Arthur Clarke - Zahrada Rámova

První dvě návrhářská setkání trvala pokaždé deset hodin. Richard i Nicole se zpočátku divili, jak rychle byl Orel schopen zapracovat jejich poznámky do specifických doporučení návrhů. Při třetím setkání je už rychlost a přesnost jeho syntézy v úžas neuváděla. Ale mimozemský biot je vždy znova překvapil hlubokým zájmem o některé podrobnosti z kultury. Dlouze se například dotazoval na jména, která lidé dali své nové kolonii. Když mu Nicole vysvětlila, že bydliště musí mít nějaké určité jméno. Orel se ptal na význam a obsah názvu „Nový Eden“.

„Celá rodina diskutovala o jménu bydliště skoro celý večer.“ vysvětloval Richard, „a vyskytla se řada dobrých návrhů odvozených většinou z historie a literatury našeho druhu. Na prvním místě byla Utopie. Vážně jsme zvažovali názvy Arkadie, Elysium, Ráj, Concordia a Beauvois. Ale nakonec jsme si mysleli, že nejlepší je Nový Eden.“

„Chápejte,“ dodala Nicole. „mytologický Eden byl začátek, start toho, co bychom mohli nazvat naší moderní západní kulturou. Byla to svěží, zelenající se rajská zahrada, domněle navržená obzvláště pro lidi všemocným Bohem, který také stvořil vše ostatní ve vesmíru. Ten první Eden byl bohatý na formy života, ale postrádal technologii.

Nový Eden je také začátek. Ale v téměř všech ostatních ohledech je opakem starobylé zahrady. Nový Eden je technologický zázrak bez jakýchkoliv živých forem, alespoň zpočátku, kromě několika lidských tvorů.“

Když bylo hotovo celkové rozložení kolonie, zůstaly ještě stovky podrobností, které bylo třeba rozhodnout. Katie a Patrick dostali za úkol navrhnout parky v okolí všech čtyř sídlišť. I když nikdo z nich nikdy neviděl skutečné stéblo trávy, opravdovou květinu, nebo vysoký strom, viděli hodně filmů a mnoho, mnoho fotografií. Skončili se čtyřmi různými vkusnými návrhy na dvou hektarech otevřeného prostranství, společných zahrad a klidných chodníků v každé čtvrti.

„Ale kde seženeme trávu? A květiny?“ ptala se Katie Orla.

„Přivezou je lidé ze Země,“ odpověděl.

„Jak se dozvědí, že je mají přivézt?“

„Řekneme jim to.“

Byla to také Katie, která poukázala na to, že v návrhu Nového Edenu chybí klíčový prvek, který hrál, když byla malá, hlavní roli v příbězích vyprávěných jí matkou před spaním. „Nikdy jsem neviděla zoologickou zahradu,“ prohlásila. „Můžeme ji v Novém Edenu mít?“

Orel při další pracovní schůzce umístil na okraji Sherwoodského lesa malou zoologickou zahradu.

Na většině technologických detailů Nového Edenu pracoval Richard s Orlem. Nicole se věnovala životnímu prostředí. Orel původně navrhl pro celou kolonii jeden typ domu s jedním standardním nábytkem. Nicole se tomu hlasitě zasmála. „Určitě jste se toho o nás jako o druhu moc nenaučil,“ vytkla mu. „Lidské bytosti potřebují změnu. Jinak se začnou nudil. Uděláme-li všechny domy stejné, lidé je začnou okamžitě měnit.“

Protože měla málo času (Orlovy požadavky informací zaměstnávaly Richarda a Nicole dvanáct hodin denně — naštěstí Michael a Simone se rádi starali o děti), rozhodla se Nicole pro osm základních plánů domů a čtyři druhy sektorového nábytku. Tím dosáhla dvaatřiceti různých konfigurací bydlení. Změnou vnějšího návrhu budov v každé ze čtyř čtvrtí (podrobnosti vypracovala Nicole s Richardem po získání jistých užitečných informačních vstupů od historika umění Michaela O'Toolea), dosáhla Nicole nakonec svého cíle vytvořit návrh každodenního bydlení, které nebylo ani uniformní, ani sterilní.

Richard a Orel se dohodli na dopravním a komunikačním systému, jak vnějším, tak vnitřním, během několika hodin. Více potíží měli s celkovým řízením životního prostředí a návrhem biotů. Orlův původní koncept, na němž byla založena infrastruktura podporující Nový Eden, předpokládal každý den dvanáct hodin světla a dvanáct hodin tmy. Období slunečního svitu, oblačnosti a deště měla být pravidelná a předpověditelná. V podstatě nemělo docházet k žádným změnám v teplotě jako funkci místa a času.

Když Richard vyžadoval změny v délce dne a větší proměnlivost parametrů počasí v závislosti na ročním období, Orel zdůraznil, že připustit tyto „významné změny“ v ohromném objemu vzduchu v habitatu by mělo za následek daleko větší požadavky na „kritické výpočetní zdroje“, než původně při návrhu infrastruktury vyžadovali. Orel také naznačil, že by musely být restrukturovány a přezkoušeny hlavní řídící algoritmy a že by se tak zpozdilo datum odjezdu. V otázce počasí a ročních období Nicole Richarda podpořila. Vysvětlila Orlovi, že opravdové lidské chování („které vy a Inteligence Uzlu chcete zjevně pozorovat“) je významně závislé na obou těchto faktorech.

Nakonec dosáhli kompromisu. Délka dne a noci se bude v průběhu roku shodovat s místem na třicátém stupni šířky na Zemi. Počasí v Novém Edenu bude ponecháno přirozenému vývoji uvnitř specifikovaných mezí, hlavní ovladač bude zasahovat jen tehdy, když podmínky dosáhnou mezí „navržených limitů“. Tak budou moci teplota, vítr a déšť fluktuovat uvnitř tolerancí. Orel byl však tvrdý jako kámen ve dvou otázkách. Nebudou žádné blesky a žádný led. Kdyby hrozila kterákoliv z těchto okolností (které obě zaváděly „nové složitosti“ do výpočetního modelu), i kdyby zbytek parametrů byl ještě v mezích navržených limitů, kontrolní systém by automaticky zasáhl a počasí upravil.

Původním Orlovým záměrem bylo ponechat stejné druhy biotů. kteří byli v prvních dvou lodích Ráma. Richard a Nicole mu však oba zdůraznili, že rámanští bioti, obzvláště ti jako stonožky, kudlanky, krabi a pavouci, nejsou vůbec vhodní.

„Kosmonauty, kteří vstoupili na palubu dvou lodí Ráma.“ vysvětlovala Nicole. „nelze považovat za průměrné lidi. Ve skutečnosti se od nich hodně liší. Byli jsme speciálně vycvičeni v zacházení s velmi složitými stroji — a přesto někteří z nás byli některými z vašich biotů vyděšeni. Obyčejnější lidé, kteří budou pravděpodobně tvořit většinu obyvatel Nového Edenu, se nebudou vůbec cítit dobře s těmi bizarními mechanickými udělátky cupitajícími všude po jejich království.“

Po několikahodinové diskuzi Orel souhlasil s novým návrhem biotů-údržbářů. Například odpadky budou shromažďovat roboti, kteří budou vypadat jako typické popelářské vozy na Zemi — budou pouze chybět řidiči. Stavební práce, bude-li jich třeba, budou provádět roboti, jejichž tvary budou stejné jako u vozidel, která vykonávají podobné funkce na Zemi. Tak tyto divné stroje budou svým zjevem osadníkům povědomé a zmírní se tím jejich strach z neznámého.

„Co udělat s vykonáváním každodenních rutinních činností?“ tázal se Orel ke konci druhého setkání. „Mysleli jsme si. že použijeme velkého množství lidských biotů reagujících na hlas, abychom osvobodili všechny osadníky od veškeré rutinní práce. Od doby, co jste přijeli, jsme strávili na vylepšování návrhu značný čas.“

Richardovi se myšlenka pomocníků robotů líbila, Nicole však byla opatrná. „Je nutné,“ prohlásila, „aby se tito lidští bioti dali jednoznačně odlišit. Nesmí existovat možnost, že by si je kdokoliv, zejména malé děti, mohl splést se skutečnými lidskými bytostmi.“

Richard se zachichotal a poznamenal: „Přečetlas příliš mnoho vědeckofantastické literatury.“