Aaron Rosenberg - Příliv Temnoty

Proudmoorova loď se ocitla na druhé straně orkské formace a musela se otočit, aby je mohla znovu napadnout.

Všechno šlo tak, jak admirál naplánoval. Orkové nebyli námořníci a o plavbě nebo námořním boji toho moc nevěděli. Tváří v tvář byli nebezpeční, a kdyby se dokázali dostat na palubu, lidští námořníci by se rázem ocitli v ohrožení. Proto Proudmoore přikázal kapitánům, aby se od orkských plavidel drželi dál. Několik lodí se nyní plavilo za ním, proplulo orkskou flotilou, zatímco druhá skupina zůstala u Crestfallu a ostřelovala veslice z dálky. Třetí skupina se postavila do cesty těm lodím, kterým se podařilo proplout. Čtvrtá skupina připlula z jihu a tak uzavřela obklíčení. Orkům hrozilo, že na ně půjde palba ze všech stran. Už přišli o tři lodě, zatímco Proudmoore ani o jednu. Mírně se usmál. Zanedlouho bude moře zbaveno orků nadobro.

V té chvíli k němu dolehlo volání hlídky ve strážním koši. „Admirále! Něco se k nám blíží a letí to vzduchem!“ Proudmoore se podíval na námořníka a viděl, že zbledl, celý se chvěje a hledí k severu. Podíval se dalekohledem a uviděl, co to zapříčinilo. Z mraků se vynořily jakési tmavé skvrnky. Byly příliš daleko, než aby se dalo rozpoznat, co to vlastně je, ale bylo jich několik a pohybovaly se rychle. Neměl ponětí o tom, že má Horda letce, ale něco mu říkalo, že tuhle bitvu ještě zdaleka nevyhrál.

Derek Proudmoore vzhlédl k námořníkovi v lanoví. „Co to bylo?“ zeptal se, ale muž se jen třásl a nebyl schopen slova. Derek vzal nejbližší lano a zhoupl se k hlavnímu stěžni. Tam zachytil další lano a vyšplhal se na hlavní ráhno, po kterém došel do strážního koše.

„Gerarde?“ zeptal se, když pohlédl na schouleného námořníka. „Jsi v pořádku?“

Gerard se k němu otočil se slzami v očích a jenom zavrtěl hlavou a zavzlykal.

„Co se děje?“ přehoupl se přes okraj a vstoupil do strážního koše, kde přidřepl k námořníkovi. Gerarda znal už roky a věřil mu. Podle toho, jak vypadal, nebyl zraněný ani nemocný. Byl prostě vyděšený tak, že nedokázal mluvit. Pomyšlení, že to je odvážný námořník a veterán mnoha bitev, Dereka děsilo.

„Viděl jsi něco?“ zeptal se jemně. Gerard přikývl a křečovitě zavřel oči, jako by tím chtěl odstranit vzpomínku na to, co viděl. „Kde?“ Námořník pohodil hlavou a ukázal třesoucí se rukou k severu.

„Odpočiň si,“ řekl měkce Derek. Vstal a otočil se udaným směrem, aby zjistil, co námořníka vyděsilo. Z toho pohledu se mu podlomila kolena.

Z nebe přímo před ním se snášel drak, obrovské tělo pokryté krvavě rudými šupinami v brzkém ranním slunci. Poté se objevilo několik dalších, asi tucet obřích tvorů a vzduch se chvěl pod údery blanitých křídel. Mířili přímo k flotile.

Derek mohl jen stěží zahlédnout palčivou bolest ve zlatých očích draka, který letěl v čele, a už vůbec si nevšiml jezdce zelené pleti na jeho hřbetu. Byl příliš zabrán do úvahy, jak tyto bytosti ovlivní průběh bitvy. Každý z draků byl skoro tak velký jako válečná fregata, ale mnohem rychlejší, obratnější, a hlavně – pohyboval se vzduchem. Obrovské pařáty jistě dovedou roztrhat loď, jako kdyby byla z papíru. Musel o tom uvědomit flotilu, musel varovat otce.

Když se otočil, aby zavolal z koše dolů, všiml si, že čelní drak už je velmi blízko, tak blízko, že spatřil i zlostný škleb orkského jezdce. Drak otevřel tlamu a Derekovu zraku se naskytl pohled na dlouhý rozeklaný jazyk obklopený řadou ostrých zubů. Každý zub byl velký asi jako dospělý člověk. Pak už jen viděl, jak se z hloubi dračího hrdla valí ven ohnivá záře, jak se plameny šíří jeho směrem, a najednou všechno vzplanulo. Oheň ho pohltil dřív, než mohl začít křičet.

Jediným náletem draků bylo zničeno všech šest lodí ve třetí skupině. Nikdo z posádky nepřežil. Jezdci pak obrátili zvířata a vyrazili k první skupině, která stála v cestě orkským lodím.

„Zatraceně! K čertu s nimi!“ Admirál Proudmoore sevřel zábradlí tak silně, že nevěděl, jestli si o ně zlámal prsty, nebo jestli ho drtí na třísky. Sledoval vrak fregaty ve třetí skupině, jak se potápí a mizí pod hladinou. Bylo mu jasné, že to Derek ani nikdo jiný nemohli přežít.

Teď však nebyl čas truchlit nad mrtvým synem, k tomu se dostane později, pokud přežije. Odhrnul všechny lítostivé myšlenky stranou a soustředil se jen na taktické důsledky. Orkům se opět otevřela cesta na sever, takže budou moci nerušeně plout dále, zatímco draci vyplení jeho flotilu a donutí ho stáhnout se. Pokud se to stane, orkové přistanou nejspíš opět u Hillsbradu nebo v Southshore, spojí se se zbytkem Hordy, a to bude znamenat, že Proudmoore selhal.

To bylo nepřijatelné.

„Pohněte kostrou!“ zavolal na kormidelníka. „Polovina lodí popluje na sever a zastoupí jim cestu! My zůstaneme tady a budeme pokračovat v útoku!“

Námořník přikývl. „A-ale d-draci,“ zakoktal, když otáčel kormidlem.

„Je to nepřítel jako každý jiný,“ odvětil ostře Proudmoore. „Prostě na ně zaútočíme jako na nepřátelské lodě.“

Muži z posádky poslechli a začali plnit rozkazy. Svinuli plachty, zatímco se loď otáčela. Kanonýři naládovali děla k další salvě, ale tentokrát je obrátili vzhůru a podložili různými trámy a deskami. Námořníci si připravili nové výbušné soudky a nabili samostříly. Jakmile se poblíž objevil drak, Proudmoore vytasil vysoko nad hlavu meč a sekl jím prudce dolů.

„Pal!“

Byl to udatný čin, ale bez valného účinku. Drak se vyhnul všem dělovým koulím, které popadaly daleko do moře. Odmrštil vržené soudky s prachem a zápalných šipek si vůbec nevšímal, neškodně se odrážely od rudých šupin. Ovšem zběsilost celého útoku draka přiměla, aby se stáhl, což poskytlo Proudmoorovi čas, aby vymyslel jiný způsob.

Naštěstí se ukázalo, že nic vymýšlet nemusí.

Jak tak uvažoval nad možností využití provazů a řetězů, jimiž by bylo možno draky spoutat nebo aspoň podrazit, na nebi se objevilo několik dalších létajících tvorů. Byli mnohem menší než draci, asi dvakrát větší než člověk, s dlouhými opeřenými křídly, chlupatými ocasy a orlími zobáky. Na hřbetech zvířat seděli jezdci, zjevem připomínající malé lidi oděné v podivném brnění zdobeném peřím, paže pokryté tetováním a v rukou třímali obrovská kladiva.

„Wildhammerští do útoku!“ Kurdran Wildhammer se vztyčil a vymrštil kladivo přímo do hrudi nejbližšího dračího jezdce. Překvapený ork neměl čas zareagovat, upustil zbraň i otěže, s polámanými žebry vypadl ze sedla a zmizel dole ve vlnách. Drak překvapeně zařval tak, že to přehlušilo i hromovou ránu, kterou vydalo kladivo, ale náhle zvuk přešel v bolestné vřeštění, jak Sky’ree zaťala drápy do drakova boku, pronikla šupinami a z rány vytryskla černá krev. Iomhar, který byl poblíž se svým gryfem, urazil drakovi několik drápů a vyťal velký kus blány z levého křídla, takže se drak v letu nebezpečně naklonil. To už se u něj ocitnul i Farand a zasáhl ho kladivem přímo do hlavy. Zvířeti se zatmělo před očima a bezvládně sletělo do moře, které se mohutným nárazem na hladinu divoce rozvlnilo. Drak už se nevynořil.

Kurdran přelétl k největší lodi. „Přišli jsme vám pomoct!“ zavolal na štíhlého muže stojícího na můstku. Ten přikývl a zasalutoval mu mečem. „Postarejte se o lodě, my jdem na ty potvory!“