• Пожаловаться

Michail Bulgakov: Mistr a Markétka

Здесь есть возможность читать онлайн «Michail Bulgakov: Mistr a Markétka» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию). В некоторых случаях присутствует краткое содержание. категория: Классическая проза / на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале. Библиотека «Либ Кат» — LibCat.ru создана для любителей полистать хорошую книжку и предлагает широкий выбор жанров:

любовные романы фантастика и фэнтези приключения детективы и триллеры эротика документальные научные юмористические анекдоты о бизнесе проза детские сказки о религиии новинки православные старинные про компьютеры программирование на английском домоводство поэзия

Выбрав категорию по душе Вы сможете найти действительно стоящие книги и насладиться погружением в мир воображения, прочувствовать переживания героев или узнать для себя что-то новое, совершить внутреннее открытие. Подробная информация для ознакомления по текущему запросу представлена ниже:

Michail Bulgakov Mistr a Markétka

Mistr a Markétka: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Mistr a Markétka»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů — Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše „… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.) Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti — poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté — dějově následující za několik hodin — má dlouhou bradku). Cenzurovaná verze (12 % textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.

Michail Bulgakov: другие книги автора


Кто написал Mistr a Markétka? Узнайте фамилию, как зовут автора книги и список всех его произведений по сериям.

Mistr a Markétka — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Mistr a Markétka», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Тёмная тема

Шрифт:

Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

2

PILÁT PONTSKÝ

Čtrnáctého dne jarního měsíce nísánu kráčel časně zrána hřmotným vojenským krokem po kryté kolonádě mezi dvěma křídly paláce Heroda Velikého správce Judeje Pilát Pontský v bílém plášti s purpurovou podšívkou. Ze všeho na světě nejvíc nenáviděl vůní růžového oleje. A dnesvšecko předpovídalo špatný den, protože tahle vůně pronásledovala prokurátora od božího rána. Měl pocit, že odporný růžový zápach vydechují přímo cypřiše a palmy v zahradách paláce a že se mísí s pachem kožené výstroje i potem vojáků legie. Od zadních křídel paláce, kde se utábořila 1. kohorta Dvanácté bleskové legie, která přišla spolu s ním do Jeruzaléma, se táhl přeshorní otevřenou terasu kouř, a v nahořklém dýmu, který prozrazoval, že kuchaři v centuriích se dali do díla, Pilát zřetelně rozpoznával mastný růžový zápach. Ó bohové, za co mě trestáte? Ano, je to bezpochyby zase ta nevyléčitelná, hrozná nemoc… hemikranie… co při ní bolí polovina hlavy… Není proti ní léku ani záchrany… zkusím neotáčet hlavu… Na mozaikové podlaze u fontány už stálo připravené křeslo. Prokurátor se neohlížel vpravo ani vlevo, těžce dopadl do křesla a natáhl ruku stranou. Tajemníkdo ní uctivě vložil pergamenový svitek. Pilát s bolestivou grimasou zběžně, úkosem prolétl napsané, vrátil svitektajemníkovi a těžce ze sebe vypravil: „Vyšetřovanec z Galileje? Poslali jste ten případ tetrarchovi?” „Poslali, vladaři,” přisvědčil tajemník.

„A on?”

„Odmítl případ uzavřít a žádá, abyspotvrdil rozsudeksmrti, vynesený synedriem,” vysvětloval tajemník.

Prokurátorovi škublo v tváři a přikázal tiše: „Předveďte obžalovaného.” Ale to už stráž přiváděla z otevřené terasy na kolonádu asi sedmadvacetiletého muže a postrčila ho před vladařovo křeslo. Obžalovaný měl na sobě starý potrhaný modrý chitón, hlavu ovázanou bílou rouškou, kolem čela ovinutý řemínek, ruce svázané za zády, pod levým okem velkou modřinu a v koutku úst se mu černala stružka zaschlé krve. Pozoroval vladaře s neklidnou zvědavostí. Pilát chvíli mlčel a pakse tiše otázal aramejsky:

„To ty jsi vyzýval lid, aby zbořil jeruzalémský chrám?” Přitom seděl nehybně jako socha a jen slabě pohyboval rty.

Bál se pohnout hlavou, kterou rozpalovala ďábelská bolest… Viníkse svázanýma rukama se poněkud naklonil dopředu a ujišťoval: „Věř mi, dobrý člověče…”

Ale prokurátor ho přerušil, aniž sebemíň zvýšil hlasči změnil pózu: „Ty mě oslovuješ,dobrý člověče‘? Jsi na omylu. Po celém Jeruzalémě si šeptají, že jsem sveřepý netvor, a mají pravdu.”

Poté stejně monotónně dodal: „Centurion Krysobijce ke mně!” Všem připadalo, že se na kolonádě náhle setmělo, když velitel první centurie Marekzvaný Krysobijce stanul před

Pilátem. Byl o hlavu vyšší než největší vojáklegie a jeho rozložitá ramena zcela zastínila vycházející slunce. Vladař oslovil centuriona latinsky:

„Tenhle zločinec mi říká,dobrý člověče’. Odveď ho a vysvětli mu, jakse mnou má mluvit. Ale nezmrzač ho.” Všichni, až na nehybného Piláta, provázeli pohledem Krysobijce, který pokynem ruky vybídl odsouzence, aby ho následoval. Marekbyl pro svou vysokou postavu ostatně vždycky předmětem pozornosti, ať se objevil kdekoli. Ty, kdo ho viděli poprvé, upoutalo, jakmá zohavenou tvář: nosmu kdysi rozplácl germánský kyj. Po mozaikové podlaze zaduněly těžké kroky jeho sandálů. Spoutaný ho beze slova následoval. Mezi sloupovím zavládlo ticho, přerušované jen vrkáním holubů na terase a lahodnou, tajemnou písní vodotrysku. Prokurátor by s chutí vstal, nastavil. spánekchladivému proudu a zůstal takstrnule stát, ačkoli věděl, že ani to mu nevyžene bolest z hlavy. Zatím Krysobijce odvedl vězně z kolonády do zahrady, vytrhl vojákovi, který stál u podstavce bronzové sochy, z ruky důtky, zlehka se rozpřáhl a švihl vězně po zádech. Počínal si lehce a nedbale, ale přesto bičovaný po první ráně klesl na zem jakpodťatý, zalapal po vzduchu, zbledl a v jeho očích se objevil nepříčetný výraz. Centurio ho zvedl levou rukou jako pírko, postavil na nohy a zahuhňal zkomolenou aramejštinou: „Římského prokurátora se sluší oslovovat vladaři. Nemluvit, když nejsi tázán. Stát, ani se nehnout. Rozuměls? Nebo chceš ještě jednu ránu?” Vězeň zavrávoral, ale pakse s námahou ovládl, tváře mu zrůžověly, zhluboka vydechl a odpověděl chraplavě: „Rozuměl. Nebij mě.”

Netrvalo dlouho a stanul před prokurátorem. Ozval se bolestí zesláblý hlas: „Jméno?”

„Moje?” vyhrkl vyšetřovaný a usilovně, celou bytostí se snažil odpovídat správně, aby zase nevzbudil nevoli. Pilát řekl přidušeně:

„Svoje jméno znám. Nedělej se hloupějším, než jsi. Chci slyšet tvoje jméno.” „Ješua,” vyrazil ze sebe spoutaný.

„Máš nějaké příjmení?” „Ha-Nocri.” „Odkud pocházíš?”

„Z Gamaly,” odpovídal vězeň a pokynul hlavou vpravo, na sever, kde v dálce leželo město Gamala. „Zjakého jsi rodu?”

,To přesně nevím,” vysvětloval překotně, „nepamatuju se na své rodiče. Lidé tvrdí, že můj otec pocházel ze Sýrie…” „Kde se zdržuješ?”

„Nemám stálý příbytek,” odpověděl nesměle muž. „Putuju od města k městu.” „Krátce a dobře, jsi tulák,” poučoval ho prokurátor a ptal se dál: „Máš nějaké příbuzné?”

„Nemám nikoho. Jsem sám na celém světě.”

„Umíš číst a psát?”

„Umím.”

„Znáš nějaký jiný jazykkromě aramejštiny?”

„Znám. Řecký.”

Opuchlé víčko se nadzvedlo a oko zamlžené bolestí se upřelo na vězně. Druhé zůstalo zavřené. Pilát se tázal řecky: „Takto ty jsi chtěl zbořit chrám a vyzýval k tomu lid?”

Vězeň ožil, oči ztratily ustrašený výraza odpověděl řecky:

„Já, dob…,” v očích se mu kmitlo zděšení, že se málem přeřekl, „já, vladaři, jsem nikdy neměl v úmyslu zbořit chrám a nikoho jsem nevyzýval k taknesmyslnému činu.” Tajemník, který se hrbil nad nízkým stolkem a zapisoval výpovědi, se zatvářil udiveně. Dokonce pozvedl hlavu, ale hned se zase sklonil nad pergamenem. „Do města utíká před svátky spousta všelijakých lidí. Jsou mezi nimi kouzelníci, astrologové, proroci i vrahové,” pronášel monotónně Pilát. „A najdou se mezi nimi i lháři. Ty jsi například lhář. Tady stojí černé na bílém: vyzýval lid, aby zbořil chrám. To je výpověď svědků.” „Tihle dobří lidé,” spustil vězeň a kvapně dodal, „vladaři… z pouhé nevědomosti popletli všecko, co jsem hlásal! A obávám se, že podobné matení pojmů potrvá ještě dlouho. Všecko pochází z toho, že on chybně zaznamenával má slova.” Zavládlo mlčení. Teď už se obě oči zkalené bolestí těžce upíraly na vyšetřovaného. „Naposledy tě varuji: přestaň se vydávat za blázna, buřiči,” pokračoval Pilát měkce a nevzrušeně. „Záznamů o tobě moc nemáme, ale i ta troška stačí, abysbyl ukřižován.” „Ne, opravdu, vladaři,” vězeň se snažil mluvit co nejpřesvědčivěji, „chodí za mnou jeden s kozlím pergamenem a píše a píše. Jednou jsem mu nahlédl přesrameno a zhrozil jsem se! Ani slovo z toho, co bylo napsáno, jsem nevyřkl.

Žádal jsem ho:,Prosím tě snažně, spal ten svůj pergamen!’, ale vytrhl mi ho z ruky a utekl.” „Co to bylo za člověka?” zeptal se štítivě Pilát a přejel si rukou spánek. „Jistý Matouš zvaný Lévi,” povzbuzen vykládal spoutaný. „Býval výběrčím daní. Setkali jsme se poprvé na cestě do Bethafagy, v místě, kde fíkový háj vybíhá do ostrého úhlu, a dali jsme se do řeči. Nejdřívse mnou jednal nevlídně, a dokonce mě urážel, totiž domníval se, že mě uráží, když mě nazývá psem,” usmál se. „Já všakna tom zvířeti neshledávám nic špatného a to slovo mě neurazí.” Tajemníkpřestal zapisovat a potají vrhl překvapený pohled nikoli na vězně, ale na vladaře. „…Když mě pakvyslechl, zjihl,” pokračoval Ješua. „A nakonec zahodil peníze na cestu a prohlásil, že půjde se mnou od města k městu…” Pilát se ušklíbl na půl úst, vycenil žluté zuby a obrátil se k tajemníkovi: „Ó, tohle město Jeruzalém! Co tady člověkneuslyší! Výběrčí daní zahodí peníze na cestu…” Tajemníknevěděl, jakmá odpovědět, a proto považoval za nutné opětovat Pilátůvúsměv. „Prohlásil, že peníze od té chvíle nadosmrti nenávidí,” vysvětloval Ješua Matoušovo podivné chování a dodal: „A nyní mě provází na mé pouti.” Prokurátor pohlédl se strnulým úšklebkem na zatčeného a pakna slunce, které neúprosně stoupalo nad sochami koní na hipodromu, jenž ležel daleko vpravo dole. V návalu bolesti ho napadlo, že by bylo nejjednodušší vyhnat toho podivného buřiče z kolonády — stačilo přece pronést pouhá dvě slova:

Читать дальше
Тёмная тема

Шрифт:

Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Mistr a Markétka»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Mistr a Markétka» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё не прочитанные произведения.


Harry Harrison: První planeta smrti
První planeta smrti
Harry Harrison
Harry Harrison: Prvni planeta smrti
Prvni planeta smrti
Harry Harrison
libcat.ru: книга без обложки
libcat.ru: книга без обложки
Michail Bulgakov
František Běhounek: Akce L
Akce L
František Běhounek
libcat.ru: книга без обложки
libcat.ru: книга без обложки
Alexander Běljajev
Отзывы о книге «Mistr a Markétka»

Обсуждение, отзывы о книге «Mistr a Markétka» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.