Georgij Martynov - Spirála času

Tu záhadu ať vyřeší ten, kdo je obdařen větší moudrostí nežjá..

Odešli a já si myslel, že nic zázračnějšího v životě už nespatřím.

Jak jsem se mýlil!

Spatřil jsem něco, o čem sám někdy myslím, že to byl jen sen, který mě navštívil v noci.

Lidé, dokonce i ti, jejichž čela jsou pokryta vráskami moudrostí, považují mé vyprávění za nesmysl. A někteří otevřeně říkají, že jsem blázen.

Bydleli v domě velekněze.

V zemi Moorově počítají čas na měsíce. Žili tu tři měsíce. A pak odešli. Odešli tam, odkud přišli, tedy pod zem. A proto je mnozí považovali za bohy zla. Bohové zla žijí pod zemí — to ví každý. Mluvil jsem s bohem krátce a jedině jeho milostí jsem zůstal živ Velekněz mluvil se čtyřmi bohy často a mnoho.

Podivné a nevysvětlitelné!

Nelze často mluvit s bohy a žít s nimi vjednom domě!.

Já, Dair, jakožto syn chaochity jsem znal všechna tajemství balzamování. To mi dávalo prostředky k obživě v zemi Moorově, kde jsem byl nucen žít dlouhá léta. Byl jsem nejlepším svého oboru ve městě Voana.

A já blázen souhlasil. Cožpakjsem mohl vědět…

Nikdo nechce věřit mým slovům.

Přátelé a příbuzní mě prohlásili za pomatence. Ať jde tedy mé pravdivé vyprávění se mnou na pole Osirisovo a ať si je přečte můj otec a moji předkové…

Pravda zůstane pravdou, i když jí lidé nevěří.

Viděl jsem bohy a viděl jsem, co se stalo s člověkem, který žil s bohy pod jednou střechou a často s nimi mluvil.

Každý ví, že země Moorova a jiné země obydlené týmiž rudými lidmi ovládají celý svět. Ale ne každý ví, že jejich mrav a jejich bohové jsou jiní než u ostatních národů světa. Ale je tomu tak!

V zemi Moorově neuznávají bohy země Ta-kem a neuctívají je. Stejně jako u nás však mají ve zvyku balzamovat mrtvé, i když jejich obřadyjsou jiné…

Člověk, který zažil to co já a zůstal přitom normální, nemůže být přece šílený.

A přece tomu tak bylo.

Můj nůž byl ostrý a ruka pevná!

Jestliže mi toho dne zůstal rozum zachován, jak jsem ho mohl ztratit později?.

Dávno jsem se rozhodl, že se vrátím do vlasti. To, proč jsem byl nucen utéci ze země Ta-kem, bylo zapomenuto a hanba vyhnanství už mi nehrozila, jak mi řekl mistr plachtař Nejres, který přijel do země Moorovy a potkal mne na ulici. Znal jsem jeho otce a věděl jsem, že byl přítelem mého.

Tehdy jsem se rozhodl.

Příliš mnoho jsem viděl v zemi Moorově. A mluvit se o tom dalo jedině co nejdál od chrámů Moorových.

Seth mi popletl hlavu. Touha dát veleknězi najevo, že znám tajemství jeho bratra, byla silnější.

Doběhl jsem na Nejresovu loď. Věděl jsem, že mám v patách smrt.

Nepamatuji se, co jsem Nejresovi řekl. Přesto mě ukryl a já nevylezl, dokud břehy země Moorovy nezmizely z dohledu…

Tohle tedy potkalo mne, Daira, syna Ramsunova. Chtěl jsem, aby o tom věděli všichni. Daleká je cesta na východ! A dokud jsme neprojeli úzkými vraty do moře omývajícího břehy Ta-kem, věřil jsem, že mi budou naslouchat.

Ale lidé Ta-kem odmítli má slova. Prohlásili mne za blázna.

Předám pravdu svým předkům!

Nikolaj Tichonovič Karelin pečlivě složil listy překladu a pohlédl na posluchače se skrytými obavami.

Nikdo se však nesmál. Bylo vidět, že vyprávění zanechalo dojem.

„Fotokopii rukopisu mám v aktovce,“ řekl Karelin. „Mohu ji ukázat zájemcům, ale až po přednášce. Tohle tedy napsal Egypťan v desátém tisíciletí před naším letopočtem a my to objevili mezi pozůstatky z jeho hrobky. Prý je to pohádka, či fantazie, prostě cokoli, jen ne pravda. A není se co divit. I já bych byl stejně skeptický nebýt práce na mé hypotéze. Podivná shoda mě nakonec vedla k přesvědčení, že Dairův rukopis je od počátku do konce pravdivý. Rád bych o tom přesvědčil i vás. Naneštěstí se rukopis nedochoval celý. Zůstává nám utajeno něco zřejmě velice zajímavého. Ale i z toho, co máme, se dají dělat závěry.

Všimněme si některých nápadných podrobností, o kterých Dair píše. A nezapomínejme přitom, že rukopis byl napsán před dvanácti tisíci lety, což je zjištěno přesně.

Ptám se vás, zda si mohl Dair vymyslet slova domnělého boha o tom, že lidé vděčí za svůj život Slunci, to jest centrálnímu nebeskému tělesu té které planetární soustavy? Ani před tisíci lety nemohlo nikoho něco takového napadnout. To je značně vysoký stupeň vědomostí.

Druhá podrobnost. Bohové zabili ženu, kterou chtěli kněží zaživa upálit, na dálku a bez zbraně. O čem to svědčí? Za prvé o tom,

že tito bohové měli silně vyvinutý smysl pro lidskost a humanitu. Za druhé, že znali účinek biotoků a využívali je tak dokonale, že dokázali paralyzovat životní centra a vyvolat smrt.

Třetí podrobnost těsně souvisí s druhou — je to schopnost bohů mluvit s každým jeho jazykem, je naprosto zřejmé, že jde o přenášení myšlenkových obrazů a představ přímo do mozku spolubesedníka. Jedině tím se dá vysvětlit, že bůh promluvil na Daira zdánlivě jeho jazykem dřív, než vůbec zjistil, že Dair je Egypťan. Bohovi bylo zcela lhostejno, jakým, jazykem ten či onen člověk mluví — jemu by rozuměl každý a každý slyšel jeho slova ve své mateřštině. To je telepatie, přenášení myšlenek na dálku! Mohl si Dair něco takového vymyslet? Samozřejmě nikoli!

Závěr je jasný. Dair píše o věcech, o nichž ani on, ani jeho současníci nemohli mít nejmenší tušení. A to znamená, že píše pravdu!

No, a jestliže budeme předpokládat, že rukopis je pravdivý, můžeme dojít jen k jedinému závěru. Na území Atlantidy se před dvanácti tisíci lety setkali pozemšťané s lidmi jiného světa“.

Souhlasný potlesk Karelinovi dokázal, že jeho závěry byly přijaty příznivě. K obecenstvu se dokonce připojilo pět členů rady.

„Jsem rád, že jsme téhož názoru,“ pokračoval Nikolaj Tichonovič. „Podívejme se teď, co plyne z faktu kosmické návštěvy. Kosmická loď je jev, který nemůže zůstat bez povšimnutí. Dair se o kosmické lodi nezmiňuje. Píše, že cizinci vyšli ze země, z podzemní skrýše, jinak řečeno z komory, o níž neměl nikdo v zemi Moorově ani tušení. Copak tohle nevnukne myšlenku o stroji prostoru a času? Potvrzuje to i skutečnost, že po tříměsíčním pobytu na povrchu země odešli znovu pod zem, aby žili jinde a s jinými lidmi. A přikázali stroj zasypat zemí, jako by se chtěli dát zaživa pohřbít. Ale ve skutečnosti se prostě vydali zpátky, protože se přesvědčili, že lidé na Zemi nejsou ještě zralí ke kontaktu dvou světů.

Naskýtá se otázka, proč po sobě cizinci zanechali černou kouli, která měla schopnost svítit jako elektrická lampa? Proto, aby lidé na jejich návštěvu nezapomněli. Zřejmě černá koule nebyla jen osvětlovací těleso, ale ještě cosi jiného. Kdyby se dochovaly materiály o Atlantidě, našli bychom v nich nepochybně zmínky o cizincích. Atlantida však zmizela a s ní i všechny její archivy. Zůstala jen černá koule!

Ne, nepřeřekl jsem se! Černá koule dosud existuje. Nemohlo ji zničit nic, ani katastrofa Atlantidy. Černá koule, to je zpráva adresovaná ne obyvatelům Atlantidy, ale budoucím pokolením, která jí dokáží pochopit. Tato zpráva je adresována nám!“

Znovu potlesk a souhlasný šum v sále.

„Končím! Jestliže se chceme přesvědčit o návštěvě z jiného světa, jestliže chceme zvědět, kdy se chtějí objevit podruhé, musíme najít kouli na dně Atlantického oceánu. Je to těžké, myslím však, že možné!“ Karelin se odmlčel, pak dodal jiným tónem: