Arthur Clarke - Zahrada Rámova

„Cožeee?“ přerušil ho Richard, konsternován. „Kdo říkal něco o padesáti letech? Sem jsme se dostali za dvanáct až třináct. Proč bychom…“

„Budu starší než máma,“ prohlásila Katie s ustaraným výrazem na tváři.

Z vedlejší místnosti vešla Nicole. „Co jsem to zaslechla o padesáti letech? Proč to bude trvat tak dlouho? Poletíme nejdřív někam jinam?“

„Zjevně,“ řekl Richard. Byl velmi rozzloben. „Proč jste nám to vše neřekli, než jsme rozhodli o,rozmístění‘? Mohli jsme něco udělat jinak… Můj Bože, bude-li to trval padesát lei, bude Nicole a mně sto let.“

„Ne, nebude,“ odpověděl Orel bez emocí. „Odhadujeme, že vy a paní Wakefieldová zestárnete o rok za pět, nebo šest let, pokud budete,zavěšeni‘. U dětí bude poměr blízký jedna ku dvěma, alespoň dokud nepřestanou růst. Obáváme se zasahovat moc do růstových hormonů. A kromě toho, padesát let je horní mez, co by lidský inženýr nazval číslem tři sigma.“

„Teď jsem úplně zmatená.“ řekla Katie, přešla místnost a postavila se Orlu tváří v tvář. „Jak budu stará, až se setkám s lidskými bytostmi, které nepatří k mé rodině?“

„Tuto otázku nemohu zodpovědět přesně, protože se zde uplatní statistické nejistoty,“ odpovídal jejich mimozemský kolega. „Ale tvé tělo by mělo být na vývojové úrovni odpovídající dvaceti až dvaceti pěti rokům. To je alespoň nejpravděpodobnější odpověď.“ Orel pokynul Nicole. „Pro teď je to vše, co řeknu. Mám práci s tvou matkou. Měli bychom se vrátit před večeří.“

„Jako obvykle,“ bručel Richard, „jsme se nedozvěděli skoro nic. Někdy mě mrzí, že jsme tak spolupracovali.“

„Mohli jste dělat větší potíže,“ poznamenal Orel, když s Nicole odcházeli, „a ve skutečnosti naše předpovědi založené na údajích z pozorování počítaly s menší spoluprací, než se nám dostalo. Nakonec by však výsledek byl stejný. Tímto způsobem to bylo pro vás příjemnější.“

„Sbohem,“ řekla Nicole.

„Sbo-hem,“ odpověděl Benjy a mával matce, než se dveře zavřely.

Byl to dlouhý dokument. Nicole spočítala, že by jí trvalo deset, možná dvacet minut přečíst ho celý nahlas.

„Končíte už se svým studiem?“ zeptal se opět Orel. „Rádi bychom začali s natáčením co nejdříve.“

„Vysvětlete mi ještě jednou, co se stane s tímto videozáznamem, když ho udělám,“ žádala Nicole.

„Budeme ho vysílat k Zemi několik let předtím, než přiletíte do sluneční soustavy. To dá vašim společníkům, lidským bytostem, dost času na přípravu a vyslání odpovědi.“

„Jak zjistíte, že ho opravdu zachytili?“

„Žádáme o prostý zpětný signál potvrzující příjem.“

„A co když tento zpětný signál nikdy nepřijde?“

„Na to jsou plány pro nepředvídané události.“

Nicole měla vážné pochybnosti o čtení poselství. Zeptala se, zda by mohla dostat nějaký čas, aby dokument prodiskutovala s Richardem a Michaelem.

„Kvůli čemu si děláte starosti?“ dotazoval se Orel.

„Kvůli všemu,“ odpověděla. „Prostě se mi to nezdá správné. Mám pocit, že mne využíváte k prosazování svých cílů — a protože přesně nevím, jaké ty cíle jsou, obávám se, že jsem zrádcem lidského druhu.“

Orel přinesl Nicole sklenici vody a sedl si v mimozemském studiu vedle ní. „Podívejme se na to logicky,“ začal. „Řekli jsme vám velmi jasně, že naším hlavním úkolem je získat podrobné informace o druzích kosmoplavců v galaxii. Je to tak?“

Nicole přikývla.

„Vytvořili jsme také uvnitř Rámy habitat pro dva tisíce obyvatel Země a posíláme vás a vaši rodinu zpět shromáždit tyto lidi na cestu za účelem pozorování. Vše, co tímto videozáznamem děláte, je informace pro Zemi, že jsme na cestě a že dva tisíce příslušníků vašeho druhu společně s podpůrnými předměty vaší kultury by se s námi mělo setkat na orbitě Marsu. Co na tom může být špatného?“

„Text tohoto dokumentu je ohromně neurčitý,“ protestovala Nicole a ukazovala na elektronický zápisník, který jí Orel dal. „Nikde například neříká, jaký bude konečný osud všech těch lidí — jen to, že o ně,bude postaráno‘ a že během nějaké cesty,budou pozorováni‘. Není tam žádná zmínka, proč jsou lidské bytosti studovány, ani žádná zmínka o Uzlu a jeho řídící Inteligenci. Navíc, tón je jednoznačně výhružný. Říkám lidem na Zemi, kteří přijmou toto vysílání, že nepřijede-li toto předepsané množství lidí na setkání s Rámou na orbitu Marsu, pak se kosmická loď přiblíží k Zemi a,získá své vzorky méně organizovaným způsobem‘. To je jasně nepřátelské konstatování.“

„Chcete-li, můžete poznámky upravit, pokud nezměníte jejich smysl,“ odpověděl Orel. „Měl bych vám však říci, že máme s tímto typem sdělení značné zkušenosti. S druhy podobnými vašemu jsme byli vždy úspěšnější, když poselství nebylo příliš specifické.“

„Ale proč mne nenecháte vzít dokument do bytu? Mohla bych ho projednat s Richardem a Michaelem a mohli bychom ho společně upravit, abychom změkčili jeho tón.“

„Protože musíte ten záznam natočit dnes,“ odvětil Orel tvrdošíjně. „Jsme ochotni připustit některé úpravy obsahu a budeme s vámi pracovat tak dlouho, jak bude třeba. Záznam však musí být dokončen, než se vrátíte k rodině.“

Hlas zněl přátelsky, avšak význam byl zcela jasný. Nemám na vybranou, pomyslela si Nicole. Nařizují mi, abych ten záznam udělala. Upřeně hleděla několik sekund na divného tvora sedícího vedle ní. Tento Orel je pouze stroj, řekla si pro sebe a cítila, jak v ní narůstá vztek. Provádí své naprogramované instrukce… Nehádám se s ním.

„Ne,“ řekla náhle a překvapila tím i sebe. Zavrtěla hlavou. „Neudělám to.“

Orel nebyl na její odpověď připraven. Následovala dlouhá odmlka. Vzdor svému citovému vzrušení byla Nicole svým společníkem fascinována. Co se v něm nyní děje? přemýšlela. Procvičují se nové logické smyčky v té jeho části, která je ekvivalentní mozku? Nebo snad odněkud přijímá signály?

Nakonec se Orel zvedl. „No,“ řekl, „to je docela překvapení… Nikdy jsme nečekali, že odmítnete natočit záznam.“

„Potom jste nevěnoval pozornost tomu, co jsem říkala… Mám pocit, že vy, nebo kdokoliv vám velí, mne využíváte… a záměrně mi říkáte co nejméně… Pokud chcete, abych pro vás něco udělala, potom byste mi měli zodpovědět alespoň nějaké z mých otázek.“

„Co přesně chcete vědět?“

„Už jsem vám to řekla,“ odpověděla Nicole s neskrývaným podrážděním. „Co se tady k čertu doopravdy děje? Kdo, nebo co jste vy? Proč nás chcete pozorovat…? Co kdybyste mi nejdříve pořádně vysvětlil, proč jste potřebovali, abychom zde nechali,reproduktivní pár‘? Nikdy se mi nelíbila ta myšlenka na roztržení své rodiny — měla jsem od začátku důrazněji protestovat. Když máte tak kvalitní technologii, že dokážete vytvořit něco tak neuvěřitelného jako Uzel, proč nemůžete prostě vzít lidské vajíčko a nějakou spermii…“

„Uklidněte se, paní Wakefieldová,“ chlácholil ji Orel. „Nikdy předtím jsem vás neviděl tak vzrušenou. Měl jsem vás klasifikovánu jako nejstabilnějšího jedince ve vaší skupině.“

A také nejpoddajnějšího, vsadila bych se , pomyslela si Nicole. Počkala, až v ní vztek opadne. Někde v tom bizarním mozku je nepochybně kvantitativní ocenění pravděpodobnosti, že budu pokorně plnit příkazy… No, tentokrát jsem vás převezla…