Elaine Cunningham - Spletité sítě

Ascarle bylo město nevšední krásy a prastarých divů. Na Shakti však nezapůsobilo. Když právě nejednala s illithidí regentkou, trávila mnoho hodin přecházením po mramorem obložených chodbách a hledala místa, která by pro její citlivé drowí oči nebyla až příliš jasná. Netrpělivě vyčkávala, jak se vyvinou složité plány jiných, a přemýšlela, jak by je co nejlépe využila k vlastnímu prospěchu. Když šlo jen o ni samotnou, byla schopnou organizátorkou, ovšem chyběla jí praxe v případech, kdy bylo třeba zapracovat i cíle jejích nových spojenců.

V tuhle chvíli byla ve společnosti tamního druhého „hosta“. Po muži, jenž v klidu jedl při světle jediné svíčky potravu skládající se z nějakých převařených ryb, vrhala přes stůl zuřivé pohledy. S pocitem pýchy si všimla, že jeho nová ruka funguje dobře. Vlastně to celé byla příjemná změna – výběr otroka do role dárce i bolestivý rituál, jenž k ní člověka připoutal takovým způsobem, že by to nedokázal pochopit. Ani to však nestačilo k překonání nudy a rozptýlení starostí, jež kněžku zaměstnávaly.

„Jak dlouho ještě musím na svou kořist čekat?“ zavrčela na Rethnora. „Proč to zdržování?“

Cernovousý muž si ji na okamžik změřil a pak vstal od stolu. „Pojď,“ řekl prostě a vykročil z jídelny.

Shakti zasyčela kletbu, ale následovala jej. Muž ji vedl bludištěm chodeb až do nejpodivnější místnosti, jakou kdy drowí elfka spatřila. Jako první z mnoha pocitů se dostavilo podráždění. Na její oči zaútočilo až příliš jasné zelené světlo, příliš prosycené energií, než aby nebylo magického původu. Vzduch byl vlhký a těžký, nasáklý pachem soli a rostoucími věcmi. To Shakti zaujalo. Však bylo zemědělství jejím zvoleným oborem.

Kněžka vstoupila do podivné síně. Celá rozlehlá místnost byla z průhledného křišťálu a zaplněná řadami úzkých kádí. Shakti zvědavě přistoupila blíž a nahlédla do nejbližší z nich. Byla plná slaně vonící vody, ve které byly podivné rostliny.

Rethnor sáhl dovnitř, kousek jí odtrhl a zatočil pevnou spirálu na konci dlouhého stonku. „Tohle je kelpie,“ oznámil jí. „Vzácný druh mořské řasy. Tady je pěstují a odváží na Ruathym, kde se dávají do vod kolem ostrova.“

„A co já s tím?“ chtěla vědět Shakti.

Seveřan pokynul opodál stojícímu otrokovi, světlovlasému muži téměř jeho výšky i šířky, a přikázal mu, aby šel k velké kádi u vzdálenější stěny místnosti. Otrok hrůzou rozšířil oči, ale uposlechl.

„Pozorně se dívej,“ poradil Rethnor drowí kněžce. „Tohle by tě mělo pobavit.“

Před kněžčinýma zvědavýma očima se z kádě samy od sebe vynořily tenké šlahouny a začaly se ve vlhkém vzduchu kroutit a splétat. Rychle nabraly podobu ženy v zelených šatech. Nebyla to nijak skvělá iluze, Shakti ji díky vrozené odolnosti vůči magii dokázala okamžitě prohlédnout, ovšem otrok upíral na postavu pohled plný zaujatého obdivu a vypadal při tom jako směšná parodie na vtělení té nejhlubší touhy.

„Okouzlení,“ zamumlala Shakti a sledovala, jak kelpie láká muže do svého objetí. Ochotněji uposlechl a oba dopadli do vody v kádi. Nenásledoval žádný zápas ani známka života, jen proud bublin, který však brzy ustal. Hladina se zklidnila a již taková zůstala. Muž se utopil – rychle, tiše a spokojený se svým osudem.

„Kelpie,“ zopakoval Rethnor. „Ty už dokázaly zahubit mnoho ruathymských válečníků a námořníků. A to je jen jedna ze zbraní použitá proti našim nepřátelům. Časem zeslábnou a pak zaútočíme.“

„Velmi působivé,“ ušklíbla se. „Ukázal jsi mi, že lidští muži jsou hlupáci, což jsem ale už dávno věděla. Chci svoji Liriel hned!“

Stejně jako já, ozval se přímo v kněžčině mysli chladný ženský hlas. Shakti i Rethnor se otočili k plachtícímu illithidovi v šeptajícím rouchu z levandulového hedvábí.

Dobytí Ruathymu je důležité. Na tom se shodneme všichni, pokračovala Vestress. Společnost krakena by z další západní základny mohla mnohé vytěžit, a tak si přejeme odměnit Rethnorovy snahy. Luskán je důležitý obchodní partner a ukázal ses být cenným agentem. Uvědom si však, Nejvyšší kapitáne, že jsme z tvojí zdlouhavé taktiky netrpěliví. Pirátská loď ti unikla. Měl by ses modlit, aby tě její kapitán nepoznal a touhle dobou již nerozšiřoval zprávy o luskanské zrádnosti. Dobývání je vždy mnohem těžší, když je nepřítel předem varován. Dál příliš neotálej, abychom neztratili vše, čeho jsme až dosud dokázali dosáhnout.

Muž se zamračil. „Tak proč potom nezaútočíte hned?“ chtěl vědět. „Viděl jsem vaše síly – stovka mořských zlobrů, dvakrát tolik lidských a elfských otroků, chrliče i podivná vodní stvoření z jiných světů. Pošlete je portálem a nechte je ještě dnes ostrov zpustošit!“

Neodvažuj se mi rozkazovat, poradila mu Vestress ledově chladným mentálním hlasem. Přines mi drowí kouzelnici, a to brzy, jinak navždy přijdeš o veškeré zdroje Ascarle i Společnosti krakena!

S královskou vznešeností se obrátila a odplula z komnaty. Jak ji Shakti sledovala, sevřely se její tmavé prsty kolem obsidiánového přívěsku s vyrytou maskou, visícího jí kolem krku.

„Je to přesně tak, jak jsem si myslela,“ pronesla hluboce znepokojeným hlasem. „Ona potřebuje Liriel Baenre a její kněžská kouzla, aby portál otevřela. A bude je mít, lhostejno jestli v tu dobu bude Liriel živá či mrtvá.“

Rethnor stiskl rty v tvrdém úsměvu. „Vždycky jsem si říkal, že jediný dobrý kouzelník je mrtvý kouzelník, ale tentokrát mi nedochází, jak by její smrt mohla Vestress posloužit.“

Drowí kněžka na něj upřela temný pohled karmínových očí. „Ona dokáže číst tvoje myšlenky a já s pomocí svého boha zase ty její. Vestress bude mít Liriel bez ohledu na to, jestli ji přivedeš ty nebo někdo jiný. Není jen jeden způsob, jak by mohla získat znalosti o jejích kouzlech. A jestli Liriel zemře, tak ztratím svoji kořist.“

„A co já s tím?“ odvětil Rethnor výsměšně a vrátil tak Shakti její nedávná slova.

Kněžka přimhouřila oči.

Rethnorovou novou rukou proběhla vlna bolesti a všech pět prstů ztuhlo. Zděšeně sledoval, jak se přesunuly k jílci nože za jeho opaskem. O své vlastní vůli a proti té jeho se mu zrádná ruka s nožem začala zvedat k hrdlu. Rethnor napjal svaly v levé paži a pomohl si i silnou pravou rukou – vše marně. Ruka, jež se stala jeho stejně neoddělitelnou součástí jako vysoké cíle, které si vytyčil, jej nyní zcela zradila. Pocítil zamrazení čepele na hrdle a teplou krev stékající po kůži, jak mu nůž zlehka přejížděl po krku.

„Já o svoji kořist nepřijdu,“ pronesla Shakti měkce, zatímco jí v očích plálo zlomyslné uspokojení. „Dělej, co chceš, ale Liriel mi přivedeš živou!“

S těmi slovy se drowí kněžka otočila a vykročila z pěstírny kelpií ven.

Rethnorova paže bezvládně poklesla a nůž zazvonil o zem. Protáhl si prsty, ohnul paži a promnul úctyhodné svaly, vděčný, že jsou opět plně pod jeho kontrolou.

Prozatím.

Xzorsh byl na rozpacích. Mladému elfskému hraničáři se přes Spojení – složitý řetězec informací přenášený inteligentními mořskými tvory i na největší vzdálenosti – dostalo velice znepokojivých zpráv. Hrolfova loď byla u pobřeží Gunderlunu napadena dalším mořským tvorem, tentokrát vodním elementálem. Za ty roky, během nichž hlídal ve vodách, spatřil mnoho podivných věcí, ovšem záhadné události posledních dní se všemu zcela vymykaly.