Terry Pratchett - Velký boj

„Co když se nikdy nevrátí?“ vzlykala a utírala si oči.

„To se ví, že se vrátí,“ ubezpečoval ji Dorcas. „Co by se mu koneckonců mohlo stát?“

„Něco ho mohlo sežrat nebo přejet nebo zašlápnout nebo ho odfoukl vítr nebo spadl do nějaké díry nebo se chytil do pastí,“ vypočítávala Grimma.

„É, to ano,“ souhlasil Dorcas. „Myslel jsem kromě toho všeho.“

„Ale já se dám dohromady,“ řekla Grimma a vysunula bradičku. „Až se doopravdy vrátí, nebude moct říct: ‚No, jak vidím, je tu všechno vzhůru nohama, co jsem byl pryč‘.“

„Tak to má být,“ oddechl si Dorcas. „To je odvaha. Jen se pořád něčím zaobírat, to já říkám pořád. Jak se jmenuje ta kniha?“

„To je Pokladnice mudrosloví ,“ řekla Grimma.

„Je tam něco užitečného?“

„No,“ řekla Grimma chladně, „přijde na to.“

„A co znamená mudrosloví?“

„To nevím jistě. Něco z toho nedává smysl. Víš, že lidé věří, že svět stvořila nějaká veliká bytost?“

„Ale jdi.“

„Trvalo to týden.“

„To jí ale musel někdo pomáhat,“ řekl Dorcas. „Víš. S těžkými věcmi.“ Dorcas pomyslel na Jekuba. Za týden toho můžete udělat spoustu, s Jekubovou pomocí.

„Ne. Zjevně na to byla úplně sama.“

„Hmm.“ Dorcas to zvažoval. Některé části světa jsou rozhodně těžké a věci jako tráva vypadají docela jednoduše. Ale podle toho, co slyšel, každý rok všechno přijde zničit a musí se na jaře znovu začít a — „Já nevím,“ řekl. „Něčemu takovému mohou věřit jenom lidé. To je práce na pěkných pár měsíců, jestli to dovedu posoudit.“

Grimma obrátila stránku. „Masklin věřil — chci říct, Masklin věří — že lidé jsou mnohem bystřejší, než si myslíme.“ Zatvářila se zamyšleně. „Opravdu bych si přála, abychom je mohli řádně prostudovat. Vím jistě, že bychom se mohli dovědět —“

Již podruhé se nad lomem rozezněl poplašný zvonek.

Tentokrát patřila ruka na vypínači Nisodemovi.

„Ano. Dobrá. To půjde asi těžko, že ano?“ řekl nejistě jeden nom. „Chci říct, že jsme Venku.“

„Ale já mám plán,“ řekl Nisodemus.

„Ách,“ vzdychli nomové jednohlasně. Tak plány tedy. Plány jsou to, co potřebují. Díky plánu víte, kde jste.

Grimma a Dorcas, téměř poslední příchozí, si razili cestu davem. Starý vynálezce se chtěl protlačit do přední řady, ale Grimma mu v tom zabránila.

„Podívej na ty nahoře,“ zašeptala.

Za Nisodemem stál početný hlouček nomů. V mnohých z nich poznali Papírníky, ale bylo tam i dost jiných z některých velkých familií. Nedívali se na Nisodema, když mluvil, ale na zástup pod nimi. Oči jim těkaly ze strany na stranu, jako by po něčem pátrali.

„Tahle podívaná se mi nelíbí,“ řekla tiše Grimma. „Velké familie nikdy moc dobře s Papírníky nevycházely, tak proč jsou teď tady?“

„Nízké pohnutky, u některých,“ špitl Dorcas.

Některé Papírníky hlavně rozčilovalo, že se prostí nomové učí číst. Říkali, že je díky tomu napadají věci, usoudil Dorcas, které nejsou těmi správnými idejemi. A některé velké familie nebyly moc nadšené z toho, že nomové mohou chodit, kam se jim zlíbí, aniž by žádali o dovolení.

Tam nahoře jsou všichni, pomyslel si. Ti nomové, co se jim od Jízdy moc nedařilo. Všichni pozbyli část své moci.

Nisodemus vysvětloval svůj plán.

Jak ho tak poslouchal, otevíral Dorcas zvolna pusu dokořán.

Svým způsobem byl ten plán skvělý. Byl jako stroj, jehož každý jednotlivý dílek je dokonale opracován, ale který potmě smontoval jednoruký nom. Byl přímo přecpaný dobrými nápady, s nimiž jste nemohli rozumně polemizovat, ale byly postavené na hlavu. Potíž byla v tom, že jste s nimi opravdu nemohli rozumně polemizovat, protože základní myšlenka byla ve své podstatě dobrá.

Nisodemus chtěl znovu postavit obchodní dům.

Nomové tam stáli v hrůzyplném obdivu, když jim Papírníci vysvětlovali, že ano. Opat Gurder měl pravdu: když odcházeli z Obchoďáku, odnesli si bří Arnoldové (zal. 1905) v myšlenkách. A pakliže mu dokáží, že jim na Obchoďáku opravdu záleží , znovu se zjeví a učiní přítrž všem těmto problémům a nomové obnoví svůj Obchoďák tady, v této zelené nepříjemné krajině.

To všechno dorazilo do Dorcasovy hlavičky. Už dávno si ověřil, že utrácíte-li čas posloucháním toho, co nomové skutečně říkají , nebudete mít nikdy čas rozpoznat, co zamýšlejí.

Ale to neznamená postavit celý Obchoďák, řečnil Nisodemus, a oči mu svítily jako dvě lesklé černé skleněnky. Mohou předělat kamenolom. Vrátit se k životu v řádných odděleních namísto těch starých. Vyvěsit nové nápisy. Vrátit se k Starým Dobrým Obyčejům. Aby se bří Arnoldové (zal. 1905) cítil jako doma. Vystavět si Obchoďák v duchu.

Nomy často šílenství nepostihuje. Dorcas si matně vybavoval postaršího noma, který se kdysi rozhodl, že je čajník, ale za pár dní si to rozmyslel.

Ale Nisodemus se rozhodné musel nadýchat přespříliš čerstvého vzduchu.

Zřejmě totéž si myslelo pár dalších nomů.

„Nechápu docela,“ nechal se slyšet jeden z nich, „jak chce bří Arnoldové (zal. 1905) zastavit ty lidi. Bez urážky.“

„Vadili nám lidé, když jsme byli v Obchoďáku?“ naléhal Nisodemus.

„Ne, to ne, protože —“

„Tedy důvěřuj v bří Arnoldové (zal. 1905)!“

„Ale to nezabránilo zničení Obchoďáku, že ne?“ namítl jiný hlas. „Když k tomu došlo, všichni jste věřili Masklinovi a Gurderovi a Náklaďáku. A sobě samým! Nisodemus vám pořád říká, jak jste chytří. Zkuste tedy být chytří!“

Dorcas si uvědomil, že to je Grimma. Jaktěživ neviděl někoho tak rozezleného.

Tlačila se uličkou mezi bázlivými nomy, až mu stála tváří v tvář, nebo aspoň, jelikož Nisodemus na čemsi stál a ona nikoliv, tváří v hruď. On patřil k lidem, co rádi na něčem postojí.

„Co se tedy potom opravdu stane ?“ křičela. „Až postavíte Obchoďák, co se stane ? Do Obchoďáku přišli lidé, jak víte!“

Nisodemus chvilku otevíral a zavíral ústa. Pak ze sebe vychrlil: „Ale poslouchali Regule! Ano! Ém! Tak to dělali! A všechno bylo lepší!“

Zuřivě si ho měřila.

„Snad si vážně nemyslíš, že na tohle nomové přistoupí, prosím tě,“ řekla rozčileně.

Nastalo ticho.

„Musíte připustit,“ řekl rozvážně jeden starší nom, „že všechno bylo tenkrát lepší.“

Nomové pošupovali nohama.

To bylo všechno, co jste mohli slyšet.

Jenom nomy, jak šoupají nohama.

„Oni na to přistoupili!“ vztekala se Grimma. „Jakoby nic! S Radou se nikdo neobtěžuje! Dělají jenom to, co jim řekne on!“