Robert Jordan - Pán chaosu

V okamžení se tu objevil Taim, jemuž se po rukávech černého kabátu šplhali modrozlatí draci, a podíval se na ležícího. Na límci neměl ani jeden špendlík. „Draka Znovuzrozeného bys přece neuhodil, Gedwyne,“ pronesl zároveň měkce i odhodlaně a muž s tvrdým výrazem se vyškrábal na nohy a s pěstí na srdci pozdravil.

Rand se podíval k místu, kde předtím byl Gawyn, ale viděl jen velkou skupinu mužů se stříbrným kancem na praporci, prosekávající si cestu hlouběji do masy Aielů, a další zeleně odění muži bojovali, aby se dostali blíž k nim.

Taim se obrátil k Randovi s tím svým skoroúsměvem na rtech. „Za daných okolností doufám, že mi nebudeš mít za zlé, že jsem porušil tvůj rozkaz ohledně střetu s Aes Sedai. Měl jsem důvod navštívit Cairhien a...“ Pokrčil rameny. „Vypadáš hrozně. Dovolíš mi –“ Lehce zkřivil rty, ale zase je narovnal, když Rand před jeho nataženou rukou couvl a Min stáhl s sebou. Držela se ho pevněji než předtím.

Luis Therin začal jako obyčejně blábolit o zabíjení, což dělal vždy, když se Taim objevil, šíleně kecal o Zaprodancích a o tom, že zabije každého, ale Rand ho přestal poslouchat, ohradil ho jako bzučící mouchu. Byl to trik, který se naučil v truhlici, když neměl na práci nic jiného než hmatat po štítu a naslouchat hlasu ve své hlavě, který byl většinou úplně šílený. Přesto, i bez Luise Therina, nechtěl, aby ho léčil tento muž. Pomyslel si, že kdyby se ho Taim dotkl prostřednictvím jediné síly, jakkoliv lehce, zabil by ho.

„Jak si přeješ,“ prohlásil muž s orlím nosem trpce. „Myslím, že mám tábor zabezpečený.“

Vypadalo to tak. Všude na zemi ležela těla, ale jen na pár místech uvnitř kruhu vozů se ještě bojovalo. Celý tábor náhle obklopila kupole ze vzduchu a kouř z ohňů stoupal k otvoru ponechanému nahoře. Nebyla to jedna pevná tkanina ze saidínu . Rand viděl, kde se jednotlivá tkaniva dotýkají navzájem, takže tvořila celistvou kupoli. Pomyslel si, že pod kupolí je tak dvě stě mužů v černých kabátcích. Do přehrady narazilo krupobití blesků a ohně a neškodně se odrazilo. Obloha samotná jako by praskala a hořela. Neustále se ozýval řev. Děvy s červenými pruhy na rukávech a siswai’aman stáli podél hradby, již nemohli vidět, spolu s Mayenery a Cairhieňany, z nichž mnozí již byli také opěšalí. Na druhé straně na neviditelnou přehradu, která je dělila od nepřítele, hleděli natlačení Shaidové a občas do ní bodali oštěpy či se na ni vrhali. Oštěpy se zastavily, těla se odrazila.

Uvnitř kupole utichaly poslední boje, jak se Rand rozhlížel kolem. Pod dohledem hrstky červeně označených mužů a Děv si odzbrojení Shaidové s netečnými tvářemi svlékali šaty. Byli zajatí v bitvě, takže budou rok a den nosit bílý oděv gai’šainů , i kdyby se Shaidům nějak podařilo tábor dobýt. Cairhieňané a Mayenerové hlídali velký hlouček rozzlobených strážců a Molodců, mezi nimiž bylí promísení ustrašení sluhové. Hlídačů bylo téměř tolik jako zajatců. Téměř tucet Aes Sedai byl odstíněn stejným počtem asha’manů s mečem a drakem na límci. Aes Sedai vypadaly nemocné a vyděšené. Rand tři z nich poznal, ačkoliv Nesune byla jediná, u které znal jméno. Žádného z asha’manských žalářníků nepoznal. Některé ženy, které Rand odstínil a srazil do bezvědomí, položili k vězenkyním. Několik z nich se již začínalo probírat, zatímco černě odění vojáci a zasvěcení tahali s pomocí saidínu další a pokládali je do řady. Pár z nich vytáhlo dvě bezvládné Aes Sedai a hranatou ženu z houští. Žena pořád ještě vřískala. Když je přidaly k hloučku, některé Aes Sedai se prudce otočily a začaly vrhnout.

Byly tu i další Aes Sedai, obklopené strážci, pod dohledem mužů v černých kabátcích, ačkoliv nebyly odstíněné, a na asha’many pohlížely se stejným neklidem jako na ženy pod stráží. Také civěly na Randa a očividně by za ním přišly, nebýt asha’manů. Rand se na ženy zlobně zamračil. Byla tady Alanna. Neměl halucinace. Všechny její společnice sice nepoznal, ale bylo jich dost. Dohromady jich bylo devět. Devět. Náhle za prázdnotou propukl vztek a muší bzučení Luise Therina zesílilo.

V té chvíli ho ani nepřekvapilo, když uviděl, jak k němu klopýtá Perrin, se zakrvácenou tváří a vousem, a za ním kulhá Loial s obrovskou sekerou a chlapík s ohnivým pohledem, který v kabátě s červenými pruhy vypadal jako Cikán, až na to, že nesl meč s čepelí celou od krve. Rand se málem rozhlédl kolem, jestli zde někde není Mat. Zahlédl Dobraina, opěšalého, s mečem v jedné a Randovou karmínovou zástavou v druhé ruce. K Perrinovi se připojila Nandera, která si spustila závoj, a další Děva, kterou Rand málem nepoznal. Byl velice rád, že zase vidí Sulin v cadin’soru .

„Rande,“ vydechl Perrin, „díky Světlu, jsi ještě naživu. Chtěli jsme, abys nám udělal průchod, abychom se odsud dostali, ale vše se to rozpadlo. Rhuark a většina Aielů jsou pořád tam venku mezi Shaidy, i většina Mayenerů a Cairhieňanů, a nevím, co se stalo s chlapama z Dvouříčí ani s moudrýma. Měly s nima zůstat Aes Sedai, ale...“ Opřel sekeru čepelí o zem a s funěním se opřel o topor. Vypadal, že by bez opory mohl upadnout.

Podél bariéry se objevovali muži na koních, Aielové s červenými páskami a Děvy s rudými pruhy na pažích. Přehrada je taky zadržela venku. Kdekoliv se objevili, obklopili je Shaidové a pohltili je.

„Odstraňte okamžitě tu kupoli,“ nařídil Rand. Perrin si, ze všech věcí, vydechl úlevou. Copak si myslel, že Rand nechá pozabíjet vlastní lidi? Ale Loial si vydechl taky. Světlo, co si o něm mysleli? Min ho začala hladit po zádech a tiše něco mumlala, aby ho uklidnila. Z nějakého důvodu se na ni Perrin podíval velice překvapeně.

Taim byl možná taky překvapený, ale rozhodně se mu neulevilo. „Můj pane Draku,“ řekl sevřeným hlasem, „řekl bych, že tam venku je pořád několik set shaidských žen a některé, zdá se, nejsou bezvýznamné. A to nemluvím o několika tisících Shaidů s oštěpy. Pokud opravdu nechceš zjistit, jestli jsi nesmrtelný, tak radím počkat několik hodin, až toto místo poznáme natolik dobře, abychom mohli vytvořit průchody s trochou jistoty, kam povedou, a potom odejít. V boji prostě dochází ke ztrátám. Já dneska ztratil několik vojáků, devět mužů, které bude těžší nahradit než libovolný počet odpadlých Aielů. Ať už tam venku zemře kdokoli, zemře pro Draka Znovuzrozeného.“ Pokud by věnoval pozornost Nandeře a Sulin, mohl umírnit tón a pečlivěji volit slova. Děvy si vyměnily poznámky znakovou řečí. Tvářily se, že by ho klidně na místě srazily k zemi.

Perrin se narovnal, žluté oči upíral na Randa, zároveň odhodlaně i nervózně. „Rande, i kdyby se Dannil a moudré drželi v povzdálí, jak měli nařízeno, dokud budou vidět tohle, neodejdou.“ Ukázal na kupoli, kde oheň a blesky vytvářely souvislou vrstvu světla. „Když tady budeme sedět pár hodin, Shaidové se dřív nebo později obrátí proti nim, pokud to už neudělali. Světlo, Rande! Dannil a Ban a Wil a Tell... Amys je tam venku a Sorilea a...! Světlo tě spal, Rande, už jich pro tebe umřelo víc, než vůbec tušíš!“ Perrin se zhluboka nadechl. „Aspoň pusť ven mě. Třeba se dostanu tak daleko a můžu jim říct, že jsi naživu a že se můžou stáhnout, než je pozabíjejí.“

„My dva se můžeme dostat ven,“ ozval se tiše Loial a potěžkával svou obrovskou sekeru. „Dva budou mít větší šanci.“ Cikán se jenom usmíval, ale vypadalo to skoro dychtivě.