Michail Bulgakov - Mistr a Markétka

Nikoli vodou ze Šalomounova rybníka, jakjsem chtěl k vašemu užitku, ale něčím jiným napojím Jeruzalém! Vzpomeň si, jakjsem musel kvůli vám sejmout ze zdi štíty s císařským erbem, přemísťovat vojsko a nakonec sám přijet, abych se podíval, co tu tropíte! Pamatuj na má slova, velekněže: neuvidíš zde v Jeruzalémě jednu kohortu, ne! K městským hradbám dorazí celá Blesková legie, přižene se arabská jízda… Pakuslyšíš hořký pláč a nářek, vzpomeneš si na zachráněného Bar-Rabbana a budeš litovat, žesposlal na smrt filozofa, který hlásal mír!” Veleknězi vyskočily na tváři rudé skvrny a oči se mu rozsvítily. Pokusil se podobně jako Pilát o úsměva odpověděl:

„Prokurátore, věříš sám tomu, co říkáš? Nikoli, nevěříš! Ten svůdce lidu nepřinesl do Jeruzaléma mír, a ty, jezdče, to dobře víš. Chtěl jsi ho propustit, aby pobuřoval, vysmíval se naší víře a přivedl lid pod římské meče! Ale já, veleknězjudský, nestrpím, aby kdokoli tupil naši víru!

Ostříhám lid Judeje, dokud budu živ! Slyšíš?” a Kaifáš zvedl hrozivě ruku. „Dobře poslouchej, vladaři!” Odmlčel se a prokurátor znovu zaslechl hukot připomínající mořský příboj, který se rozléval až ke kamenným zdím zahrad Heroda Velikého. Zvedal se zdola, tříštil až u prokurátorových nohou a zaplavoval mu obličej. Za Pilátovými zády, v pozadí paláce se ozvalo poplašné troubení, těžké skřípání stoveknohou a řinkot zbraní. Prokurátor si uvědomil, že římská pěchota na jeho příkazvyráží na hrozivou a pro buřiče a lotry poslední přehlídku. „Slyšíš, vladaři?” opakoval tiše velekněz. „Chceš snad tvrdit, že tohle všecko,” a zvedl obě ruce k nebi, až mu tmavá kapuce sklouzla z hlavy, „vyvolal ubohý buřič Bar-Rabban?” Pilát si přejel hřbetem ruky mokré, chladné čelo, upřel pohled do země a pakpřimhouřenýma očima vzhlédl k obloze.

Uviděl skoro nad hlavou rozžhavenou sluneční kouli a Kaifášůvstín schoulený u lvího ocasu. Řekl tiše a lhostejně: „Blíží se poledne. Zapovídali jsme se, zatímco je třeba jednat.” Omluvil se veleknězi vybranými slovy a vybídl ho, aby usedl na lavičku ve stínu magnólie a vyčkal, až svolá ostatní účastníky k poslední krátké poradě a vydá ještě jeden příkaztýkající se popravy. Kaifáš se zdvořile uklonil, ruku na srdci, a osaměl v zahradě. Pilát se vrátil na kolonádu. Poručil tajemníkovi, který už na něj čekal, aby pozval do zahrady legáta legie, tribuna kohorty, dále dva členy synedria a velitele chrámové stráže, kteří už čekali na dolní terase v okrouhlé besídce s fontánou. Dodal, že za okamžiksám vejde do zahrady.

Pakzmizel ve vnitřních komnatách paláce.

Zatímco tajemníksvolával účastníky porady, setkal se prokurátor v jedné z palácových komnat, chráněné před sluncem tmavými závěsy, s neznámým mužem v kápi, která mu zakrývala polovinu obličeje, ačkoli sem nepronikl jediný paprsek. Schůzka trvala neobyčejně krátce. Vladař řekl neznámému několikslova muž se bezmeškání vzdálil. Pilát kráčel sloupořadím do zahrady. Zde přede všemi, koho si přál vidět, slavnostně a suše oznámil, že potvrzuje rozsudeksmrti nad Ješuou Ha-Nocrim, a oficiálně se dotázal členů synedria, koho z provinilců má osvobodit. Když se mu dostalo odpovědi, že Bar-Rabbana, řekl: „Velmi dobře,” nařídil tajemníkovi, aby vše na místě zaprotokoloval, sevřel v prstech sponu, kterou tajemníkzvedl ze země, a prohlásil obřadně: „Je čas!” Všichni sestupovali po širokém mramorovém schodišti mezi stěnami z růží, které šířily omamnou vůni, stále níž až ke zdi paláce. Mířili k bráně, která vedla na velké, hladce vydlážděné prostranství, na jehož protějším konci se tyčily sloupy a sochy jeruzalémského hipodromu. Sotva průvod vyšel ze zahrad a vstoupil na dlouhou kamennou tribunu, která celému prostranství vévodila, Pilát se rozhlédl přivřenýma očima a odhadl situaci. Úsek, kterým právě prošel, to jest vzdálenost mezi palácovou zdí a tribunou, byl prázdný, zato všakveškerý prostor před ním byl pohlcen davem. Zaplavil by i tribunu a vyklizené místo, kdyby mu nebránily tři řady sebastských vojáků po Pilátově levici a tři řady vojáků iturejské pomocné kohorty po jeho pravici. Pilát vstoupil na tribunu, v dlani mechanicky třímal nepotřebnou sponu a mhouřil oči. Nepřivíral víčka před pichlavým sluncem, kdež! Bůhvíproč se vyhýbal pohledu na skupinu odsouzenců, které, jakdobře věděl, přiváděli na tribunu hned za ním. Sotva ve výši kamenného útesu zazářil nad lidským mořem bílý plášť s purpurovou podšívkou, dolehla k oslněnému vladaři zvuková vlna: „Ha…” Zrodila se kdesi v dálce u hipodromu a nesla se zprvu tiše, paksílila, až se změnila v hromové burácení, a po několika vteřinách začala opadávat. Uviděli mě, blesklo prokurátorovi hlavou. Dřívnež první vlna stačila opadnout, zvedla se nečekaně druhá, střídavě narůstala a klesala, až přehlušila první. Jako na mořském hřebeni vytryskne pěna, vypukl náhle v zástupu hvízdot a v bouři hlasů zazněly pronikavé ženské výkřiky. To je přivádějí na tribunu, pomyslel si vladař. A jakse davhrnul dopředu, bylo udupáno několikžen, proto ty výkřiky. Vyčkával, neboť věděl, že žádná síla nedonutí davztichnout, dokud nevykřičí všechno, co se v něm nahromadilo, a nezmlkne sám.Když nastal příhodný okamžik, Pilát zvedl pravici a poslední výkřiky zmizely jako závan větru. Vdechl do plic co nejvíc horkého vzduchu a už se nad tisícihlavým zástupem nesl jeho sípavý hlas: „Jménem Césara imperátora!”

Vtom ho ohlušil několikrát opakovaný, úsečný, hromový pokřik: „Sláva Césarovi!” To volali vojáci v kohortách a vztyčili kopí a signata. Prokurátor zaklonil hlavu a zadíval se přímo do slunce. Pod víčky mu zaplálo zelené světlo, od něho chytil mozeka nad zástupem se rozlehla chraplavá aramejská slova: „Čtyři zločinci, jatí v Jeruzalémě za vraždy, pobuřování a urážky zákona a víry, odsuzují se k potupné smrti ukřižováním! Poprava bude neprodleně vykonána na hoře Golgotě! Jména zločinců jsou: Dismas, Gestas, Bar-Rabban a Ha-Nocri, kteří tu stojí před vámi!” Pokynul vpravo: ačkoli sám viníky neviděl, byl si jist, že jsou na vyhrazeném místě. Davdlouze zahučel, snad údivem, snad úlevou. Když se znovu rozhostilo ticho, Pilát pokračoval: „Ukřižováni všakbudou toliko tři z nich, neboť podle zákona a obyčeje na počest velikonočních svátků jednomu z odsouzenců podle rozhodnutí malého synedria a schválení římské správy velkodušný César daruje jeho bídný život!” Vykřikoval jednotlivá slova a současně vnímal, jakhukot vystřídalo hrobové ticho. K jeho sluchu nedolétl jediný povzdech ani šramot, až měl najednou pocit, že všecko kolem zmizelo. Nenáviděné město zaniklo a on tu stojí sám, bodán kolmými paprsky, s tváří zvrácenou k obloze. Chvíli vychutnával ticho a teprve pakzvolal: „Jméno toho, kdo bude před vašima očima propuštěn na svobodu…” Znovu se odmlčel a dřívnež vyslovil jméno, v duchu pátral, zda řekl vše. Byl si vědom, že mrtvé město ožije, sotva řekne jméno šťastlivce, a dál už nebude slyšet ani slova. Řekl jsem vše? zašeptal pro sebe. Vše. Jméno!

Nad ztichlým městem zaburácelo jeho hromové „r”:

„Bar-Rabban!”

Vtom se mu zazdálo, že slunce nad jeho hlavou řinčivě puklo a horká láva mu zaplavila uši. Vzkypěl v ní zběsilý jekot, řev, nářek, smích a pískot.

Otočil se a kráčel po tribuně zpátky ke stupňům, neohlížel se napravo ani nalevo, jen upřeně pozoroval různobarevné čtverce koberců pod nohama v obavě, aby neklopýtl. Věděl, že za jeho zády se na tribunu snáší krupobití bronzových mincí a fíků a v ryčícím davu se lidé navzájem ušlapávají a šplhají jeden druhému na ramena, aby spatřili na vlastní oči zázrakčlověka, který už byl ve spárech smrti, a přece nakonec vyvázl. Žoldnéři mu snímají pouta a mimoděkmu působí palčivou bolest v rukou, vymknutých při výslechu, osvobozený se mračí, vzdychá a zároveň se nepřítomně usmívá pomateným úsměvem. Pilát věděl, že mezitím stráž odvádí k postranním stupňům zbylé tři zločince se svázanýma rukama, aby je vyvedla na silnici směřující na západ, za město, k hoře Golgotě. Teprve když míjel tribunu, otevřel oči. Teď už nemusel mít strach — odsouzenci zmizeli z dohledu. Do slábnoucího ryku davu se mísily pronikavé hlasy vyvolavačů, kteří opakovali střídavě aramejsky a řecky, co prokurátor oznámil z tribuny. Pakdolétl k jeho sluchu pravidelný drobný koňský dupot, který se přibližoval, a krátké veselé troubení.