Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Faile překvapeně zakopla a musela se ho chytit, aby neupadla. Rychle ucukla a zadívala se na něj přes okraj kapuce. Zastavil se na dost dlouho, aby se stačila vzpamatovat, a rozešel se zároveň s ní. Tvářil se jen mírně zvědavě. Přes Nadrika bylo u Aielů zvykem, aby žádala žena, když muž upoutal její pozornost. Jedním ze způsobů bylo dávat jí dárky. Rozesmát ji dalším. Tolik k tomu, že nemá rád ženy. „Mám manžela, Rolane, a velice ho miluju. Velice. Nemůžu se dočkat, až se k němu vrátím.“

„Co se stane, když jsi gai’šain , ti nemůže nikdo vyčítat, až bílou odložíš,“ podotkl klidně, „ale vy mokřiňané to asi vidíte jinak. Přesto to může být osamělé, když jsi gai’šain . Občas bychom si třeba mohli popovídat.“

Ten muž ji chtěl vidět smát se a ona nevěděla, má-li se smát, či plakat. Oznamoval jí, že se nehodlá vzdát svých pokusů upoutat její zájem. Aielské ženy u mužů obdivovaly vytrvalost. Přesto, pokud by jí Chiad a Bain nemohly či nechtěly pomoci dál než k lesu, byl Rolan její nejlepší nadějí. Usoudila, že časem ho dokáže přesvědčit. Ovšemže to dokáže, jen slabí ve víře nikdy neuspějí! Byl opovrhovaný vyvrženec, přijímaný jen proto, že Shaidové potřebovali jeho oštěp. Ona mu ale dá důvod vytrvat.

„To bych ráda,“ připustila opatrně. Trocha koketování nakonec možná bude nutná, nemohla však přejít od toho, jak velice miluje svého manžela, k vykuleným očím a ztrátě dechu. Ne že by hodlala zajít tak daleko – není žádná Domanka! – ale mohla by se k tomu muset přiblížit. Prozatím ta malá připomínka, že mu Sevanna sebrala „právo", padla na neúrodnou půdu. „Mám teď ale nějakou práci a pochybuju, že Sevanna bude mít radost, když se místo ní budu vybavovat s tebou.“

Rolan znovu kývl a Faile si povzdechla. Možná věděl, jak ženu rozesmát, jak tvrdil, ale rozhodně toho moc nenamluvil. Bude muset zapracovat na tom, jak ho vytáhnout z jeho ulity, pokud z něj hodlala dostat víc než jen vtipy, které nechápala. I s pomocí Chiad a Bain jí aielský humor nadále unikal.

Dorazili na náměstí před citadelou na severním konci města, vysoké mase šedých kamenných zdí, jež obyvatele města neochránila o nic lépe než městské hradby. Faile měla dojem, že mezi gai’šainy nosícími vodu zahlédla urozenou paní, která vládla Maldenu a všemu na dvacet mil kolem, docela pohlednou, důstojnou vdovu ve středních letech. Na náměstí se tlačili bíle odění lidé s vědry. Na východním konci náměstí to, co vypadalo jako část vnější městské hradby, šedé a osm sáhů vysoké, byla ve skutečnosti zeď obrovské cisterny, napájené z vodovodu. Ze čtyř pump, kdy u každé pracovala dvojice mužů, vytékala voda do věder a na zem jí cákalo mnohem víc, než by si muži dovolili, kdyby věděli, že tu je Rolan a vidí to. Faile napadlo, že se pokusí uniknout tunelem vodovodu, ale pak by nedokázaly zůstat v suchu, a ať by vylezly kdekoliv, byly by promočené skrz naskrz a nejspíš by umrzly dřív, než by ve sněhu urazily míli.

Ve městě se dala voda získat ještě na dvou místech, obě napájela podzemní kamenná potrubí, ale tady byl u zdi cisterny umístěn dlouhý stůl z ebenového dřeva se lvíma nohama. Kdysi se na něm pořádaly hostiny, vršek byl vykládaný slonovinou, jenže slonovinové klínky byly vypáčené a teď na něm stály několikery dřevěné necky. U stolu byla dvě vědra a na konci nad ohněm z rozlámaných židlí vřela voda v měděném kotli. Faile pochybovala, že si Sevanna posílá prádlo do města, aby své gai’šaince ušetřila práci tahat vodu ke stanům, ale ať byl důvod jakýkoliv, byla za něj vděčná. Koš s prádlem byl lehčí než vědra plná vody. Už se jich nanosila dost, aby to věděla. Na stole stály dva koše, ale pracovala tu jenom jedna žena se zlatým opaskem a obojkem, rukávy vyhrnuté a tmavé vlasy svázané pruhem bílé látky, aby jí nepadaly do necek.

Když Alliandre uviděla Faile přicházet s Rolanem, narovnala se a utřela si mokré ruce do roucha. Alliandre Maritha Kigarin, královna Ghealdanu, Světlem požehnaná, obránkyně Garenovy stěny plus desítka dalších titulů, byla elegantní, odtažitá žena, sebejistá a majestátní. Alliandre gai’šainka byla stále hezká, ale s věčně uštvaným výrazem. S mokrými skvrnami na šatech a rukama svraštěnýma z dlouhého namáčení ve vodě připomínala hezkou pradlenu. Dívala se, jak Rolan pokládá koš a usmívá se na Faile, než odešel, dívala se, jak Faile jeho úsměv opětuje, a tázavě zvedla obočí.

„To je ten, co mě chytil,“ sdělila jí Faile a vyskládala šaty z koše na stůl. Také tady, kde byli pouze gai’šainové , bylo lepší mluvit a zároveň pracovat. „Patří k Bezbratrým a myslím, že neschvaluje, že Shaidové dělají gai’šainy z mokřiňanů. Mohl by nám pomoct.“

„Chápu,“ opáčila AUiandre a lehce Faile oprášila záda. Faile se zamračila a podívala se přes rameno. Chvíli jen zírala na špínu a popel, které měla na celých zádech, a pak zrudla. „Upadla jsem,“ vyhrkla honem. Nemohla Alliandre vykládat, co se stalo s Nadrikem. Tohle nemohla říci nikomu. „Rolan se nabídl, že mi ponese koš.“

Alliandre pokrčila rameny. „Kdyby mi pomohl utéct, vdala bych se za něj. Nebo ne, jak by chtěl. Není dost hezký, ale nebyla by to žádná hrůza, a můj manžel, pokud bych nějakého měla, by to ani nemusel zjistit. Kdyby měl trochu rozumu, byl by moc rád, že mě má zpátky, a neptal by se na nic, nač by nechtěl opravdu slyšet odpověď."

Faile zaťala ruce do hedvábné blůzy a zaskřípala zuby. Alliandre byla skrze Perrina její lenice a celkem se toho držela, alespoň co se poslouchání rozkazů týkalo, ale celý vztah byl poslední dobou poněkud napjatý. Dohodly se, že se musí pokusit myslet jako služky, pokusit se být služkami, jestli mají přežít, avšak to znamenalo, že jedna druhou viděla dělat pukrlata a honem poslouchat rozkazy. Sevanniny tresty prováděli nejbližší gai’šainové , kteří byli právě po ruce, když se rozhodla, a Faile jednou dostala rozkaz vyplatit Alliandre. Horší, Alliandre dostala rozkaz jí tu laskavost dvakrát oplatit. Držet se zpátky znamenalo jen okusit stejnou medicínu na vlastní kůži, a druhá žena navíc dostala dvojnásobnou dávku od někoho, kdo se nešetřil. Muselo to znamenat rozdíl, když jste dvakrát donutily svou lenní paní vřeštět a kopat.

Náhle si uvědomila, že blůza, kterou mačká, je jednou z těch, co sebrala z bláta. Pustila ji a honem ji prohlížela. Zřejmě špínu nevetřela do látky. Pocítila úlevu a vzápětí podráždění, že se jí prve ulevilo. A ještě protivnější bylo, že ta úleva nepřešla.

„Arrela a Lacile unikly před třemi dny,“ pokračovala potichu. „Už by měly být daleko. Kde je Maighdin?“

Druhá žena se ustaraně zamračila. „Snaží se proniknout do Theravina stanu. Therava nás minula se skupinou moudrých a z toho, co jsem slyšela, šly na schůzku se Sevannou. Maighdin mi strčila koš a řekla, že to půjde zkusit. Myslím... myslím, že začíná být zoufalá a příliš riskuje,“ dodala s nádechem bezmoci. „Už tu měla být.“

Faile se zhluboka nadechla a pomalu vydechla. Schraňovaly zásoby pro útěk – nože, jídlo, boty, mužské spodky a kabáty, jež jim aspoň trochu padly, vše měly pečlivě poschováváno na vozech. Bílé šaty poslouží jako pokrývky a pláště, aby je ukryly na sněhu – ale šance využít všechny přípravy teď nebyla o nic blíž než v den, kdy je chytili. Teprve dva týdny. Dvacet dva dny, přesně. To by nemělo stačit, aby se všechno změnilo, ale předstírání, že jsou služky, je měnilo přese všechno, co udělaly. Teprve dva týdny, a ony už na každý rozkaz skákaly bez přemýšlení a dělaly si starosti kvůli trestům a jestli potěší Sevannu. Ale nejhorší ze všeho bylo, že se u toho viděly, věděly, že jedna jejich část se tvaruje proti jejich vůli. Prozatím mohly dělat jen to, co bylo nezbytné, aby se vyhnuly podezření, dokud neuniknou, ale každý den byly jejich reakce automatičtější. Jak dlouho potrvá, než se útěk stane snem v noci po dni stráveném jako dokonalé gai’šainky – myslí, stejně jako skutky? Na to se žádná neodvážila zeptat nahlas, zatím, a Faile věděla, že se na to snaží vůbec nemyslet, ale ta otázka pořád číhala na pokraji vědomí. Jistým způsobem se bála odejít. Až to udělá, dostane odpověď?