František Běhounek - Akce L

Přetvoření zemského povrchu, způsobené vysušením velkých ploch moře, způsobilo tu pronikavé změny. Kurošio byl postižen celkem nepatrně, zato Golfský proud se neobyčejně zmenšil. Nová pevnina, která se vynořila uprostřed Atlantiku, odřízla téměř úplně pasátový příhon teplých vod od afrických břehů. Souvislý pás země, který vyvstal na severu mezi Skandinávií a Grónskem, zahradil Golfskému proudu cestu do polárního moře. Golfský proud se tříštil o jeho jižní břehy, které získaly tímto způsobem mírné podnebí, ale zato jeho severní část měla podnebí velmi drsné. To trvalo tak dlouho, než dostatečná síť energetických vrtů proteplila široké oblasti půdy. Od nich se potom ohřívaly vzdušné vrstvy a tak vznikla nová soustava pravidelných větrů, které účinně promíchaly vzduch nad novou pevninou a náležitě zmírnily její podnebí.

Pomocí energetických vrtů se podařilo upravit podnebí i jiných oblastí starých a nových dílů světa. Dalším velmi účinným pomocníkem při světové úpravě počasí se staly velmi výkonné tepelné rakety.

Začaly se vyrábět od té doby, kdy se podařilo získat energii z lehkých atomových jader způsobem, který nevedl k nebezpečným radioaktivním odpadům. Tepelné rakety rozháněly dešťové mraky tam, kde nebyly vítány, oteplovaly rozsáhlé vzdušné vrstvy v libovolné výšce, jak toho bylo zapotřebí, a měnily podle přání svislý směr vzdušných proudů. Tím byl umožněn zásah do pohybu anticyklón a cyklón, to jest tlakových výší a níží, a do řízení počasí. Jestliže v některých oblastech bylo potřebí zvýšeného množství vláhy, vzlétla ohromná tisícitunová cisternová letadla a zavlažila pole a zahrady podle libosti umělým deštěm.

Všechny tyto pokroky umožnila hustá síť meteorologických satelitů. Začaly se používat už v druhé polovině 20. století a umožnily přesnou předpověď počasí na řadu dní.

Je samozřejmé, že souběžně s těmito pracemi pokračoval vývoj zemědělství. Dvojí žně za rok bylo dosaženo i v krajích ležících velmi daleko od rovníku. Počet zrn v obilných a rýžových klasech byl značně zvýšen a také veškeré plodiny dosáhly několikanásobné velikosti.

Doba zrání klesla na polovinu a výnosy se zvýšily mnohonásobně.

Obilná zrna dosahovala velikosti hrachu a jablka a hrušky velikosti melounů při stejném poměrném obsahu živných látek, jaký měly dříve. Konečným výsledkem všech těchto dlouhodobých výzkumů bylo, že zmnohonásobením úrody se ze sluneční energie dopadající na zemi zužitkovalo pětadvacet procent, kdežto dvacáté století jen ve výjimečných případech bylo s to využívat z ní pět procent a v průměru jen dvě procenta.

Rostlinné potravy byl zatím nadbytek, ale stejně potřebná byla i strava živočišná. Už dvacáté století znalo přesné složení potravy, které je pro člověka nejvýhodnější, a v dvaadvacátém století bylo možno všechny tyto látky vyrobit uměle v laboratořích a továrnách. Přesto však nikdo nepomýšlel na umělou potravu, ježto by byla přišla nadmíru draho. Bylo by bývalo velmi nehospodárné uchylovat se k ní, když rostliny jsou s to načerpat všechnu potřebnou energii k výrobě základních živin zdarma z energie sluneční a když živočichové dovedou potom přeměnit rostlinné živiny na živočišné bílkoviny, které jsou nezbytnou součástí správně volené lidské výživy.

V druhé polovině dvaadvacátého století se začala značně uplatňovat snaha rozhojnit dosavadní živočichy, dodávající potravu člověku — ryby, drůbež, skot a brav — o nové druhy. Nešlo tu snad o křížení druhů již existujících, ale o vytvoření zcela nových jedinců, kteří by rychle a účinně přetvářeli rostlinnou potravu v živočišné látky, potřebné k výživě člověka. Badatelé vycházeli od samých základů života. Jejich cílem při tom bylo vytvoření umělého živočicha.

O tom snili již středověcí alchymisté, když zakopávali pod šibenicí kořen tajemné rostliny mandragory očekávajíce, že se promění v malého lidského tvora, homunkula. V polovině dvacátého století zaútočili vědci na problém umělého živočicha znovu. Rus Oparin a Američan Muller vyšli při tom z nejzákladnějších útvarů, skládajících živou hmotu, jako jsou aminokyseliny a bílkoviny. Muller vyrobil aminokyselinu z jejích nejjednodušších součástí a Oparin pokročil ještě dále, v složitých přístrojích a s použitím tlaku několika tisíc atmosfér připravil polypeptidy, látky, které se svým složením už velmi těsně blíží bílkovinám.

I když tehdy neuspěli ještě v přípravě bílkovin, které jsou základním stavebním kamenem živé hmoty, podařilo se přece jen Oparinovi a jeho spolupracovníkům uměle vyvolat v neživé hmotě první základní projevy života. Vhodným smícháním různých bílkovinových roztoků obdrželi zvláštní útvar, který nazvali koacervát. Byl to shluk bílkovin, který přijímal látky ze svého okolí — tak jako živočichové potravu —, rostl a dělil se jako buňky živé hmoty. Přestože šlo o útvar ještě neumělý a všechny vylíčené pochody v něm probíhaly ještě nepravidelně, byl to nepopíratelně prazáklad života.

V jedenadvacátém století pokročilo bádání v tomto směru značně dále, až k výrobě jednoduchých bezobratlých červů, jejichž nervová soustava je velice prostá. Snaha o vytvoření vyšších tvorů se složitější nervovou soustavou se však setkala s naprostým neúspěchem. Biologové nějaký čas pokračovali v pokusech, ale když výsledkem byli stále jen beztvární zrůdní zmetkové, upustili vědci prozatím od pokračování tímto směrem. Bylo jasné, že bude nutno ještě mnohem důkladněji probádat řídicí činnost ústřední nervové soustavy a rozvést do všech důsledků základní výzkumy Pavlova a jeho žáků, má-li mít věda úspěch i zde. Pokusy o výrobu živočichů, sledující zvýšení živočišné základny lidské stravy, však neustaly. Děly se naopak v mnohem větším měřítku, ale veřejnost o nich byla jen nepatrně informována. To bylo hlavní příčinou podivného prázdninového dobrodružství tří Čechů a tří Srbů ve Slovinském krasu a film Vítězný pochod o něm přinesl první podrobné zprávy.

Dosavadní průběh filmu, líčící přetváření přírody ve velkém měřítku, od světového řízení počasí až po první červy vyrobené v laboratoři, zajímal hochy jen málo. To byly věci, kterým se hodně podrobně učili ve škole, a vyjma retrospektivní obrazy zhoubných tajfunů, ohromných putujících vzdušných vírů, které ještě v polovině dvacátého století hubily sta a sta lidí a tisíce jich připravovaly o přístřeší a úrodu, chyběly tu vzrušující příhody. Obrazy nekonečných skleníků s nádherným ovocem podnítily chlapcům jen chuť.

Jan jim rychle vyhověl objednávkou ohromné mísy, na které bylo nejrůznější a nejkrásnější ovoce od švestek, velkých jako dětská pěst, až po banány a ananasy. Prázdninový tábor v severní Adrii, který se objevil na promítací stěně, ohlašoval vítanou změnu programu a rázem upoutal pozornost hochů.

Prázdninový tábor byl založen v rozlehlé nížině s krásnými fíkovými a pomerančovými háji, která vznikla jižně od bývalého Istrijského poloostrova a bývala kdysi dnem Jaderského moře. Na tři tisíce studentů v něm trávilo dvouměsíční letní prázdniny nejrůznějším sportem. Jejich život se neomezoval jen na přímé okolí tábora.