Милан Кундера - Žert

omluvu. Protože vaše výkony v dolech za moc nestojí, unavujete se zřejmě

na vycházkách. V zájmu vašeho zdraví má rota zaraženy vycházky na dva

měsíce."

Ještě než odešel do basy, měl se mnou Alexej rozhovor. Vytkl mi, že se

nechovám jako komunista, a zeptal se mne s přísnýma očima, zda jsem pro

socialismus či ne. Odpověděl jsem mu, že jsem pro socialismus, ale že tady v

kasárnách u černých je to absolutně lhostejné, protože tady existuje jiné

dělení než venku: zde jsou na jedné straně ti, kteří ztratili svůj vlastní osud,

a na druhé straně ti, kteří jim ho drží v hrsti a dělají si s ním, co chtějí. Ale

Alexej se mnou nesouhlasil: čára mezi socialismem a reakcí vede prý všudy;

naše kasárna nejsou přece než prostředek, jímž se bráníme proti

nepřátelům socialismu. Zeptal jsem se ho, jak chlapeček-velitel brání

socialismus proti nepřátelům, když právě jeho, Alexeje, posílá na čtrnáct

dnů do basy a jedná vůbec s lidmi tak, aby z nich vychoval socialismu

nepřátele co nejzavilejší, a Alexej přiznal, že se mu velitel nelíbí. Když jsem

mu však řekl, že kdyby i zde v kasárnách byla rozhodující dělicí čára mezi

socialismem a reakcí, nemohl by tu on, Alexej, vůbec nikdy být, odpověděl

mi prudce, že je tu plným právem. ,.Můj otec byl zatčen pro špionáž.

Rozumíš, co to je? Jak mi má strana důvěřovat? Strana má povinnost mi

nedůvěřovat !"

Pak jsem mluvil s Honzou; naříkal jsem (v myšlenkách na Lucii), že se ted'

nedostaneme dva měsíce ven. ,.Vole," řekl mi, "co máš strach. Chodit se

bude víc než jindy."

Veselá sabotáž běžeckého závodu posílila v mých kamarádech cit solidarity

a probudila v nich značnou činorodost. Honza vytvořil jakousi malou radu,

která začala rychle zkoumat možnosti tajných odchodů z kasáren. Během

dvou dnů bylo všechno přichystáno; byl zřízen tajný fond pro uplácení; byli

podplaceni dva poddůstojníci v naší ubikaci; našlo se nejvhodnější místo,

kde se nenápadně nastřihl v plotě drát; to místo bylo na konci kasáren, kde

už byla jen ošetřovna a kde první domky vesnice byly od plotu vzdáleny

pouhých pět metrů; v nejbližším domku bydlil havíř, kterého jsme znali ze

šachty; kamarádi s ním rychle domluvili, že bude nechávat branku v plotě

nezamčenu; unikající voják musel se tedy dostat nenápadně k plotu a pak

jen rychle prolézt a uběhnout pět metrů; jakmile se octl za brankou domku,

byl v bezpečí: prošel domkem a vyšel na druhé straně v předměstské ulici.

Odchod byl tedy poměrně bezpečný; nebylo však možné, aby byl příliš

zneužíván; kdyby jeden a tentýž den odešlo z kasáren tajně příliš mnoho

vojáků, jejich nepřítomnost by byla lehce zjistitelná; proto musela Honzova

spontánně utvořená rada odchody regulovat a určovat pořadí, kdy kdo může

opustit kasárna.

Jenomže ještě dřív, než na mne došla řada, celý Honzův podnik se

zhroutil. Velitel provedl osobně v noci prohlídku ubikací a zjistil, že tři

vojáci chybějí. Udeřil na poddůstojníka (velitele světnice), který

nepřitomnost vojáků nehlásil, a jako by šel najisto, zeptal se ho, kolik za to

dostal. Poddůstojník podlehl dojmu, že velitel všechno ví, a nesnažil se ani

zapírat. K veliteli byl předvolán Honza a poddůstojník v konfrontaci

dosvědčil, že od něho dostával peníze.

Chlapeček-velitel nám dal šach mat. Poddůstojníka, Honzu i tři vojáky,

kteří byli té noci na tajné vycházce, poslal vojenskému prokurátorovi. (Ani

jsem se nestačil se svým nejlepším kamarádem rozloučit, všechno se odbylo

rychle během dopoledne, kdy jsme byli na směně; teprve mnohem později

jsem se dověděl, že všichni dostali u soudu tresty, Honza celý rok vězení.)

Nastoupené rotě oznámil, že doba zakázaných vycházek se prodlužuje o

další dva měsíce a nad celou rotou se zavádí režim kárné roty. A zažádal o

postavení dvou hlídkových věží v rozích tábora, o reflektory a o dva

psovody, kteří by kasárna střežili se svými vlčáky.

Velitelův zásah byl tak náhlý a tak úspěšný, že jsme všichni podlehli

dojmu, že Honzův podnik byl někým prozrazen. Nedá se říci, že by mezí

černými udavačství nějak zvlášť kvetlo; všichni jsme jím svorně opovrhovali,

ale všichni jsme věděli, že jako možnost je ustavičně přítomno, protože je

nejúčinnčjším prostředkem, který se nám nabízí, abychom si zlepšili

podmínky, dostali se včas domů, dostali dobrý posudek a zachránili si

jakžtakž budoucnost. Ubránili jsme se (velkou většinou) této nejnižší

nízkosti, ale neubránili jsme se tomu, abychom z ní až příliš snadno ne-

podezírali druhé.

I tentokrát se toto podezření rychle ujalo a měnilo se valem v pocit davové

jistoty (i když se ovšem velitelův zásah dal vyložit i jinak než udáním) a s

bezpodmínečnou určitostí se soustředilo na Alexeje. Odpykával si tehdy

právě poslední dny basy; chodil s námi ovšem denně fárat a byl tedy celou

dobu na jámě s námi; všichni tvrdili, že měl tudíž veškeru možnost o

Honzově podniku něco ("svýma fízlovskýma ušima") zaslechnout.

Ubohému brýlatému studentovi se děly nejhorší věci: parťák (jeden z nás)

mu začal znovu přidělovat nejhorší úseky práce; ztrácelo se mu pravidelně

nářadí, které pak musel ze svého platu hradit; musil vyslechnout narážky a

urážky a nést stovky drobných nepříjemností; na dřevěnou stěnu, k níž byla

přistavena jeho postel, napsal kdosi velkými černými písmeny z kolomazí:

POZOR, KRYSA.

Několik dnů poté, co Honzu s ostatními čtyřmi provinilci odvedla eskorta,

nakoukl jsem pozdě odpoledne do pokoje našeho družstva; byl prázdný a

jenom Alexej se tam shýbal nad svou postelí a stlal ji. Zeptal jsem se, jak to,

že stele. Odpověděl, že prý mu kluci každý den několikrát rozhazují postel.

Řekl jsem mu, že jsou všichni přesvědčeni, že udal Honzu. Protestoval skoro

plačtivě; prý o ničem nevěděl a prý by nikdy neudával. "Proč říkáš, že bys

neudával," řekl jsem. "Považuješ se za spojence velitele. Z toho logicky

plyne, že bys udával." ,,Nejsem velitelův spojenec! Velitel je sabotér!" řekl a

přeskakoval mu hlas. A pak mi svěřil svůj názor, ke kterému prý došel, když

mohl v base dlouho o samotě přemýšlet: Útvary černých vojáků zřídila

strana pro lidi, kterým nemůže zatím svěřit zbraň, ale které chce pře-

vychovat. Třídní nepřítel však nespí a chce stůj co stůj zabránit, aby se

převýchovný proces dařil; chce, aby černí vojáci byli udržováni v zuřivé

nenávisti proti komunismu a mohli být rezervou kontrarevoluce. To, že

chlapeček-velitel zachází se všemi tak, aby v nich vzbuzoval hněv, je prý

zřejmá součást nepřátelského plánu. Prý ani netuším, kde všude má strana

nepřátele. Velitel je určitě nepřátelským agentem. Alexej ví, co je jeho

povinnost, a napsal o velitelově činnosti podrobný rozklad. Podivil jsem se:

"Cože? Cos napsal? A kams to poslal?" Odpověděl, že napsal na velitele

stížnost straně.

Vyšli jsme ven z baráku. Zeptal se mne, jestli se nebojím ukazovat se s ním

před ostatními. Řekl jsem mu, že je blbec, když se tak ptá, a dvojnásobný