Morgan Rice - Nebe Kouzel

Ve své zoufalosti se z nich stala perfektně sjednocená bojová mašina. Bojovali za své životy i za životy ostatních, neměli co ztratit a jediná spása tkvěla v prosekání se tím davem. Reece je vedl na malý kopec. Na vyvýšeném místě přece jen budou mít nad protivníkem jakous takous výhodu.

Každou chvíli jim podkluzovaly nohy, protože svah byl poměrně příkrý a navíc se země stále ještě mírně chvěla. Moment překvapení vyprchal a několik Fawů teď naskákalo na Reece a začalo jej škrábat a kousat. Máchal kolem sebe rukama a bil pěstmi, a nakonec se mu je, přes jejich houževnatost, podařilo setřást. Podrápaný ale jinak nezraněný se znovu pustil do boje a stejně jako ostatní se ze všech sil snažit dostat nahoru na kopeček a pryč odsud.

Když se konečně dostali na tu vyvýšeninu, mohli si na vteřinku oddychnout. Stáli tam, lapali po dechu a patřili na strmé stěny Kaňonu pokryté hustou mlhou. Věděli, že někde tam čeká jejich lano, po kterém se lze dostat zpět na povrch. Museli se tam za každou cenu dostat.

Reece se ohlédl a spatřil tisíce a tisíce Fawů, jak se ženou za nimi do kopce. Cvakali u toho svými zubatými tlamami a vytvářeli ve svém počtu zvuk tak odporný, že mu vstávaly vlasy na hlavě. Bylo jasné, že je nehodlají nechat jenom tak uniknout.

„A co já?“ ozval se výkřik někde zdola.

Reece se podíval oním směrem a spatřil Centru, který byl stále ještě byl v moci velitele Fawů, jenž mu ke krku nadále tlačil svůj rezavý nůž.

„Nenechávejte mě tady!“ křičel. „Zabijí mě!“

Reece nerozhodně přešlápl na místě. Centra měl samozřejmě pravdu: zabijí ho. Reece ho tam přece nemůže jenom tak nechat, to by bylo proti všem pravidlům rytířského kodexu cti. Byl to navíc Centra, kdo jim pomohl, když to potřebovali.

Reece však přesto váhal. V dálce viděl zeď Kaňonu, u které zůstalo jejich lano, a ten pohled jej neobyčejně lákal.

„Nemůžeme se pro něj vrátit!“ křičela Indra hystericky. „Všechny nás zabijou.“

Nato kopla do hlavy Fawa, který se zrovna vyškrábal k nim nahoru. Zachroptěl a svezl se z příkrého kamenitého svahu zpět.

„Budeme mít kliku, když se podaří uniknout nám samotným!“ přidal se Serna.

„Není ani jeden z nás!“ byl proti návratu i Krog. „Nemůžeme kvůli jednomu ohrozit celou skupinu!“

Reece se nemohl rozhodnout. Fawové se kvapem přibližovali a on věděl, že se musí rychle najít řešení.

„Máte pravdu,“ přiznal. „Není jeden z nás. Ale pomohl nám. A je to dobrý chlap. Nemůžu ho tady nechat na milost těm obludám. Na nikoho se nevykašleme!“

Poslední větu řekl velmi přísně a hned se pustil dolů ze svahu, aby se vrátil pro Centru. Než se však dostal alespoň o metr níže, Conven jej najednou předešel. Skočil rovnou dolů, dopadl na zadek na blátivý svah a jel dolů. Oběma meči přitom sekal všude kolem sebe a likvidoval tak další Fawy. Řítil se dolů k místu, kde svůj výstup započali a tam jako dělová koule vletěl do davu oblud. Okamžitě vstal a s šílenstvím v očích mezi nim rozpoutal peklo.

Reece si pospíšil za ním.

„Zbytek zůstane nahoře!“ stačil ještě zavelet. „Počkejte na nás!“

Reece seběhl ze svahu rovnou za Convenem a po cestě kosil další opovážlivce, kteří se přiblížili. Brzy jej dostihl a společně si začali probojovávat cestu zpátky k Centrovi.

Conven se probíjel vpřed se zuřivostí lva, zatímco Reece využíval zmatku, který v davu nepřátel svou do nebe volající nebojácností vyvolával. Centra se na oba vyděšeně díval. Faw mu tlačil dýku na krk, ale Reece mu nedal šanci nic dalšího provést. Zvedl svůj meč, zamířil a vší silou jím mrštil.

Meč se několikrát otočil ve vzduchu a potom se čistě zabořil do hrdla Centrova věznitele jenom okamžik předtím, než by táhlým pohybem podřízl jeho hrdlo. Osvobozený zaječel a odskočil od mrtvé obludy stranou.

Reece se zhrozil. Sledoval totiž Convenovo počínání a viděl, že se jeho přítel nezastavil, ani když dosáhl Centry. Pokračoval jednoduše dál a dál. Zdálo se, že si přeje, aby byl nakonec v tom boji zabit. Pokoušel se probít až na vyvýšené místo, odkud vše sledoval Fawský velitel. Všechno napravo i nalevo od Convena padalo k zemi. Takovou zuřivost jednoduše nečekali a Convenovi dala jeho zběsilost až nelidskou rychlost. Reece si uvědomil, že jeho přítel chce připravit o hlavu i jejich velitele.

Během chvíle byl u něj, vyskočil do vzduchu, přitom se napřáhl mečem a než se překvapený velitel zmohl alespoň na útěk, rozťal mu mohutnou ranou hlavu na dvě nestejně velké části. Jakmile velitel padl, začaly se všude kolem ozývat tisíce výkřiků. Fawové křičeli, jako kdyby byli seknuti oni sami. Jako kdyby se svým velitelem sdíleli stejný nervový systém, který teď Conven poškodil.

„Tos neměl dělat,“ řekl mu Reece, když se k němu přítel vrátil. „Teď jsi začal válku.“

Potom s hrůzou sledovali jak ten malý kopec explodoval a ven se z něj začaly hrnout tisíce a tisíce dalších Fawů. Doslova jako když člověk kopne do mraveniště. Conven svým činem roznítil hněv úplně všech. Země se pod jejich nohama otřásala, všichni skřípali zlostně zuby a vrhali se přímo na Reece, Convena a Centru.

„RYCHLE ODSUD!“ vykřikl Reece.

Strčil do Centry, který se ze samého šoku nedokázal sám ani pohnout. Potom se všichni tři rozběhli zpátky k ostatním. Do blátivého svahu se už opět museli potýkat s útočníky.

Reecovi další z Fawů skočil na záda a srazil jej k zemi. Popadl ho za kotníky a začal táhnout zpátky ze svahu. Jiný se mezitím chystal mu zabořit své tesáky do krku.

Vtom nad Reecovou hlavou proletěl šíp a proklál oba dva Fawy v okamžiku, kdy stáli v zákrytu. Na vršku blátivého kopce se tyčil O’Connor.

Reece vyskočil zpátky na nohy a s Centrou se vydal znovu stoupat, zatímco Conven jim kryl záda a chvíli co chvíli odrážel Fawy, kteří je doháněli. Nakonec se šťastně dostali zpátky k ostatním.

„Skvělá práce,“ řekl Elden a srážel přitom svou sekerou první dorazivší nepřátele.

Reece se na chvilku zarazil a díval se na mlhou opředené útesy Kaňonu. Váhal, kterou cestou se vydat. Dělila se do dvou směrů. Vybral si ten vedoucí napravo.

Centra jej ale najednou předběhl a běžel doleva.

„Za mnou!“ křičel. „Tohle je jediná cesta!“

Tisíce Fawů se hrnuly po svahu nahoru, zatímco Reece a ostatní se otočili a následovali Centru. Klopýtali a klouzali po bahnité stezce na druhou stranu kopce. Země se i nadále nepřestávala třást. Běželi za Centrou a všichni byli ohromně šťastní, že se jej nakonec podařilo zachránit.

„Musíme se dostat ke stěně Kaňonu!“ křičel na něj Reece, protože si nebyl jistý, kam je to Centra vlastně vede. Směr určitě nevedl k místu, kde zanechali své lano.

Prodírali se hustým lesem plných pokroucených větví, které je šlehaly do obličeje, a snažili se udržet krok s Centrou, jenž je skoro naslepo vedl stále dál a dál. Bahnitá cesta byla zahalená mlhou a v ní na každém kroku číhaly zrádné kořeny.

„Je jenom jeden způsob, jak je můžeme setřást!“ křičel Centra za sebe. „Držte se za mnou!“

Poslechli ho a následovali. Neustále zakopávali o kořeny, naráželi do větví a napínali zrak, ve snaze alespoň trochu proniknout hustými chuchvalci mlhy. Každou chvíli někdo z nich zakopl tak, že se málem svalil na zem.

Běželi tak dlouho, až měli pocit, že jejich plíce explodují. Hrůzné zvuky tisíců příšer se však nijak neztrácely. Elden a O’Connor navíc podpírali Kroga, který je značně zpomaloval. Všichni doufali, že Centra opravdu ví, kam je vede. Stěna Kaňonu nebyla nikde vidět.