Arthur Clarke - Zahrada Rámova

„Keiko,“ zamumlal. Její slzy se mu zabodávaly do srdce jako maličké nože.

„Musím jít,“ řekla. „Přeji ti štěstí.“ Odtáhla se z jeho doteku a opět se uklonila. Vzpřímila se, nepodívala se na něj a pomalu odešla stezkou do stínů soumraku.

Kendži ji sledoval očima, dokud nezmizela v dálce. Až potom si uvědomil, že se opírá o Tanizakiho náhrobní kámen. Několik sekund zíral na dvě Kandži postavy na šedých tabulkách, Ku a Džaku. Na jedné stálo Prázdnota, na druhé Samota.

Když bylo poselství z Rámy v roce 2241 předáno ze systému sledování satelitů na Zemi, způsobilo okamžitě ohromení. Nicolin videozáznam byl samozřejmě okamžitě označen za přísně tajný, zatímco Mezinárodní informační služba (MIS), bezpečnostní oddělení Rady vlád, se snažila pochopit, o co se jedná. Krátce nato byl vyslán tucet nejlepších agentů do tajného střediska v Novosibirsku, aby analyzovali signál, který přišel z dalekého kosmu, a připravili celkový plán, podle nějž by se Rada vlád zachovala.

Jakmile se zjistilo, že ani Číňané, ani Brazilci nedokáží signál dekódovat (jejich technologické možnosti nebyly ještě na stejné úrovni jako Rady vlád), bylo směrem k Rámovi vysláno požadované potvrzení příjmu, aby se zabránilo dalšímu přehrávání Nicolina videozáznamu. Potom se superagenti soustředili na podrobnosti obsahu samotného poselství.

Začali tím, že se vrhli na historický výzkum. Všeobecně se akceptovalo, navzdory jistým předkládaným (avšak zdiskreditovaným) důkazům opaku, že kosmická loď Ráma II byla v dubnu 2200 salvou jaderných střel zničena. Nicole des Jardinsová, údajná bytost vystupující ve videozáznamu, byla považována za mrtvou dokonce předtím, než vědecká kosmická loď Newton opustila Rámu. Nicole, nebo co z ní zůstalo, musela zahynout při jaderném zničení Rámy. Takže mluvčí v záznamu vlastně nemohla být ona.

Pokud však osoba, nebo věc, která hovořila z videozáznamu, byla robotem imitujícím madame des Jardinsovou, nebo jí zdánlivě podobným, byla mnohem dokonalejší než jakékoliv návrhy umělé inteligence na Zemi. Dospělo se tedy k předběžnému závěru, že Země má opět co do činění s vyspělou civilizací neuvěřitelných schopností, takových, které odpovídaly technologické úrovni dvou předchozích kosmických lodí Ráma.

Neexistovala ani žádná pochybnost o nevyslovené hrozbě obsažené v poselství, na tom se superagenti zcela shodli. Pokud vskutku mířil další Ráma ke Sluneční soustavě (ačkoliv zatím dvě stanice Excalibur nic nezachytily), Země absolutně nemohla vzkaz ignorovat. Existovala samozřejmě jistá možnost, že celá věc byla pečlivě zpracovaný podvod připravený čínskými fyziky (ti byli jednoznačně hlavními podezřelými), dokud to však nebude potvrzená skutečnost, musela mít Rada vlád určitý plán.

Naštěstí byl už schválen plán vytvořit na Marsu kolem roku 2245 nevelkou mnohonárodní kolonii. Během dvou předchozích desetiletí rozdmýchalo několik výzkumných výprav na Mars opět zájem o velkou ideu, že člověk přetvoří Rudou planetu a udělá ji obyvatelnou pro lidský druh. Na Marsu už byly vědecké laboratoře bez lidí provádějící experimenty, které byly buď příliš nebezpečné, nebo sporné, aby se vykonávaly na Zemi. Nejsnadnější cestou, jak vyhovět záměru v záznamu Nicole des Jardinsové — a nepoplašit populaci planety Země — bude ohlásit a financovat na Marsu značně větší kolonii, než se zamýšlelo. Kdyby se posléze ukázalo, že celá záležitost je podvod, může se velikost kolonie snížit na původně navrhovanou.

Jeden z agentů, Ind jménem Ravi Srinivasan, pečlivě propátral rozsáhlé archivy dat MVS od roku 2200 a nabyl přesvědčení, že Ráma II nebyl jaderným rojem zničen. „Je možné,“ prohlásil pan Srinivasan, „že tento videozáznam je pravý a že mluvčí je skutečně vážená madame des Jardinsová.“

„Ale té by dnes bylo dvaasedmdesát,“ odporovali další agenti.

„V záznamu není nic, co ukazuje, kdy byl natočen,“ dokazoval pan Srinivasan. „A když porovnáte fotografie madame des Jardinsové z průběhu mise s obrázky ženy v signálu, který jsme zachytili, jsou rozhodně různé. Její tvář je starší, možná o deset let. Je-li mluvčí v záznamu podvod, nebo napodobenina, potom to udělali velmi obratně.“

Pan Srinivasan však souhlasil, že plán přijatý nakonec MIS je správný, i kdyby byl videozáznam pravdivý. Takže nebylo potřeba přesvědčit všechny, že jeho pohled na věc je správný. Co však bylo absolutně nutné, na tom se shodli všichni superagenti, bylo to, aby o existenci záznamu vědělo co nejméně lidí.

Během čtyřiceti let od začátku třiadvacátého století došlo na planetě Zemi k významným změnám. Po Velkém chaosu se stala Rada vlád monolitní organizací, která řídila, nebo aspoň manipulovala politiku planety. Jedině Čína, která se po ničivé zkušenosti během chaosu vrátila do izolace, byla vně sféry vlivu Rady vlád. Po roce 2200 se však objevily známky toho, že uznávaná moc Rady vlád začíná erodovat.

Nejdříve přišly korejské volby v roce 2209, kdy lidé tohoto národa znechucení po sobě jdoucími režimy zkorumpovaných politiků, kteří bohatli na úkor obyvatelstva, skutečně hlasovali pro federaci s Číňany. Z velkých zemí světa měla jedině Čína významně odlišný systém než řízený kapitalizmus praktikovaný bohatými národy a konfederacemi Severní Ameriky, Asie a Evropy. Čínská vláda byla odrůdou socialistické demokracie založené na principech, které zastával za svatého prohlášený italský katolík dvaadvacátého století Svatý Michael ze Sieny.

Rada vlád (a s ní skutečně celý svět) byla ohromena překvapujícími výsledky voleb v Koreji. V době, kdy se MIS podařilo podnítit občanskou válku (r. 2211–2212), získala už nová korejská vláda a její čínští spojenci srdce a mysli lidí. Vzpoura byla snadno potlačena a Korea se stala stálou částí Čínské federace.

Číňané otevřeně prohlásili, že nemají v úmyslu vyvážet svou formu vlády za pomoci vojenské síly, ale zbytek světa jim nevěřil. Rozpočet Rady vlád pro armádu a rozvědku se mezi roky 2210 až 2220 zdvojnásobil a na světovou scénu se vrátilo politické napětí.

Mezitím, v roce 2218, zvolilo tři sta padesát milionů Brazilců do čela svého národa charismatického generála, který se jmenoval Joao Pereira. Generál Pereira se domníval, že Jižní Amerika je Radou vlád přehlížena a podceňována (to se nemýlil), a požadoval, aby byly v chartě Rady vlád provedeny změny, které by to napravily. Když Rada vlád odmítla, Pereira oživil jihoamerický nacionalizmus jednostranným odmítnutím charty Rady vlád. Brazílie tedy vystoupila z Rady vlád a během dalšího desetiletí následovala její příklad většina zbývajících národů Jižní Ameriky, povzbuzená velkou vojenskou silou Brazílie, která úspěšně čelila mírovým sílám Rady vlád. Na světovou geopolitickou scénu tak vstoupil třetí hráč, Brazilská říše, vedená energicky generálem Pereirou.

Zpočátku hrozila embarga vyhlášená Radou vlád uvrhnout Brazílii a zbytek Jižní Ameriky do chudoby, která pustošila oblast už v dobách Velkého chaosu. Ale Pereira se nedal. Protože vyspělé národy Severní Ameriky, Asie a Evropy nekupovaly jeho legální export, rozhodl, že on a jeho spojenci budou vyvážet nelegální produkty. Hlavním obchodním artiklem Brazilské říše se staly drogy. Byla to hospodářsky nesmírně úspěšná politika. V roce 2240 proudil silný tok všech druhů drog z Jižní Ameriky do zbytku světa.