Arthur Clarke: Konec dětství

„Tak co, měl jste tentokrát štěstí?“ zeptal se van Ryberg.

„Nevím,“ odpověděl Stormgren unaveně, když hodil složku se spisy na desku pracovního stolu a klesl do křesla. „Karellen nyní jedná se svými nadřízenými, ať už je to kdokoliv nebo cokoliv. Nikdy nic neslibuje předem.“

„Poslyšte“ řekl mu Pieter hněvivě, „právě jsem o tom přemýšlel. Proč bychom měli věřit tomu, že za Karellenem je ještě někdo jiný? Předpokládejme, že všichni Vládci, jak jsme si je nazvali, jsou tady nad Zemí v těch svých lodích. Třeba nemají kam jít a tají to před námi.“

„To je přímo geniální teorie,“ přikývl Stormgren. „Ale odporuje tomu málu, co vím — anebo se alespoň domnívám, že vím — o Karellenově pozadí.“

„A co je to?“

„Nu, často mluví o své pozici tady jako o něčem dočasném, něčem, co mu brání v tom, aby se věnoval své původní práci. Domnívám se, že to má něco společného s matematikou. Jednou jsem použil Actonův citát o korupci moci a absolutní korupci absolutní moci. Chtěl jsem vědět, jak na to bude reagovat. Zasmál se tím svým typickým smíchem a řekl: „Myslím, že tohle nebezpečí mi nehrozí. Zaprvé — čím dříve dokončím svou práci zde, o to dříve se vrátím tam, kam skutečně patřím, což je hezkých pár světelných let odtud. A za druhé — já v žádném případě nemám absolutní moc. Jsem pouze — Dohlížitel.“ Samozřejmě se mohl pokoušet zmást mne. Nejsem si tím jistý.“

„Je nesmrtelný, že ano?“

„Podle našich měřítek ano, třebaže existuje něco v budoucnosti, čeho se, jak se zdá, obává. Netuším, co by to mohlo být. To je skutečně všechno, co o něm vím.“

„Nezní to moc přesvědčivě. Mojí teorií je, že se jejich malá flotila ztratila ve vesmíru a teď si hledají nový domov. Karellen nechce, abychom věděli, jak on a jeho druzi vypadají. Možná žádné druhy nemá. Všechny ty lodě mohou být řízeny automaticky a nikdo v nich není. Mohou tvořit jenom impozantní kulisu.“

„Vy jste asi četl hodně vědeckofantastických knížek,“ řekl Stormgren.

Van Ryberg se ostýchavě usmál.

„Invaze z vesmíru nás neumlčela jak očekávali, že ano? Moje teorie velmi dobře vysvětluje, proč se Karellen nikdy neukáže. Nechce, abychom věděli, že žádní Vládci vlastně neexistují.“

Stormgren zavrtěl hlavou v pobaveném nesouhlasu.

„Vaše vysvětlení je, jako obvykle, příliš geniální než aby bylo pravdivé. Ačkoliv se o tom můžeme pouze dohadovat, za Dohlížitelem musí být celá obrovská civilizace — civilizace, která o člověku ví už velmi dlouho. Karellen sám nás musel studovat po celá staletí. Vezměte si například jeho znalost angličtiny. On učil mne , jak mluvit idiomaticky.“

„Zjistil jste někdy, zda existuje něco, co neví?“

„Ale ano, docela často — ale byly to zanedbatelné maličkosti. Myslím, že má absolutně dokonalou paměť, ale jsou určité věci, které se nikdy ani nepokoušel naučit. Například angličtina je jediným jazykem, kterému dokonale rozumí, třebaže v posledních dvou letech používal hodně i finštinu, jen aby mne potrápil. Člověk se hned tak rychle finsky nenaučí! Karellen je schopen odcitovat rozsáhlé pasáže z Kalevaly, kdežto já se stydím za to, že znám jen pár řádek. Také zná životopisy všech žijících státníků a já jsem jen někdy schopen rozlišit, na koho naráží. Jeho znalost historie a vědy se zdá být zcela komplexní — víte přece, kolik jsme se toho od něj už naučili. Nemyslím, že jeho mentální nadání je příliš vzdálené lidským měřítkům. Ale žádný člověk by nebyl schopen zapamatovat si najednou všechno , co ví on.“

„To si v podstatě myslím také,“ souhlasil van Ryberg. „Můžeme se o Karellenovi bavit donekonečna, ale stejně nakonec zase přijdeme k onomu problému: proč se nám, proboha, nechce ukázat? Dokud to neudělá, budu si dál vymýšlet své teorie a Liga za osvobození bude rebelantsky hřímat.“

Bojovým pohledem se podíval vzhůru ke stropu.

„Doufám, že jedné tmavé noci, pane Dohlížiteli, nějaký reportér vezme raketu, přiletí k vaší lodi a dostane se tajně dovnitř i s kamerou. To by bylo něco !“

Jestliže Karellen poslouchal, nedal to znát. Tak jako vždy.

V prvním roce po příchodu Vládců znamenala jejich přítomnost menší změny v životě pozemšťanů než by se dalo očekávat. Jejich stín byl všude, ale nebyl hrozivý či překážející. Ačkoliv na světě bylo jen pár velkých měst, nad nimiž nebylo vidět jejich lodě, lesknoucí se na obloze, lidé si na ně zvykli a zanedlouho je brali tak přirozeně jako Měsíc, Slunce či hvězdy. Mnozí lidé si jen stěží uvědomovali, že životní úroveň se neustále zvyšuje právě jen díky přítomnosti Vládců. Když o tom občas začali přemýšlet, ale to se stávalo jen zřídka, uvědomili si, že ony tiché lodě přinesly Zemi poprvé v její historii mír a byli jim za to náležitě vděční.

Ale tyto skutečnosti lidé přijali a brzy na ně zapomněli. Vládci nadále zůstávali tajemní, schovávající své tváře před lidstvem. Karellen si získal respekt a obdiv, ale se svou současnou politikou nemohl dokázat nic víc. Bylo těžké necítit určitou nelibost proti těmto Olympanům, kteří mluvili s člověkem jen prostřednictvím radiodálnopisu v hlavním stanu OSN.

To, co se odehrávalo mezi Karellenem a Stormgrenem nebylo nikdy zveřejněno a sám Stormgren se někdy divil, proč Dohlížitel přikládá jejich schůzkám takovou váhu. Možná cítí potřebu přímého kontaktu s alespoň jedním člověkem; možná si uvědomuje, že Stormgren potřebuje jeho osobní podporu. Jestli tohle bylo vysvětlením, Stormgren je jen vítal a nevadilo mu, že ti z Ligy mu pohrdavě říkají „Karellenův poskok“.

Vládci nikdy nejednali se žádným státem či vládou přímo: když chtěli něco sdělit, předali instrukce rádiem na OSN a přednesli své požadavky ústy generálního tajemníka. Sovětský delegát náležitě uctivým způsobem při nesčetných příležitostech zcela správně poukazoval na to, že to je v rozporu s Deklarací lidských práv. Karellena to nezajímalo.

Bylo ohromující, kolik urážek, pomluv a zla bylo zažehnáno právě jeho promluvami z oblohy. S příchodem Vládců národy poznaly, že se nemusí navzájem podezírat a tušily — ještě před tím než začal experiment — že jejich soudobé zbraně jsou proti civilizaci, která dovede stavět mosty mezi hvězdami, zcela neúčinné. Ta největší překážka ke štěstí lidstva byla jednou provždy odstraněna.

Vládcům byly zcela lhostejné nejrůznější formy vlád na Zemi, pokud ovšem nebyly násilnické nebo zkorumpované. Na Zemi stále existovaly demokratické vlády, monarchie, benevolentní diktatury, komunismus i kapitalismus. To bylo pro lidstvo velkým překvapením, protože mnozí byli přesvědčeni, že pouze jejich forma vlády je ta jediná správná. Jiní se domnívali, že Karellen vyčkává a pak zavede systém, který smete všechny ostatní formy společenského uspořádání a tak se o menší politické reformy vůbec nestarali. Ale tohle, stejně tak jako všechny ostatní spekulace týkající se Vládců, byly pouze dohady. Nikdo neznal jejich skutečné motivy: a nikdo nevěděl, k jaké budoucnosti lidstvo usměrňují.

Poslední dobou spal Stormgren špatně, což bylo zvláštní, protože již brzy se nadobro zbaví všech povinností vyplývajících z jeho postavení. Sloužil lidstvu čtyřicet let a Vládcům pět let a jen málo lidem se v životě podařilo uskutečnit tolik ambicí. Možná, že právě tohle byl jeho problém: na léta své penze, jakkoli budou dlouhá, už neměl žádné další plány, které by daly jeho životu smysl. Od té doby, co Marta zemřela a děti si založily své vlastní rodiny, jeho svazky se světem zeslábly. Možná to bylo i tím, že sám sebe začal spojovat s Vládci a to ho ještě víc odloučilo od lidí.