Robert Jordan - Cesta nožů

„Můj pane,“ zamumlal Balwer, když se dostali k jedné hromadě rumu. Ani nečekal, až Perrin kývne, otočil svého klabonosého koně a zamířil na opačnou stranu. Choulil se v sedle a hnědý plášť si držel u těla. Perrin se o toho vyschlého mužíka nebál, dokonce ani tady ne. Na tajemníka dokázal Balwer na svých výpravách zjistit překvapivě mnoho věcí. Zřejmě věděl, co dělá.

Zahnal pomyšlení na Balwera a zamířil ke svému cíli.

Stačila jedna otázka, položená hubenému mládenci s extatickým světlem v očích, aby zjistil, kde prorok přebývá, a další tři lidem v ulicích, aby našel správný kupecký dům, trojposchoďový, ze šedého kamene s obložením z bílého mramoru. Masema neschvaloval vydělávání peněz, ale byl ochotný přijmout střechu nad hlavou od těch, kteří to dělali. Na druhou stranu Balwer tvrdil, že stejně často spává i v selských chalupách a je stejně spokojený. Masema pil jen vodu a kamkoliv šel, najal si nějakou chudou vdovu a jedl, co mu uvařila, ať to bylo dobré, či odporné, a slůvkem si nepostěžoval. Podle Perrina těch vdov nadělal příliš mnoho, aby taková charita něco znamenala.

Před vysokým domem bylo prázdno, ale počet ozbrojených stráží, podobných těm na mostě, to bohatě vyrovnával. Muži na Perrina mrzutě zírali, pokud vyloženě neohrnovali nos. Obě Aes Sedai schovávaly tváře hluboko v kapucích a skláněly hlavy, takže byla vidět jen pára, která jim šla od úst. Koutkem oka Perrin viděl, jak Elyas hladí svůj tesák. On sám málem sáhl po sekeře.

„Přijel jsem se zprávou pro proroka od Draka Znovuzrozeného,“ ohlásil. Když se nikdo z mužů nepohnul, dodal: „Jmenuju se Perrin Aybara. Prorok mne zná.“ Balwer ho upozornil, jak nebezpečné je používat Masemovo jméno či nazvat Randa jinak než pán Drak Znovuzrozený. Nebyl tu, aby začal pouliční bouře.

Tvrzení, že se s Masemou zná, vzbudilo u strážných malou jiskřičku zájmu. Několik si vyměnilo pohledy a jeden zaběhl do domu. Ostatní na něj civěli, jako kdyby byl kejklíř. Ve chvilce se ve dveřích objevila nějaká žena. Byla hezká, spánky měla prošedivělé a šaty s límcem až pod bradu z dobrého modrého sukna, i když nezdobeného. Mohla být sama obchodnice. Masema nevyhazoval ty, kteří mu poskytli pohostinství, na ulici, ale jejich sloužící nebo čeleď obvykle skončili s nějakou jeho bandou a „šířili slávu pána Draka".

„Pojď laskavě se mnou, pane Aybaro,“ řekla žena klidně, „i se svými přáteli, vezmu vás za prorokem pána Draka, kéž Světlo svítí na jeho jméno.“ Jakkoliv mluvila klidně, byl z ní cítit strach.

Perrin řekl Nealdovi a strážcům, ať dohlédnou na koně, dokud se nevrátí, a vstoupil do domu. Uvnitř bylo šero, hořelo jenom pár lamp, a skoro stejná zima jako venku. Dokonce i moudré se tu chovaly pokrotle. Nebyl z nich cítit vyloženě strach, ale skoro, stejně jako u Aes Sedai, a Grady a Elyas byli cítit ostražitostí, jako by měli zježenou srst a uši přitisknuté k hlavě. Zvláštní, ale z Arama byla cítit dychtivost. Perrin doufal, že se nepokusí vytáhnout ten svůj meč, co nosil na zádech.

Veliká místnost, kam je žena zavedla, měla položený koberec ode zdi ke zdi a v krbech na obou koncích plápolal oheň. Mohla to být generálova pracovna, poněvadž na všech stolech a na polovině křesel ležely mapy a papíry. Bylo tu takové teplo, že si Perrin sundal plášť a litoval, že má pod kabátcem dvě košile. Ale uprostřed stál Masema, který ihned upoutal jeho pozornost, jako magnet přitahuje železo, tmavý, podmračený muž s vyholenou hlavou a světlou trojúhelníkovou jizvou na tváři, v pomačkaném šedém kabátě a se sešlapanými botami. V zapadlých očích mu hořel černý oheň a byl cítit... Jediné, co Perrina u tohoto pachu, ocelově tvrdého a jako břitva ostrého a chvějícího se divokým napětím, napadlo, bylo šílenství. A Rand si myslel, že jemu dokáže nasadit vodítko?

„Takže to jsi ty,“ zavrčel Masema. „Myslel jsem si, že se neodvážíš ukázat. Vím, co máš za lubem! Hari mi to před týdnem pověděl a dostávám další informace.“ V rohu se pohnul muž, chlapík s přimhouřenýma očima a orlím nosem, a Perrin si vynadal, že si ho nevšiml hned. Hari měl zelený hedvábný kabátec, mnohem nákladnější než ten, co nosil, když popíral, že sbírá uši. Mnul si ruce a nenávistně se na Perrina šklebil, ale mlčel, jak Masema pokračoval. Prorokův hlas sílil s každým slovem, ale ne hněvem, spíš jako by chtěl každou slabiku vpálit Perrinovi do těla. „Vím, že jsi zavraždil muže, kteří přišli k pánu Drakovi. Vím, že se snažíš získat vlastní království! Ano, vím o Manetherenu! O tvé ctižádosti! Tvé touze po slávě! Obrátil ses zády k -!“

Najednou Masema vyvalil oči a poprvé byl v jeho pachu znát vztek. Hari přiškrceně zachrčel a snažil se projít zdí. Seonid a Masuri si shrnuly kapuce a stály tu, chladné a klidné, Aes Sedai pro každého, kdo věděl, nač se dívá. Perrina napadlo, jestli drží jedinou sílu. Byl by se vsadil, že moudré ano. Edarra a Carelle dávaly pozor, a jakkoliv se tvářily nezúčastněně, pokud Perrin někdy viděl někoho připraveného k boji, tak to byly ony. A taky Grady byl připravený a možná také držel jedinou sílu. Elyas se opíral o zeď vedle otevřených dveří, navenek se ovládal stejně jako sestry, ale podle pachu byl připravený hryzat. A Aram na Masemu zíral s otevřenou pusou! Světlo!

„Takže to je taky pravda!“ vyštěkl Masema, až mu od úst létala pěna. „S tím, jak se proti svatému jménu pána Draka šíří špinavé drby, ty se opovažuješ jezdit s těmihle... těmihle...!“

„Přísahaly věrnost pánu Drakovi, Masemo,“ přerušil ho Perrin. „Ony mu slouží! Ale sloužíš mu ty? Poslal mě, abych zastavil to zabíjení. A přivedl tě k němu.“ Nikdo mu nenabídl křeslo, tak z jednoho shrnul štos papírů a posadil se. Přál si, aby si ostatní taky sedli, když člověk seděl, bylo těžší křičet.

Hari na něj vyvalil oči a Masema se doslova třásl. Protože se posadil bez dovolení? Aha. Ano.

„Vzdal jsem se lidských jmen,“ pronesl Masema chladně. „Jsem prostě prorok pána Draka, kéž na něj Světlo svítí a svět mu poklekne u nohou.“ Podle jeho tónu budou svět i Světlo litovat stejně, pokud to neudělají. „Je tu ještě spousta práce. Velké práce. Všichni musí poslechnout, když pán Drak zavelí, ale v zimě se cestuje pomalu. Zdržení pár týdnů neznamená žádný rozdíl.“

„Můžu tě ještě dnes dopravit do Cairhienu,“ oznámil mu Perrin. „Jakmile si s tebou pán Drak promluví, můžeš se stejnou cestou vrátit a být tady během několika dní.“ Pokud mu Rand dovolí se vrátit.

Masema se stáhl, vycenil zuby a zamračil se na Aes Sedai. „Nějaká vymyšlenost s jedinou silou? Nedovolím, aby se mě dotkla! Pro smrtelníky je rouháním se jí dotýkat!“

Perrin málem zasupěl. „Drak Znovuzrozený usměrňuje, člověče!“

„Požehnaný pán Drak Znovuzrozený není jako jiní lidé, Aybaro!“ prskl Masema. „On je ztělesněné Světlo! Poslechnu jeho volání, ale nenechám na sebe sáhnout tou špínou, kterou tyhle ženy dělají!“

Perrin si povzdechl. Když se takhle choval kvůli Aes Sedai, co udělá, až zjistí, že Grady a Neald umějí usměrňovat? Napadlo ho praštit prostě Masemu po hlavě a... Chodbou občas procházeli lidé a cestou kolem nahlédli dovnitř. Stačilo, aby jeden spustil povyk, a Abila se mohla změnit v jatka. „Tak pojedeme, proroku,“ řekl kysele. Světlo, Rand říkal, že má tohle udržet v tajnosti, dokud Masema nebude stát před ním! Jak se mu tohle podaří celou cestu na koních až do Cairhienu? „Ale žádné odklady. Pán Drak si s tebou velmi touží pohovořit.“