Morgan Rice - Nebe Kouzel

Reece tam s ostatními zaraženě stáli a vyměňovali si zachmuřené pohledy. Stěna Kaňonu byla vždy impozantní, ale takhle zdola to bylo ještě mnohem horší než obyčejně. Podíval se po ostatních a zhodnotil jejich současnou kondici. Nedokázal si představit, jak to mají dokázat. Všichni byli unavení, dobití a zranění. Ruce se jim třásly a nohy sotva držely. Jak by jenom mohli pomýšlet na zdolání něčeho takového? Jenom se sem spustit je stálo všechny síly.

„Já to nezvládnu,“ řekl Krog chraplavým hlasem.

Reece to za sebe viděl podobně, ale neřekl to nahlas.

Byli však zahnáni do rohu. Zatím Fawům unikali, ale to nepotrvá dlouho. Brzy je zase najdou a potom se na ně vrhnou a do jednoho je pobijí. Všechna ta snaha, práce a boje budou potom úplně k ničemu.

Reece tam dole nechtěl zemřít. Ne na tak hrozném místě. Pokud už by se to mělo stát, přál si zemřít raději nahoře, ve své rodné zemi a po boku Selese. Nutně se potřeboval pokusit uniknout, ať už se to zdálo sebenemožnější.

Někde za nimi se začaly ozývat skřeky a to mohlo znamenat jedině to, že už se k nim Fawové zase blíží. Potom je uviděli. Byly jich tisíce, už nějak překonali řeku a teď se blížili.

Všichni si připravili zbraně.

„Už není kam utíkat,“ řekl Centra.

„Budeme bojovat na smrt!“ provolal Reece.

„Reeci!“ ozval se najednou hlas.

Podíval se přímo nad sebe a když se mlhy na chvíli rozestoupily, spatřil, že o mnoho metrů výše na stěně Kaňonu někdo visí na laně. A potom poznal tu tvář. Nemohl tomu uvěřit. Přímo tam nahoře spatřil tvář ženy, na kterou právě myslel.

Selese.

Co tam proboha dělá? Jak se tam dostala? A kdo byla ta další, která se objevila vedle ní? Byla to Illepria? Královská léčitelka?

Obě se spouštěly dolů do Kaňonu a kolem pasu a zápěstí měly omotané tlusté lano. Rychlým tempem sjížděly stále níž. Selese teď uvolnila zbývající lano a hodila jej pod sebe dolů. Potom ji znovu pohltily mlhy. U Reecových nohou ale s těžkým žuchnutím přistál konec bytelného lana.

To byla cesta ven.

Neváhali ani vteřinu. Rozběhli se k lanu a během několika málo vteřin už se jako o život drápali vzhůru. Reece dal všem ostatním přednost a když se vyšvihl na lano jako poslední i on sám, držel jeho konec neustále v ruce, aby se k němu Fawové nedostali a nemohli je pronásledovat.

Jakmile byl pár metrů nad zemí, objevili se pod ním první nepřátelé. Natahovali se, skákali a chňapali po něm, ale Reece už byl z jejich dosahu.

Zastavil se, až když vyšplhal až k Selese, která na něj čekala na jedné malé římse. Políbili se.

„Miluju tě,“ řekl jí Reece a hořel přitom nelíčenou vděčností.

„A já tebe,“ odpověděla.

Oba dva se potom vydali na další cestu po příkré stěně za ostatními. Nohama se zapřeli o stěnu a přitahovali se rukama. Stále výš a výše. Brzy již budou zase doma. Reece tomu ani nemohl pořádně uvěřit.

Domov.

Alistair pospíchala napříč v chaose se zmítajícím bitevním polem a vyhýbala se bojovníkům z obou stran, ať už to byli MacGilští anebo nemrtví, valící se jako lavina z průrvy. Vzduch byl plný sténání a křiku. Vojáci zabíjeli černivce a ti zase na oplátku pobíjeli vojáky. Stříbrní, MacGilové i Silézané bojovali statečně, ale už dávno byli ve strašlivé početní nevýhodě. A za každého černivce, kterého zabili, se z rokle vynořili tři další. Bylo jenom otázkou času, než budou nepřítelem doslova smeteni.

Přidala do kroku, uhýbala se útokům nemrtvých a jednou nebo dvakrát vykřikla bolestí, když ji některý přece jenom zasáhl pařátem. Její plíce hořely nedostatkem vzduchu. Nezastavovala se ale, aby s kýmkoliv zápolila. Na to nebyl čas. Musela najít Argona.

Běžela směrem, kde druida zahlédla naposled. Bojoval tehdy s Rafim a ona na vlastní oči viděla, jak padl vyčerpáním k zemi. Modlila se, aby byl stále ještě naživu, aby jej dokázala znovu postavit na nohy a aby to všechno stihla provést ještě předtím, než budou její lidé pobiti.

Tu se přímo před ní objevil černivec, zastoupil jí cestu. Ona se ani nezastavila, zvedla ruku dlaní proti němu a zářivě bílou energetickou koulí jej rozprášila na kusy.

Vrhlo se na ní dalších pět. Opakovala svou obranu, ale tentokrát vyšlehla koule jenom jedna, srazila svůj cíl a čtyři další zůstali nezraněni. Přibližovali se k ní. S údivem si uvědomila, že ani její síly nejsou nevyčerpatelné.

Připravila se na útok, když tu se za ní ozvalo zavrčení a na scéně se nenadále objevil Krohn. Černivci se zaměřili na něj a Alistair spatřila svou šanci. Jednoho udeřila loktem do krku, čímž jej odstrčila a vzniklou cestou unikla.

Pokračovala dál a dál tím peklem a zoufale se rozhlížela, jestli někde neuvidí Argona. Lidé už byli černivci tlačeni do defenzívy a nepřátel neustále přibývalo. Ještě několikrát se musela sehnout, uskočit a změnit směr, když tu se konečně dostala na místo, kde Argona naposledy zahlédla.

Zoufale se rozhlížela kolem a po chvíli konečně mezi padlými spatřilo toho, kterého hledala. Ležel na zemi shoulený do klubíčka a nehýbal se. Kolem něj nikdo další neležel. Zdálo se, že nejspíše použil nějaké kouzlo, které drželo všechny ostatní v bezpečné vzdálenosti. Nebyl však při vědomí a Alistair se jenom modlila, aby se ještě dalo něco dělat.

Přišla blíže a namísto očekávané rány od energetického pole, pocítila, jak prošla do bubliny dovnitř. Poklekla vedle něj a zhluboka se nadechla. Konečně byla před tou šíleností, odehrávající se všude kolem, v bezpečí. Jako kdyby seděla v oku hurikánu.

Když se však podívala na Argona, zachvátil ji znovu strach. Měl zavřené oči a nedýchal. Alistair se zmocnila panika.

„Argone!“ křičela a třásla jeho rameny. „Argone, to jsem já! Alistair! Vzbuď se! Musíš se vzbudit!“

Druid však bezvládně ležel. Okolní bitva zněla čím dál divočeji.

„Argone, prosím! Potřebujeme tě. Nemůžeme bojovat s Rafiho kouzly. Nemáme moc, kterou ty vládneš. Prosím, vrať se k nám zpátky. Pro Prsten. Pro Gwendolyn. Pro Thorgrina.“

Znovu s ním zatřásla a on ani teď nijak nereagoval.

Napadl ji zoufalý nápad. Přiložila mu obě ruce na hruď, zavřela oči a soustředila se. Pokoušela se vzbudit všechnu vnitřní energii, která ji ještě zbývala a po chvíli pocítila, jak se její ruce zahřívají. Když potom znovu otevřela oči, spatřila, že z jejích rukou vyzařuje namodralé světlo a obklopuje Argonovu hruď i ramena. Netrvalo dlouho a druid byl světlem pohlcen celý. Používala prastarou techniku, kterou se jednou naučila. Byla určená k uzdravení těch, kteří již překročili hranici. Energie, kterou kouzlo potřebovalo, se čerpala přímo z jejího těla a ona cítila, že rychle slábne. Přesto ještě přidala v úsilí. Argon se musel vrátit.

Když se zhroutila, nevěděla ani jestli padla přímo na něj, anebo vedle. Byla příliš slabá na to, aby dokázala byť jenom otevřít oči.

Potom však pocítila jakýsi pohyb a spolu s ním i závan nových sil. S námahou otočila hlavu a spatřila, že se Argon pohnul.

Pomaloučku se posadil a podíval se na ni. Jeho oči zářily tak, že ji to až děsilo. Z jeho tváře se nedala vyčíst jediná emoce. Sáhl po své holi, pevně ji uchopil v rukou a s její pomocí se postavil na nohy. Potom Alistair chytil za ruku a jakoby nic nevážila ji vytáhl k sobě.