Henrik Sienkiewicz - Quo vadis

TANAGRA město v jihovýchodní Boiotii (ve středním Řecku), proslulé nádhernými terakotovými soškami žen.

TARTAROS (řec.) ta část podsvětí, kde hříšníci trpí za své viny; někdy podsvětí vůbec.

TELESIA městečko severně od Neapole.

TENEDOS malý ostrov u pobřeží Malé Asie, nedaleko Tróje; jedno ze středisek Apollónova kultu.

TEPIDARIUM (lat.) oddělení v římských lázních; viz THERMY.

TERGEMINA (porta) totéž co Trigemina, Trojitá.

TESSERA (lat.) původně kusy rozštípnutého dřeva, jejichž shodnost byla poznávacím znamením; později i jiné poznávací známky, pak i poukázky a losy.

THAUMATURGOS (řec.) divotvůrce.

THEOKRITOS ZE SYRAKUS (3. stol. př. n. l.) řecký básník, píšící hlavně selanky z venkovského a městského života; život lidí je v nich velice idealizován.

THERMY (z řec.) lázně; ve starém Římě měly i soukromé i veřejné lázně několik oddělení s různými funkcemi: šatnu (apodyterion), studené koupele (frigidarium), teplé koupele (tepidarium), potné lázně (laconicum nebo sudatorium) a konečně místnost, v níž lázenští otroci vykoupaného Římana masírovali a natírali vonnými mastmi a oleji (oleothekion nebo unctorium, unctuarium). Nejvelkolepější thermy postavil v Římě Nero; stály jižně od Augustova mauzolea.

THERSITES postava z Homérovy Iliady; byl to Řek nesmírně ošklivý a prostořeký.

THESÁLIE krajina v severním Řecku.

THESEUS bájný starověký silák, přemožitel Minotaura.

THEURGOS (řec.) pův. mág, kouzelník, snažící se svými kouzly a modlitbami ovlivnit božstva; zde ve smyslu kněz, prostředník mezi bohem a lidmi.

THRÁKOVÉ obyvatelé Thrácie, krajiny ve východní části Balkánského poloostrova. Také gladiátoři s thráckou výzbrojí: přilba s hledím a hřebenem, malý okrouhlý štít, holeně na obou nohou a dlouhá zahnutá šavle.

THRASEA PAETUS římský občan, konsul r. 56 n. l.; byl vzdělaný a čestný; přívrženec stoické filozofie; r. 66 n. l. zemřel na Neronův příkaz sebevraždou.

THYRSOS (řec.) tyč ovinutá révovím nebo břečťanem, s piniovou šiškou na konci; byl to odznak boha Bakcha (řec. Dionysa).

TIBER (lat. Tiberis) druhá největší řeka v Itálii; protéká Římem; u jeho ústí leží přístav Ostia.

TIBERIUS CLAUDIUS NERO druhý římský císař (14 – 37 n. l.).

TIGELLINUS (Ofonius Tigellinus) praefect praetoriánů, Neronův rádce a oblíbenec, který měl hlavní vinu na rozvoji Neronovy krutosti.

TIGRANES jméno několika arménských králů.

TIRIDATES rovněž časté jméno arménských králů.

TITÁNI souhrnný název pro dvanáct bohů, potomků Nebe a Země (Urana a Gaie); tito bohové vládli světu před Diem a jeho rodem. Nejmocnějšími Titány byli Kronos a Rheia. Zeus Titány přemohl, svrhl je do Tartaru (podsvětí) a sám se ujal vlády nad světem.

TRASUMENSKÉ JEZERO (také Trasimenské) asi 200 km severně od Říma, nedaleko dnešní Perugie.

TRIBUN (lat. tribunus) vysoký úřednický titul ve starém Římě.

TRICLINIUM (lat.) pův. lehátko pro tři osoby, pak jídelní stůl se třemi místy, konečně jídelna vůbec. Římané totiž při jídle leželi.

TRIGLYF (z řec.) ozdoba na dórských sloupořadích.

TRIUMF nejvyšší vyznamenání, jehož se mohlo dostat římskému vojevůdci. Slavení triumfu, triumfálního vjezdu vítězného vojevůdce do Říma, povoloval původně senát, později císař. V triumfálním průvodu šli napřed vysocí státní a městští úředníci, pak hudebníci, za nimi jely vozy s kořistí a s dary od spojenců, pak šli kněží a obětníci s bílými býky, kteří měli pozlacené rohy, dále vznešení zajatci poraženého národa (obyčejně hned po triumfu popravovaní), opět hudebníci a tanečníci, a konečně sám vojevůdce na nádherném voze, taženém čtyřmi bělouši. Průvod uzavíralo vojevůdcovo vojsko, ověnčené vavřínem a zpívající pochvalné i posměšné písničky na vojevůdce. Triumfální průvod vcházel do ozdobeného města Vítěznou branou a jeho cesta končila v Jupiterově chrámu na Kapitolu.

TRIUMFÁLNÍ SILNICE (lat. Via Triumphalis) vedla na pravém břehu Tiberu pod Vatikánem po tzv. Vatikánském poli (Ager Vaticanus).

TROILOS A KRESIDA podle starých bájí milenecký pár v Tróji, rozloučený trójskou válkou.

TRÓJA město v Malé Asii, zvané také Ilion nebo Pergamon.

TUNIKA (lat. tunica) spodní šat Římanů, podobný košili; mužská tunika sahala po kolena a měla jen kratičké rukávy, ženská byla delší s dlouhými rukávy; v pase se podkasávala.

TUNIKA BOLESTI plátno napuštěné hořlavými látkami, do něhož se zavinula oběť a zapálila.

TUNIKA EXOMIS (lat.) dosl. uvolněná tunika.

TYMPANON (řec.) štít stavby v řeckém slohu.

ULÍT TROCHU VÍNA… jde o tzv. úlitbu; Římané, než začali pít víno, ulili vždycky několik kapek na zem jako oběť některému bohu.

ULIXES latinská podoba jména Odysseus.

UNCTUARIUM (lat.) oddělení v římských lázních; viz THERMY.

UNIVIRA (lat.) žena, která měla jen jednoho manžela, dosud nerozvedená.

URBI ET ORBI (lat.) městu i světu.

URUS (lat., pův. germ.) tur, buvol, zubr.

USTRINUM obec na cestě z Říma do Antia.

VAE MISERO MIHI! (lat.) Běda mně ubohému!

VANDALOVÉ germánský kmen sídlící mezi Odrou a Vislou.

VATIKÁNSKÝ PAHOREK (Vaticanus) jeden z římských pahorků, který nebyl v době Neronově ještě zastavěn; viz také PALATIN.

VATINIUS Neronův oblíbenec a obávaný udavač.

VEIENTO FABRICIUS udavač za Neronovy vlády.

VELABRUM prostranství severně od Dobytčího trhu; potravní tržiště.

VELARIUM (lat.) plachta nad otvorem ve střeše atria; viz ATRIUM.

VELARIUS (lat.) otrok, jehož úkolem bylo rozhrnovat před svým pánem velum, tj. závěs, který mívaly římské domy místo dveří.

VELIKÁ BRÁNA (lat. Porta Magna) hlavní brána , jíž se vcházelo do císařského paláce na Palatinu.

VELKÉ ŘECKO Řeky kolonizované kraje v jižní Itálii.

VELUM (lat.) závěs, který měly římské domy místo dveří.

VĚNCE NA HLAVU… Římané si podle starého zvyku ke každému slavnostnímu jídlu věnčili hlavy.

VENI, VIDI, FUGI (lat.) přišel jsem, uviděl jsem, utekl jsem.

VENI, VIDI, VICI (lat.) přišel jsem, uviděl jsem, zvítězil jsem; viz také JULIUS CAESAR.

VENUS GENITRIX (lat.) Venuše Matka, Roditelka; viz také AFRODITA.

VENUŠIN MANŽEL podle některých bájí je jím chromý Héfaistos (v římské mytologii Vulcanus), nejnevzhlednější z bohů; je bohem ohně a božským kovářem (uměleckým), proto je ochráncem všech umělců.

VERBENA (lat.) aromatická rostlina, sporýš.

VERGILIUS (Publius Vergilius Maro, 70 – 19 př. n. l.) jeden z největších římských epických básníků; jeho nejznámější dílo je Aeneis, kde líčí osudy praotce Římanů Aenea; napsal také cykly Georgika a Bukolika.

VERRES, GAIUS CORNELIUS (1. stol, př. n. l.) vysoký státní úředník na Sicílii, který si vyděračstvím nashromáždil obrovské jmění; byl pak, hlavně zásluhou skvělých soudních řečí Ciceronových, odsouzen do vyhnanství.

VESPASIANUS, TITUS FLAVIUS pozdější římský císař, který vládl od r. 69 do r. 79 n. l.

VESTA (řec. Hestia) bohyně rodinného krbu a rodinné svornosti a přeneseně tedy i větších rodin, tj. města a státu. Vestin chrám připomínal svým kruhovitým tvarem krb; posvátný oheň v něm hlídaly kněžky vestálky (Vestiny panny), které se nesměly vdávat a musely žít ctnostným životem.