Джордж Лукас: Hvězdné Války: Z Dobrodružství Luka Skywalkera

Všude kolem se lidé loučili – někteří vážně, jiní v žertu a všichni skrývali své skutečné city pod maskou profesionality. Luke se odvrátil, když jeden pilot vášnivě líbal svoji sestru nebo ženu, která mu dělala mechanika. Říkal si u kolika z nich má Imperium svůj dloužek.

Něco mu zarachotilo v přilbě. V zápětí pohnul pákou. Loď začala pojíždět vpřed, nejdřív pomalu, pak stále rychleji k zejícímu chřtánu budovy.

Leia Organa tiše seděla před velkou obrazovkou, na níž bylo vidět Yavin a jeho měsíce. Ke čtvrté oběžnici se zvolna blížil velký červený terč. Za jejími zády, s očima také upřenýma na obrazovku, stál Dodonna a několik dalších vysokých velitelů.

Poblíž čtvrtého měsíce se začaly objevovat drobné zelené skvrnky a spojovaly se do malých obláčků jako komáři. Dodonna jí položil ruku na rameno. Uklidňovalo ji to.

“Červený terč představuje císařskou bitevní stanici. Proniká stále hlouběji do yavinské soustavy.”

“Naše lodi jsou stále mimo dosah,” poznamenal kapitán, který stál za ním. Ve válcovité pozorovatelně, připevněné na vrcholku věže štíhlé jako rapír, stál osamělý muž. Hleděl do elektrotriedru, připevněného na podstavci. Byl to jediný viditelný představitel užasné techniky, uschované dole pod ním v zeleném očistci.

Z vrcholku nejvyšších stromů k němu doléhaly výkřiky, kňučení a primitivní skřeky. Z některých šel strach, z jiných už méně, ale nic neprozrazovalo tolik zadržované síly jako čtyři stříbřité kosmické lodi, které se objevily pozorovateli nad hlavou. V těsné formaci prohřměly vlhkým vzduchem a v několika vteřinách zmizely v dálce. Mezi stromy se ještě několik okamžiků tříštila ozvěna v marném pokusu dohnat motory, které ten zvuk vyvolaly.

Stíhači se řadili do útočných formacích v kombinovaných sestavách typů X a Y a začali se vzdalovat od měsíce. Vznášeli se nad rozsáhlým atmosferickým oceánem obřího Yavinu a letěli vstříc mechanickému zabíječi. Biggs s Lukem vyrovnávaly své stroje pod dohledem muže, který si stáhl před oči štít a nastavil svá poloautomatická, polomanuální mířidla. Zkontroloval stroje letící vedle něho.

“Modrá parto,” oslovil je komunikátorem, “hovoří Modrý velitel. Nastavte selektory a připravte se. Blížíme se k cíli, směr jedna celá tři…” Nad nimi visela světlá koule, která se podobala Yavinu, ale nedosahovala jeho jasu. Její kovová záře se zcela lišila od záře skutečných měsíců.

Myšlenky Modrého velitele se vracely nazpět po toku let, zatímco pozoroval, jak se obří bitevní stanice blíží k okraji Yavinu. Myslel na nespočetné případy nespravedlnosti, na nevinné, které odvedli na výslech a už nikdy o nich nikdo neslyšel, na celé to množství zla, spáchané čím dále více zkorumpovanější a lhostejnější císařskou vládou.

Všechny tyto hrůzy a utrpení byly soustředěny, znásobeny a zviditelněny jedinou nadutou ukázkou techniky, která se teď blížila.

“Je to tady, hoši,” řekl do mikrofonu. “Modrý dva, jsi moc daleko. Přibliž se, Wedgi.” Mladý pilot, kterého Luke potkal v konferenčním sále chrámu, pohlédl na obrazovku a pak na své přístroje. Něco tam zkusil nastavit a zamračil se.

“Sorry, šéfe. Automatika ujela o pár bodů. Musím jet na manuál.”

“Dobře, Modrý dva. Dej na sebe pozor. Všem lodím, nastavte počítače na útočný režim.” Lukem a Biggsem počínaje, přes Wedge a další členy útočného roje Modrých, všichni hlásili jeden po druhém: “Připraven!”

“Proveďte,” zavelel Modrý velitel, když i John D. a Piggy potvrdili pohotovost.

Dvojitá křídla Xplánů se rozdělila, podobná úzkým vrtulkám javoru. Každá stíhačka nyní měla čtyři křídla, na každém z nich výzbroj a motory, takže byla maximálně manévrovatelná a schopná palby. Nahoře ustavičně rostla císařská bitevní stanice. Už byly vidět podrobnosti na jejím povrchu.

Piloti pozorovali přístaviště, vysílací antény a další umělé hory a kaňony. Luke, který se k této zlověstné černé kouli blížil podruhé, prudčeji oddychoval. Podpůrné přístroje zaznamenaly změnu dýchání a přizpůsobily se. Něco začalo jeho lodí houpat, skoro jako kdyby byl zpátky ve svém skyhoperu a zápasil s nevyzpytatelnými větry na Tatooinu. Prožil několik nepříjemných okamžiků nejistoty, dokud k němu nedolehl uklidňující hlas Modrého velitele.

“Prolétáme jejich vnějšími ochrannými štíty. Držte se. Stabilizujte pohyblivé kontrolky a také zapněte deflektory, vepředu dvojnásobné.” Otřesy a houpání pokračovaly a zhoršovaly se. Luke nevěděl, jak se s tím vypořádat, a udělal to, co udělat měl: držel se řízení a poslouchal rozkazy. Pak turbulence zmizely a vrátil se smrtelně klidný mír vesmíru.

“A jsme uvnitř,” řekl Modrý velitel klidně. “Udržujte radiový klid, dokud se nedostaneme nahoru. Nejspíš nečekají velký útok.” Polovička velké stanice byla nyní ve stínu. Luke byl dost blízko na to, aby viděl jednotlivá světla na jejím povrchu. Kosmická loď, která má měsíční fáze… znovu musel obdivovat zneužitý důmysl a úsilí, vložené do této konstrukce. Tisíce světel rozesetých po jejích oblinách jí dávaly vzhled létajícího města. Lukovi druzi viděli stanici poprvé a někteří byli ještě více ohromeni.

“Podívejte, jak je ten krám veliký,” vydechl Wedge Antilla do svého mikrofonu.

“Přestaň žvanit, Modrý dva,” nařídil Modrý velitel. “Přejděte na útočnou rychlost.” Luke přepnul několik spínačů nad svou hlavou a začal nastavovat displej cílového počítače. Artoo Detoo se díval na blížící se stanici a myslí mu prolétaly nepřeložitelné elektronické myšlenky. Modrý velitel pátral, kde je na stanici umístěna jejich cílová oblast.

“Modrý velitel,” ohlásil se do vysílačky, “tady je Modrý velitel. Jsme na pozici, můžete se do toho rovnou pustit. Šachta je o něco dál na severu. Teď je tam dole trochu zaměstnáme.” Červený velitel byl fyzicky pravý opak velitele Lukova roje. Připomínal typ, pod jakým si lidé představují účetního – malý, hubený, nesmělá tvář. Uměním a odhodláním ale mohl snadno soupeřit se svým protějškem a dávným přítelem. “Startujeme na cílovou šachtu, Dutchi. Připrav se a převezmi to, kdyby se něco stalo.”

“Rozumím, Červený veliteli,” zněla odpověď toho druhého. “Překročíme teď jejich rovníkovou osu a pokusíme se přitáhnout hlavní část palby. Síla s tebou.” Z přibližujícího se roje se oddělily dvě skupiny stíhačů. Xplány se pustily rovnou dolů k mase stanice, zatímco Yplány slétaly severním směrem nad její povrch. Dole na stanici si nedbalá posádka teprve teď uvědomila, že na nedotknutelnou pevnost někdo podnikl organizovaný útok, a ozval se truchlivě kolísavý zvuk poplašných sirén.

Admirál Motti a jeho taktikové předpokládali, že povstalci soustředí svoji obranu na povrch svého měsíce. Proti útoku maličkých kapesních lodí byli naprosto nepřipraveni. Účinná technika císařské moci se ale chystala nahradit tento strategický omyl. Vojáci se řítili do svých obranných stanovišť. Ohromné motory připravovaly mohutné zbraně k palbě. Servomotory kvílely. Stanice bude brzy zahalena ničivou sítí. Energetické zbraně, elektrické výboje a výbušné náboje zničí každé přilétající povstalecké letadlo.

“Tady Modrý pět,” ohlásil se Luke do mikrofonu. Přídí své lodě podnikal radikální pokus, jak oklamat všechny elektronické předpovědi tam dole. Šedivý povrch stanice se už míhal v pruzích kolem jeho průzorů.