Terry Pratchett - Zajímavé časy

Zvláště viditelné to bylo na jezírku pod falešnými gumovníky, z nějž se kouřilo.

Z oblaků páry se vynořila postava, která si bezmyšlenkovitě obírala spálenou kůži z brady.

Mrakoplaš počkal, až se jeho osobní svět přestal otáčet, a soustředil se na čtyři muže, kteří ho pozorovali.

Byli černí, tváře měli pomalovány bílými linkami a spirálami a všichni dohromady neměli víc než půl čtverečního metru oblečení.

Byly tři důvody, proč Mrakoplaš nemohl být rasistou. V životě už tolikrát skončil na těch nejpodivnějších místech, že neměl čas vytvořit si podobný způsob myšlení. Kromě toho, kdyby o tom nějak důkladně přemýšlel, ty nejhorší věci mu provedli úplně bledí lidé s bohatou garderobou. To byly první dva důvody.

Třetí spočíval v tom, že oni čtyři muži, kteří se právě zvedali ze dřepu, měli oštěpy, jejichž špičky mířily na Mrakoplaše. Je třeba říci, že v pohledu na čtyři lesklé hroty mířící přímo na vaše hrdlo je něco, co vyvolává nekonečný respekt a mačká vám na jazyk slovo „pane“.

Jeden z mužů pokrčil rameny a sklonil oštěp.

„Dobrý den, muži,“ řekl.

To znamenalo, že zbyly jen tři oštěpy, což bylo jisté vylepšení.

„Ehm. Tohle není Neviditelná univerzita, že, pane?“ řekl Mrakoplaš.

To už na něj přestaly ukazovat i ostatní oštěpy. Muži se začali usmívat. Měli neuvěřitelně bílé zuby.

„Klač? Jakazačistán? Mně to připadá jako Jakazačistán,“ opakoval Mrakoplaš a v hlase se mu chvěla naděje.

„Ty chlapy já neznám, chlape,“ řekl jeden z mužů.

Ostatní tři se shlukli kolem.

„Jak my mu budeme dávat jméno?“

„On Klokan Chlap. Žádná starost. Jedna minuta on klokan, druhá on chlap. Staří chlapi říkají, že taková věc se stává pořád, když ty máš sen.“

„Doufám, že bude vypadat líp za pár času.“

„Jo.“

„Je jedna cesta, my zkusit.“

Muž, který byl očividně náčelníkem malé skupinky, přistoupil k Mrakoplašovi s tím jistým úsměvem, jaké si schováváme pro blázny a lidi mířící na nás puškou, a natáhl k němu ruku s holí.

Hůl byla plochá a uprostřed ohnutá. Někdo strávil dlouhý čas tím, aby hůl ozdobil překrásným vzorem složeným z malých teček. Mrakoplaše příliš nepřekvapilo, když mezi použitými ozdobami našel i motýla.

Lovci Mrakoplaše vyčkávavě pozorovali.

„Ehm,“ řekl. „Ano.“

Byla to očividně nějaká zkouška. Dali mu tenhle zahnutý kus dřeva. Musí s ním něco udělat. Je to určitě něco hrozně důležitého. On by…

Oh, ne. Musí něco říci nebo udělat, že, a oni pak řeknou ano, v pořádku, ty jsi velkej chlap, nebo tak něco, odvlečou ho zpět, a to bude začátek dalšího dobrodružství neboli dalšího údobí hrůzy a nepříjemností. Život byl plný podobných triků.

Dobrá, ale tentokrát to Mrakoplaš nedovolí.

„Chci domů,“ oznámil. „Chci se vrátit na Neviditelnou univerzitu, kde je hezky a ticho,“ řekl důrazným hlasem. „Nevím ani, kam jsem se to dostal! A je mi jedno, co se mnou uděláte, jasný? Odmítám se zúčastnit jakýhokoliv dobrodružství, nezačnu znovu zachraňovat svět a nepřinutíte mě k tomu ani těma vašima tajemnejma kusama dřeva.“

Uchopil tyč a odhodil ji veškerou silou, kterou v sobě našel.

Dívali se na něj, když si založil ruce na hrudi.

„Já už nehraju,“ upozorňoval je. „Tady končím.“

Pořád ještě se mlčky dívali. A pomalu se začali usmívat na něco za jeho zády.

Cítil se velmi dotčen.

„Rozumíte? Posloucháte mě vůbec?“ zamračil se. „To bylo naposled, kdy se vesmír pokusil o jeden z těch svejch triků, kterejma by chtěl doběhnout Mrakopla-“

Terry Pratchett

ZAJÍMAVÉ ČASY

Z anglického originálu Interesting Times, vydaného nakladatelstvím Victor Gollancz Ltd. v Londýně v roce 1994, přeložil Jan Kantůrek.

Technický redaktor: Tomáš Kropáček.

Odpovědná redaktorka: Naďa Svobodová.

Vydalo nakladatelství TALPRESS, spol. s r. o., Příčná 8,110 00 Praha l, jako svou 245. publikaci.

Sazba: SF SOFT.

Lito obálky: Jams.

Vytiskla tiskárna FINIDR g, spol. s r. o., Český Těšín.

První vydání, Praha 1998.

Pozn. autora: V tomhle mají lidé tak trošku zmatek, stejně jako ve věci zázraků. Když je někdo zachráněn před jistou smrtí podivnou a šťastnou souhrou okolností, říká se, že to byl zázrak. Ale v tom případě, když je někdo podivnou shodou nešťastných okolností zabit — olej rozlitý právě tam, svodidlo proražené právě onde —, musí to být také zázrak. To, že to není příjemné, ještě neznamená, že to není zázračné.

Pozn. překl.: Původně jsem si myslel, že je to vzorek podobný rozkrojenému biskupskému chlebíčku, ale ouha, není to tak. Jakýsi Benoit Mandelbrot prý někdy kolem roku 1980 vytvořil sadu zvláštních obrazů, které jsou (prý) vlastně jakýmsi matematickým druhem kresby, kde jsou prolínající se barvy přerušovány hejny černých skvrn srdčitého tvaru. Vyskytují se (údajně) v šetřících programech monitorů nebo ve formě plakátů a jen velmi obtížně se popisují, přesněji řečeno, popisují se prý velmi snadno, ale ne tak, aby tomu popisu rozuměl normální člověk.

Pozn. autora: I když má obvykle v průměru jen patnáct centimetrů.

Pozn. autora: Lidé často přemýšlejí o tom, jak to vlastně funguje, protože pozemský slon by těžko snesl delší čas na hřbetě něco, co by se mu tam otáčelo, aniž by utrpěl těžké odřeniny vzniklé třením. Ale to byste se právě tak mohli ptát, proč neskřípe zemská osa, jaký zvuk vydává žlutá barva a kde lidé berou lásku, když „na horách neroste a na poli ju nesejů“.

Pozn. autora: Což je skoro totéž jako Mlhavá logika, i když přece jen ne tak docela.

Pozn. autora: Všechny virtuální přednášky se konají u učebně DMS20. Tato místnost není vyznačena na žádném plánu univerzity a je také podle vyjádření většiny zúčastněných nekonečně velká.

Pozn. autora: Tento způsob převzali téměř všichni ředitelé, vedoucí a několik významných bohů.

Pozn. autora: Jako například „Au!“ a „Pomoc!“, „Naval hned zpátky mý prachy, ty grázle!“ nebo, „Tomu ty říkáš pečený kaštany? To jsou u mě zuhelnatělý zbytky, abys věděl!“.

Pozn. překl.: Četli jste Alenku v říši divů? Pokud ne, teď je na to ten správný čas. Tu moji překládali Anna a Aloys Skoumalovi.

Pozn. překl.: Často padala i slova jako „sviňák, kterého by si nikdo neměl pustit za záda, ale to jsem neřekl“.

Pozn. autora: Zřízenci NU. Jsou proslulí v celém ústavu tvrdostí lebek, neústupností tváří v tvář sebelogičtějším důvodům a hluboce zakořeněným přesvědčením, že bez nich by se celá univerzita jednoduše rozpadla.

Pozn. autora: S výjimkou rekordních záplav je nesmírně obtížné uplout po Ankhu byť i krátkou vzdálenost, a univerzitní mužstva proto soutěží v běhu po hladině řeky. To je celkem bezpečné, pokud nezůstanou příliš dlouho stát na jednom místě. Kromě toho při tom ovšem dokonale zničí podrážky svých bot.