Robert Jordan - Srdce zimy

Krev a zatracený popel! Ta žena, o kterou se zajímal, musela být jedna ze Surothiných da’covale! Jedna z těch, které zůstaly tady. Žádný jiný důvod k tomu, aby se staral, jestli tu Suroth je nebo není, mít nemohl, natož aby byl kvůli tomu šťastný. A on jí chtěl sebrat jednu z jejího majetku! No, ve srovnání s párkem damane to nakonec možná nebylo tak hrozné.

Dokulhal k Juilinovi, položil mu ruku kolem ramen a odvedl ho do obývacího pokoje. „Potřebuju šaty pro damane na ženu asi takhle velkou,“ ukázal si zhruba k rameni, „a hubenou.“ Předvedl Juilinovi svůj nejvážnější úsměv, ale jeho veselí znatelně přešlo. „Taky potřebuju troje šaty sul’dam a a’dam . A napadlo mě, že chlap, kterej ví nejlíp, jak něco ukrást, aby ho při tom nechytili, bude chytač zlodějů.“

„Já jsem chytač zlodějů,“ zavrčel Juilin a setřásl Matovu ruku, „ne zloděj!“

Mat se přestal usmívat. „Juiline, víš, že jedinej způsob, jak dostat ty sestry z města, je, když si stráže budou myslet, že jsou pořád damane . Teslyn a Edesina na sobě mají, co je zapotřebí, musíme však převlíknout Joline. Suroth se vrátí za deset dní. Jestli do tý doby nezmizíme, tak až odejdem, ta tvoje krasavice zůstane z největší pravděpodobnosti jejím majetkem.“ Nemohl se zbavit pocitu, že pokud nebudou pryč do té doby, neodejde nikdo z nich. Světlo, v tomhle městě by se mohl člověk v domě utřást k smrti.

Juilin vrazil pěsti do kapes svého tmavého tairenského kabátu a zlobně se na něj mračil. Vlastně se mračil skrze něj na něco, co se mu rozhodně nelíbilo. Nakonec udělal obličej a zabručel: „Nebude to snadné.“

V následujících dnech nebylo nic snadné. Služebné se jeho novým šatům smály. Vlastně jeho starým šatům. Křenily se a v jeho doslechu se sázely, jak rychle se dokáže převlíknout, až se Tylin vrátí – většina si zřejmě myslela, že poběží chodbami a bude ze sebe všechno strhávat, jakmile uslyší, že přichází – ale on jim nevěnoval pozornost. Kromě té části o Tylinině návratu. Když se o něm zmínila první služka, málem vyskočil z kůže, protože se polekal, že se opravdu vrací.

Většina žen a skoro všichni muži usoudili, že když změnil šaty, hodlá odejít. Utéci, říkali nesouhlasně, a dělali, co mohli, aby mu překáželi. V jejich očích byl on mastí na Tylinin bolavý zub a nechtěli, aby se vrátila a pokousala je za to, že je pryč. Kdyby nezajistil, že Lopin nebo Nerim budou pořád v Tylininých komnatách hlídat jeho věci, šaty by byly zmizely znovu, a Oko setrval ve stájích jen díky Vaninovi a Rudým pažím.

Mat je v jejich přesvědčení ještě utvrzoval. Až odejde a zároveň zmizí dvě damane , lidé si to určitě budou spojovat, ale když byla Tylin pryč a jeho záměr uprchnout před jejím návratem jasný, aspoň z toho nebude nikdo vinit ji. Každý den, ať pršelo anebo svítilo slunce, projížděl Oka kolem stájí, každý den o něco déle, jako by se mu snažil zlepšit kondici. Což také byla pravda, jak si uvědomil. Noha i bok ho stále bolely, ale usoudil, že by zvládl až deset mil, než bude muset sesednout. No, osm mil určitě.

Když bylo hezky, sul’dam často braly damane na procházku tam, kde cvičil. Seanchanky věděly, že není Tylininým majetkem, ale na druhou stranu slyšel, jak ho některé nazývají její hračkou! Tylinina tretka, tak mu říkaly, jako by to bylo jméno! Nebyl pro ně dost důležitý, aby zjišťovaly, zda má jiné. Pro ně člověk buď byl da’covale , nebo ne, a tahle polovičatost je nekonečně bavila. Projížděl se za smíchu sul’dam a snažil se sám sobě namluvit, že je to prospěšné. Čím víc lidí bude moci říct, že pracoval na svém útěku před Tylininým návratem, tím lépe pro ni. Jenom to nebylo příliš příjemné pro něj.

Občas mezi prováděnými damane zahlédl tváře Aes Sedai, kromě Teslyn tu byly tři, ale netušil, jak vypadá ta Edesina. Mohla to být ta malá bledá žena, která mu připomínala Moirain, nebo ta vysoká se stříbřitě plavými vlasy nebo ta štíhlá černovláska. Jak tak pluly vedle sul’dam , mohly se procházet o své vůli, nebýt lesklého obojku kolem jejich krku a vodítka vedoucího k zápěstí sul’dam . Teslyn se tvářila stále zachmuřeněji a zírala upřeně před sebe. Pokaždé se také tvářila odhodlaněji. A taky možná vylekaně. Začal si kvůli ní a její netrpělivosti dělat starosti.

Rád by ji byl uklidnil – nepotřeboval, aby mu ty staré vzpomínky připomínaly, že odhodlání ve spojení se strachem může lidi zabít, jenomže ony to potvrzovaly – chtěl ji uklidnit, ale neodvažoval se znovu přiblížit ke kotcům v podkroví. Tuon dál stávala za ním, když se otočil, a zírala na něj nebo po něm letmo koukla nebo co to dělala, a mnohem častěji, než aby mu to nevadilo. Ale ne zas tak často, aby si začal myslet, že ho sleduje. Proč by to dělala? Ale bylo to poměrně často. Občas s ní byla její só’džin Selucia a tu a tam i Anath, i když ta divná vysoká žena zřejmě z paláce po nějaké době zmizela, přinejmenším nebyla vidět na chodbách. Zaslechl, že je v „ústraní", ať už to znamenalo cokoliv, a on si jen přál, aby tam byla vzala i Tuon. Pochyboval, že by ta holka podruhé uvěřila, že nese cukroví hledačkám větru. Možná ho chtěla pořád koupit. Pokud ano, tak stále nechápal proč. Nikdy nepochopil, co přitahuje ženu k muži – zjevně měly oči navrch hlavy kvůli těm nejobyčejnějším chlapíkům – ale věděl, že ať už říká Tylin cokoliv, on sám není žádný krasavec. Ženy lhaly, aby dostaly muže do postele, a lhaly ještě víc, když už ho tam měly.

V každém případě byla Tuon jen protivná, jako moucha v uchu. Nic víc. Na to, aby se začal potit, by to chtělo víc než kvákající báby nebo civící holky. Avšak Tylin, ač byla pryč, na to stačila. Kdyby se vrátila a chytila ho, jak se připravuje zmizet, mohla by změnit názor na jeho prodej. Nakonec nyní byla sama vznešenou paní a on si byl zcela jistý, že si brzy vyholí vlasy do úzkého pruhu, jako správná seanchanská vysoce urozená. A kdo ví, co udělá pak? Z Tylin se trochu potil, ale z toho ostatního byl potem přímo zlitý.

Dál poslouchal, když mu Noal a občas i Tom vykládali o gholamových vraždách. Každou noc došlo k nové, i když nikdo kromě těch dvou a jej si to zřejmě nespojil. Mat se co nejvíc držel na otevřeném prostranství a pokud možno mezi lidmi. Přestal spát v Tylinině posteli a nikdy nespal dvě noci po sobě na stejném místě. Když to znamenalo strávit noc na seníku u stájí, aťsi, nespal na seníku poprvé, i když si nevzpomínal, že by ho kdy seno tolik píchalo přes šaty. Přesto bylo lepší spát v seně než si nechat podříznout krk.

Toma vyhledal hned poté, co se rozhodl osvobodit Teslyn, a našel ho v kuchyni, jak nad kuřetem v medu klábosí s kuchařkami. Tom vycházel stejně dobře s kuchaři jako se sedláky, kupci a šlechtici. Dokázal vyjít s každým, tenhle Tom Merrilin, posbírat všechny drby a poskládat si je do celkového obrázku. Dokázal se na věci podívat úkosem a viděl věci, jež ostatním unikly. Jakmile dojedl kuře, přišel s jediným způsobem, jak dostat Aes Sedai přes stráže. Tehdy to celé vypadalo skoro snadné. Ale jen chvilku. Protože vzápětí se vynořily další překážky.

Juilin se na věci díval stejně pokřiveným způsobem, možná že to způsobila léta chytání zlodějů. Mat se s nimi občas v noci sešel v maličkém pokojíku v čeledníku, kde oba bydleli, a snažili se vymyslet, jak ty překážky překonat. A z těch se Mat opravdu zapotil.