Джордж Лукас: Hvězdné Války: Z Dobrodružství Luka Skywalkera

“Stabilizujte zadní deflektory. Dávejte pozor na nepřátelské stíhačky.”

“Kápnuls na to, Popsi,” připustil Červený velitel uznale. Hleděl na displeje. “Tady jsou. Tři body na dva deset.” Mechanický hlas odříkával, jak daleko ještě mají k cíli, ale blízko to pořád ještě nebylo.

“Jsme tady jak na talíři,” poznamenal nervózně. “Musíme to odpískat,” řekl starý pán ostatním. “Nemůžeme se bránit a současně jít na cíl.” Staré reflexy v něm vzplály, když objevil na obrazovce tři stíhačky TIE, jak se k nim řítí téměř kolmo v přesné formaci.

“Tři, osm, jedna, nula, čtyři,” klidně oznámil Darth Vader a nastavil si mířidla. Hvězdy mu uháněly za záda. “Postarám se o ně sám. Kryjte mě.” Červený dva měl umřít první. Mladý pilot se nikdy nedozvěděl, co ho zasáhlo, nikdy nespatřil svého kata. I přes všechny zkušenosti Červeného velitele bezmála jala panika, když viděl svého druha mizet v plamenech.

“Jsme tady dole v pasti. Nemůžeme manévrovat – stěny jsou moc blízko. Musíme se nějak uvolnit. Musíme…”

“Držte se cíle,” přerušil ho starší. “Držte se cíle.” Popsova slova Červeného velitele posílila, ale stejně nemohl dělat nic jiného než ignorovat blížící se TIE. Vždyť jeho zbývající dva Yplány se stále ještě blížily cíli. Vysoko nahoře Darth Vader si dopřál chvilku radosti, když přestavoval zaměřovací počítač. Povstalecké letouny pokračovaly v přímém směru a nemohly uniknout. Znovu se Vader zkusmo dotkl prstem spouště. Cosi se dotklo přilby Červeného velitele. Palubní desku zaplavily plameny.

“Je zle,” zakřičel do mikrofonu. “Dostal jsem ji. Dostal jsem ji!” Druhý Yplán se změnil v kouli vypařeného kovu. Zbytky posledních úlomků se rozlétly příkopem. Tato druhá ztráta už byla na Červeného pět moc. Přitáhl k sobě řídící páku a jeho loď začala stoupat v mírné křivce z příkopu. Vedoucí letky císařských za ním vyrazil.

“Červený pět Modrému veliteli,” hlásil. “Jsme pod těžkou palbou. Odněkud se na nás vyhrnuly stíhačky. Nemohu vydržet–”

Přísný, tichý, nelítostný nepřítel se znovu dotkl smrtonosného tlačítka. První výboje udeřily právě ve chvíli, kdy se Pops dostal dost vysoko, aby mohl zahájit únikovou akci. Zahájil ji ale o pár vteřin pozdě. První energetický paprsek zasáhl jeho boční motor a zažehl uvnitř plyny. Motor se rozpadl a utrhl ovládací a stabilizační zařízení. Yplán zahájil dlouhý, ladný pád k povrchu stanice.

“Jsi v pořádku, Červený pět?” ozýval se z reproduktoru lodi znepokojený hlas.

“Tiree je pryč… Dutch je pryč,” vysvětloval Pops pomalu, unaveně. “Pustí se za tebou a v příkopě nemůžeš uhnout. Sorry… teď je to na tobě. Ahoj, Dave…” To byla poslední z těch mnoha zpráv, které veterán kdy podal. Modrý velitel si dal záležet, aby se mu hořkost neprojevila na hlase. Musel překonat smrt svého starého kamaráda.

“Modrá parto, hovoří Modrý velitel. Sraz je v bodě šest jedna. Hlaste všechna křídla.”

“Modrý deset Modrému veliteli. Rozumím.”

“Tady Modrý dva,” hlásil se Wedge. “Blížím se k tobě, Modrý veliteli.”

Luke čekal, až na něho přijde při hlášení řada, když vtom mu něco zapípalo na palubní desce. Podíval se nazpět. Elektronické varování se potvrdilo – zezadu k němu klouzal císařský stíhač.

“Tady Modrý pět,” ohlásil se. Zakýval lodí a pokusil se TIE setřást. “Mám tu problém. Přijdu hned.” Navedl loď na kolmý pád ke kovovému povrchu a pak ji ostře zvedl, aby se vyhnul výbuchu obranné palby z bunkrů tam dole. Pronásledovatele se mu však setřást nepodařilo.

“Vidím tě, Luku,” povzbudil ho Biggsův hlas. “Vydrž.” Luke se podíval nahoru, pod sebe a na strany, ale po kamarádovi nebylo ani stopy. A energetické výboje, jež jeho pronásledovatel vypaloval, se nepříjemně blížily.

“K čertu, Biggsi, kde jsi?” Něco se objevilo, ale ani ne na stranách nebo vzadu, nýbrž skoro přímo před ním. Svítilo to a pohybovalo se to neuvěřitelně rychle. Přímo nad ním to vystřelilo. Zcela zaskočený císařský stíhač si uvědomil, co se stalo až ve chvíli, kdy se mu letoun začal rozpadat. Luke zamířil k bodu setkání. Biggs přeletěl nad ním.

“Dobrý trik, Biggsi. Taky jsem ti to spolknul.”

“Začínám se do toho dostávat,” poznamenal jeho přítel. Prudce uhnul, aby se vyhnul palbě zespodu. Luke ho viděl přes rameno,jak provádí výkrut na znamení vítězství. “Jen mi ukaž, co mám sundat.”

Ukryt za lhostejnou masou Yavinu, Dodonna uzavřel poradu s několika svými hlavními pobočníky. Přistoupil k vysílačce pro dálkové spojení.

“Modrý veliteli, tady je Báze jedna. Před nástupem znovu prověřte zabezpečení útoku. Držte lidi v záloze pro krytí. Polovinu držte mimo akci pro další útok”

“Rozumím, Báze jedna.” zněla odpověď. “Modrý deset, Modrý dvanáct, ke mně.” Dvě lodi nabraly výšku a přidaly se k veliteli. Modrý velitel je zkontroloval. S uspokojením shledal, že jsou připraveni k útoku. Pak sestavil další skupinu pro případ, kdyby jeho vlastní selhala. “Modrý pět, hovoří Modrý velitel. Luku, vezmi si Modrého dva a tři. Zastavte palbu a čekejte, až vám dám pokyn.”

“Rozumím, Modrý veliteli,” ozval se Luke. Pokusil se zklidnit si srdce. “Síla s tebou. Biggsi, Wedgi, ke mně.” Tři stíhačky tvořily dohromady pevnou formaci vysoko nad linií palby, kterou si stále ještě vyměňovaly Zelený a Žlutý roj s císařskými protiletadlovci tam dole. Modrý velitel se začal přibližovat povrchu stanice a horizont se před ním rozhoupal.

“Modrý deset, Modrý dvanáct, držte se za mnou a až se ty stíhačky objeví, kryjte mě.” Všechny tři Xplány se spustily k povrchu, pozvedly se a pak zamířily do příkopu.

Druzi Modrého velitele se propadali dál a dál, až mu připadalo, že je v obrovské šedé prostoře sám. Uháněl ke vzdálenému cíli. Žádná palba ho tu nevítala. Uvědomil si, že se nervózně rozhlíží a znovu a znovu kontroluje tytéž přístroje.

“Tohle se mi nelíbí,” zabručel sám pro sebe. Také Modrý deset měl starosti.

“Už bys měl být blízko cíle.”

“Já vím. Jsou tu neuvěřitelné poruchy. Nejspíš mi nefungují přístroje. Jsem ve správném příkopu?” Najednou se ozvala obrana příkopu a intenzivní pruhy světla se k němu začaly blížit. Těsně cílená palba s útočníky otřásla. Na vzdáleném konci příkopu stála na kovovém břehu ohromná věž. Vyvrhovala ze sebe na blížící se lodě obrovitá množství energie.

“S tou věží nebude snadné pořízení,” prohlásil Modrý velitel temně. “Připravte se, a až vám řeknu, přibližte se ke mně.” Energetické blesky najednou ustaly a v příkopě opět zavládlo ticho a temno.

“Je to tady,” oznámil Modrý velitel. Snažil se nad sebou objevit místo, odkud určitě musel přijít útok. “Pořádně se dívejte po těch stíhačkách.”

“Na displejích blízkého i širšího prostoru nic není,” hlásil Modrý deset napjatě. “Je tu moc poruch. Modrý pět, vidíš tam od sebe něco?” Lukovu pozornost poutal povrch stanice.

“Ani známka – počkat!” Zachytil tři rychle se pohybující body. “Támhle jsou. Blíží se od tři pět.” Modrý deset se otočil a ohlédl se udaným směrem. Sluneční paprsky se zaleskly na stabilizačních plochách klesajících TIE.

“Vidím je.”

“Fajn, je to ten správný příkop,” zvolal Modrý velitel. Jeho vyhledávač cílů začal usilovně pípat. Nastavil zaměřovací přístroje a překlopil si mířidla před oči. “Jsem skoro na dostřel. Cíl… se blíží. Na pár vteřin je ke mně nepusťte. Zaměstnejte je.” Ale Darth Vader, který padal dolů k příkopu jako kámen, se také připravoval k palbě.