Henrik Sienkiewicz - Quo vadis

PLUTO římský bůh podsvětí, ztotožněný s řeckým Hádem.

POMPEIUS (Gnaeus Pompeius Magnus) veliký římský vojevůdce a státník (106 – 48 př. n. l.); r. 67 dostal zvláštní pravomoci pro boj s piráty; postavil první kamenné divadlo v Římě (Theatrum Pompei – Pompeiovo divadlo) a na jižním svahu Pincia založil rozsáhlé zahrady.

POMPEJE město u Neapole, na úpatí Vesuvu, které bylo r. 79 n. l. zasypáno popelem bouřící sopky.

POMPONIUS (Lucius Pomponius Secundus) římský vojevůdce, státník a spisovatel tragédií v 1. stol. n. l.

PONTIFEX MAXIMUS (lat.) nejvyšší římský kněz, jemuž podléhali kněží všech jednotlivých bohů.

PONTIUS PILATUS císařský prokurátor v Judeji na počátku našeho letopočtu; podle bible soudce Kristův (Pilát Pontský).

PONTOS EUXEINOS dosl. Pohostinné moře; starořecký název dnešního Černého moře.

PORTA (lat.) brána.

PORTA APPIA Appiova brána, z níž vybíhala Appiova silnice.

PORTA CAELIMONTANA Caelijská brána; byla ve starých hradbách na pahorku Caelius.

PORTA CAPENA Kapenská brána na jižním obvodu původních římských hradeb, nazvaná podle města Capeny, kam vedla od brány silnice. Podle této brány dostala jméno i přilehlá čtvrť.

PORTA FLAMINIA (Brána flaminů, tj. kněží) byla v nejsevernějším výběžku nových římských hradeb; procházela jí Via Flaminia.

PORTA MUGIONIS Dobytčí brána, jíž se vstupovalo od severu do císařského paláce na Palatinu.

PORTA OSTIENSIS Ostijská brána na jižním okraji Říma, z níž vybíhala Ostijská silnice.

PORTA SALARIA Solná brána v severních hradbách Říma; ležela na Solné silnici (Via Salaria), po níž se dopravovala z Ostie sůl přes Řím dále na sever.

PORTA TRIGEMINA Trojitá brána v jihozápadní části původních římských hradeb (nedaleko Velkého cirku).

PORTICUS LIVIAE (lat.) Liviino sloupořadí na Esquilinu.

PORTIK (lat. porticus) loubí, kolonáda, sloupová síň.

PRAEFECTUS (lat.) praefekt, pův. představený vůbec, pak velitel praetoriánů, tj. císařské osobní stráže, která se postupně měnila v jakousi politickou policii.

PRAEFEKT MĚSTA představený města; obvykle senátor, který odpovídal za pořádek a bezpečnost ve městě a jemuž podléhaly městské stráže, tzv. vigilové.

PRAENESTE staré město východně od Říma (nyní Palestrina).

PRAETEXTA (lat.) tóga s nachovým lemováním, kterou nosili někteří úředníci, kněží, a hlavně děti ze vznešených rodů až do své dospělosti.

PRAETOR (lat.) volený úředník se soudcovskou mocí a zároveň jakýsi notář.

PRAETORIA (lat.) instituce praetoriánů, praetoriánské vojsko.

PRAETORIÁNI (z lat.) gardové oddíly určené k osobní ochraně císaře; postupně se měnily v jakousi politickou policii.

PRESBYTER (z řec.) starší obce, kněz.

PRANDIUM (lat.) druhá snídaně, přesnídávka.

PRAXITELES slavný řecký sochař ze 4. stol. př. n. l.

“PRO BOHA PROSÍM TĚ…” citováno podle překladu Homérovy Odysseje Otmara Vaňorného.

PROKONSUL (lat.) bývalý consul (nejvyšší státní úředník v Římě); stával se obyčejně správcem některé provincie.

PROKURATOR (lat.) správce, místodržitel.

PRODIKOS starořecký filozof, sofista, z 5. stol. př. n. l.

PRO CHRISTO (lat.) za Krista, pro Krista.

PROMÉTHEUS jeden z Titanů, tj. z bohů; podle starých řeckých bájí stvořil z hlíny lidi a později jim přinesl z Olympu oheň a stal se tak původcem lidské síly a vzdělanosti. Za trest jej pak Zeus připoutal ke skále a rozkázal, aby mu orel každý den vyklovával játra, která mu pak zase přes noc dorostla.

PRONUBA (lat.) starosvatka při římských svatbách.

PRO PUDOR! (lat.) jaká hanba!

PROPUŠTĚNEC otrok, jemuž dal jeho pán svobodu a jenž získal některá občanská práva, ne však všechna.

PROSERPINA (lat., řec. Persefoné) dcera Diova a Demétřina, manželka Plutonova (řec. Hádova) s nímž společně vládla v podsvětí.

PROTAGORAS (asi 485 – 410 př. n. l.) starořecký filozof, slavný sofista, ideový mluvčí řecké demokracie.

PROTEUS podle řecké mytologie jeden z mořských bohů, stařec obdařený věšteckým duchem; sídlí na ostrově Faru nedaleko ústí Nilu.

PSYCHÉ dosl. řecky “duše”; zde zosobněna duše, bohyně, milenka boha lásky Eróta.

PURPUROVÁ BARVA v Římě byla odznakem císařské moci.

PUTEOLY (lat. Puteoli) přímořské město nedaleko Neapole s obchodním přístavem a nádhernými letními sídly tehdejších římských boháčů (nyní Pozzuoli).

PUTICULUS (lat.) dosl. jáma, díra; zde podzemní kobka.

PYRRHICKÝ TANEC (řec. Pyrriché) starořecký válečný tanec, tančený ozbrojenými muži a znázorňující různé bojové úkony.

PYRRHÓN starořecký filozof, vrstevník Aristotelův (kolem 360 – 270 př. n. l.), zakladatel skepticismu; hlásal, že není možné, aby lidé cokoli poznali.

PYTHIJSKÝ přídomek Apollónův (podle Pythie, která věštila v Apollónově věštírně v Delfách).

QUIRINALIS jeden z římských pahorků; viz PALATIN.

QUIRIT Říman, římský občan;

Quiritové – původní, starý název římského kmene.

QUO VADIS, DOMINE? (lat.) Kam kráčíš, Pane?

RABBONI! (hebr.) učiteli! (rabbi = učitel; titul vysokých hebrejských kněží.)

RETIARII (lat.) síťovníci; gladiátoři vyzbrojení pouze kovovým nebo koženým plátem, který chránil levou paži a rameno, dýkou, trojzubou vidlicí a velikou sítí, do níž se snažili polapit svého protivníka, obyčejně s galskou nebo jinou těžkou výzbrojí.

RÉTOR (řec.) řečník.

RHODOS ostrov u jihozápadního pobřeží Malé Asie.

ROSTRA (lat.) menší řečnické tribuny na Forum Romanum; promluvit z nich měl právo kdokoli a kdykoli.

RUBRIA za Nerona hlavní vestálka, kněžka bohyně Vesty.

RYBA byla původním znamením prvních křesťanů. Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel se totiž řekne řecky: Iesos Chréstos Theú Yios, Sóter. A slovo ICHTHYS, které vznikne z prvních písmen těchto slov, znamená v řečtině rybu.

RYTÍŘ (lat. eques = jezdec na koni) stavovská hodnost ve starém Římě.

ŘÍMŠTÍ ORLI stříbrný orel (lat. aquila) na žerdi byl jakousi zástavou římských legií; býval nesen vždy před pochodujícími vojsky.

SABINSKÉ VRCHY pahorkatina severně od Říma.

SAEPTA IULIA (lat.) Juliovo shromaždiště, sněm; tuto velikou budovu, která byla určena pro zasedání sněmů, začal stavět Gaius Iulius Caesar; byla však dokončena až po jeho smrti; stála mezi Kapitolem a Martovým polem.

SAGATIO (lat.) od sagum, což znamená vojenský plášť, který sloužil zároveň jako přikrývka.

SALLUSTIOVY ZAHRADY se prostíraly, jako ostatně téměř všechny římské sady, na jižních svazích vyvýšeniny Pincius.

SALVE (lat.) buď zdráv! Obvyklý pozdrav starých Římanů.

SAMBUKA (řec.) hudební nástroj podobný harfě.

SAMNITÉ tak byli nazýváni gladiátoři, kteří zápasili ozbrojeni samnitskými (tj. středoitalskými) zbraněmi: velkým štítem, dlouhým koženým rukávníkem, který chránil pravou paži, holení na levé noze, koženým pásem, přilbicí s hledím a hřebenem a krátkým mečem.

SANNIO (lat.) šašek.

SARMATSKÝ pocházející ze Sarmatské nížiny mezi Vislou a Volhou.

SARMENTICII (lat. od sarmentum = roští) roštím obložení.

SATIRIKON (řec; nebo také lat. Saturae) Satiry. Petroniovo nejvýznamnější dílo, jehož některé části se dochovaly. Satirikon líčí putování dvou mladých lidí, Encolpia a Ascylta, kteří prožívají různá, hlavně milostná dobrodružství. Nejlepší pasáž knihy je Hostina Trimalchionova, v níž Petronius břitce zesměšňuje nevkus zbohatlíků.