Morgan Rice - Nebe Kouzel

Sklonil sekeru.

„Nebudu s tebou bojovat,“ zakončil svou řeč.

Thor toho měl po krk. Musel okamžitě jednat, než na něj císařova slova opět začnou působit. Vždy si přál mít otce a matku a i bez kouzel byl podobnými řečmi zranitelný.

Vykřikl, zdvihl meč nad hlavu a vyrazil kupředu. Oběma rukama sekl po Andronicově hlavě.

Ten na něj jenom překvapeně zíral, ale na poslední vteřinu přece jenom uhnul do strany a ještě stačil tou neskutečně těžkou sekyrou rychle seknout a odrazit Thorovu ránu.

Jejich zbraně se do sebe zaklesly a začala přetahovaná. Oba supěli námahou a Thor si ve vzteku ani neuvědomoval, že oběma rukama tlačí proti sekyře, kterou císař drží jenom jednou rukou, zatímco v druhé má meč.

„Thornicu,“ zavrčel, „tvá síla je impozantní. Ale to je moje síla. To já jsem ti ji dal. Moje krev vyživuje tvoje svaly. Zastav tohle šílenství a přidej se ke mně!“

Potom Thora odstrčil tak mocně, že měl co dělat, aby neskončil na zemi.

„Nikdy!“ zařval Thor vzpurně. „Nikdy se k tobě už nevrátím. Pro mě už nejsi otec. Jsi příšera. Nezasloužíš si, abych tě považoval za otce!“

Znovu vyrazil kupředu a mocně po císaři sekl. Andronicus ránu zblokoval a vyvedl stranou, ale Thor to tentokrát očekával, využil sílu, kterou Andronicus jeho čepeli přidal, otočil se kolem své osy a v překvapivém úderu imperiána sekl do ruky.

Andronicus vykřikl a jeho zápěstí zalila krev. Nevěřícně se na Thora podíval a potom se stejným výrazem zkoumal krev, řinoucí se z rány.

„Ty mě opravdu chceš zabít,“ řekl spíše pro sebe, jako by si to teprve teď plně uvědomil. „Po tom všem, co jsem pro tebe udělal.“

„To si piš, že chci,“ zavrčel Thor.

Andronicus se na něj podíval, jako by se právě poprvé setkali. Výraz jeho tváře se změnil z údivu na čistý hněv.

„Potom už nejsi mým synem!“ zařval. „Velký Andronicus nikdy nežádá dvakrát!“

S odplivnutím zahodil meč, jenž třímal v poraněné ruce, oběma rukama uchopil sekeru a s hromovým řevem se vrhnul na Thora. Souboj konečně začal.

Thor zvednul meč, aby zablokoval ránu, ale sekera dopadla s takovou silou, že se zapotácel. Ozvalo se ošklivé zařinčení. Thorova čepel se rozlomila na kusy.

Musel rychle improvizovat. Sehnul se, aby se vyhnul druhé ráně, která jej nakonec minula jenom o vlásek. Na levém uchu pocítil závan větru, který těsně míjející čepel rozvířila. Jeho otec měl neuvěřitelnou sílu, větší než kdokoliv, komu kdy Thor čelil a bylo víc než jasné, že tenhle souboj nebude žádná hračka. Také byl neobyčejné rychlý – smrtící kombinace. A Thor byl navíc beze zbraně.

Bez váhání zaútočil znovu, tentokrát podélným sekem, který měl Thora rozpůlit v pase.

Thor vyskočil do vzduchu, použil přitom své schopnosti, aby dodal skoku více energie, v krkolomném saltu přeletěl Andronica a přistál za jeho zády. Dopadl bezpečně na nohy jako kočka, rychle ze země sebral otcův meč a vyrazil do útoku. Chtěl Andronica seknout do zad.

Jenže ten byl tak rychlý a zkušený, že jej ani tento manévr nezaskočil. Byl připravený. V piruetě se otočil a zablokoval Thorovu ránu. Zalila je sprška jisker. Thora z nárazu ocele o ocel rozbrněly ruce. Andronicův meč naštěstí ránu vydržel. Bylo zvláštní držet teď otcův meč – obzvláště, když Thor bojoval s jeho majitelem.

Zavířil v parádě a přímo z ní náhle vystřelil proti Andronicově rameni. Ten ránu opět vykryl a ještě stačil obdobným způsobem kontrovat.

Začala předlouhá výměna úderů, jeden brilantnější než druhý a pokaždé zakončený kovovým řinčením a sprškami jisker. Chvíli tlačil Thor Andronica do úzkých, ale většinou to byl mohutný císař, kdo udával souboji tempo. A že bylo vražedné. Zbraně se blýskaly, narážely jedna o druhou a obě armády v tichosti přihlížely. Jejich šampióni měřili svoje síly a ani jeden zatím nedokázal prorazit obranu toho druhého.

Thor znovu zaútočil, ale tentokrát jej Andronicus doběhl tím, že bleskurychle postoupil kupředu a vší silou kopl prošlapem do hrudi. Thor odletěl zpět ještě předtím než stačil vlastní sek dokončit a tam se svalil na záda.

Císař okamžitě vyrazil kupředu a mocně sekl po ležícím soupeři. Thor se odkulil stranou, ale ne dost rychle, a tak čepel olízla jeho ruku. Bylo to jenom škrábnutí, ale okamžitě začalo silně krvácet. Thor vykřikl, avšak neztratil duchapřítomnost a zároveň sekl vlastním mečem. Trefil se do Andronicova lýtka.

Ten se zapotácel a zuřivě zařval, zatímco se Thor urychleně škrábal zpátky na nohy. Znovu stanuli proti sobě ve výchozích pozicích. Oba krváceli.

„Jsem silnější než ty,“ řekl Andronicus. „A mám mnohem větší zkušenosti. Vzdej to. Tvoje druidské schopnosti proti mně nebudou fungovat. Jsi to jenom ty sám proti mně. Muž proti muži, čepel proti čepeli. A v takovém souboji se mi nemůžeš rovnat. Dobře to víš. Vzdej se mi a já tě nezabiju.“

Thor se zamračil.

„Nikomu se nevzdám! A už vůbec ne tobě!“

V duchu se přitom nutil myslet na Gwendolyn a to, co jí Andronicus provedl. Všechen vztek, který tím získával, musel potom transformovat do bojového úsilí. Nadešel čas. Thor musel Andronica co nejdříve vyřídit a jednou provždy poslat tu obludu zpátky do pekla, kam patřila.

Pln nového odhodlání a s mohutným řevem znovu vyrazil kupředu. Jeho čepel se blýskala tu nalevo, tu napravo a pokaždé tak rychle, že sám nedokázal najednou pochopit, kde se to v něm bere. Andronicus každou z nich odrážel, ale přesto teď ustupoval. Boj pokračoval dál a císař se najednou zdál zaskočen silou a rychlostí, které byl jeho syn schopen a dobou, kterou si oboje dokázal udržet.

Thor nadále využíval své převahy a Andronicovy paže začaly slábnout. Potom se mu podařilo trefit hlavici jeho sekery s takovou razancí, že ji císaři vyrazil z rukou. Andronicus se podíval , jak se zbraň zatočila ve vzduchu a hned na to byl Thorem nakopnut úplně stejně, jako on předtím odkopl jeho. Padl na záda.

Než se mohl zvednout, byl už Thor u něj a přišlápnul mu těžkou botou krk. Stál nad ním a díval se, jak bude císař reagovat.

Nikdo z přihlížejících nedýchal. Všichni sledovali, jak Thor položil špičku meče na Andronicův krk.

Poražený císař se na zemi usmál a odhalil tak špičaté zuby, potřísněné krví z rozbité pusy.

„To nedokážeš, synu,“ řekl. „To je tvoje velká slabina. Máš mě rád. Je to stejná slabina, jakou mám i já pro tebe. Nikdy bych tě nedokázal zabít. Ne teď a ani nikdy jindy. Celý tenhle souboj je zbytečný. Necháš mě nakonec jít. Protože ty a já jsme jedním.“

Thor stál nad ním a třásly se mu ruce. Meč stále seděl na Andronicově krku. Pomalu jej zvednul. Musel uznat, že na otcových slovech něco je. Jak by mohl zabít svého vlastního otce?

Jenže pak si znovu uvědomil všechny ty škody a utrpení, které otec způsobil na všem a na všech, které znal. Přemýšlel, co se stane, když jej nechá naživu. Jaká je cena za soucit? Zdálo se, že je příliš obrovská a nebude ji platit jenom Thorgrin, ale každý koho kdy miloval a znal. Když se podíval kolem sebe, viděl desítky tisíc imperiálních vojáků, kteří napadli jeho domovinu. Teď tu stáli a zase byli připraveni se na jeho lidi vrhnout jako smečka vlků. A tento muž byl jejich velitel. Thor to své zemi dlužil. A Gwendolyn. A ze všech nejvíc sám sobě. Tento muž možná byl jeho pokrevním otcem, ale to bylo tak všechno. Jinak se k němu nikdy jako otec ani trochu nechoval. A sama společná krev přece nedělá z lidí rodinu.