Arthur Clarke - Zahrada Rámova

„Co je cha-os, strýčku Richarde,“ zeptal se Benjy.

Richard okamžik váhal. „Myslím, že nejjednodušší definice je nepřítomnost pořádku. Ale v matematice má slovo přesnější význam. Používá se k popisu neomezených odezev na malé poruchy.“ Richard se zasmál. „Promiň, Benjy. Já někdy používám vědeckou hatmatilku.“

Benjy se usmál. „Líbí se mi, když se mnou mluvíš, jako bych byl normální,“ řekl pečlivě. „A někdy tomu trochu rozumím.“

Nicole se zdála roztržitá, když Lincoln sklízel nádobí se stolu. Když si Benjy odešel vyčistit zuby, naklonila se ke svému muži.

„Mluvil jsi s Katie?“ zeptala se. „Včera odpoledne ani pozdě večer nebrala telefon.“

Richard zavrtěl hlavou.

„Benjy bude zdrcen, neukáže-li se na jeho party… Pošlu dnes ráno Patricka, aby ji našel.“

Richard vstal ze židle a obešel stůl. Vzal Nicole za ruku. „A co ty, paní Wakefieldová? Naplánovala sis někam do svého nabitého programu nějaký odpočinek a relaxaci? Konec konců, je víkend.“

„Dnes ráno půjdu do nemocnice, abych pomohla zaučit dva nové paramediky. Potom, v deset, odejdeme Ellie a já odsud s Benjym. Na zpáteční cestě se zastavím na soudu — nečetla jsem soudní materiály na pondělí. Ve dvě třicet mám krátkou schůzku s Kendžim a ve tři přednášku z patologie… Měla bych být doma ve čtyři třicet.“

„Takže budeš mít dost času, abys připravila Benjyho party. Skutečně, drahá, musíš trochu brzdit. Konec konců, nejsi biot.“

Nicole svého muže políbila. „Ty máš co povídat. Nepracuješ dvacet nebo třicet hodin v jednom zátahu, když se zabýváš zajímavým projektem?“ Na okamžik se odmlčela a zvážněla. „Všechno tohle je velmi důležité, miláčku… Cílím, že jsem v centru dění kolonie a jsem tam opravdu něco platná.“

„Nepochybně, Nicole. Určitě máš vliv. Ale nemáš nikdy čas pro sebe.“

„To je luxus,“ řekla Nicole a otvírala dveře do Patrickova pokoje. „Ten si vychutnám, až budu starší.“

Když vyšli mezi stromy do širokého údolí, prchali před nimi králíci a veverky. Na protější straně údolí se uprostřed malé plochy vysokých fialových květin klidně popásal mladý srnec. Pootočil svou hlavu s novým parožím k Nicole, Ellie a Benjymu, když se k němu blížili, a odskákal do lesa.

Nicole si prohlížela mapu. „Někde vedle tohoto údolí by měly být stoly pro piknik.“

Benjy se sklonil nad trsem žlutých květin, které byly plné včel. „Med,“ řekl s úsměvem. „Včely dělají ve svých úlech med.“

Po několika minutách našli stoly a prostřeli na jeden z nich ubrus. Lincoln jim zabalil na cestu sendviče — Benjy měl nejraději s pomazánkou z burských oříšků a ovocným rosolem — a k tomu čerstvé pomeranče a grapefruity ze sadu u čtvrti San Miguel. Zatímco obědvali, procházela druhou stranou údolí další rodina. Benjy jí zamával.

„Ti li-dé nevědí, že mám na-ro-ze-niny,“ řekl.

„Ale my víme,“ řekla Ellie a pozvedla svůj šálek s limonádou k přípitku. „Hodně štěstí, bratře.“

Těsně předtím než dojedli, přeplul jim nad hlavami malý obláček a jasné barvy údolí na chvilku potemněly. „To je neobvykle černý mrak,“ poznamenala Nicole. Za chviličku se ztratil a tráva a květiny se opět zalily slunečním svitem.

„Chceš teď pudink?“ zeptala se Nicole Benjyho. „Nebo chceš počkat?“

„Zkusíme si nejdřív chytání,“ odpověděl Benjy. Vzal z pytle baseballovou výstroj a dal Ellie rukavici. „Pojďme,“ řekl a rozběhl se do údolí.

Zatímco si děti házely baseballovým míčkem, uklidila Nicole zbytky oběda. Chtěla se právě připojit k Ellie a Benjymu, když uslyšela poplach na svém náramkovém rádiu. Stiskla tlačítko příjem a digitální časový displej byl nahrazen televizním obrazem. Nicole zvýšila hlasitost, aby slyšela, co chce Kendži Watanabe říct.

„Je mi líto, že tě obtěžuji. Nicole,“ řekl Kendži, „máme však nenadálý vážný případ. Byla podána stížnost na znásilnění a rodina požaduje okamžitou obžalobu. Je to citlivý případ, v tvé pravomoci, a já si myslím, že by se měl vyřídit hned… Nechci do telefonu říkat nic víc.“

„Budu tam během půl hodiny.“ reagovala Nicole.

Benjy byl nešťastný, že se má jeho piknik zkrátit. Ellie však přesvědčila matku, že zůstane ještě dvě hodiny s Benjym v lese. Při odchodu z údolí dala Nicole Ellie mapu Sherwoodského lesa. V tom okamžiku zakryl umělé slunce Nového Edenu druhý mrak, tentokrát větší.

V bytě, kde žila Katie, nikdo nebyl. Patrick si nevěděl rady. Kde ji má hledat? Nikdo z jeho přátel z univerzity ve Vegas nežil, opravdu nevěděl, kde má začít.

Z veřejného telefonu zavolal Maxi Puckettovi. Max mu dal jména, adresy a telefonní čísla tří osob, které ve Vegas znal. „Nikoho z těchto lidí bys nechtěl pozvat domů na večeři se svými rodiči, doufám, že víš, co tím míním,“ řekl Max se smíchem, „ale všichni mají dobré srdce a asi ti pomůžou najít sestru.“

Jediné jméno, které Patrick znal, bylo Samantha Porterová. Její byt byl několik set metrů od telefonní budky. Přestože už bylo odpoledne, byla Samantha ještě v županu, když konečně otevřela dveře. „Myslela jsem si, že jsi to ty, když jsem se podívala na monitor,“ řekla se sexy úsměvem. „Ty jsi Patrick O'Toole, že ano?“

Patrick přikývl a pak během dlouhé odmlky rozpačitě přešlapoval. „Slečno Porterova,“ řekl nakonec, „mám problém…“

„Jsi příliš mladý na to, abys měl problém,“ přerušila ho Samantha. Srdečně se zasmála. „Proč nezajdeš dovnitř, abychom si o tom promluvili?“

Patrick se zarděl. „Ne, madam,“ řekl, „to není problém toho rázu… nemůžu najít svou sestru Katie a myslel jsem si, že byste mi snad mohla pomoct.“

Samantha, už zpola zády k Patrickovi, protože se chystala odvést ho do svého bytu, se otočila a zírala na mladého muže. „Tak proto jsi za mnou přisel?“ Zavrtěla hlavou a opět se zasmála. „Jaké zklamání! Myslela jsem si. že sis přišel pohrát. Potom bych mohla říct každému, jednou a provždy, jsi-li opravdu mimozemšťan, nebo ne.“

Patrick stále přešlapoval u vchodu. Po několika sekundách pokrčila Samantha rameny. „Myslím, že Katie tráví většinu času v paláci,“ řekla. „Běž do kasina a ptej se po Sherry. Ta bude vědět, jak tvou sestru najít.“

„Ano, ano, pane Kobajaši, rozumím, Wakarimasu .“ říkala Nicole Japonci ve své kanceláři. „Dovedu si představit, co cítíte. Můžete si být jist, že dám průchod spravedlnosti.“

Doprovodila muže do čekárny, kde se připojil ke své manželce. Paní Kobajaši měla oči ještě napuchlé od pláče. Jejich šestnáctiletá dcera Mariko byla v nemocnici Nového Edenu, podstupovala celkovou lékařskou prohlídku. Byla škaredě zbita, nebyla však v kritickém stavu.

Když skončila rozhovor s panem a paní Kobajaši, zavolala Nicole doktoru Turnerovi. „V dívčině vagíně je čerstvý chám.“ řekl doktor, „a má modřiny téměř na každém čtverečném centimetru těla. Je rovněž psychicky na dně — znásilnění je rozhodně možné.“

Nicole si povzdechla. Mariko Kobajaši uvedla jako násilníka Pedra Martineze, mladíka, který hrál s Ellie hlavní roli ve školním představení. Je to možné? Nicole popojela židlí na kolečkách po podlaze kanceláře a vyvolala si na svém počítači databázi kolonie.

MARTINEZ, PEDRO ESCOBAR… narozen 26. května 2228. Managua. Nikaragua… matka neprovdaná, Maria Escobar, služka, často nezaměstnaná… otec pravděpodobně Ramon Martinez, černý pracovník v docích na Haiti… šest nevlastních bratrů a sester, všichni mladší… odsouzen za prodej kokomo, 2241, 2242… znásilnění, 2243… osm měsíců v Nápravném domově v Managui… vzorný vězeň… převezen do Smluvního domu v Mexico City, 2244… IO 1,86: SK 52.