Джордж Лукас: Hvězdné Války: Z Dobrodružství Luka Skywalkera

“Držte formaci. Postarám se o ně sám.”

První padl Modrý dvanáct, oba motory zasažené. Slabá odchylka v kurzu a jeho loď udeřila do stěny příkopu. Modrý deset zpomaloval a přidával, opile se pohupoval, ale o mnoho víc nemohl ve stísněném prostoru kovových stěn dělat.

“Dlouho je nezdržím. Raději střílej, dokud můžeš, Modrý veliteli – blížíme se k tobě.” Velitel perutě s plným soustředěním koordinoval dva kruhy ve svých mířidlech. “Jsem skoro doma. Klidně, klidně…” Modrý deset se zoufale rozhlédl.

“Jsou hned za mnou!” Modrý velitel byl až překvapený svým klidem. Bylo to částečně díky zaměřovači, protože se mohl soustředit na malé abstraktní obrázky a zapomenout na cokoli jiného, uzavřít se před celým nepřátelským vesmírem.

“Už to bude, už to bude…” zašeptal. Pak se dva kruhy spojily, zbarvily se rudě a v přilbě se mu ozval táhlý bzukot. “Torpéda uvolnit, torpéda uvolnit!” V zápětí i Modrý deset uvolnil svoje rakety.

Oba stíhače ostře nabraly výšku a uvolnily prostor příkopu právě ve chvíli, kdy ho vyplnilo několik výbuchů.

“Zásah! Dokázali jsme to!” křičel Modrý deset hystericky. Odpověď modrého velitele byla ztěžklá zklamáním.

“Ne, ne dokázali. Nedostaly se dovnitř. Explodovaly na povrchu vedle šachty.” Zklamání je doslova zabilo, protože přestali dávat pozor na prostor kolem sebe. Tři pronásledující císařské stíhačky se vynořily z uhasínající záře torpédových výbuchů. Modrý deset padl za oběť přesnosti Vaderovy palby. Pak Temný pán poněkud změnil kurs a vydal se za velitelem roje.

“O toho posledního se postarám,” oznámil chladně. “Vy dva se vraťte.” Luke se snažil rozeznat útočnou skupinu dole v zářících plynech, když v tom mu zazněl v reproduktoru hlas Modrého velitele.

“Modrý pět, tady je Modrý velitel. Nástup na pozici, Luke. Zahaj útok – leť nízko a čekej dokud se nedostaneš přímo na cíl. Nebude to snadné.”

“Jsi v pořádku?”

“Mám je nad sebou – ale setřesu je.”

“Modrý pět všem modrým,” nařídil Luke, “jdeme!” Tři lodi se naklonily a propadly se na sektor příkopu. Nicméně Vaderovi se podařilo zasáhnout kořist. Jedním drobným výbojem vyvolal malé, nicméně intenzivní exploze v jednom z motorů.

Jednotka Artoo se plazila dozadu k poškozenému křídlu a snažila se opravit poškozený díl.

“Artoo, vypni hlavní přívod k motoru číslo jedna,” nařídil Modrý velitel klidně. Odevzdaně pohlížel na přístroje, které ukazovaly nemožné věci. “Drž se dobře, může to jít ztěžka.” Luke viděl, že Modrý velitel je v nesnázích.

“Jsme přímo nad tebou, Modrý veliteli,” oznamoval. “Otoč na nula pět a budeme tě krýt.”

“Ztratil jsem pravý horní motor,” zněla odpověď.

“Půjdeme si pro tebe.”

“Zákaz. Zákaz. Zůstaňte tam a připravte se na útok.”

“Určitě jsi v pořádku?”

“Myslím, že ano… během minuty se připravte.” Ve skutečnosti to trvalo méně než minutu a Xplán Modrého velitele se zavrtal do povrchu stanice. Luke se díval, jak se pod ním rozplývá exploze. Nemusel se ptát, co ji způsobilo. Poprvé si v plné míře uvědomoval beznadějnost situace.

“Ztratili jsme Modrého velitele,” šeptal nepřítomně. Ani mu nezáleželo na tom, zda mikrofon přejímá toto chmurné oznámení. Na Yavinu čtyři Leia Organa vstala ze židle a nervózně přecházela po místnosti.

Obvykle perfektní nehty měla zubaté a nerovné od nervózního okusování. Jedině na nich bylo vidět, jak je na tom fyzicky špatně. Její pocity lépe vyjadřoval znepokojený výraz obličeje. Poté, co byla oznámena smrt Modrého velitele, znepokojení a starosti naplňovaly celou štábní místnost.

“Mohou pokračovat?” zeptala se konečně Dodonny. Generál odpověděl s vlídnou odhodlaností:

“Musí.”

“Máme ale takové ztráty. Jak se mohou přeskupit bez modrého a červeného velitele?” Dodonna chtěl odpovědět, ale zadržel slova, protože se v reproduktorech ozvalo něco důležitějšího.

“Pojď blíž, Wedgi,” říkal tisíce kilometrů vzdálený Luke. “Biggsi, kde jsi?”

“Rovnou za tebou.” V zápětí odpověděl Wedge:

“Ou kej, šéfe, jsme na pozici.” Dodonna pohlédl na Leiu. Vypadal starostlivě. Vysoko nad povrchem stanice se seskupily tři Xplány. Luke studoval přístroje. Zuřil nad kontrolkou, která nefungovala. V uších mu zazněl jakýsi hlas. Byl zároveň mladý i starý – hlas, jemuž intenzivně naslouchal na poušti na Tatoinu a jednou také v nitru stanice.

“Důvěřuj svým pocitům, Luku.” To bylo vše, co mu říkal hlas, tolik podobný hlasu Kenobiho. Luke si zaklepal na přilbu. Nebyl si jistý, zda něco slyšel, nebo ne. Na zkoumání ale nezbýval čas. Před ním se skláněl ocelový horizont stanice.

“Wedgi, Biggsi, jdeme na to,” řekl svým průvodcům. “Jdeme na to plnou rychlostí. Nemá smysl nejdřív hledat příkop a pak zrychlovat. Možná že tak necháme stíhačky daleko za sebou.”

“Zůstaneme tak daleko za tebou, abychom tě mohli krýt,” prohlásil Biggs. “Dokážeš se v té rychlosti včas zvednout?”

“Co blázníš?” usmál se Luke klukovsky. “Bude to stejné jako doma v Žebrákově kaňonu.” Zahájil sestup k povrchu.

“Jdu s tebou, šéfe,” poznamenal Wedge. Poprvé zdůraznil titul. Tři štíhlé stihačky napadly nejvyšší rychlostí zářivý povrch a zrychlovaly do poslední chvíle. Luke proklouzl tak těsně kolem trupu stanice, že jedním křídlem zavadil o vyčnívající anténu. Dokola se rozlétly úlomky kovu. Vzápětí je obklopil ohňostroj energetických výbojů a explozivních střel. Čím hlouběji se propadali do příkopu, tím byl hustší.

“Něčím jsme je museli naštvat,” uchechtl se Biggs. Dělal, jako by ta smrtelná ukázka energie byla pouhé divadélko k jejich zábavě.

“To je prima,” komentoval Luke, překvapený jasným výhledem. “Všechno je dobře vidět.” Wedge prostudoval své displeje a nebyl si tak jistý.

“Na obrazovce vidím věž, ale nemohu rozeznat šachtu. Musí být strašně malá. Určitě ji počítač dokáže zaměřit?”

“Měl by,” zašeptal Biggs. Luke nenavrhl řešení – měl moc práce, aby udržel kurs v turbolencích, způsobených vybuchujícími výboji.

Pak, jako na povel, obranná palba ustala. Podíval se kolem sebe, ale neviděl žádnou známku, že by přilétaly očekávané TIE. Stáhl ruku aby nastavil mířidla, a pak na chvilku zaváhal. Nakonec ho ale nastavil před oči.

“Dávejte pozor,” nařídil svým druhům. “Co s tou věží?” ptal se Wedge starostlivě.

“Starej se o stíhačky,” odsekl Luke. “Já se postarám o věž.” Letěli dál. Každou vteřinu se přibližovali cíli. Wedge se díval vzhůru a jeho pohled náhle zmrzl.

“Támhle jsou – nula, tři.” Vader právě nastavoval mířidla, když jeden z jeho průvodců porušil ticho útoku.

“Přibližují se příliš rychle – nikdy se nedostanou včas ven.”

“Sledujte je,” velel Vader. “V té rychlosti nemohou zamířit,” tvrdil jeho druhý průvodce s jistotou. Vader studoval displeje a shledal, že hlášení obou pilotů potvrzují. “Než se dostanou k věži, budou muset zpomalit.” Luke pozoroval, co bylo vidět v mířidlech.

“Skoro jsme doma.” Uplynuly vteřiny a oba malé kruhy se spojily. Prst se mu sevřel kolem spouště. “Torpéda uvolněna. Nahoru! Nahoru!”

Dva silné výbuchy otřásly příkopem. Neškodně zasáhly jednu stranu malého otvoru. Tři TIE stíhačky se vyhnuly rozplývající se kouli ohně a blížily se ustupujícím povstalcům.