Terry Pratchett - Temná strana slunce

„ZDRAVÍM I TEBE, HRSH-HGNU.“

Dom užasle zíral na doutník v robotově ruce.

„TO NENÍ POUHOPOUHÉ PŘEDSTÍRÁNÍ,“ prohlásil robot. „JE V TOM I URČITÉ SMYSLOVÉ POTĚŠENÍ, POCHOPTE. A TAKY TO POMÁHÁ UKLIDNIT NĚKTERÉ MÉ NERVÓZNĚJŠÍ NÁVŠTĚVNÍKY. ROBOT JE HUMANOID. KDYŽ K TOMU JEŠTĚ NAVÍC KOUŘÍ DOUTNÍK MNOHEM LÉPE SE S NÍM HOVOŘÍ NEŽ S—“

„— počítačem o velikosti planety?“ nadhodil Dom. „Zdravím tě, kmotře.“

„DOUFÁM, ŽE JSOU VŠICHNI V RODINĚ ZDRAVÍ.“

„Bylo to tak alespoň ve chvíli, kdy jsem opouštěl Protitoč,“ řekl Dom. „Jsi velmi laskav, že jsi nás přijal.“

„ALE TO NIC NENÍ. VŽDYCKY SI UDĚLÁM ČAS PRO SVOJE KMOTŘENCE. A SAMOZŘEJMĚ I PRO HRSH-HGNA, JEDNOHO Z NEJSLIBNĚJŠÍCH AMATÉRSKÝCH BADATELŮ V OBLASTI TAJEMSTVÍ ŽOLIKŮ.“

Hrsh-Hgn poděkoval malou úklonou.

„Kmotřence?“ zeptal se Dom, kterého to množné číslo proti jeho vůli zaujalo.

„MÁM JICH NĚKOLIK TISÍC. JE RADOST VIDĚT, JAK ROSTOU A VYŠLAPÁVAJÍ SI SVOU CESTU VESMÍREM. A TEĎ, DOME, K VĚCI. NEPOCHYBUJI, ŽE JSI SE PŘIŠEL SE MNOU PORADIT O NĚČEM DŮLEŽITÉM.“

Na stěně se rozblikala červená světla.

„MLUVÍM O ÚTOCÍCH NA TVŮJ ŽIVOT, OTCOVÝCH PŘEDPOVĚDÍCH A TVÉM PÁTRÁNÍ. NEJDŘÍV TY VRAŽEDNÉ POKUSY.“

Dom mu vyprávěl o všech událostech, počínaje svým výletem do močálů. Vzorec tvořený světly na stěně se chvílemi měnil. Nakonec robot odložil doutník a Banka promluvil.

JE TADY JEDNO HLEDISKO, KTERÉ MĚ DOST UKLIDŇUJE. VŠECHNY TY POKUSY BYLY NEÚSPĚŠNÉ. TO ZNAMENÁ AGENTA, KTERÝ MŮŽE SELHAT.“

Dom se opřel v křesle. „To ano, ale ta selhání nebyla — myslím si — náhodná. Něco se stalo. Cítil jsem se jako tstamová figurka, jako by mnou pohybovalo několik hráčů tak, abych vyplnil něco, co je předurčeno.“

„ALE PŘESTO JSI SE VELMI POHOTOVĚ VYPRAVIL HLEDAT SVĚT ŽOLIKŮ, ANIŽ JSI TO JAKKOLIV PŘEDEM PLÁNOVAL.“

Dom se pokoušel vymyslet nějakou inteligentní odpověď. Jenže ho žádná nenapadala. Proč byl tak připravený vydat se na tu cestu? Ano, byl vyděšený a chtěl utéct. Kromě toho z galaxie prakticky ještě vůbec nic neviděl. Bylo to dobrodružství. Ale musel připustit, že to zdaleka nebylo všechno.

„Připadalo mi to v té chvíli správné,“ odpověděl jednoduše.

„TO ZNAMENÁ, ŽE JSI SE SMÍŘIL S OSUDEM. PHNOB BY ŘEKL ‚BATER‘. FILOZOFICKY ZALOŽENÝ DROSK BY PRAVDĚPODOBNĚ KONSTATOVAL, ŽE JSI SLYŠEL DNEŠNÍ OZVĚNU ZÍTŘEJŠÍHO VÝKŘIKU. JEDNAL JSI NA ZÁKLADĚ PŘEDTUCHY — JAKÉSI NEUVĚDOMĚLÉ ZNALOSTI URČITÉHO ZLOMKU BUDOUCNOSTI.“

Domova košile se zavlnila, zpod límce vystrčil hlavu Ig a zamžoural do světel.

„CO SE TÝKÁ PROTITOČE, NEVIDÍM JEDINÝ DŮVOD, PROČ BYS MĚL BÝT ZAVRAŽDĚN. Z POHLEDU STARŠÍHO PLANETÁRNÍHO VÝBORU EXISTUJE V GALAXII MNOHO HORŠÍCH.

UŽ NĚKOLIK VTEŘIN SI TĚ JAKO VELIČINU DOSAZUJI DO RŮZNÝCH PROGRAMŮ. VŠECHNO UKAZUJE NA TO, ŽE SVĚT ŽOLIKŮ OPRAVDU NAJDEŠ. POSLYŠ, VŠEOBECNĚ SE VĚŘÍ, ŽE ŽÚŽO VYHLEDÁVÁ A ODSTRAŇUJE VŠECHNY, KDO BY MĚLI PODLE PŘEDPOVĚDI ŠANCI NAJÍT SVĚT ŽOLIKŮ. ALE TO JE POUHOPOUHÁ DOMNĚNKA.“

Hrsh-Hgn, který seděl kousek za Domem, si tiše odkašlal.

„NEZDÁ SE, ŽE BY VÁS TO PŘÍLIŠ PŘEKVAPILO.“

Dom cítil, jak na něm ulpěly phnobovy talířovité oči, když opatrně odpovídal: „Já vím, že najdu svět Žoliků. Vím to od chvíle, kdy to otec řekl. Já… cítím, že věci pomalu zapadají do sebe. Najdu svět Žoliků. Proto jsem se vydal na cestu. Je to nejdůležitější věc, kterou musím udělat. Nikdo mě nezastaví.“

Sám byl překvapen zvukem vlastního hlasu. Cítil však, že se v jeho mozku usazuje jistota.

Jenže jistota náhle zmizela jako sen. Nechala ho stát zrudlého a s otevřenými ústy. Ucítil na svém rameni Hrsh-Hgnovu ruku. Ig, s hlavou na stranu, na něj upíral tázavý pohled.

Robotův hlasový emitor chvíli vydával jen tichý šum statické elektřiny. Pak Banka promluvil a jeho hlas byl tichý a laskavý.

„NIKDY NEVSÁZEJ ŽIVOT NA ZARUČENĚ JISTÉ VĚCI, DOME. VARUJ SE PŘÍLIŠNÉHO SEBEVĚDOMÍ.“

Hrsh-Hgn se naklonil kupředu. Hlasem o něco hlasitějším, než bylo třeba, řekl: „Logická úvaha vede k závěru, že jesstli ssvět Žoliků exisstuje v námi vymezené vessmírné kouli, bude dříve nebo později nalezen. Znám jednu pověsst, která říká, že žijí na povrchu Procyonu, kde nedokáží žít ani creapiiové. Co říkáte na tohle?“

„ABYCH ŘEKL PRAVDU, VELMI MĚ ZAUJALA VAŠE TEORIE, KTEROU JSTE ROZVINUL VE SVÉ POSLEDNÍ KOSTCE.“

„Tvoje teorie, Hrsh-Hgne?“ podíval se na phnoba Dom. „O tom jsi mi nic neřekl!“

„Přerušila nás ta věž, vzpomínáš?“

„TO BYLA SKVĚLÁ EXTRAPOLACE… TEDY CHTĚL JSEM ŘÍCI DOKONALÝ LOGICKÝ ROZBOR DANÉ FRÁZE ‚NA TEMNÉ STRANĚ SLUNCE‘. ZAHRNOVAL OBJEVENÍ DVOJHVĚZDY TYPU EPSILON EURIGAE,“ vysvětloval banka.

O tři minuty později říkal Dom: „Teď tomu rozumím. A creapiiové na některých hvězdách používají sluneční vory.“

„JE TO ZARUČENĚ JEDINÝ PŘÍPAD, KDY MÁ SLUNCE TEMNOU STRANU. BOHUŽEL DVOJHVĚZD TOHOTO TYPU EXISTUJE POMĚRNĚ HODNĚ A SYSTEMATICKÉ HLEDÁNÍ BY BYLO ČASOVĚ VELMI NÁROČNÉ.“

„Mám tomu rozumět tak, že nessouhlasíte ss mými vývo-dy?“

„OBDIVUJI VAŠI TEORII JAKO LOGICKOU ÚVAHU NEJVYŠŠÍHO ŘÁDU,“ odpověděl Banka velmi opatrně.

„Je pravda, že vám Žolici pomáhali ve vývoji, jak říkají některé legendy?“

„NA OSOBNÍ OTÁZKY NEODPOVÍDÁM. JE TADY JEŠTĚ JEDEN FAKTOR, KTERÝ BYSTE MOHLI VZÍT V ÚVAHU. PROČ BYSTE PRO DOMA NESPOČÍTALI ROZŠÍŘENOU ŘADU ROVNIC, VE KTERÝCH BY HLEDANÉ NEZNÁMÉ BYLY, KDY A KDE USKUTEČNÍ SVŮJ OBJEV? PRÁVĚ JSEM PROVEDL KOMPLEX-97 NÍ ROZBOR, VE KTERÉM BYLA ZÁKLADEM EXISTENCE SVĚTA ŽOLIKŮ A JEHO BEZPROSTŘEDNÍ OBJEVENÍ. ZJISTIL JSEM, ŽE MI VYCHÁZÍ NÁSLEDUJÍCÍ MANTRUM:

TO JE OVŠEM JEN PŘIBLIŽNÉ JÁDRO.“

Hrsh-Hgn vytáhl ze svého malého tlumoku poznámkovou kostku a opatrně na ni pohlédl.

„Jakou hodnotu jste použil pro datum?“ zeptal se.

„Ae(d) V OBVYKLÉ SUBLUNÁRNÍ FORMĚ.“

„Pak je výssledkem téměř dokonale zborcené pole během nejbližších ssedmadvaceti dnů.“

„VÝTEČNĚ. NEVĚDĚL JSEM, ŽE VYŠŠÍ PRAVDĚPODOBNOST JE PHNOBSKOU SPECIALITOU.“

„Sskutečně je, pochopte, je to v ssouladu ss naším vessmírným názorem.“

Dom mezitím přešel k palmě v květináči a znuděné strčil prstem do jednoho listu. Palma se pod jeho dotekem pohnula a tím se prozradila jako vegetativní tvaroměnka z Baklažánu. Rychle odtáhl ruku a pohladil Iga.

„Já z toho vůbec nic nechápu,“ řekl. „Připadá mi to, jako kdybyste mluvili v žargonu.“

„V ŽARGONU?“

Hrsh-Hgn se obrátil k Bance. „To znamená ‚v nessmysslech‘,“ vysvětloval. „Podle ssadhimisstické tradice vymysslel Bůh žargon proto, aby pozdržel první pokussy o proniknutí do vessmíru. Přesněji řečeno, aby ssi nerozuměli vědci. Najdete o tom zmínku v Novějším zákoně.“

Rudá světélka se znovu přeskupila. Koncový robot ze sebe vydal mechanické zabublání, znázorňující smích.

„AHA, ANO. JAKO KDYBYCHOM SI MY ÚMYSLNĚ ROZŠÍŘILI KOMUNIKAČNÍMI OKRUHY MYLNÉ INFORMACE… VÍM, CO MYSLÍTE.“

Žolici se v p-matice neobjevují. Jako kdyby nikdy neexistovali. P-matika neposkytuje jediné vysvětlení pro jejich věže, ani další artefakty. Ať byli Žolici kdekoliv, zůstal po nich v rovnicích stín.