Милан Кундера - Žert

nejmíň osm metrů) poprvé uviděli, úplně jsme oněměli; uprostřed stál v

hrdinném postoji teple oděný sovětský voják s automatem a v chlupaté

čepici na uši a kolem něho dokola bylo asi osm nahých žen. Dvě stály vedle

něho, koketně k němu vzhlížely, zatímco on je držel každou z jedné strany

kolem ramenou a bujaře se smál; ostatní ženské se kupily kolem dokola,

dívaly se na něho, vztahovaly k němu ruce nebo prostě jen tak stály (jedna

také ležela) a vystavovaly své pěkné tvary.

Čeněk se postavil před obraz (čekali jsme na příchod politruka a byli jsme

v místnosti sami) a udělal nám asi takovouhle přednášku: Tak tahle, co je

tady po pravici seržanta, to je Alena, kluci, to byla moje první ženská vůbec,

ta mě dostala, když mně bylo šestnáct, byla to důstojnická panička, takže se

nám sem vohromně hodí. Namaloval jsem ji, jak vypadala tenkrát, dnes už

jistě vypadá hůř, ale už tenkrát byla dost při těle, jak vidíte hlavně na bocích

(ukázal na ně prstem). Protože byla mnohem krásnější zezadu, nakreslil

jsem ji ještě jednou tady (přešel ke kraji obrazu a ukázal tam prstem na

nahou ženu, která se obracela zadkem do sálu a zdála se kamsi odcházet).

Vidíte její královskou zadnici velikostí možná trochu nad normu, ale tak to

právě máme rádi. Já jsem byl tehdy úplnej vůl, vzpomínám si, jak hrozně

ráda dostávala na ten zadek bití a jak jsem to pořád neuměl pochopit.

Jednou byly velikonoce a ona pořád mlela, abych nezapomněl přijít s

mrskačkou, a když jsem přišel, říkala, tak nabij paničku, nabij paničku,

dostaneš malovaný vajíčko, a já ji symbolicky pleskal přes sukni a ona

říkala, copak to je nějaký bití, vyhrň paničce sukni, a já jí musel vyhrnout

sukni a sundat kalhotky a pořád jsem ji blbec jen tak symbolicky pleskal a

ona se stala zlá a křičela, budeš bít pořádně, spratku! prostě byl jsem vůl,

zato tahle (ukázal na ženu po levici seržanta), to je Lojzka, tu jsem měl už v

dospělým věku, měla malý prsa (ukázal), dlouhý nohy (ukázal) a hrozně

hezkou tvář (taky ukázal) a chodila do stejného ročníku jako já. A tohle je

naše modelka ze školy, tu umím úplně nazpaměť a dvacet jinejch kluků ji

taky umí nazpaměť, protože stávala vždycky uprostřed klasy a učili jsme se

na ní malovat lidský tělo a té se žádnej z nás nedotkl, matinka ji vždycky

čekala před třídou a hned si ji odváděla domů, ta se nám ukazovala, pánbů jí

to vodpusť, jen ve vší počestnosti, kamarádi. Zato tahleta, to byla děvka,

páni (ukázal na ženskou, která se rozvalovala na jakémsi stylizovaném

kanapi), pojďte se podívat blíž (šli jsme), vidíte tu tečku na břichu? to měla

spálený od cigarety a prej jí to udělala jedna žárlivá ženská, s kterou měla

poměr, protože tahle dáma, páni, byla pod vobojí, ta měla sexus jak

natahovací harmoniku, páni, do toho sexu se vlezlo všechno na světě, tam

bychom se vlezli my všichni, jak tady jsme, i s našima manželkama, našima

holkama, i s našima dětma a prarodičema ...

Čeněk se dostával zřejmě k nejlepším pasážím svého výkladu, ale to už

vešel do místnosti politruk a museli jsme si sednout. Politruk byl na

Čeňkovy obrazy zvyklý už z dob starého velitele a nevěnoval tedy ani

novému obrazu žádnou pozornost, nýbrž se dal do hlasité četby jakési

brožury, v níž byly ozřejmovány rozdíly mezi armádou socialistickou a

kapitalistickou. Dozníval v nás dosud Čeňkův výklad a oddávali jsme se

tichému snění - ale pak se najednou objevil v místnosti chlapeček-velitel.

Přišel zřejmě zkontrolovat přednášku, ale dřív než byl s to přejmout

politrukovo hlášení a dát pokyn, abychom si zase sedli, už byl omráčen

obrazem na čelní stěně; nenechal ani politruka pokračovat v předčítání a

udeřil na Čeňka, co prý má ten obraz znamenat. Čeněk vyskočil, postavil se

před obraz a spustil: Zde se alegoricky znázorňuje význam Rudé armády pro

boj našeho národa; zde je zobrazena (ukázal na seržanta) Rudá armáda; po

jejím boku je symbolizována (ukázal na důstojnickou paničku) dělnická

třída a zde po druhé straně (ukázal na spolužákyni) je symbol měsíce Února.

Zde potom (ukazoval na další dámy) jsou symboly svobody, symbol

vítězství, zde symbol rovnosti; zde (ukázal na důstojnickou paničku

předvádějící svou zadnici) je vidět buržoazii, jak odchází ze scény dějin.

Čeněk skončil a velitel prohlásil, že obraz je urážkou Rudé armády, že

musí být okamžitě odstraněn; a proti Čeňkovi prý vyvodí všechny důsledky.

Zeptal jsem se (polohlasně) proč. Velitel mne uslyšel a zeptal se mne, jestli

mám nějaké námitky. Vstal jsem a řekl, že se mně ten obraz líbí. Velitel řekl,

že tomu rád věří, protože je to obraz pro onanisty. Řekl jsem mu, že Myslbek

dělal svobodu taky jako nahou ženu a Aleš že nakreslil řeku Jizeru dokonce

jako tři nahé ženy; že to tak dělali malíři všech dob.

Chlapeček-velitel se na mne nejistě podíval a opakoval svůj rozkaz, že má

být obraz odstraněn. Ale snad se nám ho podařilo opravdu zmást, protože

Čeňka nepotrestal; znelíbil si ho však a mne spolu s ním. Čeněk dostal velmi

brzy kázeňský trest a zanedlouho i já.

To bylo tak: naše četa pracovala jednou na odlehlém místě kasáren s

krumpáči a lopatami; lenivý desátník nás nestřežil příliš pozorně, takže

jsme se o své nástroje velmi často opírali, klábosili a ani si nevšimli, že

nedaleko od nás je chlapeček-velitel a pozoruje nás. Zjistili jsme to až ve

chvíli, kdy se ozval jeho strohý hlas: "Vojíne Jahne, ke mně!" Uchopil jsem

energicky lopatu a šel se postavit před ním do pozoru. "Takhle si

představujete práci?" zeptal se mne. Nevím už opravdu, co jsem mu

odpověděl, ale nehylo to nic drzého, protože jsem naprosto neměl v úmyslu

ztěžovat si v kasárnách život a popuzovat proti sobě pro nic za nic člověka,

jenž měl nade mnou veškeru moc. Po mé bezvýznamné a spíš rozpačité

odpovědi mu však ztvrdl pohled, pokročil ke mně, bleskurychle mne chytil

za ruku a přehodil mne přes záda perfektně naučeným chvatem džiu-džitsu.

Pak si ke mně dřepl a přidržel mne na zemi (nebránil jsem se, jen jsem se

divil). "Stačí?" řekl potom hlasitě (tak aby to opodál všichni slyšeli);

odpověděl jsem mu, že to stačí. Zavelel mi vztyk a před nastoupenou četou

pak prohlásil: "Dávám vojínu Jahnovi dva dny vězení. Ne proto, že byl ke

mně drzý. Jeho drzosti, jak jste viděli, jsem si s ním vyřídil ručně. Dávám

mu dva dny basy, protože se flákal, a vám je napařím příště také." Pak se

otočil a frajersky odešel.

Tehdy jsem k němu neuměl cítit nic jiného než nenávist, a nenávist vrhá

příliš ostré světlo, v němž se ztrácí plastičnost předmětů. Viděl jsem ve

veliteli prostě jen mstivou a úskočnou krysu, dnes ho však vidím především

jako člověka, který byl mlád a hrál. Mladí lidé přece za to nemohou, že hrají;

jsou nehotoví, ale jsou postaveni do hotového světa a musí v něm jako

hotoví jednat. Použijí proto honem forem, vzorů a předloh, těch, které se

jim líbí, které se nosí, které jim sluší - a hrají.