Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Tábor obklopoval půldruhého sáhu široký kruh naostřených kůlů, a on zašel na kraj ghealdanské části tábora, kde byla ponechána cesta, aby mohli projet jezdci, i když byla tak úzká, že se Balwer s Aramem museli zařadit za něj. Před Dvouříčskými by musel opěšalý muž kličkovat, aby prošel mezi kůly. Okraj lesa byl asi tři sta kroků daleko, což pro dvouříčský luk nebylo nic. Rostly tady obrovské stromy s mohutnými větvemi. Perrin neznal všechny, ale viděl borovice, kaliny a jilmy, některé tři i čtyři kroky široké, a duby ještě větší. Tak velké stromy zahubily veškerý podrost kromě nejnižšího plevele a křoví, takže tu bylo dost volného prostoru, ale teď zde byla tma jako v pytli. Les byl starý, takový, který dokázal spolknout celé vojsko a nevyplivnout ani kosti.

Balwer ho následoval mezi kůly, než se rozhodl, že víc sám už s Perrinem hned tak nebude. „Ti jezdci, které Masema vyslal, můj pane,“ začal a podržel si plášť, aby mohl vrhnout podezíravý pohled na Arama, jenž se mu lhostejně podíval do očí.

„Já vím,“ řekl Perrin, „myslíš, že jeli za bělokabátníky.“ Chtěl být v pohybu, daleko od přátel. Položil ruku na sedlovou hrušku, ale ještě nenasedl. Tanečník pohodil hlavou, byl také netrpělivý. „Masema by mohl klidně posílat zprávy i Seanchanům.“

„Jak jsi řekl, můj pane. Rozhodně je to jistá možnost. Smím však znovu navrhnout, že Masemův názor na Aes Sedai se velice blíží jeho názoru na bělokabátníky? Vlastně je stejný. Kdyby mohl, vyhubil by všechny sestry do poslední. Názor Seanchanů je... pragmatičtější, smím-li to tak nazývat. V každém případě nesouhlasí s Masemovým."

„I když bělokabátníky hodně nenávidíš, mistře Balwere, oni nejsou kořenem všeho zla. A Masema už se Seanchany jednal dříve.“

„Jak říkáš, můj pane.“ Balwerův výraz se nezměnil, ale páchly z něj pochybnosti. Perrin nemohl dokázat, že se Masema schází se Seanchany, a vykládat někomu, jak to zjistil, by jenom přidalo další k současným potížím. Z toho měl Balwer problémy. Byl to člověk, jenž má rád důkazy. „Co se Aes Sedai a moudrých týče, můj pane... Aes Sedai jsou zřejmě pořád přesvědčené, že vědí všechno líp než ostatní, snad možná kromě jiných Aes Sedai. A podle mě jsou moudré úplně stejné.“

Perrin zafrkal. „Řekni mi něco, co nevím. Jako například proč by se Masuri scházela s Masemou a proč to moudré dovolují. Vsadím Tanečníka proti podkováku, že to neudělala bez jejich svolení.“ Annoura byla další otázka, ale ta mohla jednat sama za sebe. Rozhodně nevypadalo příliš pravděpodobně, že by jednala na příkaz Berelain.

Balwer si upravil plášť na ramenou a zadíval se přes řady naostřených kůlů na tábor k aielským stanům. Mhouřil oči, jako by doufal, že prohlédne stanovou stěnou. „Existuje mnoho možností, můj pane,“ pronesl nedůtklivě. „Pro někoho, kdo složil přísahu, co není zakázáno, je dovoleno, a cokoliv nedostaneš příkazem, toho si nemusíš všímat. Jiní lidé dělají to, o čem si myslí, že to pomůže jejich lennímu pánovi, aniž by ho nejdřív požádali o dovolení. Aes Sedai a moudré zjevně spadají do těchto kategorií, ale jinak mohu zatím jen spekulovat.“

„Mohl bych se zeptat. Aes Sedai nemůžou lhát, a kdybych na ni zatlačil, Masuri by mohla říct i pravdu.“

Balwer se zašklebil, jako by ho náhle rozbolel žaludek. „Možná, můj pane. Snad. Spíš by ti ale řekla něco, co zní jako pravda. Aes Sedai v tom umějí chodit, jak sám víš. V každém případě, můj pane, by se Masuri divila, jak jsi věděl, na co se zeptat, a to by ji mohlo dovést k Haviarovi a Nerionovi. Za daných okolností, kdo může vědět, co by mohla prozradit? Přímá není vždy ta nejlepší cesta. Občas je třeba jisté věci vykonat za maskou, pro větší bezpečí.“

„Řekl jsem ti, že Aes Sedai se nedá věřit,“ ozval se náhle Aram. „Řekl jsem ti to, urozený pane Perrine.“ Odmlčel se, když Perrin zvedl ruku, ale byl cítit takovým vztekem, až musel Perrin vydechnout, aby si pročistil plíce. Jedna jeho část chtěla ten pach vstřebat a nechat se jím pohltit.

Pozorně se zadíval na Balwera. Jestli Aes Sedai dokázaly překroutit pravdu, až člověk nepoznal, kde je nahoře a kde dole, dokázaly a dělaly to, jak dalece jim potom člověk mohl věřit? Důvěra byla vždycky nejistá. Naučil se to tím těžším způsobem. Rychle se ale ovládl. Kladivo bylo třeba používat opatrně, a on pracoval v kovárně, kde by mu jediné uklouznutí mohlo vyrvat srdce z hrudi. „A mohlo by se na tom něco změnit, kdyby Selandini přátelé začali trávit víc času u Aielů? Nakonec chtějí být jako oni. To by mělo jako důvod stačit. A jeden z nich by se možná mohl upíchnout na Berelain a její rádkyni.“

„To by se mělo dát zařídit, můj pane,“ připustil Balwer po kratičkém zaváhání. „Otec paní Medore je vznešeným pánem Tearu, takže má dostatečně vysoké postavení, aby mohla oslovit první z Mayene, a také důvod. A jeden dva Cairhieňané jsou možná taky dost urození. Najít ty, kteří by žili mezi Aiely, bude ještě lehčí.“

Perrin kývl. Na kladivo byla nutná nekonečná trpělivost, jakkoliv by s ním nejradši rozmlátil všechno v dosahu. „Tak to udělej. Ale snažil ses mě k tomu... dovíst... od chvíle, kdy nás Selanda opustila. Odteď, když budeš mít návrh, řekni ho. I když ti devětkrát po sobě řeknu ne, vždycky si poslechnu ten desátý. Nejsem moc chytrý, ale jsem ochotný i poslechnout lidi, kteří jsou, a ty podle mě chytrý jsi. Jenom se mě nesnaž dostrkat tam, kde mě chceš mít. To nesnáším, mistře Balwere.“

Balwer zamrkal a pak se, ze všech věcí, uklonil s rukama sepjatýma v pase. Byl cítit překvapením. A vděkem. Vděkem? „Jak přikazuješ, můj pane. Můj předchozí zaměstnavatel neměl rád návrhy, pokud si o ně neřekl. Už tu chybu znovu neudělám, tím si buď jist.“ Prohlédl si Perrina a zřejmě došel k nějakému závěru. „Smím-li to říct,“ začal opatrně, „služba u tebe je... příjemná... způsobem, jaký jsem nečekal. Jsi takový, jaký vypadáš, můj pane, nemáš ukryté otrávené jehly, které by zasáhly neopatrného. Můj předchozí zaměstnavatel byl vyhlášený svou bystrostí, ale věřím, že ty jsi stejně bystrý, byť jiným způsobem. Věřím, že tvou službu budu opouštět nerad. Tohle by mohl říct každý, aby si udržel místo, ale já to myslím vážně.“

Otrávené jehly? Než Balwer vstoupil do Perrinových služeb, dělal tajemníka jedné murandské šlechtičně, na kterou přišly těžké časy a už si ho nemohla dovolit. Murandy zřejmě bylo drsnější místo, než si Perrin myslel. „Nevidím důvod, proč bys měl opouštět službu u mě. Jenom mi pověz, co chceš, aby se udělalo, a já o tom rozhodnu, netlač mě nikam. A zapomeň na lichotky.“

„Já nikdy nelichotím, můj pane. Ale jsem schopný se přizpůsobit potřebám svého pána, to vyžaduje má profese.“ Znovu se uklonil. Takhle formální ještě nikdy nebyl. „Jestli už nemáš další otázky, můj pane, smím jít najít paní Medore?“

Perrin kývl. Mužík se uklonil ještě jednou, couvl a vyrazil zpátky do tábora, až za ním plášť vlál, jak kličkoval mezi naostřenými kůly jako špaček poskakující ve sněhu. Byl skutečně zvláštní.

„Já mu nevěřím,“ zamumlal Aram zíraje za Balwerem. „A nevěřím Selandě a celý tý bandě. Ti se spojí s Aes Sedai, dej na mý slova."

„Někomu věřit musíš,“ opáčil Perrin hrubě. Otázkou bylo komu. Vyhoupl se do sedla a pobídl Tanečníka do kroku. Kladivo nebylo k ničemu, když leželo opřené o stěnu.