé, když Faile s Alliandre šly pověsit další kousek, kontrolovaly i ty už pověšené a uhlazovaly je, pokud to bylo třeba.

Faile přilévala horkou vodu do necek a Alliandre trpce poznamenala: „Tady jde naše Aes Sedai.“

Galina byla Aes Sedai, včetně bezvěké tváře a zlatého prstenu s Velkým hadem na prstě, ale taky nosila bílý šat gai’šainů – hedvábí silné jako sukno, no tohle! – a široký, složitý opasek ze zlata a ohnivých opálů a vysoký ladící obojek, šperky hodné vladaře. Byla Aes Sedai a občas sama vyjížděla z tábora, ale vždycky se zase vrátila, a skákala, kdykoliv některá moudrá ohnula prst, zvlášť Therava, v jejímž stanu často pobývala. Jistým způsobem bylo to poslední nejpodivnější. Galina věděla, kdo Faile je, věděla, kdo je její manžel, i o jeho spojení s Randem al’Thorem, a vyhrožovala, že to prozradí Sevanně, pokud Faile a její přítelkyně neukradnou něco právě z toho stanu, ve kterém spávala. To byla třetí past. Sevanna byla al’Thorem posedlá, šíleně přesvědčená, že se za něj nějak provdá, a kdyby se dozvěděla o Perrinovi, Faile už by se od ní nedostala ani na krok. Byla by tu uvázaná jako koza, aby přilákala lva.

Faile Galinu viděla, jak se plíží a krčí, ale teď se vznášela po sněhu jako královna a chátry kolem sebe si nevšímala, Aes Sedai až po konečky prstů. Nebyla tu žádná moudrá, aby se na ni uculovala. Galina byla hezká, ale zdaleka ne krásná, a Faile nechápala, co na ní Therava vidí, pokud to nebyla prostě radost rozkazovat Aes Sedai. Stále tu ale zůstávala otázka, proč tu ta ženská zůstává, když Therava zřejmě využívala každé příležitosti, aby ji ponížila.

Galina se zastavila krok od stolu a s lehkým úsměvem si je prohlížela, skoro jako by je litovala. „Ve své práci moc nepokračujete,“ podotkla. A nemluvila o praní.

Mluvení bylo na Faile, ale Alliandre se toho ujala, ještě trpčeji než předtím. „Maighdin dnes ráno šla pro tu tvou slonovinovou hůl, Galino. Kdy od tebe uvidíme nějakou tu slibovanou pomoc?“ Pomoc při útěku byla mrkev, kterou jim Galina nabídla spolu s klackem výhružek, že Faile odhalí. Zatím viděly jen ten klacek.

„Ona šla dnes ráno do Theravina stanu?“ šeptla Galina a krev jí zmizela z tváří.

Faile došlo, že slunce už je v polovině cesty k západu, a srdce se jí prudce rozbušilo. Maighdin tu měla být už dávno.

Aes Sedai se tvářila otřeseněji než ona. „Dnes ráno?“ zopakovala a ohlédla se přes rameno. Polekaně vykřikla, když se z davu gai’šainů na náměstí Maighdin náhle vynořila.

Na rozdíl od Alliandre byla zlatovlasá žena od jejich zajetí stále tvrdší. Nebyla o nic méně zoufalá, ale soustředila své zoufalství do odhodlání. Vždycky působila víc jako královna než jako komorná, i když tak působila většina komorných, ale teď kolem nich provrávorala, vrazila ruce do vědra s vodou, nabrala do dlaní a žíznivě pila, a pak si hřbetem raky otřela ústa.

„Až budeme odcházet, chci Theravu zabít,“ pronesla zastřeně. „Nejradši bych ji zabila rovnou.“ Do modrých očí se jí opět vrátil život a oheň. „Jsi v bezpečí, Galino. Myslela si, že tam chci krást. Neměla jsem čas nic hledat. Něco... Něco se stalo a ona odešla. Poté, co mě svázala. Na později.“ Oheň nahradil úžas. „Co je to, Galino? Cítím to taky, a mám tak malou schopnost, že se tyto Aielanky rozhodly, že nejsem nebezpečná.“ Maighdin dokázala usměrňovat, ne spolehlivě a ne moc – z toho mála, co Faile zjistila, by ji Bílá věž poslala pryč během pár týdnů, a tvrdila, že tam nikdy nebyla – takže jim její schopnost při útěku moc nepomůže. Faile se chtěla zeptat, o čem to mluví, ale nedostala se ke slovu.

Galina byla stále bledá, ale jinak byla ztělesněný aessedaiovský klid. Až na to, že Maighdin popadla za kapuci a vlasy a zvrátila jí hlavu dozadu. „Nestarej se o to, co to je,“ pronesla chladně. „S tebou to nemá nic společného. Ty se starej hlavně o to, abys mi donesla to, co chci. A s tím by sis měla dělat pořádné starosti.“

Než mohla Faile začít Maighdin bránit, stála tam další žena se širokým zlatým opaskem přes bílé šaty, odtáhla Galinu pryč a hodila ji na zem. Aravine, obtloustlá a nezajímavá, měla unavené oči a odevzdaný výraz, když ji Faile viděla poprvé v den, kdy jí Amadičanka předávala zlatý opasek a řekla jí, že odteď je ve službách „urozené paní Sevanny". Od té doby však ztvrdla mnohem víc než Maighdin.

„Copak ses zbláznila, vložit ruce na Aes Sedai?“ štěkla Galina a škrábala se na nohy. Ometala si bláto z hedvábných šatů a všechen vztek soustředila na obtloustlou ženu. „Nechám tě –“

„Mám říct Theravě, že jsi hrubě zacházela s jednou ze Sevanniných gai’šainek ?“ přerušila ji Aravine chladně. Mluvila kultivovaně. Mohla být významná obchodnice, možná dokonce šlechtična, ale nikdy nemluvila o tom, co dělala, než navlékla bílou. „Když si Therava naposledy myslela, že strkáš nos, kam nechtěla, všichni na sto kroků tě slyšeli kvičet a prosit.“

Galina se třásla vzteky. Faile viděla poprvé nějakou Aes Sedai tak vytočenou. S viditelnou námahou se ovládla. Jen tak tak. Z hlasu jí kapala kyselina. „Aes Sedai dělají, co dělají, ze svých vlastních důvodů, Aravine, z důvodů, které ty nemůžeš chápat. Toho, že sis přivodila tento dluh, budeš litovat, až se rozhodnu, že ho máš splatit. Budeš toho zatraceně litovat.“ Naposledy si ometla šaty a odkráčela, už ne jako královna opovrhující chátrou, nýbrž jako panter vyzývající ovce, aby se mu opovážily postavit do cesty.

Aravine se za ní dívala, aniž by to na ni dělalo dojem, a nechtěla si povídat. „Sevanna tě shání, Faile,“ bylo vše, co řekla.

Faile se neobtěžovala ptát proč. Jen si utřela ruce, shrnula rukávy a následovala Amadičanku poté, co Alliandre a Maighdin slíbila, že se vrátí, hned jak to půjde. Sevannu ty tři zajímaly. Maighdin, jediná skutečná komorná urozené paní mezi jejími gai’šainy , ji zajímala stejně jako královna Alliandre a sama Faile, žena dost mocná, aby měla za lenici královnu, a občas si je volala jménem, aby jí pomohly se převléknout nebo vykoupat ve velké měděné vaně, kterou používala častěji než potní stan, nebo jenom proto, aby jí nalily víno. Zbytek času vykonávaly stejné práce jako ostatní sluhové, ale nikdy se nezeptala, jestli už dostaly přidělenou práci, ani je kvůli tomu nepropustila. Ať chtěla Sevanna cokoli, Faile věděla, že stejně ještě musí doprát prádlo. Sevanna chtěla, co chtěla a kdy to chtěla, a výmluvy ji nezajímaly.