Arkadij Strugackij - Dravci meho stoleti

Zprávy o tom, kdo kolik vzepřel kilogramů a kdo kolik gólů vstřelil do čí branky, jsem vynechal. Z domácích zpráv mě zaujaly tři.

Městský list Radost ze života napsal: „Včera v noci skupina vandalů znovu podnikala soukromým letadlem nálet na náměstí Hvězdy, zaplněné bavícími se občany. Výtržníci vypálili několik dávek z kulometu a shodili celkem jedenáct plynových bomb. Následkem vzniklé paniky utrpělo několik mužů a žen těžká zranění. Bezvýznamná skupinka řádících (promiňte nám ten výraz) intelektuálů tak za tiché asistence nečinně přihlížející policie překazila normální zasloužený odpočinek stovek a tisíců slušných lidí. Předseda spolku Za starou dobrou vlast, proti škodlivým vlivům! v prohlášení našemu dopisovateli uvedl, že spolek je odhodlán vzít ochranu zaslouženého odpočinku spoluobčanů do vlastních rukou. Předseda dal zcela nepokrytě najevo, koho konkrétně lid považuje za zdroj škodlivé nákazy, banditismu a militantního výtržnictví...“

Na devatenácté straně list věnoval celou jednu stranu článku „význačného reprezentanta nejnovější filozofie a nositele několika literárních cen doktora Opira“. Článek se jmenoval Svět bez starostí. Doktor Opir v něm úžasnými slovy velice přesvědčivě zdůvodňoval všemocnost vědy, vyzýval k optimismu, pranýřoval chmurné skeptiky a pomlouvače a vyzýval vážené čtenáře, aby „byli jako děti“. Zvláštní význam při formování psychiky moderního (tedy bezstarostného) člověka připisoval metodám vlnové psychotechniky. „Jen si uvědomte, jak skvělého náboje optimismu se vám dostává díky světlému, šťastnému a radostnému snu!“ volal euforicky reprezentant nejnovější filozofie. „Není náhodou, že právě spánek je již přes sto let znám jako lék na řadu psychických poruch. Ovšem tak trochu nemocní jsme přece všichni: sužují nás různé starosti, zmáhají každodenní lapálie, dráždí sice ojedinělé, leč tu a tam přece jen ještě přežívající nedostatky, nevyhnutelné třenice mezi jedinci, normální, zdravá sexuální neukojenost a nespokojenost se sebou samým, tak příznačná pro každého našeho občana... A stejně jako vonný badusan omývá z našeho unaveného těla prach cest, tak radostný sen oplachuje a očisťuje utrápenou duši. Teď už se nemusíme bát žádných starostí a nedostatků, protože víme, že se blíží hodina, kdy náš snový generátor, kterému bych společně s ostatními říkal „třaska“, vyhojí naše vědomí, vdechne do něj nový optimismus a vrátí nám radostný pocit z bytí.“ Dál doktor Opir dovozoval, že třaska je absolutně neškodná jak z hlediska psychiky, tak z hlediska fyzického zdraví, a že výpady oponentů, kteří v ní hledají paralely s narkotiky a demagogicky žvaní o „dřímajícím lidstvu“, v nás vyvolávají nanejvýš tíživý podiv, možná však i mnohem rozhodnější a pro ony nevraživce osudnější občanské postoje. Na závěr svého článku doktor Opir prohlásil, že šťastný sen je tím nejlepším odpočinkem, mlhavě naznačil, že třaska je nejúčinnější metodou boje proti alkoholismu a narkomanii, a důrazně nabádal, aby se tato oblíbená lidová zábava v žádném případě nesměšovala s jinými (medicínou neodzkoušenými) prostředky vlnového ovlivňování lidské psychiky.

Týdeník Zlaté dny zase oznamoval, že ze Státní galérie bylo odcizeno vzácné plátno, jehož autorem je podle názoru odborníků Raffael. Týdeník upozorňoval kompetentní místa na okolnost, že tento zločin je již třetím svého druhu za poslední čtyři měsíce a že ani jedno z dříve odcizených uměleckých děl ještě nebylo nalezeno.

Jinak v týdenících nebylo nic, co by stálo za přečtení. Zběžně jsem je prolistoval a musím říct, že jsem je zavíral s hodně stísněnými pocity. Jejich stránky byly potištěny trapnými šprýmy a slaboduchými karikaturami, mezi nimiž obzvláštní přitroublostí vynikaly série několika kresbiček beze slov, životopisy jakýchsi zcela nevýrazných osobností, nesmyslnými fotoreportážemi typu Váš manžel v zaměstnání a doma, uslintanými črtami ze života nejrůznějších vrstev obyvatelstva, záplavami užitečných rad, jak zaměstnat ruce a přitom nedej bože nezatěžovat hlavu, idiotsky rozvášněnými výpady proti alkoholismu, výtržnictví a mravní zpustlosti, jakož i dobře známými výzvami ke vstupování do kroužků a pěveckých sborů. Našly se tu i vzpomínky přímých účastníků událostí a boje proti gangsterismu, prezentované v literární úpravě jakýchsi oslů prostých svědomí a elementárního vkusu, beletristická cvičení Jasných grafomanů, oplývající slzami, utrpením, hrdinskými skutky, velkou minulostí a blaženou budoucností, přečetné křížovky, doplňovačky, roháčky, rébusy a záhadné obrázky, shromážděné v rubrice Ilustrované hádanky...

Zahodil jsem ten balík makulatury do kouta. Proč pořád tahle beznadějná nuda...?! Pitomce tu hýčkají, pitomce si starostlivě pěstují, pitomce hnojí a šlechtí... Pitomec se tu stal normou — nechybí mnoho, a stane se ideálem, kolem kterého budou doktoři věd plesat rozjásanou besedu. A tisk tu rozjásanou besedu tančí už dnes. Ach, jak jsi báječný, ty náš pitomče! Ach, jak jsi bodrý a dobře živený, pitomče. A jaký jsi, pitomče, optimista, jak jsi moudrý, pitomče, jak vytříbený máš smysl pro humor a jak hravě dokážeš vyluštit křížovku ...! Hlavně si nedělej žádné starosti, pitomče, všechno je tak dobré, tak ohromné, a k dispozici je ti jak věda, tak literatura, aby ti bylo hej, pitomče, a nemusels o ničem přemýšlet... A všelijaké ty neblaze smýšlející skandalisty a skeptiky společnými silami smeteme (s tebou abychom je nesmetli!). Co blázní, proboha? Že by chtěli mít víc než ostatní, či co? Hotové zoufalství... Na těch lidech musí ležet nějaké prokletí, jakási zrůdná dědičná zátěž hrůz a nebezpečí. Imperialismus, fašismus... desetimilióny zmařených životů, znetvořených osudů... včetně životů a osudů miliónů pitomců — hodných i zlých, vinných i nevinných... Poslední zápasy, poslední převraty, obzvlášť kruté právě proto, že byly poslední. Recidivisté, nicneděláním zvlčilá soldateska, všelijaká pakáž z někdejších rozvědek a kontrarozvědek, znuděná jednotvárností hospodářské špionáže a přežraná moci... Bylo třeba vrátit se z vesmíru, opustit závody a laboratoře a povolat vojáky zpátky do zbraně. No budiž, poradili jsme si. Vítr bezmyšlenkovitě převrací stránky Dějin fašismu... Ještě jsme se ani nestačili řádně nadechnout a pokochat se světlými zítřky, a ze stejných špinavých koutů historie už se znovu drápaly nedorazené zbytky reakce se skládacími automaty a amatérsky vyrobenými kvantovými pistolemi — gangsteři, gangsterské tlupy, gangsterské korporace, gangsterské říše... „Drobné, stále ještě přežívající nepořádky,“ zapřísahali a ujišťovali doktoři Opirové a do oken univerzit mezitím letěly láhve s napalmem, měst se zmocňovaly ozbrojené bandy a muzea hořela jako svíce... Budiž. Odstrčili jsme loktem doktory Opiry, znovu jsme vyšli z fabrik a laboratoří, vojáci se vrátili do zbraně a zase si poradili. A znovu přišly světlé zítřky. Znovu se vyrojili Opirové, znovu zašveholily ilustrované týdeníky a ze zmíněných koutů se zase vyvalil hnis. Tuny heroinu, cisterny opia, moře lihu... a ještě něco, pro co zatím ani nemáme název... A zase tu všechno visí na vlásku, zatímco pitomci luští křížovky, křepčí flug a přejí si jen jedno — aby bylo veselo. Ale přitom někde někdo postupně propadá šílenství, někdo rodí debilní děti, někdo podivně umírá po koupelnách, někdo neméně podivně přichází o život u nějakých rybáků a mecenáši ochraňují své vášnivé zaujetí světovým malířstvím kovovými boxery... A týdeníky se snaží zahalit toto páchnoucí třasovisko křehkou přeslazenou slupkou konjunkturálních blábolu, diplomovaný pitomec velebí sladké sny a tisíce nediplomovaných pitomců se těm snům oddávají jako opilství (jen když bude veselo a nebude se o ničem přemýšlet)... A pitomci jsou znovu horem dolem přesvědčováni, že všechno je báječné, že vesmírná věda kráčí kupředu mílovými kroky (a je to pravda), že energie je dost na miliardy let (a to je taky pravda), že život je stále zajímavější a rozmanitější (což je nepochybně rovněž pravda, ovšem ne pro pitomce) a že demagogové a hanobitelé (rozuměj lidé, kteří jsou přesvědčení, že v naší době je sebemenší kapka hnisu schopna nakazit celé lidstvo, stejně jako kdysi pivní puče přerostly v celosvětové nebezpečí), jejichž pseudoteorie jsou zájmům lidu cizí, by měli být všemožně zatraceni... Pitomci a zločinci... Zločinní pitomci...