Morgan Rice - Nebe Kouzel

Zvedl meč do výšky a s mocným výkřikem sekl.

Zavřel přitom oči a když je potom znovu otevřel, shledal, že je jeho meč zaseknutý několik centimetrů v zemi. Hned vedle Andronicovy hlavy. Thor jej tam nechal a ustoupil zpět.

Měl pravdu: nedokázal to udělat. Navzdory všemu jednoduše nedokázal zabít bezbranného muže.

Otočil se k otci zády, aby se podíval na svoje lidi. A na Gwendolyn. Očividně souboj vyhrál, dosáhl svého. Andronicus, pokud v sobě má alespoň trošku cti, se teď sebere a odtáhne i se svými konečně domů.

„THORGRINE!“ vykřikla Gwendolyn.

Thor se otočil zpět a s úlekem zjistil, že se na něj řítí Andronicova sekera. Letěla přímo na jeho hlavu. Na poslední chvíli se sehnul a ostří proletělo nad ním.

Andronicus byl rychlý a navíc za ostřím jeho sekery v tomto útoku ještě následovala pěst druhé ruky. Tou trefil Thora naplno do obličeje a srazil jej na všechny čtyři.

Potom jej ze strany nakopl tak surově, až mu zapraštělo v žebrech. Rána Thora odhodila stranou. Několikrát se překulil a snažil se popadnout dech.

Zůstával na všech čtyřech, zhluboka oddechoval a z rozbité pusy mu tekla krev. Jeho žebra třeštěla bolestí, ale přesto se teď nesměl vzdát. Koutkem oka zahlédl, že k němu Andronicus s širokým zkrvaveným úsměvem zase přichází a v rukou svírá svou sekeru. Thor pochopil, že mu hodlá useknout hlavu jako nějakému odsouzenci. V jeho krví podlitých očích se nedala zahlédnout ani špetka slitování.

„Tohle jsem měl udělat už dávno,“ zavrčel Andronicus.

Vykřikl a sekl mohutnou sekerou po Thorově odhaleném krku.

Jeho oběť ale ještě nesložila všechny zbraně. Sebral všechny zbývající síly. Nejprve, aby potlačil bolest, která zmítala jeho tělem, a potom aby se prudce odrazil směrem k otci, uprostřed pohybu se postavil na nohy a v žabím skoku se vrhnul holýma rukama na otce. Narazil rameny do oblasti císařova solar plexu a srazil jej k zemi.

Teď byl na koni zase Thor, začal se s otcem přetahovat a zápasit holýma rukama. Z monumentálního šermířského souboje se stalo zápolení v prachu. Andronicus chytil Thora pod krkem a začal jej škrtit. Síla jeho stisku byla neuvěřitelná. Thor rychle ztrácel vzduch i síly.

Snažil se nahmatat u pasu svou dýku. Královskou dýku, tu kterou mu dal král MacGil než zemřel. Scházel mu vzduch a nemohl se nadechnout. Jestli tu dýku rychle nenahmatá, bude to jeho konec.

Našel ji. Z posledních sil se napřáhl a plnou vahou na ni nalehl. Čepel zajela do Andronicovy hrudi.

Ten vykulil oči, zalapal po dechu. Na tváři se mu usadil udivený výraz. V křeči se posadil a přitom neustále držel Thora pod krkem.

Tomu už se dělaly mžitky před očima a začínal ztrácet vědomí.

Andronicův stisk ale začal pozvolna slábnout. Nakonec mu ruce spadly volně podél těla a jeho oči se přestaly hýbat. Dech ustal.

Císař tam seděl s udiveným výrazem ve tváři, dýkou v srdci, a byl mrtvý.

Thor padl do strany, kašlal a sípavě bojoval o každou unci vzduchu. Pro jistotu se ještě plazil pryč od Andronicova těla.

Celý se třásl. Právě zabil vlastního otce. Nemyslel by si, že je to vůbec možné.

Rozhlédl se horečnatě kolem sebe a spatřil všechny ty bojovníky z obou armád, jak na něj šokovaně hledí. Celým jeho tělem proudily mocné vlny tepla, jako kdyby se v něm něco najednou pohnulo a on se od něčeho strašlivého konečně a dokonale očistil. Okamžitě se začal cítit jinak. Byl jakoby lehčí.

V tom se z oblak začal ozývat nějaký burácivý zvuk. Podíval se na oblohu a spatřil malý černý mrak, který vznikal přímo nad Andronicovým tělem. Z něj potom začal klesat jakýsi trychtýř plný temných stínů. Začaly tančit kolem těla jeho otce. Posléze se jeho tělo vzneslo do výšky a stoupalo pořád výš a výš, dokud nesplynulo s tím mrakem. Thor v šoku sledoval a přemýšlel, do kterého z pekel je asi otcova duše právě vtahována.

Pohlédl na desetitisíce imperiálních vojáků, kteří si jej nenávistně měřili. Velký Andronicus byl po smrti. Velký otrokář skonal. Ale oni mu přesto zůstávali věrni. Thor i všichni prstenští byli stále obklopeni přesilou sto ku jednomu. Vyhráli tuhle bitvu, ale přesto je v konečném zúčtování nemine porážka.

Erec, Kendrick, Srog a Bronson došli k Thorovi, tasili meče a připravili se imperiánům postavit bok po boku. Věděli, že nemohou vyhrát. Ale alespoň padnou všichni pospolu a předtím budou bojovat tak, že jejich čest nebude mít mezí.

Reece kráčel vedle Selese, Illeprie, Indry, O’Connora, Convena, Kroga a Serny. Všichni se ubírali směrem na západ už několik hodin. Reece věděl, že jeho lidé tím směrem někde musí být. Ať už jsou mrtví, anebo stále naživu, on je najde.

Krajina, kterou procházeli, byla šokující. Prohnala se tudy strašlivá katastrofa. Na každém kroku naráželi na padlé, obsypané hrozny zimních ptáků a mnohé z nich spálené dračím dechem. Tisíce těl imperiálních vojáků se táhly až k obzoru a mnohá stále ještě doutnala. Vzduch byl naplněn kouřem a nesnesitelným pachem rozkládajících se těl. Celý kraj byl úplně zničen. Kdokoliv, kdo byl ušetřen dračího dechu, padl nakonec v bitvě klasickými zbraněmi. Taková místa byla bohatá i na padlé v MacGilských i McCloudských barvách. Nacházely celé vypálené vesnice, ze kterých zůstaly jenom hromady suti. Reece v jednom kuse kroutil hlavou: krajina, kterou kdysi považoval za celý svět, jenž byl jaksi daný a v jeho mysli neměnný, se proměnila v pustinu.

Od okamžiku, kdy se přehoupli přes okraj Kaňonu, putovali odhodlaně směrem, kterým tušili domov a MacGilskou stranu Prstenu. Jejich koně byli pryč a tak museli celou tu dlouhou cestu napříč zemí McCloudů i Vysočinu překonat pouze vlastními silami. Teď už vstoupili na MacGilské území, ale ani tady nenacházeli víc než ohořelé ruiny a stopy tragédie. Alespoň to však vypadalo, že dračí pomoc nakonec dokázala Impérium zastavit. Za to byl Reece vděčný. Jenže ani tak nemohl zatím tušit, v jakém stavu najde své vlastní lidi. Mohli být úplně všichni v Prstenu mrtví? Zatím to tak vypadalo. Doufal, že je to jenom zdání a že nakonec zjistí, že jsou v pořádku.

Pokaždé, když narazili na nějaké bojiště poseté padlými, kteří nebyli spáleni od draků, obcházela Illepria se Selese od jednoho k druhému, otáčela je a kontrolovala. Ne jenom z povahy jejich léčitelské profese, Illepria tím sledovala i jiný cíl: najít Reecova bratra Godfreyho. Reece se snažil o to samé.

„Není tady,“ oznámila Illepria toho dne už poněkolikáté, když prohledala i posledního padlého. Ve tváři se jí zračilo zároveň zklamání i ulehčení. Nikdo tu totiž nepřežil.

Reece se podivoval, jak moc se ta dívka o jeho bratra zajímala. I on samozřejmě doufal, že je Godfrey v pořádku a stále mezi živými – ale podle toho, jak vypadala všechna ta těla, která cestou již ohledali, se obával, že tomu tak není.

Pokračovali dál přes další sérii pahorků. Netrvalo dlouho a na obzoru spatřili další bojiště. Byly tam tisíce padlých. Vydali se k nim.

Illepria se po cestě tiše rozplakala. Selese jí za chůze jemně objala.

„Je naživu,“ ujišťovala ji. „Neboj se.“

Reece k ní přistoupil rovněž a pohladil ji po rameni. Cítil se podobně jako ona.

„Pokud jsem si o svém bratru něčím opravdu jistý,“ řekl, „tak to, že dokáže přežít cokoliv. Vždycky se dokáže ze všeho vykroutit. Obalamutí i smrt samotnou. To ti můžu klidně slíbit. Jestli tu zůstala stát jenom jediná hospoda, tak ho v ní určitě najdeme, jak pije jedno pivo za druhým.“